Jak jde život
Rok 2017
Před několika dny napadla spousta sněhu. V minulých letech většinou hned roztál. Teď nezvykle dlouho drží. Pěkně mrzne. Teplota spadla až k -12, na Šumavě
až k -31 stupňům. Údajně se má ještě více ochladit až k -20 stupňům. Uvidíme.
Mamka s Matyášem a Ríšou chodí bobovat na svah u kolejí ve staré části Kralup. Já beru kluky a kamaráda Matyáše Vojtu na boby do lesa Lutovníka. Také si
zajezdím. Několikrát s Matesem a jednou s Ríšou. Když po svahu pádíme s Ríšou, máme celkovou váhu kolem 130 kg. To je na jedny boby dost :-) Vydržely to.
Matyáš s mámou bruslívá na rybníku v Mikovicích. Oba kluci chodí plavat do krytého bazénu v Kralupech. Líbí se mi časté sportování kluků. Je to fajn.
Ricky se v doplňkovém kroužku učí angličtinu s novým učitelem Jefem. Tvrdí mi, že nový učitel je lepší než ten původní. Během posledního vyučování probírají
planety a sluneční soustavu. Témata se při každém setkání mění.
S kolegou a zároveň nadřízeným z práce se občas bavíme na téma mystiky. Seznamuju ho se svými zkušenosti, náhledem na život a zdroji, ze kterých čerpám.
Ukazuju mu popis mystiky na vlastních vebových stránkách. Kolega má vystudovanou filozofickou fakultu. Moje přímé mystické zkušenosti považuje za lucidní
snění. Snažím se popsat rozdíly mezi mystickými stavy a lucidním sněním. Tím jsem se mimochodem nikdy nezabýval. Přímá zkušenost s mystikou a praxe je velmi
vzdálena od spekulativních intelektuálních závěrů. Kolega uzná, že moje zkušenosti, náhled na život a závěry jsou originální. Sám vychází především z pojetí,
závěrů a výkladu různých fylozofických směrů, které získal na fakultě. Doporučí mi knihu, která ho velmi oslovila. Je od Roberta M. Pirsiga s názvem
Přejdu spoustu recenzí na internetu a vytáhnu co mě oslovilo. Na straně 270 je popsáno řetězení asociací autora, který se zabývá definicí pojmu kvalita -
realita a jeho souvislostmi. Nechává úvahy spojené asociaciacemi volně plynout bez toho, že by vnímal okolí nebo sebe. Je pojmem
Jak Pirsigovo propuknutí psychózy přijmout? Neustálé vyvolávání intelektuálních představ oddělených od běžného života může vést k psychóze. Člověk se
neustále pohybuje v abstraktním až fantazijním světě.
Mohu si uvědomit jednotlivé složky mé duševnosti a pracovat s nimi. Mysl jako plátno na kterém jsou promítány slova asociovaná do vět pomocí schopností
intelektu a paměti. K duševním složkám mohu přidat sledování těla a fyziologických funkcní. Mohu přidat vědomé zaměření koncentrace pomocí vůle. Tyto snahy
by měly zbránit propuknutí psychózy nebo duševní nevyrovnanosti. Sledovat, posuzovat, hledat míru.
Při uvědomění si vztahů mezi myslí, tělem a dýcháním provádím sebekontrolu.
Při vědomém zaměření tj. koncentraci mysli v nějakém bodě v těle provádím Pránajámu.
Pirsig zmíňuje znalosti a zkušenosti s východní filozofií. Bohužel pouze na úrovni intelektu a paměti. Je obtížné nebo problematické řadit východní nauky
k filozofii. Nauky je možné spíše považovat za náboženství. Nebo. Ústředním bohem budhismu není filozofie, ani bůh nebo bohové, ale člověk. Jóga je
propracovaný systém pracující s mnoha hledisky pohledu na život a jeho chápání. Není
Na straně 272 se autor zabývá pojmy
V technickém stylu panuje
Složitou soustavu popíšeme nejlépe na základě
Pokud smícháte dohromady věcný a funkční popis, podstatu a metodu, pěkně se do toho zamotáte.
Podle autora pojem
Příklad. Pokud člověk postaví dům pomocí olovnice a vodováhy, dělá to proto, že svislá, rovná zeď nemá tendenci spadnout a proto má větší kvalitu než zeď
křivá. Kvalita není metoda. Je to cíl, k němuž metoda směřuje.
Autor vyvozuje tento závěr. Když je všechno rozděleno na
Na straně 299 začíná, aspoň pro mě, nejzajímavější část knihy.
Je zde úvaha:
Jsou zde pojmy
Je zde zajímavá myšlenka:
Sofisté v knize tvrdí, že není žádná jediná
Je zde zmiňována válka mezi těmi, podle nichž je
Pirsig popisuje
Platón a Sokrates hájí Věčný princip kosmologů. Hájí pravdu, poznání – to, co je nezávislé na názorech kteréhokoliv člověka.
Pirsig považuje sofisty a jejich dokonalost za předchůdce Platonových idejí a Sokratovo racionality. Dokonalost zobrazuje v dialogu Hektora a jeho ženy
v eposu Ilias od Homéra. Žena Hektora upozorňuje svého muže na to, že ho jeho odvaha zabije, On jí odpovídá, že naplní to, v čem usiloval o dokonalost.
Hektorovo
Podle autora knihy je pojem sofistů
Řekové při prosazování svých idejí používali
Dokonalost je to, co učinilo řeky a Řecko tak velkými a významnými pro rozvoj západní civilizace. Před Řeky bylo pravěké myšlení se svou mytologií a po nich
středověk se svými dogmaty.
V souvislosti s dávnou i současnou filozofií a obecně s úvahami o životě jsem si vzpoměl na svoji nedávno dožitou padesátku. Napadlo mě:
Jdu pro kluky abych je odvedl od her hraných na X-boxu a uložil je do postele.
Kluci přinesli pololetní vysvědčení. Richard má opět samé jedničky a navíc dostal na samostatném listu pochvalu. Vím, že ho často chválím a také vím, že s
chválením nesmím přestat. Matyáš dostal jednu dvojku z přírodopisu. Čekali jsme dvojku z češtiny. Matyho pochopitelně také často chválím. U kluků je
nejdůležitější zvedat sebevědomí. Zdravé sebevědomí je pro kluka a později chlapa nejdůležitější součást osobnosti.
S Matyášem probíráme matematiku i jiné předěty. Po učení si Maty sám nahlas čte knihu Vítek, kvůli zlepšení výslovnosti a přednesu. Kniha je o chlapci přibližně
Matyášova věku. Matýskovi se svým obsahem líbí. Nedávno jsme ji použili jako předlohu pro úkol z literatury. Bez mé pomoci by dohromady charakteristiku
knihy nedal, ale snažil se a já trval na snaze vyjádřit to, co si myslí, celými větami. Byl to trochu souboj.
Učíme se, jak správně poznat kolik je hodin. Chci, aby Maty automaticky rozpoznal postavení velké a malé ručičky na hodinách a určil, zda je čtvrt, půl, tři
čtvrtě nebo celá hodina.
Myslím, že se mi mladšího syna podaří
Klukům začaly jarní prázdniny. Mají volno až do 20. února. V mém dětství, v dřívější době, tak dlouhé nebo tolik prázdnin nebylo. U bývalého zaměstnavatele
jsem skončil 20. ledna a u nového nastoupil 3 února. Mám za sebou tedy také prázdniny. V tom je výhoda mojí práce.
Kluci pojedou s mamkou na návštěvu k tetě Janě, strejdovi Mirkovi a Barborce s Patrikem. Další program vymyslíme za chodu během volna.
Musím se chopit racionality. Pokud chápu souvislosti a jsem schopen si dávat předsevzetí, musím být schopen je i naplňovat.
Uvedu dvě přísloví:
Maty měl narozeniny již 20. března. Oslava samotná probíhá až 2. dubna v neděli. Matyáš dostává od kamarádů a kamarádky různé drobné dárky. Celkem přišli
čtyři kluci a jedna holka. Na všechny čekal malinovej dort a kuřecí nugetky s hranolky. Všechny děcka včetně staršího bráchy beru na virtuální realitu do
Prahy. Jedeme vlakem, a protože nás je sedm, vypadáme jako malej skautkej oddíl. Oproti místům z minulosti vybírám virtuální hernu nad náměstím Jiřího
z Poděbrad v Praze s názvem Keen VR. Technologie a systémy jsou podobné jako jinde. Nasadíme si virtuální brýle a sluchátka. Do ruky si vezmeme dva ovladače.
Při spuštění systému se ocitneme přímo ve hře. Nehrajeme ji tedy pasivně jakoby před sebou, ale jsme v ní. Parta kolem Matyáše hraje spíše simulátory.
Vybírají si hry, kde mohou dělat automechaniky v dílně nebo administrativu v kanceláři. Na začátku akce zkoušejí i jednoduché střílečky s kostlivci ve
sklepeních, ale to pro ně je náročnější na ovládání. Ke konci akce Matyáš zkouší virtuální koulovačku se sněhem, sněhuláky a malými pevnostmi. Jediná
slečna v týmu si vybírá prostorové malování a je tím docela nadšená. Starší syn Richard dává různé, na ovládání náročnější, bojovky. Všichni zkouší jako
potápěči život pod vodou, kde potkávají velrybu v životní velikosti, svítící medúzy nebo jinou podmořskou havěť. Sám hraju, když se na mě dostane
řada, aspoň na deset minut, pobyt ve sluneční soustavě. Jsem bytost mezi planetami, s kterými mohu manipulovat. Mohu měnit jejich dráhy nebo umístění.
Vyměním mezi sebou umístění polohy Země a Marsu. Ty poté putují po nových drahách. Sluneční soustava i tak perfektně funguje. Vše rotuje jako podle
skutečnosti. Graficky velmi povedené. Všichni se střídají asi po 15 minutách. Dávám na ně pozor a pomáhám jim nandávat a sundávat ovládání. Jsme v herně
přes tři hodiny a i tak to je málo. Děcka by tam byla klidně celý den. Podle reakcí si to všichni docela užili. Po návratu domů na zahradě vystřelujeme
špunty ze šampaňského a nadlábneme se. Děcka běhají po zahradě a hrájí bojovku s hledáním špuntů, kterou si sami vymýšlí. Před hrou Matyáš nakreslí
křídou šipky na zahradní kameny, aby všichni věděli, kudy mají běhat. Po bojovce bereme do rukou ručně vyrobené luky z osiky a šípy vyrobené z různorodých
rovných větví. Šípy mají tupé hroty. Se starším Richardem hlídáme ty mladší při střelbě s lukem na dřevěného panáka. Myslím, že Matyáš je s oslavou
spokojenej.
1. dubna, den před oslavou, je Matyáš s mámou na hradě Okoři na akci Do Okoře bez oře. Společně ujdou ze Zákolan, kam jeli vlakem, asi 22 km.
Ještě před oslavou narozenin chci vzít kámoše a kámošky synů na trampolíny. JampPark je ve veliké hale na Praze 3 v areálu bývalého ČKD. Protože je kdekdo
nemocen, nakonec jedu jen se syny. Po hodině nepřetržitého skákání jsme utahaní jak koně. Ještě druhý den si navzájem stěžujeme na bolavá těla. Bolest je
oproti zážitkům nepodstatná.
Ricky má 3. dubna svátek. Od mamky dostává boty. Já ho nechávám ať si objedná přes internet knihu Hoši od Bobří řeky od Foglara. Tu asi budeme číst před
spaním. Pamatuju si, že jsem z této knihy byl jako kluk nadšenej. Richardovi se podobně jako mně kdysi líbí knihy od Jaroslava Foglara nebo E. T. Setona.
Od Foglara máme už přečtenou knihu Tajemství Velkého Vonta. Když čteme, Matyáš také se zájmem poslouchá. Nová kniha bude zážitkem s poslechem pro
všechny.
Měním práci. Už nejsem součástí týmu hlídajícího velké administrativní objekty. Objekty s celkem dobře vybavenými velíny s kamerami a PC technikou s různými
aplikacemi. Zkušenosti mám smíšené. Na jednu stranu spousta zajímavých a dobrých lidí, na druhou stranu chaos a stálá improvizace. Aspoň tak jsem to vnímal.
Odešel jsem nejenom já, ale i spousta jiných lidí. Nechápu, proč si vedoucí na některých objektech
Naštěstí kmenově nepatřím jako brigádník nebo zaměstnanec do týmu lidí, kteří pro správce těchto objektů zajišťuji trvalou ostrahu. Patřím do týmu
subdodavatele, který poskytuje lidi na různé pozice na různé objekty podle aktuální situace. Subdodavatel je úplně jiná liga. Organizací, řízením lidí,
vystupováním profíci. Tím jim nechci
V současné době mám na starosti vilu plnou ajťáků. Majitel firmy, asistentka i ajťáci vypadaj na dobrej tým a prima partu.
Je 4. dubna, den
Posílám mobilem blahopřejnou sms. Jája má svátek. Slaví ho na Jaroslava, ne na Jaroslavu. Dělá to tak odjakživa. Asi to bude souviset s dědou Jaroslavem,
po kterém má jméno a měla ho jako malá velmi ráda.
Přichází poděkování a odpověď. Podle textu obdržené sms jde dnes Jája na kolonoskopii. To jí moc nezávidím. Doufám, že i přes rozpory mezi námi, to dopadne
dobře a nebude to moc bolestivé.
S Matyášem probíráme Češtinu. Učíme se jak poznat větu jednoduchou a souvětí. Vysvětluju mu, že věta jednoduchá má většinou jen jedno slovo, které tzv. něco
dělá, tedy sloveso. Slovní druhy se v druhé třídě zatím neučí a tak mu pomáhám rozeznat, že něco dělat může člověk, zvíře nebo věc. Občas zamění děj za
vlastnost. Tvary slovesa být jsou pro něj náročné. Někdy obtížně hledá hybatele děje, protože je ve větě předchozí. Námaha se ale vyplácí. Matyáš dostává
následující den z Češtiny dvě jedničky. Je na sebe hrdej. Je vidět, že úspěch ho baví. Chci toho využít.
Máťu musím pochválit v souvislosti s fyzickou výdrží, kterou předvedí při běhu na trati v Sokole. I když je mu teprve osm a vzrůstem nepatří k nadprůměrným,
drží krok i se čtrnáctiletými. Ve skupině, která vybíhá, dobíhá, po několika kolech na stadionu v Kralupech, třetí. Všimá si ho trenérka, která se
dotazuje, kdo to vlastně je, že je tak dobrej. Starší Ríša se k němu hned přihlásí a říká s naprostou samozřejmostí:
Jedeme vlakem na Řípskou pouť. Po vystoupení ve Ctiněvsi pohlížíme zdálky na masiv kopce vystupujícího z roviny. Navrhuju, že na něj vystoupáme přímo bez
obcházení. Cestou postupujeme tak, abychom se vyhnuli příliš prudkým skalám nebo hustému houští. Vyšší polohy = hezké výhledy. Čistý vzduch umožňuje vidět
vše jasně až k horizontu. Běžně bývá vidět Bezděz, České Středohoří, hory Krušné i roviny kolem Mělníka. Po výletu se kluků ptám, co se jim nejvíce líbilo.
Dostávám překvapivou odpověď:
Řádíme v Jumparku na trampolínách. Ricky zvládá salto. Po odrazu se otočí dopředu a dopadne na nohy. Já se odrážím nohama nebo zadkem od bočních trampolín
se sklonem 45 stupňů a opět dopadám na trampolínu, ze které jsem vyskočil. S Matyášem zkoušíme po odrazech vyskočit co nejvýše. Musíme dávat pozor! Dopad mimo
trampolínu na vedlejší žíněnku je docela tvrdej. Po trampolínách nechávám kluky ze stran skákat do hromady molitanů v uzavřené vaně připomínající bazén.
Molitany pohltí jakýkoliv styl i pád. Do vany vede skluzavka s pozvolným sjezdem.
Stojíme na kolečkových bruslích u řeky Vltavy. Koukáme, že v místě, kde vystupujem po přeplutí Vltavy z přívozu je nachystána velká fatra na pálení čarodějnic.
Povede se nám spojit další bruslení s touto akcí? Uvidíme.
Jak zkresleně vnímáme peníze, hlavně malé částky? Ráno při cestě do práce koupím kávu za dvacet korun a odpoledne také. Denně utratím 40 korun. Pro představu.
Pracuju pouze 20 dnů v měsíci. Za měsíc utratím 800 korun. Při dvanácti měsících to je celkem 9 600 korun. Počítám jenom kávu! Nejsem rád ze tento jediný
zlozvyk. Zlozvyky ostatních? Raději nevědět!
Položky denní potřeby mohu omezit více či méně. Principem slev je koupit větší množství dopředu. Mohu pro nás uvařit sám. Domácí ovoce a zeleninu spojím
s koupenými spolotovary. Občas provádím půst nebo picí den, kdy nejím, ale jen piju různé nápoje. Půst je asi nejefektivnější způsob hospodaření :-)
Hospodaření, zlozvyky, řádění s potomky? Co spojuje tyto pojmy? Směnná hodnota. Pro zajímavost přidám odkaz na
Ricky i Matyáš jsou sportovně nadaní. Mají to po rodičích a ti zase po prarodičích nebo aspoň po jednom z prarodičů. Je to jedna z pozitivních vlastností,
která by se měla v rodině předávat dál. Ríšu ve škole vybírají aby zastupoval spolužáky při sportovních disciplínách. Při tělocviku se mu podaří skočit
do dálky 4 m a 60 cm. Jede na závody do Neratovic. Tam se překonává a skočí dokonce 5 m a 1 cm. Na kluka ze šesté třídy a věk 12 let je to dobrej výkon.
Soutěžící ve skoku do dálky měli 5 pokusů. Jeho druhý pokus je nejlepší. Čtvrtý pokus je taky dobrej. Skočí přes 4 m 80 cm. Po sečtení všech výkonů se
jejich družstvo umístí na druhém místě.
Maty nedostává ve škole moc dobré známky z češtiny. Doma rozhodujeme, že mu na čas zakážeme Xbox a hry obecně. Hraní her bude jen za odměnu při dobrých
známkách. Vypozoruji, že při nadměrném hraní je Maty následující dny nepozornej. Nedokáže se plně soudtředit na zadané úkoly. Pochopitelně jeho učení
a výsledky neopírám pouze o hry. Úkol, z kterého dostává špatné známky, jsme doma zkoušeli v jiné podobě. Uměl ho. Bohužel špatně pochopil zadání a
místo vyplňování políček vodorovně je v úkolu vyplňoval svisle. Nevím, proč k tomu učitelka nepřihlédla. S Matym probírám nejen úkoly, ale i zajímavosti
na internetu nebo si sedneme na koberec a bavíme se například o jaru. S jeho učením mi pomáhá i Ríša. Jde mu to.
S Matyášem k večeru před spaním čteme knížku o malém vynálezci a jeho kamarádech. Chvilku on, chvilku já. Vynálezce je popleta a leccos zkazí, ale také se
mu někdy daří. Umí například postavit stroj času, robota nebo vstoupit do obřích bublin bublifuku a s kamarády létat. To Matyáše baví.
Zítra se chystáme na Pražský hrad. Má být den otevřených dveří s volnými prohlídkami. Bude průvod v kostýmech i s kočárem na téma Marie Terezie. Císařovna
a také česká královna má třísté výročí narození. Pražský hrad údajně získává současou podobu za jejího panování. Chci s klukama prolézt katedrálu s
hroby historických osobností, sakristií a pak i hrad samotnej a udělal pár pěkných fotek.
Dnes jsem právě v polovině dvojdenního půstu. Obyčejně dělám pouze jednodenní půst. Jíst mohu začít v sobotu ráno. Je vhodnější dát si předsevzetí o
jednodenním půstu a druhý den půstu poté přidat, než jít s předsevzetím hned do dvoudenního půstu. Je to psychická pomůcka. Jednat uvážlivě. Mimoděk mě
napadá, že Ježíš neodešel do pouště, aby se 40 dní postil. Neměl přímý záměr v poušti zůstat 40 dnů. Délka pobytu souvisela s tím, čeho chtěl dosáhnout.
Nemám tak vysoké ambice jako Ježíš. Hladovku používám spíše k pročištění těla a ze zdravotních důvodů. Je ale pravda, že při hladovce je mi vnitřně
Od 28. do 30. května pobýváme s klukama na návštěvě u babičky v Habartově a u bráchy v Josefově. Cestou zastavujeme v Karlových Varech na tři hodinovy.
Nedaří se nám sehnat kelímek na ochutnávání pramenů. Je to náš obvyklý rituál. Vždy všechny ochutnáme. Mají nahořklou až železitou chuť a různou teplotu.
Objevujeme stánek s Rusem, který prodává kávu v sáčcích. Ty jsou uloženy v kelímku na kávu. Koupuji tedy kávu. Majitel mi ale podá jenom sáček. Chtci i
kelímek. Majitel chvilku nechápe proč, ale pak mi vyhoví a kávu v kelímku zalije vodou z vlastní varné konvice. Čech by asi tak laskavej nebyl.
Touláme se po kolonádě. Kluci při tom baští ohřáté lázeňské oplatky. Máťa mi dělá
Renda s Janou nám poskytují azyl v malém pokojíku svého domku v Pepíkově. Odtud jezdíme, téměř při každém pobytu, do vyhřívaného bazénu ve Františkových
lázních. Bereme sebou bratrance Jáju. Ten uhradí vstup pomocí předplacené permanentky. Matyho nejvíce baví tobogán. Tam i v bazénu ho poctivě doprovázím.
Ricky s Jájou si troufají na skluzavku do venkovního bazénu. Ten je ledovej. Ríšu poté doma bolí hlava z nachlazení. Matyáš překvapuje tím, jak dobře plave.
Zatím tedy spíše silou. Pod vodou má otevřené oči. To já, ani Ricky neděláme.
Seznamujeme se s nově udělanou rozhlednu Cibulkou u města Oloví. Podle počtu odpočítaných schodů a odhadnuté výšce schodu 15 cm tipujeme výšku rozhledny na
20 m. Vyhlídková terasa je ve skutečnosti v 25 metrové výšce. Jižním směrem je vidět stále funkční Sokolovská uhelná pánev i bývalý důl Medard. Dnes již
zatopený a tvořící nové jezero. Nad bývalou uhelnou pánví vystupuje masiv Slavkovského lesa. Jihozápadním směrem je nejdále vidět Zelená hora na hranici
s Bavorskem. Západním směrem jsou vidět, už v Německu, Smrčiny, po jejich Fichtelgebirge. Renda umí z hlavy vyjmenovat názvy městeček i vesniček viděných
z rozhledny. Je povoláním hajný. Má prošlápnuto a proježděno široké okolí. Pod rozhlednou je v malé schránce zápisník pro turisty. Aby na nás nikdo
nezapomněl, tak připisujeme
V sobotu k večeru navštěvujeme lidovou slavnost
Pití piva u kácení máje mi připomene minulý víkend. Po návštěvě Pražského hradu se touláme po Náplavce u Vltavy a já při objednávce u stánku říkám:
Hlavní atrakcí prožitého víkendu je sdílení auta přes tzv. carsharing. Chci si vypůjčit auto přes Smilecar. První majitel mi oznámí, že jde auto
do servisu a další se ani neozve. Zkouším tedy brněnské AJO. Ti nezprostředkují auta jiných majitelů, ale vlastní. Na Smíchově vyzvedávám novou Felicii
combi se stavem tachometru pouhých 3400 km. Na kapotě má název Monika. Auto jezdí na plyn. Mám obavu, že Monika na plyn nepotáhne tak dobře jako benzíňák.
Šlape jak hodinky. Najezdíme přes 450 km. S pronájmem na tři dny to vychází na něco přes 2500 Kč. Mám u AJO zaplacenou zálohu, takže můžu klidně ještě jezdit.
Z mojí strany plná spokojenost. V pátek ráno, když jsou kluci ještě ve škole, s autem zajíždím pro větší nákup do Tesca a pak pro sazenice jahod do obce
Vraňany.
Jahody jsou na zahradě tam, kde bývalo pískoviště. Při sázení používám oddělující černou vodupropustnou folii. I v zavěšených květináčích a v truhlících mám
pár sazenic jahod a k tomu různé hrášky, byliny a letničky na okrasu. Některé letničky jsou od kolegyně z práce. Na jedné z teras zahrady je konstrukce
vytvořená z tyčí a plotového drátu. Na ní jsou zavěšeny plastové lahve s otvory pro sazenice. Lahve jsou spojeny k sobě dno-víčko. Ve víčku jsou otvory.
Tím se vytvoří kaskáda, kdy zalitím prokapává voda od nejvyšší k nejnižší lahvi dolu a nakonec skončí na sazenici rajčete. Zalévám tedy jen to, co zasazuji,
ne plevel. Vodu beru z nádoby pod okapem. V okapu je spojka, která odvádí dešťovku do úrovně asi 10 cm pod víkem nádoby. Pak se plnění zastaví a voda se vrací
bez přetékání zpět do okapu. Vše je účelné a relativně automatické. Zalévat a tahat konve na terasy zahrady už musím sám. Chci zalévání zautomatizovat
ze studny pomocí čerpadla s pohonem na solární energii. S čerpadlem bych vodu přes noc vytáhl až na nejvyšší terasu do nádoby a poté ji nechal samospádem
zalévat zahradu nebo napájet fontánu. Řešení napájení zahrady vodou nacházím na internetu. V praxi to ale tak jednoduché není.
Minulý víkend lenošíme. Tento kluky trochu proháním. Ze soboty na neděli plánujeme akci Pražská muzejní noc. Já chci kvůli němčině navštívit Goethe institut,
Maty chce vidět Anatomické muzeum lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Ricky Botanickou zahradu.
Po vystoupení z vlaku všude chodíme pěšky. V Goethe institutu vyzkoušíme interaktivní kurz s několika základními slovíčky typu Ich heiße …, Ich bin …, změnu
rodu na er heißt …, sie heißt …, apod. Rickymu se to líbí. O to mi vlastně šlo. Další školní rok bude k angličtině studovat i němčinu. V zázemí mají docela
bohatou knihovnu a také knihovnu věcí, kde je možné půjčit si např. mikroskop, hvězdářský dalekohled, pekárnu na chleba. Z institutu je z oken jeden z
nejhezčích pohledů na panorama Pražského hradu. Po institutu zamíříme k Anatomickému muzeu. Fronta a nemožnost ji jakkoliv oblafnout nás od návštěvy odradí.
Naštěstí dělají na zahradě, jinak nepřístupné, klobásy a čepují pivko. To je omlouvá. Míříme do Botanické zahrady. Je hned za rohem. Další katastrofa. Všude
plno lidí. I když pohled na množství lidí je zvenku přes skla zajímavej. Dav se pomalu sune úzkými uličkami skleníku a vypadá jako tučňáci v Arktidě, kteří
nechtějí zmrznout. Výsledkem je, že se všichni vzájemně i když nechtěně tulí. Náhradou za skleník je velká klec se třemi bílými, docela velkými
papagái. Matyáš má na ruce přivázaný poletující balónek plněný heliem. To se papouškům líbí. Snaží se balónek následovat. Papoušci jsou blízko sítě.
Nechají na sebe šáhnout nebo prstem drbat v peří. Jejich zobáky budí respekt a tak si dáváme pozor. Mimo skleník je potmě volně přístupná zahrada zajímavá.
Sedíme na lavičce a já Ríšovi ukázuji místo, kde byl vyfocen před osmi lety. Doma před odjezdem procházíme fotky s podzimní Botanickou zahradou. Na těch jsou
Ríšovi čtyři roky. Máme ještě čas. Mimo plánovaný program navštěvujeme Chlupáčovo muzeum historie země plné zkamenělin a koster prehistorických živočichů.
V muzeu je mineralogická sbírka s možností prohlédnout si strukturu jednotlivých hornin pod mikroskopem. Hrajeme si na
Pěšky přecházíme na druhý břeh Vltavy do Smíchova. Čeká na nás auto Monika. Opět zarezervovaná Fábie přes carshering od AJO. Rezervaci máme od 1:00 ráno do
13:00 odpoledne. Dopoledne udělaláme ještě nákup a jedeme ji vrátit na Smíchov.
Vrácení auta spojíme s výletem na kolečkových bruslích. Po baště v Mac Donaldu sjíždíme tramvají na Letenské náměstí a bočním vchodem v ulici Nad Královskou
oborou vstupujeme do Stromovky. Scházíme přes koleje a z kopce. Na lavičce si obujeme brusle. Tentokrát jedeme opačným směrem. Z Holešovic do Klecánek k
přívozu přes řeku Vltavu. Klukům doma vnucuji chrániče a po cestě jim je dovoluju pro horko částečně sundat. Ricky docela protestuje, ale nakonec chrániče
má aspoň na loktech a na dlaních. Maty je má všude. Ricky roste a začíná mít vlastní hlavu. Je těžké ho přesvědčit. Na jednu stranu je dobré, že má vlastní
názor. Na druhou mi dá většinou později za pravdu.
Ve dnech 29. června až 10. srpna cestujeme po Rakousku, Itálii, Chorvatsku. Cestou zpět se zastavujeme v Rožmberku n/Vlt. a Českém Krumlově. O cestě
vytvářím cestopis
V
Kluci dostali pěkné vysvědčení. Oba dva mají dvojku z Češtiny, jinak samé jedničky. Pro Ríšu, který k tomu navíc dostal písemnou pochvalu za snahu, to bylo
náročnější. Matyáš nemusel podat takový výkon. Měl ale radost, že mají s bráchou oba stejné známky. Matyášovi budeme muset pomoci aby v sobě našel větší
motivaci. V těchto dnech ho začínáme učit základy angličtiny. Richardovi budu pomáhat se základy němčiny.
Je čtvrtek. S Ríšou pozorujeme z okna na zahradě
Maty je na příměstském táboře přímo v Kralupech. Po příchodu domů nám hned ukazuje čárky na ruce jako doklad o provedených jízdách na koni. S nadšením
popisuje, jak jezdil.
S kluky instalujeme na jejich notebooky strategii Faraon. Je to strategie, kde budují v osobě faraona civilizaci v okolí Nilu. Hra má různé stupně
obtížnosti na různých mapách. Faraon se stará o obyvatele a jejich spokojenost, hospodaření a zásobování, těžbu a výrobu, kulturu, náboženství, obchod.
Hra se líbí. Darebáci na chvíli přešli od Xboxu k PC.
Je začátek srpna. Napouštíme bazén. S pomocí hadice s otočným nástavcem vytváříme vodotrysk. Nástavec umožňuje výstřik vody směřovat do úzkého proudu.
Kluky zaujme i rozprašovač drobných kapek vyvolávajících dojem mžení. Při určitém sklonu hadice je možné vidět v proudu vody
Učíme se se střídavým úspěchem základy angličtiny a němčiny. Zkouším s Matyášem spojovat osobní zájmena s tvarem slovesa být nebo jednoduché věty. Richard
procvičuje v němčině hlavně výslovnost nebo čtení zrcadlových textů u pohádek. Zrcadlové texty mají text na jedné stránce v češtině, na druhé v němčině nebo
v angličtině.
V práci mi milá kolegyně zapůjčuje knihu Tao sexu od Benjamina Kurase. Pojem Tao je převzat z učení o Taoismu. Ten pravděpodobně nejvíce ovlivnil Lao C
svým pojednáním Tao te ťing - O cestě a ctnosti. Kniha mě ovlivňuje. Líbí se mi. Zakomponuji ji do svého vlastního pojednání o ženách.
Při čtení této knihy si uvědomuji. Co vlastně bylo mým nejerotičtějším zážitkem? Nebylo to ani místo, ani technika. Bylo to vědomí, že se miluji s ženou,
s kterou jsme se rozhodli mít dítě. Oba kluci přišli na svět po tomto rozhodnutí. Nebyla to ani náhoda ani nečekaný stav.
Při zpětném pohledu se chci ještě zmínit, jak vnímají narození dítěte muži. Aspoň u mě to tak bylo. Chodíme na předporodní kurzy a doma vše pečlivě
připravujeme. Svou ženu Jáju znám již několik let, takže mi vše připadá normální. Z pohledu muže je to hezké dobrodružství. Ženy to vnímají jinak. Mnohem
intenzivněji a odpovědněji. Jsou plné emocí a obav. V bříšku jim roste nový život. Teprve, když vycházíme s Jájou a Richardem v přenosné autosedačce
z porodnice, si uvědomuji, že
Kluci jsou s mamkou od 26. srpna do 1. září v Krkonoších. Do Krkonoš je odvážím vypůjčeným autem od carsheringové společnosti AJO. Jáje se zdá vyúčtování
za cestu dost drahé i přesto, že polovinu ceny zaplatím já. Zpět jedou autobusem a vlakem.
Po cestě se zastavujeme u Jánských lázní. Jdeme na Stezku korunami stromů. Nejedná se o prolézání po lanech mezi stromy, ale o obří rozhlednu, na jejíž
vrchol se dostanou i vozíčkáři, protože stoupání široké cesty je velmi pozvolné. Někoho může odradit množství lidí u pokladen nebo na samotné rozhledně.
Výhledy jsou na všechny strany pěkné. Mě nejvíce zaujala samotná masivní konstrukce, která unese i několik set lidí. Uprostřed rozhledny je od vrcholu dolů
funkční klouzačka za poplatek.
Jája se s Richardem a Matyášem ubytovává v hotelu Vápenka v Horních Albeřicích 13. Hotel je ještě ze socialistické doby, ale okolí je pěkné. Mají zaplacenou
polopenzi. Ve vybavení penzionu je i kulečník. To se líbí klukům.
Mamka s kluky celkem nachodí kolem 75 kilometrů. Udělají plno fotek. Mají za sebou pochopitelně i Sněžku. Napřed se svezou autobusem do Pece pod Sněžkou
a pak lanovkou blízko k vrcholu. Z vrcholu jdou zpět pěšky po turistických stezkách do Horních Albeřic. Podobnou výpravu udělají i na Černou horu nad
Jánskými lázněmi.
4. září jsou kluci poprvé ve škole. Richard nastupuje do sedmé třídy, Matyáš do třetí. První den nejde o učení. Jde spíše o setkání s kámošema a kámoškama.
Poslechnou si uvítání od třídních učitelek a po asi hodině jdou domů. Doma je vidět, že by chtěli zachovat režim z prázdnin. Chodit pozdě spát a ráno vstát
kdy se jim chce. To ale nejde. Opět si musí zvyknout na týdenní režim a noc před školou zalehnout do devíti večer. Rickymu dovolíme si ještě číst nebo koukat
do mobilu. Občas uděláme výjimku, pokud je dobrej film v televizi nebo se protáhne návštěva u kamaráda nebo známých.
Ve středu je ředitelské volno. Ještě není zkolaudovaná nově rekonstruovaná jídelna. Kluci mají dostávat jídlo na základě předplacené karty s čipem. Vtipně
řeším jak 4. září zaplatit obědy, které měly být podle nového systému zaplaceny do 29. srpna. Info o platbě je na webových stránkách se zpožděním. Mamka Jája
do noci vyplňuje dokumenty související s chodem školy a přihlášením Matyáše do družiny. Chystáme sešity a obaly na ně. Maty bude mít elektronickou žákovskou
asi i s přístupem přes internet. Uvidíme. Na třídní schůzce 19. srpna nám má být předáno přístupové heslo. Ještě nás asi čeká dokoupení drogistických doplňků
do družiny i školy. Především papírových kapesníků. Dále smusíme zaplatit sešity, pracovní učebnice do různých předmětů a nově i čipy do karet v jídelně.
Během několika dnů musím splnit celou řadu povinností. Doprovázím Matýska na Ortodoncii v Mělníku. Upravují mu
Mám za sebou třídní schůzku Richarda v 7B, mamka Jája Matýskovu v 3A. Richard je v učení i sportu stále velmi dobrej. Je vybrán na reprezentaci školy při
vytrvalostním závodě. Při kvalifikaci do výběru udivují spolu s kámošem Dádou učitele tělocviku. Zabíhají trať 1200 m rychleji než osmáci trať 800 m.
S Dádou se Ricky vzájemně doplňuje. Richard k běhu dobře skáče do dálky. Dáda zase lépe do dálky hází. U Matyáše musíme přidat v češtině. Dělám s ním různá
pravopisná cvičení. Čteme texty v učebnicích, aby si zlepšil přednes a výslovnost. Před spaním s ním nahlas čtu kreslený komiks Rychlé šípy ve Stínadlech.
Tajemný příběh ho baví. Vždy se těší na další stránky. Jednu stránku čte on, jednu já.
Richard údajně není vybrán, kvůli pozdě podané přihlášce, na Lyžařský výcvik. To nerozporuji. Richard si nerad pamatuje drobné úkoly a tak mohl přihlášku
skutečně podat pozdě. Nicméně je dobrým studentem a navíc reprezentuje školu při různých sportovních i znalostních akcích. Doufám, že nakonec pojede. Učitel
tělocviku mě i jiným rodičům sjednává setkání s ředitelkou školy. Ta se údajně bude snažit situaci vyřešit, ale věc má řadu háčků a podmínek. Uvidíme.
Jsem vybrán za důvěrníka třídy. Nevím proč. Na téměř všechny třídní schůzky chodím, ale na organizaci setkání se vlastně nepodílím. Měl jsem to
odřeknout.
Na 7. října objednávám venkovní hru Po stopách Jana Tleskače. Trasa po Praze je dlouhá asi 5 km. Luští se šifry. Ty nás provedou údajnými Stínadly a dovedou
do Tleskačovi dílny, kde vynalézal létající kolo a přechovával tajné plány konstrukce kola. Plánky nakonec ukryl do tajemného Ježka v kleci, který se později
stal symbolem Velkého Vonta a středobodem příběhů o Stínadlech.
Před pár dny mi bylo 51 let. Dostávám pusu od ženy a děti mi slíbují bonboniéru, kterou jsem dosud nedostal. Podle množství darů, tedy žádného, by se dalo
soudit, že asi moc zlobím. Klukům to za zlé nemám, protože jsou plni života a v jejich věku je normální se tím moc nezabývat, pokud to nejsou narozeniny jejich
vlastní. Vlastně, moje mamka mi poslala několik set korun. Ta nezapomene nikdy. Jsem její syn a tak budu v jejím srdci do konce života. Za korunky pořídím něco
praktického.
Jsem spokojen a myslím, že vedu i spokojený život plný zdraví a dostatku. Pokouším se zakotvit v mystice. Květoslav, mystik par excellence, by mi pravděpodobně
řekl, že příliš odpočívám a mysticky nežiju. Není v tom trvalost a to musím změnit.
Ze školy přichází dobrá zpráva. Ricky na lyžák nakonec pojede. Posílám peníze za pobyt. Jsem rád, že učitel tělocviku a ředitelka prosadili, že pojedou i další
žáci. Musím to ocenit.
Účastním se 6. října konference o evropské bezpečnosti. Programem je Nová role evropské armády ve 21. století s podtitulem Poevropštění islámu nebo islamizace
Evropy? Musím ocenit kvalitu provedení a organizace, místo konání, pozvané hosty, hloubku diskuse a mnoho kvalitních řečníků. Na pozvání mého vedoucího a
jednatele Mariana K., kterému jako člen ostrahy zajišťuji chod pronajaté vily v Praza v oblasti Roztyly se scházíme v budově Parlamentu České republiky.
Po konferenci následuje neformální setkání v hotelu AXA. Zajímavá společnost, zajímavé názory. Nicméně moje zhodnocení a dojem je, že většina diskutujících
se cítí být na generálním štábu, téměř nikdo se necítí být v první linii. Chybí mi řešení, ne diskuse.
Pokouším se spojit problematiku armády a islámu na stránkách o
Je sobota. Richard se vrací ze čtrnáctidenního pobytu na Maltě. Letadlem tam nebo zpět to trvá asi dvě a půl hodiny. Letí Boeingem střední velikosti se společností
Air Malta.
Takto vypadá rezervace letenky:
1.GLOS/RICHARD MR(YTH/19NOV04)
2 KM 539 S 14OCT 6 PRGMLA HK1 2 1110 1340
3 KM 538 U 28OCT 6 MLAPRG HK1 0750 1020
Cestou na Maltu Ricky sedí u chodbičky a cestou zpět u okénka, kdy vidí bouřku a užívá si turbulence nad Sicílií.
Jako zprostředkovatelskou agenturu v Čechách vybírám Studyline. Dle mého nejlepší nabídka i ceny. Příjemné jednání i vystupování zástupkyně. V kanceláři
na Uhelném trhu na Starém městě jsem osobně. Zkouším i jiné agentury, ale u těch dostávám předražené nabídky a styl vystupování připomíná
Ríša má dojednaný tzv. Homestay tj. ubytování v rodině. Bydlí v malém domku v ulici 86 Triq il-Lampuki v přímořském letovisku St. Paul's Bay. Hostitelé jsou
Maria a Vladan Jokic. Doma mají dvouletého a šestitiměsíčního kluka. Maria je Malťanka, Vladan Srb. Ti zprostředkovávají ubytování nejen Ríšovi. Richard chvíli
bydlí s německy mluvícím Švýcarem a později s Rusem až z Vladivostoku. V dalším pronajmutém pokoji jsou dva němci.
Jazykovou výuku zajišťuje agentura Bels, která má vlastní učebny nejen ve St. Paul's Bay. Ricky má vyučování odpoledne po obědě od jedné do půl páté. Dle jeho
mínění není výuka ani lehká, ani těžká. Styl a obtížnost mu vyhovovují. Je vlastně nucen anglicky mluvit ve škole, v rodině i na výletech. Má certifikát o
absolvování školy.
Musím zmínit, že na všechny organizátory máme telefonní kontakt, tedy na učitele, asistenty i rodinu v homestay. S Rickym si pravidelně vyměňujeme sms a párkrát
mu já nebo mamka zavoláme. Malta patří do Shengenu. Cenová úroveň je podle Ríši dobrá.
Na oběd syn chodí do čtyřhvězdičkového hotelu, kde jsou švédské stoly ve velké místnosti. To klukovi v pubertě a růstu vyhovuje. Prý mají na hostinu celou hodinu
a tak jídlo dává postupně na talíře a vychutnává. Snídá kolem deváté v hostitelské rodině. Vstávání do školy je prý lepší než v Čechách.
První den pobytu si studenty přebírá zástupce školy Bels a asistentka, která je má na starosti během pobytu a při doprovodech ve volném čase. Jako rodiče
podepisujeme formulář, který dovoluje volný pohyb ve skupině na výletě i bez doprovodu, pokud budou studenti chtít být někde sami. Hned první den Ricky
zažívá tzv. candlelight, tedy noc svíček, kdy celá Malta zhasne a všude v domech i na ulicích se rozsvítí svíčky.
Dopoledne po snídani se jezdí většinou na výlet. Ricky je na loďce v Modré jeskyni Blue Grotto, v ptačí přírodní rezervaci, v obchodních centrech, několikrát se
koupe v Modré laguně s ostrůvky a rozervanými skalami, zažívá 5D show, prohlíží War museum and Birgu Waterfront nebo Maltské národní akvárium, prohlíží si
historické město Vallettu s velkými parky. Údajně nikdy neviděl tolik hotelů pohromadě.
Po škole dělají odpolední a noční výlety. Chodí spát až po jedenácté večer. Ricky zažívá noc duchů nebo noc průvodu, sleduje filmy v kině, zažívá Bowling nebo
sportovní večery, vidí noční prohlídku přístavu St. Pauls Bay. Párkrát má dopoledne i odpoledne volno, aby si mohl dělat, co chtce.
Poslední noc Ríšovi volám a připomínám mu, co musí mít nachystáno. Tedy hlavně letenku a pas. Také chci, aby si do batohu dal tablet a poslední noc už ho
nepoužíval ...
Před odletem z Prahy mám celý soupis, co všechno se musí zařídit. Dost nám pomáhají dokumenty v PDF od Studyline, které vedou zájemce krok za krokem. Obsahují
všechny listiny, které se musí podepsat nebo vytisknout. Třeba Confirmation list se souhlasem rodičů o pobytu dítěte v cizí zemi, o povolených lécích apod.
Pražské i maltské letiště umožňují letět dospívajícím od 12-ti let. Ukládám vše v notebooku do vlastního souboru s názvem Malta. Snad se to ještě bude
hodit.
Matyáš se vrací také v sobotu. S kamarádem Vojtou od čtvrtka přes podzimní prázdniny pobývá na chatě na Liberecku. Jsem rád, že ho Jarda a Andrea vzali sebou.
Kluci si užijí pár lumpáren a na výletě v Praze si prohlédnou Dino park. Matyho stihnu před odjezdem na Liberecko potrápit s angličtinou.
Matyáš stále mluví o ježíškovi. Už se nemůže dočkat dárků. Pořád nám připomíná, že tam a tam viděl novou pistoli na pěnové náboje. Pistole pochopitelně dostane.
Doma mám schovaného nového ježka v kleci. Ten bude pro oba kluky. Náhodně nacházím na internetu českého výrobce. Klec je z pevné nerez oceli. Ježek tuším z duralu
červené barvy. Místo pevného dna a vršku jsou vložena dvě otočná ložiska, kterými se dá pohybovat. Vyndat ježka z klece není tak snadné. Celkově výrobek působí
nezničitelně. Myslím, že by přežil i těžké namáhání. Dárků bude více jako vždy.
O víkendu procházíme akcí Týden vědy. Plánuji se syny a Matýska kamarádem Vojtou navštívit tři ústavy. Stiháme dva. Akademii věd naproti Národnímu divadlu a
Ústav organické chemie a biochemie AV ČR v Dejvicích. Ten je známý předním vědcem Antonínem Holým bádajícím v oblasti antivirotik a cytostatik. Posloucháme
přednášku o vytváření nových léků na bázi tuším nukleotidů. Tady mě zaujme informace, že k novému léku v lékárně vede cesta dlouhá až 15 let a potřeba financí
1 miliardy dolarů. Prohlížíme Dům nanohrůzy, tedy pohled do mikrosvěta zvětšeného na jednotlivé molekuly a atomy. Očucháváme různé pachy, z kterých se chemickým
procesem dělají vůně. Kluci si vybírají měďnaté a manganové látky, které po vložení do malé skleničky s roztokem vytváří krystaly. Krystaly se samočinně spojují
a vytvářejí struktury vypadající jako strom. Chemické procesy vypadají na první pohled jako živé bytosti. Richard si na ruku nechává nanést látku, která po
přejetí namočeným nožem vytváří dojem krvácející rány. Podobné efekty se používají ve filmech. Seznamujeme se s přístrojem s magnetem o síle 10 Tesla, u kterého
nám přestávají fungovat mobily. Ty napohled zobrazují základní údaje, ale přestal jít internet a celkově spojení s operátorem. Na závěr prohlídky pozorujeme
svítící kapaliny, tedy chemické světlo. Běžně je tento proces vidět v malých náramcích prodávaných na poutích pro děti. Umělé světlo využívají v přírodě
světlušky nebo mořské ryby. V ústavu chemický světelný proces probíhá ve velkém v baňkách a různě zahnutých křivulích a spirálách. Vše připomíná
alchymistickou laboratoř. Tyrkysová, oranžová, červená ... Barvy přetékají a různě se mění.
Myslím, že pro kluky, hlavně ty menší, byl výklad někdy moc odborný. Příště musím vybrat snadnější témata, spíš spojená se zábavou.
Ricky oslavuje devatenáctého své třinácté narozeniny, Jája dvacátého své čtyřicátédruhé narozeniny. Ricky si vybral dárek k narozeninám svým pobytem na Maltě.
S odstupem společně uznáváme, že opravdu došlo ke zlepšení angličtiny. Anglicky mluvil ve škole, ve volném čase i v hostitelské rodině. Nebylo úniku. Nyní mu
pomáhám s němčinou. Sobě vlastně taky. Mamka dostává darem 3 sazenice hyacintů v jednom květináči. Myslíme to symbolicky. Za každého chlapa jedna sazenice.
Jája nebyla doma. Bohužel přijela domů až večer, kdy kluci už spali. Popřáli jí tedy až následující dny.
S Matyášem řeším jeho nepozornost ve škole. Volám kvůli tomu i švagrové, která působí na Sokolovsku jako asistentka ve třídě. Pomáhá dětem s výukou a
udržením pozornosti. Při rozhovoru se shodneme na podobných názorech. Ve škole žádám o přesazení Matyáše nebo holčiny, co vedle něj sedí. Podle učitelky to
údajně není možné. Uvidíme. Snažím se omezit hraní her na PC a Xboxu a snažím se Matyho motivovat, aby se doma sám učil. Je to obtížné. Maty je darebák, ale
je to můj darebák.
Skáčeme na trampolínách na Kolbence v Praze. Tentokrát večer mezi 19 a 21 hodinou. Ricky piluje salta. Maty si oblíbil jízdu na pneumatice po dráze
připomínající skokanský můstek. Na konci dráhy se odrazí a spadne do hromady molitanů. Moc si to užívá. Já občas odpočívám u tabletu a poočku sleduju co kluci
vyvádí.
Už druhý měsíc mě bolí šlachy pravé ruky. Mám omezenou hybnost. Kdybych se měl pomocí ruky přihlásit, tak to nedokážu. Pomáhají mi na ortopedii. Vím, že to
přejde.
V sobotu o víkendu já, synové a kamarád Matyáše Vojta na Peprné procházce procházíme Prahou s panem Peprným z
Děti i já bychom si po výkladu měli pamatovat:
1) Anděl, který navštívil nejen Marii, ale i Alžbětu, se jmenoval Gabriel.
2) Manžel Alžběty - Zachariáš - nemohl po nějakou dobu mluvit.
3) Alžběta se Zachariášem přivedli na svět Jana, kterého známe pod jménem Jan Křtitel.
4) Betlémské náměstí se jmenuje podle Betlémské kaple. Betlémská kaple se jmenuje podle vzpomínky na vraždění, ke kterému došlo v Betlémě po narození
Ježíše.
Nahlížíme i do vstupů Galerie J. Fragnera a Náprstkova muzea, o kterých padá také pár slov. Za zmínku stojí nápis
Na závěr kupujeme vstup do muzea Betlémů pod samotnou Betlémskou kaplí. Předpokládal jsem nudnou výstavu. Překvapila mě ale kvalita, úroveň i ceny. Betlémy
jsou precizní a vtipné. Nechybí funkční
Pokud to shrnu, myslím, že výběr témat se panu Peprnému povedl.
Když opouštíme Betlém, kluci chtějí do Mc Donalda. Nejbližší je za Karlovým mostem. Na místě ale probíhá rekonstrukce. Klukům kupuji v obchodě bagety
s kuřecím masem a několik sladkých žemlí. Kupujeme ještě obří veku a vydáváme se s partou k řece krmit labutě. Labutě jsou z vody venku a nezakrytě žebrají.
Dají se krmit přímo z ruky nebo pohladit. To si užijí nejen kluci, ale i já. Labuť má plochý zobák bez zubů, takže případné chycení za prsty nebolí, jen to
Cestou zpět procházíme kolem různých trhů a zastavujeme na Staroměstském náměstí. Poslouchláme vícehlasé vánoční koledy zpívané stylem
Spolu s oslem se loučím
Toto je můj poslední zápis k roku 2017. Vánoce byly rodinné. Před vánoci pomáháme mamce Jáje v kuchyni s cukrovím a přípravou kapra. Toho, s klukama,
kupujeme živého z kádě před prodejnou Penny v Kralupech. Máťa, když vidí, jak kapry zabíjí hned po zvážení, prohlásí:
Matyáš nám stále před Štědrým dnem dává otázky. Jak k nám ty dárky ježíšek dostane? Jak to, že před rozbalováním zvoní zvoneček? Darů je nakonec hodně. Hry
na Xbox i PC. Stolní strategická hra na zloděje a policisty. Stavebnice Lego a stavebnice s roboty na solární pohon. Nejtěžší dar dostává Ricky. Činku na
posilování. Pod stromkem je i oblečení, kniha o fyzice, sada stolních her pro taťku. Mamka Jája má nový kabátek s kožíškem. Dary ježíšek uložil pod jedli,
kterou obstarala Jája. S klukama před vánoci jedli zdobíme a navěsíme na ni spoustu krémových bonbónů s čokoládou. Bonbóny rychle zmizí. Ani nevím kam?
Od 26. do 30. prosince pobýváme u bratra Rendy a jeho manželky Jany v Josefově. Spíme v pokoji u jejich syna Jáji. Ten má mít v lednu 2018 své 18 narozeniny.
Těší se na možnost udělat si řidičský průkaz.
Půjčujeme si auto přes SmileCar. Opět Carshaering. Auto je značkou Opel Astra od majitele bydlícího poblíž Vojenské nemocnice v Dejvicích. Malý rodinný vůz má
najeto asi 80 000 km. Jezdí se mi s ním dobře. Cestou do Josefova zastavujeme, jak kluci říkají
Od Rendy jedeme navštívit především babičku Jarmilu a to hned dvakrát. Navštěvujeme i u mojí tetu Valinu (Valérii). Teta je i přes věk 83 let stále čiperná.
Pomáhá mi s rodokmenem ze strany Glosů. Od návštěvy u ní znám jména sourozenců mojí babičky Heleny i dědy Antonína. Dozvídám se jména pradědy a prababičky z
rodiny Glosových. Jména pradědy a prababičky z rodiny Poludňákových bohužel ne. Získávám i pár zajímavostí nebo údajů o místech kde předci bydleli. Vše budu
přidávat do grafického i popisného rodokmenu na internetu. Jsem domluven, že mi při příští návštěvě u Valiny pomůže s dalšími údaji strýc, tedy bratr mého otce,
Alois.
Druhou noc pobytu napadá sníh. Chci kluky vzít na výlet k přehradě Horka, po sudetsku
Ricky se nám nachladil chřipkou. Stěžuje si na bolest svalů. U babičky na návštěvě zjistíme, že má teplotu 39 a půl stupně. To je docela dost. Babička Jarmila
pomůže podat léky a trochu se o Ríšu postarat. Ríša je mi při prodělávání nemocí dost podobný. I přes vysokou teplotu nevypadá jako nemocný. Maty až trošku
dospěje, na tom bude také podobně.