Blog o rodině
V=N Mystika
Ricky Maty
Ženy a muži
Práce zábavou
Jak jde životFotogalerieRodokmenCestováníZe životaO mně
barevný index modrý
žlutý index černý
žlutočerný index černý
modrozelenočerný index černý
černobílý index černý
zelený index černý
barevný blog
barevný mail
Úvod stránek
Mapa stránek

Jak jde život

Jak jde životrok 2020rok 2019rok 2018rok 2017rok 2016rok 2015rok 2014rok 2013
∗ 2009 Matyášrok 2012rok 2010rok 2009rok 2008rok 2007rok 2006rok 2005
∗ 2004 Richard
2004 těhotenství

Rok 2017

Je 13. ledna kolem desáté večerní
Před pár dny napadla spousta sněhu, který nezvykle držel. V minulých letech většinou hned roztál. Taky nám pěkně mrzlo. Teplota spadla až k -12 stupňům, na Šumavě až k -31. Údajně se má opět ochladit až k -20 stupňům. Uvidíme. Matyáš s Ríšou a mamkou byli bobovat na svahu u kolejí ve staré části Kralup. Já jsem vzal kluky a kamaráda Matyáše Vojtu na boby do lesa Lutovníka. Také jsem si zajezdil. Několikrát s Matesem a jednou s Ríšou. Když jsme jeli s Ríšou, měli jsme celkovou váhu kolem 130 kg. To je na jedny boby dost. Ale vydržely. Matyáš byl s mámou bruslit na rybníku v Mikovicích. A navíc oba kluci byli plavat v krytém bazéně v Kralupech. Sportování mají tedy docela dost.
Ricky byl včera na angličtině s novým učitelem Jefem. Tvrdil mi, že nový učitel je lepší než ten původní. Údajně se bavili o planetách.
Teď trochu filozofie a mystiky.
Dočetl jsem zajímavou knihu půjčenou od kolegy z práce. Je od Roberta M. Pirsiga. Jmenuje se Zen a umění opravy motocyklu. Recenzí je na internetu spousta. Nebudu se tedy zabývat celou knihou. Zmíním pár věcí, které mě zaujaly.
Na straně 270 je popsáno řetězení asociací autora, který se zabývá definicí pojmu kvalita (realita) a jeho souvislostmi. Nechává asociace volně plynout bez toho, že by vnímal okolí nebo sebe. Je pojmem kvalita pohlcen a fascinován. To je počátek jeho později propuknuté psychózy. Pirsig zmínil znalosti a zkušenosti s východní filozofií. Bohužel pouze na úrovni intelektu. Psychóze by se vyhnul při použití a pochopení těchto souvislostí:
"Při uvědomění si vztahů mezi myslí, tělem a dýcháním provádím sebekontrolu.
Při uvažování o vztazích mezi myslí, tělem a dýcháním provádím meditaci.
Při vědomém zaměření tj. koncentraci mysli v nějakém bodě v těle provádím Pránajámu."
Kontrola těla a dechu při práci s myslí zabrání propuknutí psychózy. Je třeba dodat, že i ve východní filozofii (zařazení mezi filozofii je problematické) je pouze několik autorů nebo zdrojů, které mají onu zmíněnou "kvalitu". Osobní nepochopení nebo tzv. vymývání mozků pod vedením kdejakého gurua, který sám sebe považuje za nejvyšší autoritu vhodnou ke zbožštění, ke "kvalitě" nevede.
Na straně 272 se autor zabývá pojmy podstata a metoda. Podstata se nemění. Metoda se mění neustále. Podstata se vztahuje k objektu (atomu). Metoda se vztahuje k tomu, co objekt (atom) dělá. V technickém stylu panuje věcný a funkční popis. Složitou soustavu popíšeme nejlépe na základě podstat – podle podskupin a součástí. Můžeme ji také popsat na základě jejích metod – podle posloupnosti jejích funkcí. Pokud smícháte dohromady věcný a funkční popis, podstatu a metodu, pěkně se do toho zamotáte. Podle autora pojem "kvalita" (realita) není ani podstata, ani metoda. Leží mimo obě kategorie. Příklad. Pokud člověk postaví dům pomocí olovnice a vodováhy, dělá to proto, že svislá, rovná zeď nemá tendenci spadnout a proto má větší Kvalitu než zeď křivá. Kvalita není metoda. Je to cíl, k němuž metoda směřuje. Autor vyvozuje tento závěr. Když je všechno rozděleno na podstatu a metodu, stejně když je všechno rozděleno na subjekt a objekt, nezbývá vůbec žádný prostor pro kvalitu.
Na straně 299 začíná, aspoň pro mě, nejzajímavější část knihy. Je zde citát: "Dobro a pravda nemusí být nutně totožné." Jsou zde pojmy duch a hmota, subjekt a objekt, forma a substance. Je zde zajímavá myšlenka: "Jakékoliv vnímání pohybu a změny je iluzorní. Realita tedy musí být nehybná." Sofisté zde tvrdí, že není žádná jediná absolutní pravda, ale pozvednutí lidstva. Veškeré principy a pravdy jsou relativní. "Člověk je mírou všech věcí." Je zde zmiňována válka mezi těmi, podle nichž je pravda absolutní a těmi, pro něž je pravda relativní.
Pirsig popisuje racionalitu Aristotela, idealismus Platóna a hledá postoje sofistů, proti kterým Aristoteles v dialozích v rámci rétoriky vystupoval. Zabývá se pojmem "areté", který jde údajně přeložit jako cnost nebo jako dokonalost.
Sofisté kladou důraz na dokonalost. Platón vymezuje pojmy dobra a zla. Sokrates vymezuje pojmy pravda a poznání, které jsou na dobru a zlu nezávislé a vyžívá k tomu racionalitu rozumu.
Platón a Sokrates hájí Věčný princip kosmologů. Hájí pravdu, poznání – to, co je nezávislé na názorech kteréhokoliv člověka.
Pirsig považuje sofisty a jejich dokonalost za předchůdce Platonových idejí a Sokratovo racionality. Dokonalost zobrazuje v dialogu Hektora a jeho ženy v eposu Ilias od Homéra. Žena Hektora upozorňuje svého muže na to, že ho jeho odvaha zabije, On jí odpovídá, že naplní to, v čem usiloval o dokonalost. Hektorovo smysl pro povinnost, není povinnost vůči ostatním, ale povinnost vůči sobě samému.
Podle autora knihy je pojem sofistů "dokonalost" a jeho pojem "kvalita" totožný.
Areté znamená úctu k celosti nebo jednotě života. Odpor ke specializaci. Areté v sobě nese pohrdání jednostranným výkonem. Neupřednostňuje výkon v jednom oboru života, ale výkon v životě samotném.
Řekové při prosazování svých idejí používali rétoriku. Schopnost mluvit, vysvětlit a přesvědčit.
Dokonalost je to, co učinilo řeky a Řecko tak velkými a významnými pro rozvoj západní civilizace. Před řeky bylo pravěké myšlení se svou mytologií a po nich středověk se svými dogmaty.
Ještě jedna malá úsměvná poznámka. V souvislosti s filozofií a obecně s úvahami o životě jsem si vzpoměl na svoji nedávno dožitou padesátku a napadlo mě: "Až uvidím vnuky svých vnuků, mohu spokojeně umřít." : -)
Jdu pro kluky abych je odvedl od her a X-boxu a uložil je do postele.

Je 11. února kolem druhé v noci
Kluci přinesli pololetní vysvědčení. Richard měl opět samé jedničky a navíc dostal na samostatném listu pochvalu. Vím, že jsem ho už mnohokrát pochválil, ale také vím, že s chválením nesmím přestat. Matyáš dostal jednu dvojku z přírodopisu. Čekali jsme dvojku z češtiny. Matyho pochopitelně také chválím. U kluků je nejdůležitější zvedat sebevědomí. Zdravé sebevědomí, ne namyšlenost, je pro kluka a později chlapa nejdůležitěji součást osobnosti.
Dnes jsem s Matyášem probíral matematiku. Později si sám nahlas četl knihu Vítek, kvůli zlepšení výslovnosti a přednesu. Kniha je o chlapci přibližně Matyášova věku a Matýskovi se svým obsahem líbí. Nedávno jsme ji použili jako předlohu pro literaturu do školy. Bez mé pomoci by dohromady charakteristiku knihy nedal, ale snažil se a já trval na snaze vyjádřit to, co si myslí, celými větami. Byl to trochu souboj. Stejně jako včera, kdy jsem chtěl, aby automaticky rozpoznal postavení velké a malé ručičky na hodinách a určil, zda je čtvrt, půl, tři čtvrtě nebo celá hodina. Myslím, že se mi ho podaří "nastartovat" jako Ríšu.
Dnes začaly klukům jarní prázdniny. Mají volno až do 20. února. Ty se ale maj! Taky chci prázdniny. I když nedávno jsem pracoval do 20. ledna a pak nastoupil až 3 února. Takže jsem si taky udělal prázdniny. V tom je výhoda mojí práce. Kluci pojedou s mamkou na návštěvu k tetě Janě, strejdovi Mirkovi a Barborce s Patrikem. Další program vymyslíme za chodu během volna.
Já se musím chopit racionality. Pokud chápu souvislosti a jsem schopen si dávat předsevzetí, musím být schopen je i naplňovat. Abych nedopadl jako v přísloví: "Cesta do pekla (nebo do hrobu) je dlážděna dobrými předsevzetími." : -)

Je 6.dubna kolem čtvrté odpoledne
Maty měl narozeniny sice již 20. března, ale oslava samotná proběhla až 2. dubna v neděli. Matyáš dostal od kamarádů a kamarádky různé dárky. Na všechny čekal malinovej dort a kuřecí nugetky a hranolky. Celkem přišli čtyři kluci a jedna holka. Všechny včetně staršího bráchy jsem vzal na virtuální realitu. Jeli jsme vlakem, a protože nás bylo sedm, vypadali jsme jako malej skautkej oddíl. Oproti minulosti jsem vybral virtuální hernu nad náměstím Jiřího z Poděbrad v Praze s názvem Keen VR. Technologie a systémy jsou podobné jako jinde. Nasadíte si virtuální brýle a sluchátka. Do ruky si vezmete dva ovladače. Při spuštění systému se ocitnete přímo ve hře, nehrajete ji tedy pasivně jakoby před sebou, ale jste v ní. Parta kolem Matyáše hrála spíše simulátory. Vybírali si hry, kde mohli dělat automechaniky v dílně nebo administrativu v kanceláři. Na začátku akce zkusili i jednoduché střílečky s kostlivci ve sklepeních, ale to pro ně bylo náročnější na ovládání. Ke konci Matyáš vyzkoušel virtuální koulovačku se sněhem, sněhuláky a malými pevnostmi. Jediná slečna v týmu si vybrala také prostorové malování a byla tím docela nadšená. Starší syn Richard zkoušel různé na ovládání náročnější bojovky. Také jsme zkusili život pod vodou, kde se dala potkat velryba v životní velikosti, svítící medúzy nebo jiná podmořská havěť. Sám jsem hrál, když se na mě dostala řada, aspoň na deset minut, pobyt ve sluneční soustavě. Byl jsem mezi planetami, s kterými jsem mohl manipulovat, tj. měnit jejich dráhy nebo umístění. Graficky velmi povedené. Všichni se střídali cca po 15 minutách. Dával jsem na ně pozor a pomáhal jim nandávat a sundávat ovládání. Byli jsme v herně přes tři hodiny a i tak to bylo málo. Klidně by tam byli celý den. Podle reakcí si to všichni docela užili. Po návratu domů jsme vystřelili špunty ze šampaňského na zahradě a nadlábli se. Děcka běhala po zahradě a hrála bojovku, kterou si sami vymysleli, na hledání špuntů. Před hrou Matyáš nakreslil křídou šipky na zahradní kameny, aby všichni věděli, kudy mají jít. Já jsem s Richardem hlídal ty mladší při střelbě s lukem na dřevěného panáka. Myslím, že Matyáš byl spokojenej.
Den před oslavou 1. dubna byl Matyáš s mámou na hradě Okoři, tedy na akci Do Okoře bez oře. Společně ušli ze Zákolan, kam jeli vlakem cca 22 km.
Ještě před oslavou narozenin jsem chtěl kámoše a kámošky synů vzít na trampolíny v JampParku do veliké haly na Praze 3. Je to v areálu bývalého ČKD. Protože byl kdekdo nemocen, tak jsem nakonec vzal jen syny. Skákal jsem s nimi a musím říct, že nás to po hodině utahalo jak koně. Ještě druhý den jsme si navzájem stěžovali na bolavé tělo :- ) Ale byla to paráda.
Ricky měl 3. dubna svátek. Od mamky dostal boty a já ho nechal, ať si objedná přes internet knihu od Foglara – Hoši od Bobří řeky. Tu asi budeme číst před spaním. Pamatuju si, že jsem z této knihy byl jako kluk nadšenej. Richardovi se stejně jako mně kdysi líbí knihy od Jaroslava Foglara, E. T. Setona a podobných autorů. Naposledy jsme od Foglara četli knihu Tajemství Velkého Vonta a Matyáš také se zájmem poslouchal. Takže nová kniha bude vlastně zážitkem s poslechem pro všechny.
4. dubna jsme měli s manželkou 25 výročí seznámení. Věděl jsem o něm, ale nic jsem vzhledem k situaci v rodině neslavil. Je to škoda. Mohlo to být krásné kulaté výročí.
Ještě o jedné věci se chci zmínit. Je to změna mé práce. Donedávna jsem byl součást týmu hlídající velké administrativní objekty. Měli jsme celkem dobře vybavené velíny s kamerami a PC technikou s různými programy a k tomu tým ochranky. Zkušenosti z toho mám smíšené. Na jednu stranu spousta zajímavých a dobrých lidí, na druhou stranu chaos a stálá improvizace. Aspoň tak jsem to vnímal. Odešel jsem nejenom já, ale i spousta jiných lidí. Nechápal jsem, proč si na některých objektech "pěstují" lidi, kteří byli vysloveně povahou misantrop. Tito lidé by neměli s ostatními spolupracovat, natož je řídit. Kontakt s nimi je naprosto demotivující. U některých kolegů a kolegyň mě mrzelo, že na sebe vzájemně "donáší". Nepochopil jsem, proč jim někdo dopřává sluchu nebo je dokonce podporuje. Někdy jsem měl dojem, že se někteří velitelé objektů snaží některé lidi vyhecovat, aby pomlouvali nadřízené nebo poměry a potom si je nahrávali na mobil. Většina lidí ale byla fajn nebo prostě jen slušných a dalo se s nimi dobře vyjít. Naštěstí kmenově nepatřím do týmu lidí, kteří pro správce těchto objektů zajišťuji ochranu apod., ale do týmu subdodavatele. To je úplně jiná liga. Organizací, řízením lidí, vystupováním profíci. Tím jim nechci "mazat med kolem huby." Prostě je to tak. V současné době dělám na vile plné ajťáků. Vypadaj na dobrej tým a prima partu.

Je 27.dubna kolem jedenácté dopoledne
Dnes má Jája svátek. Slaví ho na Jaroslava, ne tedy na Jaroslavu. Už ani nevím proč. Dělá to tak odjakživa. Asi to bude souviset s dědou Jaroslavem, po kterém má jméno a měla ho jako malá ráda. Dnes šla na vyšetření střev. To jí moc nezávidím. Doufám, že i přes rozpory mezi námi, to dopadne dobře a nebude to moc bolestivé.
S Matyášem jsem se nedávno učil jak poznat větu jednoduchou a souvětí. Vysvětloval jsem mu, že věta jednoduchá má většinou jen jedno slovo, které tzv. něco dělá (sloveso). Slovní druhy se v druhé třídě zatím neučili a tak mu pomáhám rozeznat, že něco dělat může člověk, zvíře nebo věc. Občas zaměnil děj za vlastnost a také tvary slovesa být jsou pro něj náročné. Někdy obtížně hledal hybatele děje, protože byl ve větě předchozí. Námaha se ale vyplatila. Matyáš dostal následující den z Češtiny dvě jedničky. Jak byl pyšnej. Je vidět, že úspěch ho baví. Chci toho využít.
Máťu musím ještě zmínit v souvislosti s fyzickou výdrží, kterou předvedl při běhu v Sokole. I když je mu teprve osm a vzrůstem nepatří k nadprůměrným, tak držel krok údajně i se čtrnáctiletými a ve skupině, která vyběhla, doběhl třetí po několika kolech na stadionu v Kralupech. Všimla si ho i trenérka, která se dotazovala, kdo to vlastně je, že je tak dobrej. Starší brácha Ríša se k němu hned přihlásil a řekl s naprostou samozřejmostí, že je to jeho brácha. Maty bude dobrej na sport spojený s výdrží. Doma se pochlubil a mamka Jája ihned prohlásila, že to má po ní. No, i já jsem nosil domů spoustu medailí a kondičku mám pořád dobrou.
To mi připomnělo, jak jsme jeli nedávno na Řípskou pouť vlakem. Po vystoupení ve Ctiněvsi jsme pohlédli na masiv kopce Říp a já navrhnul, že na něj vystoupáme přímo bez obcházení. Cestou jsem navrhoval jak postupovat abychom se vyhnuli příliš prudkým skalám nebo hustému houští. Z vyšších poloh byly hezké výhledy do krajiny i v souvislosti s čistým vzduchem, který umožňoval vidět vše čistě a jasně i na obzoru. Běžně bývá vidět Bezděz, České Středohoří, hory Krušné a roviny kolem Mělníka i jinde. Po konci akce jsem se zeptal kluků, co se jim nejvíce líbilo. Dostal jsem odpověď, že samotný výstup na Říp a poté teprve paintball na pouti. Paintball jsme vyzkoušeli dvakrát. Měli kvalitní pistole poháněné stlačeným vzduchem i kulomet na kuličky. Na obvyklé střelnici s broky se tentokrát netrefil Ríša i já ani jednou. Matýskovi jsem nabil a podržel flintu a ten sestřelil růži bez míření jakoby nic. Tu pak dostala máma, která byla ten den v práci. Jednu střelnici obsluhovali nepoctivci, kteří měli u flint tak tvrdé spouště, že po usilovném zmáčknutí se nedalo nic trefit. To není výmluva, ale fakt. Spoušť má být lehká. Navíc neměli ani podpěrky na míření pro menší děti. Jako obvykle jsme všichni byli na autodromech, kde jsme se vyřádili vzájemným bouráním do sebe a také jsme s Máťou byli na Lochnesce připomínající horskou dráhu s možností se během jízdy trefit do basketbalového koše míčem. Kdo se trefil, jel ještě jednou zadarmo.
Předminulý víkend jsme byli opět v Jumparku na trampolínách. Ricky už zvládnul salto. Po odrazu se tedy otočil dopředu a opět dopadl na nohy. Já se spíše odrážím od boční trampolíny se sklonem 45 stupňů buďto nohama nebo zadkem a poté opět dopadnu na trampolínu, ze které jsem vyskočil. Také jsme vyzkoušeli po odrazech vyskočit co nejvýše. To si ale musíme dávat pozor, protože dopad mimo trampolínu na vedlejší žíněnku je docela tvrdej. Maty skáče, jak mu to jde. Rád s bráchou skáče i do hromady molitanů, které pohltí jakýkoliv styl i pád.
Opět jsme byli na kolečkových bruslích kolem řeky Vltavy. Koukal jsem, že v místě, kde vystupujem po přeplutí Vltavy přívozem, když jdeme jezdit na bruslích od Roztok do Prahy, je nachystána velká fatra na pálení čarodějnic. Mohli bychom spojit bruslení s touto akcí. Uvidíme.
Během dne mě napadlo několik úvah o tom, jak zkresleně vnímáme peníze, hlavně malé částky. Když si ráno při cestě do práce koupím kávu za dvacet korun a odpoledne také, utratím denně 40 korun. Pokud budu pracovat pouze 20 dnů v měsíci, utratím 800 korun. Ročně při dvanácti měsících celkem 9 600 korun. A to vše jen za kávu. Existují i jiné denní položky jako jídlo nebo cestovné. Některé položky mohu omezit více, jiné méně. Jízdné mohu ovlivnit slevami tak, že koupím kupón, kartu nebo jiné nástroje. Principem je koupit větší množství dopředu. Jídlo nekoupím v kantýně, ale udělám si ho doma z polotovarů, které přinesu z obchodu nebo vypěstuji na zahradě. Kávu můžu přestat pít úplně.
Poučný závěr - z ušetřených desetikorun jsou tisíce i desetitisíce a za ně může být odměna, kterou zvolím. Dovolená, zaplacený kurz jazyka, řádění s potomky na trampolínách …

Je 12.května kolem druhé odpoledne
Ricky byl při tělocviku ve škole vybrán, aby zastupoval spolužáky při sportovních disciplínách. Podařilo se mu skočit 4 m a 60 cm. Jel na závody do Neratovic, kde se jejich družstvu podařilo umístit na druhém místě. Byl na sebe pyšnej, protože se mu podařilo skočit dokonce 5 m a 1 cm. Na kluka ze šesté třídy a 12 let je to dobrej výkon. Měli údajně 5 pokusů. Druhý pokus měl nejlepší. Čtvrtý pokus byl taky dobrej, skočil přes 4 m 80 cm.
Maty nedostal ve škole moc dobré známky z češtiny. Doma jsme rozhodli, že mu na čas zakážeme Xbox a hry obecně. Hraní her bude jen za odměnu při dobrých známkách. Pochopitelně jeho učení a výsledky neopírám pouze o hry. Úkol, z kterého dostal špatné známky, jsme doma probírali v jiné podobě, uměl ho. Bohužel špatně pochopil zadání a místo vyplňování políček vodorovně je v úkolu vyplňoval svisle. S Matym probírám nejen úkoly, ale i zajímavosti na internetu nebo si sedneme na koberec a bavíme se např. o jaru. S jeho učením mi začal pomáhat i Ríša. Jde mu to.
S Matyášem k večeru před spaním čteme knížku o malém vynálezci a jeho kamarádech. Chvilku on, chvilku já. Vynálezce je popleta a leccos zkazí, ale také se mu někdy daří. Umí např. postavit stroj času, robota nebo vstoupit do obřích bublin bublifuku a s kamarády létat. To Matyáše baví.
Zítra se chystáme na Pražský hrad. Má být den otevřených dveří s volnými prohlídkami. Navíc bude průvod v kostýmech i s kočárem na téma Marie Terezie. Císařovna a také česká královna má 300sté výročí narození. Pražský hrad údajně získal dnešní podobu za jejího panování. Rád bych s klukama prolezl katedrálu, hrobku i hrad samotnej a udělal pár pěkných fotek.
Dnes jsem právě v polovině dvojdenního půstu. Obyčejně dělám pouze jednodenní půst. Jíst mohu začít v sobotu ráno. Je vhodnější dát si předsevzetí o jednodenním půstu a druhý den půstu poté přidat, než jít s předsevzetím hned do dvoudenního půstu. Je to psychická pomůcka. Jednat uvážlivě. Mimoděk mě napadlo, že Ježíš neodešel do pouště, aby se 40 dní postil. Neměl přímý záměr v poušti zůstat 40 dnů. Délka pobytu souvisela s tím, čeho chtěl dosáhnout. Nemám tak vysoké ambice jako Ježíš, hladovku používám spíše k pročištění těla, ze zdravotních důvodů. Je ale pravda, že při hladovce je mi vnitřně "lehčeji", lépe zvládám sebepozorování. Na druhou stranu při sezení se objevuje mikrospánek.

Je 1.června kolem deváté večer
Od 28 do 30. května jsme byli s klukama na návštěvě u babičky v Habartově a také u bráchy v Josefově. Jako obvykle jsme udělali zastávku v Karlových Varech. Byla tříhodinová. Nemohli jsme sehnat kelímek na ochutnávání pramenů. Je to náš obvyklý rituál. Vždy všechny ochutnáme. Mají nahořklou až železitou chuť a různou teplotu. Objevili jsme stánek s Rusem, který prodával kávu v sáčcích a ty byly uloženy v kelímku na kávu. Koupil jsem si tedy kávu a on mi podal jenom sáček. Chtěl jsem i kelímek. Chvilku nechápal proč, ale pak mi vyhověl a kávu v kelímku zalil vlastní varnou konvicí. Čech by asi tak laskavej nebyl. Toulali jsme se po kolonádě a kluci při tom baštili ohřáté lázeňské oplatky. Máťa mi dělal "lázeňského agenta" a postupně přinášel ochutnávky od pramenů. Klidně všechny předběhl, a protože je to osmiletý kluk, tak nikdo neprotestoval. Sem tam jsme vylezli uličkou do kopce kvůli výhledům. Nejhezčí vyhlídka byla asi od sochy Karla IV. U hotelu Pupp jsme to otočili a vrátili se k autu.
Renda s Janou nám poskytli azyl v malém pokojíku svého domku. Odtud jsme se byli podívat ve vyhřívaném bazénu ve Františkových lázních i s bratrancem Jájou, který uhradil vstup pomocí předplacené permanentky. Matyho zase nejvíce bavil tobogán. Tam i v bazénu jsem ho poctivě doprovázel. Ricky s Jájou si troufli i na skluzavku do venkovního bazénu. Ten byl ledovej a Ríšu poté doma bolela hlava z nachlazení. Matyáš překvapil tím, jak dobře plave. Zatím tedy spíše silou. Má ale pod vodou otevřené oči. To já, ani Ricky neděláme.
Mrkli jsme i na nově udělanou rozhlednu Cibulku u města Oloví. Vyhlídková terasa je v 25 metrové výšce. My jsme, podle počtu schodů a odhadnuté výšce schodu 15 cm, tipovali výšku kolem 20 m. Nejlépe je vidět masiv Slavkovského lesa. Jižním směrem je vidět stále funkční Sokolovská uhelná pánev i bývalý důl Medard, dnes již zatopený a tvořící nové jezero. Jihozápadním směrem je nejdále vidět Zelená hora na hranici s Bavorskem. Západním směrem jsou vidět až v Německu Smrčiny, po jejich Fichtelgebirge. Renda uměl z hlavy vyjmenovat názvy městeček i vesniček viděných z rozhledny. Jako hajný má prošlápnuto široké okolí. Pod rozhlednou je v malé schránce zápisník pro turisty. Aby na nás nikdo nezapomněl, tak jsme doplnili "Bily jsme tu", schválně i s hrubkou a připojili svoje iniciály. V sobotu jsme k večeru navštívili místní "Kácení máje". Nacpali jsme se klobásou, kterou jsme si upekli nad ohněm. Pivko a limonáda jsou samozřejmostí. Vyzkoušeli jsme posilovací konstrukci u hřiště. Skákal jsem obouruč z tyče na tyč zavěšeného žebříku nebo šplhal po svislé tyči do výšky. Překvapilo mě, že neudělám výmyk. To bříško musí dolu :- ( Kondičku stále mám docela dobrou. Maty se rychle skamarádil s místními a až do tmy zkoušel všechny atrakce.
Pití piva u kácení máje mi připomnělo, jak jsme se minulý víkend po návštěvě Pražského hradu toulali po Náplavce u Vltavy, a já při objednávce říkám: "pro mě desítku a tady pro juniora patnáctku pivo." Majitel se na mě zkoumavě podíval, fronta lidí za námi se usmívala a Richard odvětil: "já nic nechci!" Hospodský dodal: "neboj to přijde." Mimochodem, mimo katedrály, s ohromnou frontou zájemců, jsme na Pražském hradě prolezli všechno, co bylo zdarma přístupné. Mám spoustu pěkných fotek.
Hlavní atrakcí o tomto víkendu ale bylo sdílení auta, tzv. carsharing. Chtěl jsem si vypůjčit auto přes Smilecar, ale první majitel mi oznámil, že jde auto do servisu a další se ani neozval. Zkusil jsem tedy brněnské AJO. Ti nezprostředkují auta jiných majitelů, ale vlastní. Na Smíchově jsem vyzvedl novou Felicii combi, jezdící na plyn, se stavem tachometru pouhých 3400 km. Na kapotě měla název Monika. Měl jsem obavu, že Monika na plyn nepotáhne tak dobře jako benzíňák, ale šlapala jak hodinky. Najezdili jsme přes 450 km. S pronájmem na tři dny to vyšlo něco přes 2500 Kč. Mám u AJO zaplacenou zálohu, takže můžu klidně ještě jezdit. Z mojí strany plná spokojenost.
V pátek ráno, když byli kluci ještě ve škole, jsem si s autem zajel pro větší nákup do Tesca a také pro sazenice jahod do obce Vraňany. Jahody jsou na zahradě tam, kde bývalo pískoviště. Při sázení jsem použil i folii. V zavěšených květináčích a v truhlících mám také pár jahod a k tomu různé hrášky, byliny a letničky na okrasu. Některé letničky jsou od kolegyně z práce. Navíc mám na jedné terase zahrady vytvořenou konstrukci z tyčí a plotového drátu. Na ní jsou zavěšeny plastové lahve s otvory pro sazenice. Lahve jsou spojeny k sobě dno-víčko. Ve víčku jsou otvory. Tím se vytvoří kaskáda, kdy zalitím prokapává voda od nejvyšší lahve dolu a nakonec skončí na sazenici rajčete. Zalévám tedy jen to, co jsem zasadil, ne plevel. Vodu beru z nádoby pod okapem. V okapu je spojka, která odvádí dešťovku do úrovně cca 10 cm pod víkem. Pak se plnění zastaví a voda se vrací bez přetékání zpět do okapu. Vše je tedy účelné a relativně automatické. Zalévat a tahat konve na terasy už musím sám :- ) Ale i to jsem chtěl zautomatizovat pomocí čerpadla ze studny na solární energii. S tím, že bych vodu přes noc vytáhl až na nejvyšší terasu do nádoby a poté ji nechal samospádem zalít zahradu nebo napájet fontánu. Uvidíme, zda zůstane dům klukům.

Je 13. června kolem deváté večer
Minulý víkend jsme lenošili. Tento jsem kluky trochu prohnal. Ze soboty na neděli jsme se byli podívat na akci Pražská muzejní noc. Já jsem chtěl kvůli němčině navštívit Goethe institut, Maty chtěl vidět Anatomické muzeum lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Ricky Botanickou zahradu.
Po vystoupení z vlaku jsme vlastně všude chodili pěšky. V Goethe institutu jsme vyzkoušeli interaktivní kurz s několika základními slovíčky typu Ich heiße …, Ich bin …, změnu rodu na er heißt …, sie …, apod. Rickymu se to líbilo, a o to mi vlastně šlo. Další školní rok bude k angličtině studovat i němčinu. Mají docela pěknou knihovnu a také knihovnu věcí, kde je možné půjčit např. mikroskop, hvězdářský dalekohled, pekárnu na chleba atd. Z institutu je z oken jeden z nejhezčích pohledů na panorama Pražského hradu. Po institutu jsme zamířili k Anatomickému muzeu. Fronta a nemožnost ji jakkoliv oblafnout nás od samotné návštěvy odradila. Naštěstí dělali na zahradě, jinak nepřístupné, klobásy a pivko. Poté jsme zamířili do Botanické zahrady, která byla hned za rohem. Další katastrofa. Všude plno lidí. I když pohled to byl zajímavej. Dav se pomalu sunul úzkými uličkami skleníku a vypadal jako tučňáci v Arktidě, kteří nechtějí zmrznout. Výsledkem bylo, že se všichni vzájemně i když nechtěně tulili. Naštěstí u skleníku je velká klec se třemi bílými, docela velkými papagái. Matyáš měl na ruce přivázaný poletující balónek plněný heliem a to se papouškům líbilo. Snažili se ho následovat. Byli blízko sítě a nechali na sebe šáhnout, tedy prstem drbat v peří. Jejich zobáky budily respekt a tak jsme si dávali pozor. Sama zahrada je potmě také zajímavá. Poseděli jsme na lavičce a já Ríšovi ukázal místo, kde byl vyfocen před osmi lety. Doma jsme si před odjezdem prohlíželi fotku s podzimní Botanickou zahradou, kde mu byly čtyři roky. Měli jsme čas a tak jsme poblíž navštívili ještě Chlupáčovo muzeum historie země plné zkamenělin a koster prehistorických živočichů. V muzeu je mineralogická sbírka a možnost prohlédnout si strukturu jednotlivých hornin pod mikroskopem. Zahráli jsme si na "šutrology" a s překvapením pozorovali velmi barevnou strukturu jednotlivých vzorků. Z kamenů byly vyříznuty mikro plátky a ty v mikroskopu podsvíceny. Ta barevnost a různorodost struktur mě překvapila. Kluky taky. Něco podobného se hned tak nevidí.
Pěšky jsme přešli na druhý břeh Vltavy do Smíchova, kde na nás čekalo auto Monika. Opět jsem zarezervoval Fábii přes Carshering od AJO. Rezervaci jsme měli od 1:00 ráno do 13:00 odpoledne. Ráno jsme s ní udělali ještě nákup a jeli ji vrátit na Smíchov. Cestu jsem spojil s výletem na kolečkových bruslích. Po baště v MC Donaldu jsme sjeli tramvají na Letenské náměstí a bočním vchodem v ulici Nad Královskou oborou jsme vstoupili do Stromovky. Sešli jsme přes koleje z kopce a na lavičce si obuli brusle. Tentokrát jsme jeli opačným směrem do Klecánek k přívozu přes řeku. Klukům jsem doma vnutil chrániče a po cestě jim je dovolil pro horko částečně sundat. Ricky docela protestoval, ale nakonec chrániče měl aspoň na loktech a prstech. Maty je měl všude. Ricky nám dospívá a začíná mít vlastní hlavu. Je těžké ho přesvědčit. Na jednu stranu je dobré, že má vlastní názor, na druhou mi dá většinou "až poté" za pravdu.

Je 22. července kolem deváté večer
Ve dnech 29.6. - 10.7. jsme procestovali Rakousko, Itálie, Chorvatsko a při cestě zpátky se zastavili v Rožmberku a Českém Krumlově. Cestopis jsem nazval Na jih 2017 a pro rozsáhlost ho vložil pod odkaz Cestování.
V malé fotogalerii nebo ve vetší fotogalerii Cesty je dost pěkných a povedených fotografií.
Kluci dostali pěkné vysvědčení. Oba dva dvojku z Češtiny, jinak samé jedničky. Pro Ríšu, který k tomu navíc dostal písemnou pochvalu za snahu, to bylo daleko náročnější. Matyáš nemusel podat takový výkon. Měl ale radost, že mají vlastně oba známky stejné. Matyášovi budeme muset pomoci k větší motivaci. V těchto dnech ho začínáme učit základy angličtiny. Richardovi budu pomáhat se základy němčiny.
Ve čtvrtek jsme s Ríšou pozorovali na naší zahradě srnku. Klidně se popásala a poté si lehla do trávy mezi borovice ve svahu. Odpočívala a čistila si srst. Po chvilce vstala a šla mezi rybízy. Připadalo nám to zvláštní. Co vlastně požírá? Vzali jsme divadelní kukátko a viděli ji, jak se cpe černým rybízem. Asi potřebovala vitamíny. Pro nás je to svědectvím, že náš rybíz bude top kvalita :- ), když ho požírá divoké zvíře. Maty byl na příměstském táboře přímo v Kralupech. Po příchodu domů nám hned ukázal čárky na ruce jako doklad o provedených jízdách na koni. S nadšením popisoval, jak jezdil. Klukům jsem nainstaloval na jejich notebook strategii Faraon. Je to hra, kde budují svou civilizaci v okolí Nilu s různou obtížností, na různých mapách. Musí se starat o obyvatele a jejich spokojenost. Tedy hospodaření a zásobování, těžbu a výrobu, kulturu, náboženství, obchod apod. Hra se líbí. Na chvíli tedy přesídlili od Xboxu k PC.

Je 8. srpna kolem deváté večer
S klukama jsme na začátku srpna napustili bazén. Opět jsme zkoušeli dělat při napouštění vodotrysk. Šlo nám to lépe, protože máme nový nástavec na hadici umožňující různé volby výstřiku vody. Kluky nejvíc zaujal rozprašovač drobných kapek vyvolávajících dojem mžení. Také se jim líbilo, že při určitém sklonu hadice je možné vidět v proudu vody duhu.
Doma se učíme se střídavým úspěchem základy angličtiny a němčiny. Zkoušel jsem s Matyášem spojovat osobní zájmena s tvarem slovesa být, tedy např. "I am, you are, he is … " nebo jednoduché věty "My name is Matyáš, I am eight years old" apod. Richard procvičuje hlavně výslovnost, tedy "ei se čte jako aj, s na začátku jako z" apod. Také procvičuje čtení zrcadlových textů v němčině u pohádek.
V práci jsem dostal od kolegyně k nahlédnutí knihu Tao sexu od Benjamina Kurase s podtitulem Jak udržovat ženu v blahu a zpomalit stárnutí. Opsal jsem si z ní citát: "Filozof by měl žít v přísném celibátu zmírňovaném shovívavým mnohoženstvím." od H.L.Menckena. Uvědomil jsem si, že kdybych neměl syny, pak bych takto měl žít. Zkušenosti z běžného života, které mám, tomuto citátu přesně odpovídají. Nicméně kdybych opět byl v mladistvém věku, dal bych nekompromisně přednost mystice. Teprve po naplnění a realizaci mystických požadavků bych uvažoval o vztahu a potomcích, ne obráceně jako dnes.
Ke knize samotné. Kniha popisuje Tao ve vztahu k sexu a techniky, které popisují také tantrické spisy. Ty vychází původně z jógy a starších systémů. Hlavní technikou je zde popis zadržení ejakulace při prožití mužského orgasmu. Techniku znám z tanter. Používání vede k prodloužení doby milování, což se líbí ženám. Bez ejakulace je muž stále při síle i chuti. Popis technik je docela otevřený, ale vkusný. Zkusím to také. Kniha nezmiňuje jeden efekt. Při procvičování příslušného svalstva souvisejícího s ejakulací dojde po určité době ke schopnosti ejakulace do velké vzdálenosti. Překvapí vás až jaké. Také se nezmiňuje o mnohočetném nebo mnohonásobném orgasmu, kterého jsou ženy schopny. Uspokojením je pro muže už jen pohled na ženu, kterou má tímto způsobem v moci. Muž vlastně vyčerpá (uspokojí) ženu dříve, než ona jeho. Mimo různé způsoby uspokojování je zde zmíněn tzv. Hanácké obchvat – zkuste objevit sami :- ) Kniha zmiňuje také metody jak pomocí "Tao sexu nestárnout" nebo "Co je to vlastně chemické složení blaha". Docela jsem se při čtení bavil.
Při čtení této knihy jsem si uvědomil, co vlastně bylo mým nejerotičtějším zážitkem. Nebylo to ani místo, ani technika. Bylo to vědomí, že se miluji s ženou, s kterou jsme se rozhodli mít dítě. Oba kluci přišli na svět po tomto rozhodnutí. Nebyla to ani náhoda ani nečekaný stav. Při zpětném pohledu se chci ještě zmínit, jak vnímají narození dítěte muži. Aspoň u mne to tak bylo. Chodili jsme na předporodní kurzy a doma vše pečlivě připravovali. Svou ženu Jáju jsem znal již několik let, takže mi vše připadalo normální. Z pohledu muže je to hezké dobrodružství. Ženy to vnímají jinak. Mnohem intenzivněji a odpovědněji. Jsou plné emocí a obav. V bříšku jim roste nový život. Teprve, když jsem vycházel s Jájou a Richardem v přenosné autosedačce z porodnice, jsem si uvědomil, že "ode dneška je všechno jinak". Už nejsme sami dva jen pro sebe. Jsme rodina.

Je 5. září kolem deváté večer
Kluci byli s mamkou od 26. srpna do 1. září v Krkonoších. Do Krkonoš jsem je odvezl vypůjčeným autem od carsheringové společnosti AJO. Jáje se zdálo vyúčtování za cestu dost drahé i přesto, že jsem polovinu ceny zaplatil já. Zpět jeli autobusem a vlakem.
Po cestě jsme se zastavili u Jánských lázní na tzv. Stezce korunami stromů. Nejedná se ovšem o prolézání po lanech mezi stromy, ale o obří rozhlednu, na jejíž vrchol se dostanou i vozíčkáři, protože stoupání široké cesty je velmi pozvolné. Někoho může odradit množství lidí u pokladen nebo na samotné rozhledně. Výhledy jsou na všechny strany pěkné. Nejvíc mě zaujala samotná masivní konstrukce, která unese i několik set lidí. Uprostřed rozhledny je od vrcholu dolů funkční klouzačka za poplatek.
Jája se s Richardem a Matyášem ubytovala v hotelu Vápenka v Horních Albeřicích 13. Hotel je ještě ze socialistické doby, ale okolí je pěkné. Měli zaplacenou polopenzi. Ve vybavení penzionu je i kulečník, což se líbilo klukům.
Mamka i kluci celkem nachodili kolem 75 kilometrů. Mají plno fotek. Byli pochopitelně i na Sněžce. Napřed se svezli autobusem do Pece pod Sněžkou a pak si užili cestu lanovkou blízko k vrcholu. Z vrcholu šli zpět pěšky po turistických stezkách do Horních Albeřic. Podobnou výpravu udělali i na Černou horu nad Jánskými lázněmi.
Včera byli kluci poprvé ve škole. Richard nastoupil do sedmé třídy, Matyáš do třetí. Kluci se spíše pozdravili s kámošema, poslechli si uvítání od třídních učitelek a po cca hodině šli domů. Doma je vidět, že by chtěli zachovat režim z prázdnin, to je chodit pozdě spát a ráno vstát, kdy se jim chce. To ale nejde, opět si musí zvyknout na týdenní režim a noc před školou zalehnout do devíti večer. Rickymu dovolíme si ještě číst nebo koukat do mobilu. Občas uděláme výjimku, pokud je dobrej film v televizi nebo se protáhne návštěva u kamaráda nebo známých. Ve středu je tzv. ředitelské volno, protože není zkolaudovaná nově rekonstruovaná jídelna. Kluci mají dostávat jídlo na základě předplacené karty s čipem. Vtipně jsem řešil jak 4.9. zaplatit obědy, které měly být podle nového systému zaplaceny do 29.8. :- ) Info bylo na webových stránkách se zpožděním. Mamka Jája včera do noci vyplňovala papíry související s chodem školy, přihlášením Matyáše do družiny apod. Chystali jsme sešity a obaly na ně. Maty bude mít elektronickou žákovskou asi i s přístupem přes internet – uvidíme. Na třídní schůzce 19.9. nám má být předáno přístupové heslo. Ještě nás asi čeká dokoupení drogistických doplňků do družiny i školy jako papírové kapesníky apod. Dále se musí zaplatit sešity, pracovní učebnice do různých předmětů a nově i čipy do karet v jídelně. Různé poplatky se nám začátkem září vždy kupí. :- (

Je 22. září kolem čtvrté odpoledne
Před třemi dny jsem musel splnit celou řadu povinností. Ráno jsem doprovodil Matýska na Ortodoncii v Mělníku. Upravili mu "rovnátko". Cestou na autobus jsme se zastavili u veterináře a já domluvil utracení naší kočky Mindy. I přesto, že se snažím o rovnodušnost, jsem cítil, že k ní mám vztah a nepřeju si její smrt. Měli jsme ji osm let. Kočka Líza, její předchůdkyně, se dožila patnácti let. Minda, ale měla na levém uchu opakovaný zánět. Ten jsme před měsíci neúspěšně léčili. Nakonec ji zvěrolékař amputoval kus ucha. Poté došlo k vyléčení. Bohužel se zánět po měsících zase vrátil a zbytek ucha se opět podnítil až do krve a otevřené rány. Dal jsem jí měsíc, dva, šanci, s tím, že kočka má podle lidových rčení přece sedm životů. Podle zvěrolékaře jsme ji mohli nechat s bolestmi dožít. To jsem nechtěl a tak jsem požádal o utracení. Dostala uspávací injekci a poté injekci s jedem. Vzhledem k stavu v jakém byla, to pro ni bylo spíše vysvobození. Domů jsem ji tedy odnášel, v tašce pro zvířata, již mrtvou. Jako u jiných zvířat, která jsme měli, si budu pamatovat její poslední den. Ráda lehávala na zahradním stole nebo v dřevníku na místě, kam svítilo podzimní slunce a odkud měla dobrý rozhled. Kdykoliv jsme prošli kolem, tak na nás zamňoukala, abychom ji nepřehlídli. Minda měla spokojený život. Do domku si chodila, jak chtěla psím okénkem. Spala na půdě, kam jsme ji nosili i žrádlo. Nejraději byla na zahradě. Občas se přišla pomazlit a zamrouskat. Také hned přišla, tedy po čichu, pokud poznala, že se na zahradě něco peče. Někdy, pokud jsme zapomněli, nám dávala hlasitým mňoukáním na schodech v domě najevo, že nedostala ještě svou porci. Jako mladší jsme ji nechali vrhnout čtyři koťata, která odkojila. Jednou nám tajně skrze nedovřené dveře nanosila ještě slepá koťata do peřin v pokoji. Asi věděla, kde je bezpečno. Koťata jsme později rozdali a ji nechali vykastrovat. U toho jsem byl osobně a kastraci viděl.
Navečer jsem šel na třídní schůzku Richarda do 7B. Mamka Jája šla k Matýskovi do 3A. Richard je stále velmi dobrej. Předevčírem byl vybrán na reprezentaci školy při vytrvalostním závodě. Při kvalifikaci do výběru udivil spolu s kámošem Dádou učitele tělocviku. Údajně zaběhli trať 1200 m rychleji než osmáci 800 m. S Dádou se doplňují. Richard k běhu navíc dobře skáče. Dáda zase lépe hází do dálky. Zase jsem byl vybrán za důvěrníka třídy. U Matyáše musíme přidat v češtině. Dělám s ním různá pravopisná cvičení a čteme texty v učebnicích, aby si zlepšil přednes a výslovnost. Před spaním s ním nahlas čtu kreslený komiks Rychlé šípy ve Stínadlech. Tajemný příběh ho baví. Vždy se těší na další stránky. Jednu stránku čte on, jednu já.
Na 7. října jsem objednal venkovní hru Po stopách Jana Tleskače. Budeme chodit po Praze, cca 5 km, a luštit šifry. Ty nás provedou údajnými Stínadly a dovedou do Tleskačovi dílny, kde vynalézal létající kolo a přechovával tajné plány konstrukce kola. Plánky nakonec ukryl do tajemného Ježka v kleci, který se později stal symbolem Velkého Vonta a středobodem příběhu o Stínadlech. Ještě musím zmínit můj zájem o Lyžařský výcvik. Richard údajně nebyl vybrán kvůli pozdě podané přihlášce. To nerozporuji. Richard si nerad pamatuje drobné úkoly a tak mohl přihlášku skutečně podat pozdě. Nicméně je dobrým studentem a navíc reprezentuje školu při různých sportovních i znalostních akcích. Doufám, že nakonec pojede. Učitel tělocviku mě i jiným rodičům sjednal setkání s ředitelkou školy. Ta se údajně bude snažit situaci vyřešit, ale věc má řadu háčků a podmínek. Uvidíme.

Je 13. října kolem jedenácté večer
Před pár dny mi bylo 51 let. Dostal jsem pusu od ženy a děti mi slíbili bonboniéru, kterou jsem dosud nedostal :- ) Podle množství darů, tedy žádného, by se dalo soudit, že jsem asi moc zlobil. Klukům to za zlé nemám, protože jsou plni života a v jejich věku je normální se tím moc nezabývat, pokud to nejsou narozeniny jejich vlastní :- ) Vlastně, moje mamka mi poslala 500 Kč. Ta nezapomene nikdy. Jsem její syn a tak budu v jejím srdci do konce života. Za korunky pořídím něco praktického, asi oblečení nebo boty.
Já sám jsem spokojen a myslím, že vedu i spokojený život plný zdraví a dostatku. Opět jsem zakotvil v mystice. Květoslav M. by mi pravděpodobně řekl, že příliš odpočívám a mysticky nežiju. Není v tom trvalost a to musím změnit.
Ze školy přišla dobrá zpráva. Ricky na lyžák nakonec pojede. Už jsem poslal peníze za pobyt. Jsem rád, že učitel tělocviku a ředitelka prosadili, že pojedou i další žáci. Musím to ocenit.
6.října jsem byl na konferenci o evropské bezpečnosti, kde byla programem Nová role evropské armády ve 21. století. a Poevropštění islámu nebo islamizace Evropy? Musím ocenit kvalitu provedení a organizace, místo konání, pozvané hosty, hloubku diskuse a mnoho kvalitních řečníků.
Po konferenci následovalo neformální setkání v hotelu AXA. Zajímavá společnost, zajímavé názory. Nicméně moje zhodnocení a dojem je, že většina diskutujících se cítí být na generálním štábu, téměř nikdo se necítí být v první linii. Chybí mi řešení, ne diskuse.
Pokusil jsem se spojit problematiku armády a islámu na stránkách o Slovanské unii. Viz Islám.

Je 30. října kolem jedenácté večer
Ríša se v sobotu vrátil ze 14-denního pobytu na Maltě. Letadlem tam nebo zpět to trvalo cca dvě a půl hodiny. Letěl Boeingem střední velikosti se společností Air Malta.
Takto vypadala rezervace letenky:
1.GLOS/RICHARD MR(YTH/19NOV04)
2 KM 539 S 14OCT 6 PRGMLA HK1 2 1110 1340
3 KM 538 U 28OCT 6 MLAPRG HK1 0750 1020
Cestu tam seděl u chodbičky a cestu zpět u okénka, kdy viděl bouřku a užil si turbulence nad Sicílií.
Jako zprostředkovatelskou agenturu v Čechách jsem vybral Studyline. Dle mého nejlepší nabídka i ceny. Příjemné jednání i vystupování zástupkyně. V kanceláři na Uhelném trhu, na Starém městě jsem byl osobně. Zkusil jsem i jiné agentury, ale u těch jsem dostal předražené nabídky a styl vystupování byl "urvu co můžu, hlavně ať mám provizi".
Ríša měl dojednánu tzv. Homestay tj. ubytování v rodině. Bydlel v malém domku v ulici 86 Triq il-Lampuki v přímořském letovisku St. Paul's Bay. Hostitelé byli Maria a Vladan Jokic. Doma měli 2-leté a 6-timěsíční kluky. Maria byla Malťanka, Vladan Srb. Ti zprostředkovávali ubytování nejen Ríšovi. Richard chvíli bydlel s německy mluvícím Švýcarem a později s Rusem až z Vladivostoku. V druhém pronajmutém pokoji byli dva němci.
Jazykovou výuku zajišťovala agentura Bels, která má vlastní učebny nejen ve St. Paul's Bay. Ricky měl vyučování odpoledne po obědě od jedné do půl páté. Dle jeho mínění nebyla výuka ani lehká, ani těžká. Styl a obtížnost mu vyhovovaly. Byl vlastně nucen anglicky mluvit ve škole, v rodině i na výletech. Máme certifikát o absolvování školy.
Na oběd chodil do čtyřhvězdičkového hotelu, kde byly plné švédské stoly ve velké místnosti. To klukovi v pubertě a růstu vyhovovalo. Prý měli celou hodinu a tak jídlo dávali postupně na talíře a vychutnávali. Snídali kolem deváté v hostitelské rodině, takže i vstávání bylo lepší než v Čechách do školy. První den pobytu si studenty převzal zástupce školy Bels a asistentka, která je měla na starosti během pobytu a při doprovodech ve volném čase. Jako rodiče jsme podepsali formulář, který dovoloval volný pobyt ve skupině na výletě i bez doprovodu, pokud budou studenti chtít být někde sami. Hned první den Ricky zažil tzv. candlelight, tedy noc svíček, kdy celá Malta zhasne a všude v domech i na ulicích se rozsvítí svíčky. Ještě musím zmínit, že na všechny jsme měli telefonní kontakt, tedy na učitele, asistenty i rodinu v homestay. S Rickym jsme si psali sms a párkrát jsem mu já i mamka zavolali. Protože Malta patří do Shengenu, bylo to cenově dobré.
Dopoledne po snídani jeli většinou na výlet. Ricky byl na loďce v Modré jeskyni Blue Grotto, v ptačí přírodní rezervaci, v obchodních centrech, několikrát se koupal v Modré laguně s ostrůvky a rozervanými skalami, zažil 5D show, viděl War museum and Birgu Waterfront nebo Maltské národní akvárium, prohlédl si historické město Vallettu s velkými parky. Údajně nikdy neviděl tolik hotelů pohromadě.
Po škole dělali odpolední a noční výlety. Chodili spát až po jedenácté večer. Ricky zažil noc duchů nebo noc průvodu, byl v kině, zažil Bowling nebo sportovní večery, viděl noční prohlídku přístavu St. Pauls Bay. Párkrát měli dopoledne i odpoledne volno, aby si mohli dělat, co chtějí.
Poslední noc jsem Ríšovi volal a připomněl mu, co musí mít nachystáno. Tedy hlavně letenku a pas. Také jsem chtěl, aby si do batohu dal nový tablet a poslední noc už ho nepoužíval ... Před odletem z Prahy jsem měl celý soupis, co všechno se musí zařídit. Dost nám pomohly dokumenty v PDF od Studyline, které vedou zájemce krok za krokem a obsahují všechny listiny, které se musí podepsat nebo vytisknout. Třeba Confirmation list se souhlasem rodičů o pobytu dítěte v cizí zemi, o povolených lécích apod. Pražské i maltské letiště umožňují letět dospívajícím od 12-ti let. Uložil jsem vše do vlastního souboru s názvem Malta. Snad se to ještě bude hodit.
Matyáš se vrátil také v sobotu. Byl s kamarádem Vojtou od čtvrtka přes podzimní prázdniny na chatě na Liberecku. Byl jsem rád, že ho Jarda a Andrea vzali sebou. Užili si pár lumpáren a na výletě v Praze si byli prohlédnout Dino park. Matyho jsem před odjezdem na Liberecko potrápil s angličtinou.

Je 14. listopadu kolem deváté večer
Matyáš stále mluví o ježíškovi. Už se nemůže dočkat dárků. Pořád nám připomíná, že tam a tam viděl novou pistoli na pěnové náboje, tzv. nerfku. Doma už mám schovaného nového ježka v kleci. Ten bude pro oba kluky. Náhodně jsem našel na internetu českého výrobce. Klec je z pevné nerez oceli. Ježek tuším z duralu červené barvy. Místo pevného dna a vršku jsou vložena dvě otočná ložiska, kterými se dá pohybovat. Vyndat ježka z klece není tak snadné. Celkově výrobek působí nezničitelně. Myslím, že by přežil i těžké namáhání.
O víkendu jsme se byli podívat na akci Týden vědy. Chtěl jsem se syny a Matýska kamarádem Vojtou navštívit tři ústavy. Stihli jsme dva. Akademii věd naproti Národnímu divadlu a Ústav organické chemie a biochemie AV ČR v Dejvicích. Ten je známý předním vědcem Antonínem Holým bádajícím v oblasti antivirotik a cytostatik. Viděli jsme Dům nanohrůzy, což je pohled do mikrosvěta zvětšeného na jednotlivé molekuly a atomy. Očuchali jsme různé pachy, z kterých se poté dělají vůně. Kluci si vybrali měďnaté a manganové látky, které po vložení do malé skleničky s roztokem vytvářely krystaly. Ty se samočinně spojovaly a vytvářely struktury vypadající jako strom. Richard si na ruku nechal nanést látku, která po přejetí namočeným nožem vytvářela dojem krvácející ruky. Viděli jsme magnet o síle 10 Tesla, u kterého mi přestal fungovat mobil. Ten tedy šel, ale přestal jít internet a celkově spojení s operátorem :- ) Na závěr jsme pozorovali svítící kapaliny, tedy chemické světlo. Běžně je vidět v náramcích apod. Tady to bylo ve velkém v baňkách a různě zahnutých křivulích a spirálách. Tyrkysová, oranžová, červená … Vyslechli jsme přednášku o vytváření nových léků na bázi tuším nukleotidů. Tady mě zaujala informace, že k novému léku v lékárně je cesta až 15 let a potřeba 1 miliardy dolarů.
Myslím, že pro kluky, hlavně ty menší, to občas bylo moc složitý. Příště musím vybrat snadnější témata, spíš pro zábavu. Po prohlídkách jsme sešli z Dejvic do Podbaby na vlak.

Je 26. listopadu kolem osmé dopoledne
Ricky oslavil 19-ho své 13-té narozeniny, mamka 21-ho své 42-hé narozeniny. Ricky si vybral dárek pobytem na Maltě. S odstupem jsme spolu uznali, že opravdu došlo ke zlepšení angličtiny, protože s ní mluvil ve škole, ve volném čase i v "Homestay" Nyní mu pomáhám s němčinou. Mamka dostala 3 sazenice hyacintů v jednom květináči. Myslel jsem to symbolicky tak, že dva menší květy jsou kluci a větší já. Nevím, jestli to Jáju také napadlo. O víkendu doma nebyla a v úterý bohužel přijela domů až večer, kdy kluci už spali. Popřáli jí tedy až následující dny.
S Matyášem řeším jeho nepozornost ve škole. Volal jsem kvůli tomu i švagrové, která se na Sokolovsku stará jako asistentka ve třídě o "pomalejší" děti a pomáhá jim s výukou a pozorností. Myslím, že máme na věc podobné názory. Požádal jsem o přesazení Matyáše nebo holčiny, co vedle něj sedí, ve třídě. Podle učitelky to údajně není možné. Uvidíme. Sám jsem Matymu zpřísnil režim a omezil hraní her na PC a Xboxu. Snažím se ho namotivovat, aby se doma sám učil. Opět, uvidíme.
Zase jsme byli skákat na trampolínách na Kolbence v Praze. Tentokrát večer mezi 19 a 21 hodinou. Maty spíše jezdil na pneumatice po skokanském můstku, který umožňuje na závěr se odrazit a spadnout do hromady molitanů. Moc si to užíval. Ricky piloval salta a já koukal střídavě do tabletu a na to co kluci vyvádí. Už druhý měsíc mě bolí šlachy v pravé ruce. Mám omezenou hybnost. Kdybych se měl přihlásit, tak to nedokážu. Bál jsem se, že to na trampolínách ještě zhorším. Za pár dnů jdu na ortopedii. Doufám, že mi pomůžou.

Je 4. prosince kolem deváté večer
V sobotu o víkendu jsme byli já, synové a kamarád Matyáše Vojta na Peprné procházce s panem Peprným z peprnapraha.cz Tématem byly vánoce, protože začíná advent. Konkrétně jsme byli na Betlémském náměstí. Průvodce se na tomto místě nevěnoval mistru Janovi z Husi, ale osobnostem z bible, zmíněných níže. Málokdo z procházejících si všimne, že na tomto náměstí a v okolí jsou sochy nebo obrazy s těmito tématy.
Děti i já bychom si po výkladu měli pamatovat:
1) Anděl, který navštívil nejen Marii, ale i Alžbětu, se jmenoval Gabriel.
2) Manžel Alžběty - Zachariáš - nemohl po nějakou dobu mluvit
3) Alžběta se Zachariášem přivedli na svět Jana, kterého známe pod jménem Jan Křtitel.
4) Betlémské náměstí se jmenuje podle Betlémské kaple. Betlémská kaple se jmenuje podle vzpomínky na vraždění, ke kterému došlo v Betlémě po narození Ježíška.
Nahlédli jsme i do vstupů Galerie J. Fragnera a Náprstkova muzea, o kterých padlo také pár slov. Za zmínku stojí nápis "Za pravdu" na Betlémské kapli, který je pořádně vidět na zdi pouze pokud v poledne svítí slunce.



Na závěr jsme si koupili zlevněný vstup do muzea Betlémů pod samotnou Betlémskou kaplí. Předpokládal jsem nudnou výstavu. Překvapila mě ale kvalita, úroveň, ale i ceny :- ) Betlémy byli precizní i vtipné. Nechyběly funkční celodřevěné nástěnné hodiny s kamenným závažím, které místo kukačky měly hýbající a pracující postavy. Viděli jsme interiéry místností minulých století s praktickými doplňky ze dřeva, tedy louče, kolíbky, nábytek, střešní šindele. Šindele vyráběl přímo na místě mistr ze smrkového dřeva. Bavil jsem se s ním o rozdílu mezi tesáním, štípáním a řezáním. Jak reaguje dřevo a jakou má životnost. Menším klukům se nejvíce líbil náhon se stále tekoucí vodou, mlýnkem, pumpou a kaskádami, kde mohli stavět přehrady z kamenů. Mamky nebojte se, bylo tam opravdu teplo. :- ) Já jsem s Richardem obdivoval "zálesáka" specializujícího se na přežití, který nám ukazoval jak pomocí luku s volnou tětivou a dřívkem rotujícím ne dřevěné podložce vytvoří žhavý zárodek, který po vložení do slámy a rozfoukání proměnil na oheň. Trvalo mu to jen asi půl minuty a oheň byl na světě.
Pokud to shrnu, myslím, že se výběr témat panu Peprnému povedl.
Když jsme opustili Betlém, kluci chtěli do Mc Donalda. Nejbližší byl za Karlovým mostem. Na místě ale probíhá rekonstrukce. Klukům jsem v obchodě koupil bagety s kuřecím masem a několik sladkých žemlí. Vzal jsem ještě obří veku a vydal se s partou k řece krmit labutě. Labutě byly z vody venku a nezakrytě žebraly. Daly se krmit přímo z ruky nebo pohladit. To si užili nejen kluci, ale i já. Labuť má plochý zobák bez zubů, takže případné chycení za prsty nebolí, jen to "klapne". Cestou zpět jsme procházeli kolem různých trhů a zastavili se na Staroměstském náměstí. Poslechli jsme si vícehlasé vánoční zpěvy stylem "a cappella", tedy bez doprovodu hudebních nástrojů. Ženy a dívky zpívaly ve stejnou dobu různé texty, takže při zvýraznění té které skupinky zpívajících to připomínalo "vlnění vody", alespoň mně. Pochopitelně jsme si šli sáhnout na oslíka pod vánoční strom, aby nám v novém roce přálo štěstí. Vojta s Matym objevili, že krmení z automatu padá na zem a tak osla krmili tím, co našli na zemi. Oslovi to bylo jedno a spokojeně mlaskal. A tak se spolu s oslem loučím "ÝÁ" a doufám, že letos ještě něco podniknem.

Je 31. prosince kolem desáté večer
Můj poslední zápis k roku 2017. Vánoce byly rodinné. Před vánoci jsme pomáhali mamce Jáje v kuchyni s cukrovím a přípravou kapra. Toho jsem byl koupit živého s klukama z kádě před prodejnou Penny v Kralupech. Máťa, když viděl, jak kapry zabíjí hned po zvážení, prohlásil: "Já našeho kapra zabít nechci." Slíbil jsem mu to. Náš kapr byl lysý a měl 4,5 kila. Tedy pořádný macek. Doma se jeden den a noc vyplavil ve vaně. S Rickym jsem vstal následující den kolem sedmé ráno a šli jsme kapra zabít a naporcovat. Matyášovi jsme předtím řekli, že jsme ho pustili do potoka. Maty má čisté srdce, stejně jako Ríša v jeho věku. Ne, že by Richard čisté srdce neměl, ale už chápe, jak se věci mají. Navíc byl zvědavej a já chtěl, ať vše vidí a trochu pomáhá. Matyáš nám stále před Štědrým dnem dával otázky, jak tam ty dárky ježíšek dostane a jak to, že před rozbalováním zvoní zvoneček. Darů nakonec bylo hodně. Hry na Xbox i PC. Stolní strategická hra na zloděje a policisty. Stavebnice Lego a stavebnice s roboty na solární pohon. Nejtěžší dar dostal Ricky, a to činku na posilování. Dále oblečení, knihu o fyzice, sadu stolních her pro taťku … Mamka Jája má nový kabátek - kožíšek. Dary ležely pod jedlí, kterou obstarala Jája. S klukama jsme ji ozdobili a navěsili na ni spoustu krémových bonbónů.
Od 26 do 30 prosince jsme byli u bratra Rendy a jeho manželky Jany v Josefově. Spali jsme v pokoji u jejich syna Jáji. Ten bude mít v lednu 2018 své 18 narozeniny. Těší se na možnost udělat si řidičský průkaz.
Opět jsme si půjčili auto přes SmileCar, tedy Carshaering. Tentokrát jsme měli Opel Astra od majitele bydlícího poblíž Vojenské nemocnice v Dejvicích. Malý rodinný vůz měl najeto cca 80 000 km. Jelo se mi s ním dobře. Cestou do Josefova jsme se zastavili, jak říkají kluci, jako pokaždé v Karlových Varech. Richard a Matyáš si museli dát oplatky a já se napít z každého pramene. Minerální vodu mi přinášel zase Matýsek.
Od Rendy jsme jeli navštívit především babičku Jarmilu a to hned dvakrát. Stavili jsme se i u mojí tety Valiny (Valérie). Teta je i přes věk 83 let stále čiperná. Pomáhala mi s rodokmenem ze strany Glosů. Od návštěvy znám jména sourozenců mojí babičky Heleny i dědy Antonína. Také jsem se dozvěděl jména pradědy a prababičky Glosových. Jména pradědy a prababičky Poludňákových bohužel ne. Mám i pár zajímavostí nebo údajů o bydlišti apod. Vše budu přidávat do grafického i popisného rodokmenu na internetu. Jsem domluven, že mi při příští návštěvě u Valiny pomůže s dalšími údaji strýc, tedy bratr mého otce, Alois.
Druhou noc pobytu napadl sníh. Chtěl jsem kluky vzít na výlet na přehradu do "Lajbyče", česky přehrada Horka nebo se podívat na rekonstrukci trosek bývalého zámku Hřebeny. Nakonec jsme stihli jen krátkou prohlídku nově zatopeného Medardova jezera. To je docela velké a vypadá jako přírodní. Málokdo by tipoval, že se jedná o zatopené lomy po těžbě uhlí.
Ricky se nám nachladil chřipkou. Stěžoval si na bolest svalů. U babičky na návštěvě jsem zjistil, že má teplotu 39 a půl stupně. Což je docela dost.