Jak jde život
Rok 2022
Svátky proběhly v něčem stejně a v něčem jinak než bývalo zvykem. Koupili jsme společně téměř pětikilového kapra. Toho jsem dojídal ještě v lednu. Sváteční výzdoba byla doma hezčí než loni. Měl jsem na ni čas. Na 3D tiskárně jsem vytiskl ozdoby na malý stromek. Ricky s Matym, s mou pomocí , vytiskly dary pro mamku. Součástí tisku byly i fotografie převedené do 3D podoby. Na tmavý podklad se nanesl reliéf ve světlé barvě. Tím vznikl třírozměrný obrázek.
Na Vánoce byli kluci se mnou jako každý rok. Dvacátého pátého a šestého byli kluci u mamky. Připravil jsem několik drobností do jednoho společného balíčku. Z toho postupně Maty vyndával pro každého něco. Sám dostal knihu Tajný život stromů. Tu společně postupně nahlas čteme. Ricky a já jsme dostali oblečení. Hry v balíčku nebyly, protože je každý chtěl otestovat už před svátky. Maty vyzkoušel Cup Head na Xboxu. Já s Rickym strategii Age of History II od polského tvůrce Lukasze Jakowského. Do balíčku jsem připravil i dotazník spokojenosti s názvem Papahotel, který jsem zmínil v minulém roce. Ricky to vzal s humorem, Maty spíše vážně. Každý tedy podle svého věku. Mám zpětnou vazbu, o kterou jsem stál, získanou vtipnou formou.
Kolem Silvestra a Nového roku byl Ricky s partou spolužáků, spolužaček a známých v domácnosti kamaráda Honzy. Pobyt byl spojen i s brigádou při stěhování skladu firmy patřící mamce spolužáka. Maty si s koncem a začátkem nového roku starosti nedělal. Já také ne. Čas naplnil film Malý velký muž a hry. Ohňostroj nad řekou Vltavou byl povedený jako loni. Líbil se mi hlavně závěr s velkolepými efekty.
Dnes, po uběhlém týdnu u mámy, se Maty vrátil ke mně. Prohlédli jsme společně známky za první pololetí sedmého ročníku. Někdy to jde se snahou Matyho z kopce, někdy naopak. Záleží na jeho upřímnosti i schopnosti svěřit se s problémy. S těmi se potom snažím pomáhat. Hledáme společně postupy a cesty, jak vše zlepšit. S výsledky pololetí jsem spokojen. Mimo trojky z češtiny má dvojky a jedničky. Myslím, že je podstatné naučit Matyho pracovat se sebou a na sobě samém. O známky jde až v druhé řadě. Tím nezlehčuji snahu a zásluhy učitelek a učitelů.
Na školní výsledky u Ríši čekám. Podle známek ve školní aplikaci to nevypadá dobře u němčiny. Jinak to je dobré. Uvidím. Junior má stále více svou hlavu a představy o životě. To podporuju. Rickyho se snažím motivovat spíše nepřímo.
U obou kluků uvádím zkušenosti z vlastního života. Dávám rady co číst, kam se zaměřit. S Richardem vedeme rozhovory na různá témata. To zatím Maty pro svůj věk neumí.
Před chvílí jsme se vrátili z noční procházky se psem Rexem. Maty chodí venčit našeho čumáka se mnou. Dojdeme až k vyhlídce na Kralupy z vrchu Hostibejk a zase zpět. Z vyhlídky mámě nočně osvětlené město pod sebou jako na dlani.
Zmíním i něco z vnitřního života. Tedy to, co není navenek vidět. Mluvím dvěma jazyky. Jedním, který používám v popisech o životě a jedním, který popisuje realitu tak jak je. Žiju ve světě prožívání a ve světě pochopení.
Uvedu příklad. Dvacátéhoprvního ledna jsem si všímal vzpomínek, na mou mamku, které do mě vstupovaly. Mimochodem sny spojené s mamkou mě probudily už kolem páté ráno. Jakoby mě mamka oslovovala ve snech, když už nemůže v realitě. Tyto vzpomínky a s nimi spojené zážitky mají v osobním životě reálnou hodnotu.
Při pohledu do vlastního rodokmenu bych měl vzpomínky na skutečně žijící předky věnovat i rodičům mých rodičů a dále prarodičům až do dávných věků. Především ve dnech jejich narození a úmrtí. Netrvalo by dlouho a naplnil bych celý kalendář. Věnoval bych každý den v roce vzpomínkám na určitého předka. Tím by se vzpomínky staly podstatou mého, tedy tohoto života. Kde jsou ale vlastní vzpomínky a zážitky většiny těchto předků? Nikdo o nich nic neví. Jaká je jejich hodnota? Uplyne nepatrný čas a budu na jejich místě. Všechny moje zážitky a na ně navazující vzpomínky nemají hodnotu. Nemají podstatu. Vše je jenom proměna.
Uvedu další příklady. Pes slyší zvuk vycházející z lidských úst, nerozumí mu, ale vnímá intonaci. Podle té pozná emocionální zabarvení. Přátelský nebo nepřátelský vztah. Pes se podle toho chová a tím si zachová své útočiště v realitě. Kočka se pohybuje po zahradě. Vybírá si místa, kde se cítí v bezpečí. Podle toho zaujme polohu a pozoruje okolí. V domě na vhodném místě se kočka naprosto uvolní. Přestane pozorovat okolí a klidně prospí řadu hodin v uvolněné poloze. Kočka ví, kde má útočiště i přesto, že o tom nepřemýšlí. Když se oteplí, jako dnes, objeví se drobné mušky, které poletují nad květy popínavého břečťanu. Poletování má spojení s teplotou okolí a vůní, kterou břečťany, jejich domov, vydávají. Mušky žijí v symbióze s realitou, se skutečností i když ji nejsou schopni vědomě zhodnotit.
Vnímání a z něj odvozené pozorování dává vzniknout hodnotovým systémům. Podvědomě vnímám to, co vědomě neumím vnímat, proto vím, co nelze vědět. Kde mám útočiště já? Kde má útočiště JÁ?
Když nemám útočiště přichází utrpení. Většina utrpení je spíše závislá na vnitřních ne vnějších podmínkách. Co je podstatou sítě všemožných vztahů k ostatním lidem, všemu životu a okolí, která mě obklopuje?
Může ke mně, mě obklopující realita promluvit? Není to, co považujeme za realitu největším učitelem? Není realita tou největší mocí našeho života, která nás formuje? Realita vnitřní - subjekt a realita vnější - objekt. Není nakonec rozlišování na subjekt a objekt při vnímání a tedy pozorování chybou?
Realita je učitelem těm, kteří o to stojí i těm, kteří o to nestojí. Ti, kteří o to stojí získávají pochopení. Ti, kteří o to nestojí získávají utrpení. Pochopení může získat ten, kdo je připraven.
Realita nepostupuje stylem přednášky. Neposkytuje intelektuální spekulativní otázky a odpovědi bez ohledu na to, zda jim hledající rozumí. Hledající si připravuje otázky sám a pokud je připraven, realita mu odpoví. Co to je to "být připraven?" Jaký je vztah mezi učitelem - realitou a studentem - hledajícím? Kdo je služebníkem a kdo je pánem? Slouží realita k uspokojení mých potřeb nebo sloužím já realitě k jejím projevům?
Není většího učitele než ten, kdo se ptá sám sebe. Učitelé mimo toto já (vlastní osobnost) nebo JÁ, jsou pouze pomocníci. Co to je to "ptát se sám sebe?" Ptát se sám sebe je - zdánlivé nicnedělání, nicneprožívání ... Může být bezpodmínečné pozorování a sebepozorování obtížné?
Na závěr. Jsou tyto úvahy intelektuální spekulace nebo je to popis skutečnosti? :-)
Snažím se, aby mě události okolního světa příliš neovlivňovaly. I tak pročítám obsah internetu a vytvářím si různé zdroje, které proměňuji a ze kterých čerpám. Různé zdroje poskytují obsah intelektu. Rozum následně může použít obsah intelektu k vytvoření názorů a úvah. Tyto mohou vést k praktickým rozhodnutím v životě, k tomu, že něco konkrétně vykonám.
Představ si nestranného pozorovatele, který zavítá do naší civilizace, žijící momentálně na zemi. Tady se seznámí s tím, že určitým způsobem vnímáme realitu. Toto vnímání reality následně nějakým způsobem zaznamenáváme. Pamětí, obrazem, písmem … Tyto záznamy jsou poté nějakým způsobem interpretovány. Nestranný pozorovatel je svědkem, jak slova, obrazy nebo písmena vedou k odměnám nebo trestům při interpretaci stejných událostí. Jedna skupina lidí vykonává moc nad jinou skupinou lidí. Někdo dostane Nobelovu cenu, někdo je uvězněn. Opět při interpretaci stejných událostí. Jak vznikla hodnotící kritéria? Kdo je oprávněn je definovat? Kdo je oprávněn je vykonávat?
Jak vznikl obsah mého intelektu? Co nebo kdo ho definuje? Proč reagujeme na stejné události různým způsobem? Jsou naše reakce a rozhodnutí dány skutečně rozumovým zdůvodněním? Neustále jsem obklopen ekonomickým i politickým marketingem. Co je na tom objektivního?
Dogma – pochybnost – objektivní závěr. Blud – přesvědčení – zkušenost.
Trochu jiný pohled. Co se stane, když nedovolím intelektu vyvozovat závěry z toho, jak vnímám realitu? Co se stane, když nedovolím realitě aby můj intelekt vytvářela?
Ze světa pochopení se přenesu do světa prožívání.
Starší syn si z gymnázia přinesl pojednání o prvním Československém prezidentovi Tomáši Garrigue Masarykovi. Pročetl jsem ho. Toto pojednání vyvozuje různé intelektuální závěry, které nemusí být spojeny s realitou, kterou momentálně prožíváme. Popisují ideální stav v demokratické společnosti. V rozhovoru se synem jsem zmínil tzv. Hilsneriádu a nechal ho se s touto událostí seznámit. Masaryk má jako politik vysokou hodnotu ne proto, že dokáže vyvozovat intelektuální závěry o ideální demokracii, ale proto, že se dokázal postavit hysterické společnosti své doby.
Mladší syn se právě učí o nejstarší české literatuře. Pochopitelně nemůže pominout Jana Husa a jeho dílo. Asi každý český student někdy slyšel nebo četl: "Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě vysvobodí."
Masaryk i Hus obhajovali podobné principy. Jeden byl odměněn prezidentským úřadem, druhý byl upálen.
Starší syn si o současné situaci ve světě dokáže vytvořit vlastní závěry a ty při vyučování obhajovat. Dokáže mladší syn ve svém věku pohled Jana Husa na život zhodnotit? Pravděpodobně ne. Myslím, že starší syn je veden ke schopnosti kriticky myslet a schopnosti obhájit vlastní názor. Neměl bych mu vzhledem ke zkušenostem, které přináší život, spíše poradit: "Hele, nauč se to, pak to odříkej, dají ti známku a ty si hleď svého."
Pár odkazů k současné situaci:
Tento citát by měl vystihovat dobu ve které žijeme.
Muži sázejí stromy, o nichž vědí, že v jejich stínu nebudou odpočívat.
Tento citát naši dobu vystihuje doopravdy.
Již dnes se máme tak dobře, že včera jsme snědli, co jsme měli na pozítří.
Informace, které se ke mně dostávají přestávají být objektivní. Všude vládne jednostranná ideologie a cenzura. Slova ztratila obsah. Přes cenzuru se tedy aspoň pokouším sledovat komentáře k událostem. Bohužel mám podezření, že i komentáře jsou silně ovlivňovány. V komentářích vystupují lidé z neziskovek a callcenter a zasahuje do nich umělá inteligence. Lidé z neziskovek a callcenter jsou placeni za produkování daných názorů a postojů. Umělá inteligence je naprogramována způsobem vyhovujícím investorovi.
Cenzura povede k intelektuální chudobě. K té se přidá chudoba ekonomická. Můj přítel Gándhí zmínil, že největší formou útlaku je právě chudoba.
Nerozumím dostatečně ani ekonomice ani ekonomii. Spoléhám se na zvolené politické představitele. Jsou současní představitelé vedoucí společnost skutečně kompetentní a mají ještě rozhodovací pravomoce? Nebo je to jenom stafáž s měnícími se obličeji a ideologiemi? Kdo skutečně řídí a řeší ekonomické problémy?
Mojí povinností je postarat se o rodinu a chod domácnosti. Všichni řešíme kde bydlet, jak zajistit elektřinu, vodu, vytápění … Podstatná část z nás řeší jak vychovávat a vzdělávat potomky.
Od devadesátých let poslouchám, že existují věrohodná řešení. Stačí je pouze uskutečnit. Napřed bylo třeba dostavět elektrárnu Temelín z veřejných peněz, protože poté budeme mít nejlevnější elektřinu z okolních zemí. V mnoha domácnostech instalovali elektrické přímotopy. Ano, je to nejekologičtější řešení, ale kdo ho dokáže zaplatit?
Následovala plynofikace snad každé vesnice. Instalovali se plynové kotle s dotacemi i bez nich. Opět jsem poslouchal, že se jedná o vhodné řešení z pohledu budoucích nákladů a opět poslouchal argumenty o nejlepším ekologickém řešení.
Po elektřině a plynofikaci přišla tepelná čerpadla a solární panely. Tepelná čerpadla a s nimi spojená technologie vytápění údajně garantuje životnost systému dvacet a více let. Se solárními panely můžete údajně i v zimě vytápět svůj domov. Bohužel většina obchodníků nerozumí podstatě dodávaných technologií. Dodavatelé technologií neumí navrhnout správná řešení anebo provést vhodnou instalaci.
Argumentace obchodníků prodávajících jakékoliv způsoby vytápění je přeplněna slovy o ušetření značných částek. Myslím, že mnoho lidí nic neušetřilo. Pouze přišli o peníze nebo se dostali do dluhů. Zkuste uplatnit dvacetiletou záruku u obchodní firmy, která už dávno neexistuje nebo u firmy vyrábějící technologie v zahraničí.
Jak problém s vytápěním vlastně vyřešit? Jednoduše.
Zaprvé: Netopte. Stejně jste bez peněz nebo v dluzích.
Zadruhé: Z útulku zachraňte kočku. Bude vám vděčná. Proč kočku? To pochopíte z textu níže.
Zatřetí: Teple se oblečte. Před usednutím nebo ulehnutím se navlékněte do spacáku. Pak přilákejte kočku. Ta si lehne na spacák. Teplo jejího těla a mrouskání zpříjemňují tepelnou i psychickou pohodu. I pouhým odhadem zjistíte, že cena za krmení kočky, která si navíc sem tam sama něco chytí, je menší než poplatky za energie.
Ano, zní to úsměvně, ale kolem mě se odehrává spousta osobních tragedií, které nejsou vidět.
Opět jsem v situaci, kdy hledám jehlu v kupce sena. Hledám důvěryhodnou technologii, důvěryhodného obchodníka a důvěryhodného dodavatele. Pokud obchodník nebo prezentované materiály o vytápění argumentují ekologií, pravděpodobně se jedná o podvod.
Maty měl 20. března své 13 narozeniny. Toho dne se vracel z lyžařského výcviku, na kterém byl od 11. března. Z celé 7B byl jediným klukem ve výcviku. Přidal se tedy nejen k holčičí partě své třídy, ale i ke spolužákům třídy osmé, která na lyžáku byla také. Mamka Matymu zařídila vybavení a lyže, já spíše finanční stránku. Klučina po návratu vypadal spokojeně a chlubil se, že už vše hladce zvládá. K narozeninám samotným dostal od mamky drahé značkové kolo. Líbí se i mně. Ode mě dostal hru na Xbox s názvem It takes two. Hra vyžaduje kooperaci. K hraní je zapotřebí parťák(ačka). Hra má příběh, humor a výbornou grafiku. Maty původně chtěl hru plnou krve a střílení. Myslím, že ho navedl starší bráška nebo spolužáci. Po zhlédnutí ukázky jsem krvavou střílečku odmítl. Střílečky bez děje má starší bráška. Matymu je možné pořídit podobné hry až v pozdějším věku. K Richardovi jsem se v tomto směru choval stejně.
Kluci mi dávají docela zabrat. Odtrhnout mladšího od elektroniky je nadpozemskej výkon. Nemám nic proti hrám ani sociálním sítím. Všeho ale moc škodí. Musíme Matyho naučit kombinovat virtuální svět se skutečným, kde ten skutečný bude mít přednost. Na poslední třídní schůzce 7B mě učitelka upozornila, že i ve škole je Maty stále na mobilu a ve virtuálním světě. Počítám s koupí telefonu bez možnosti připojení k wifi, tedy jen sms a volání. Mám vyhlédnutý outdoorový telefon s krytím proti pádu a vodě.
Starší klučina, věkem kousek od 18 roku, mě také zlobí. Nedostatečná docházka, kterou jsem byl nucen řešit přímo v gymnáziu s ředitelkou a některými učiteli, mi dala docela zabrat. I přes nápravu slíbenou synem se situace opakovala. Prospěch také bere za své. Ricky se svou školní snahou docela kolísá. Pokud chce, výsledky jsou. V některých předmětech má vynikající výsledky, v některých ne. Je to hodně rozkolísané. Mrzí mě nedodržování slibů, vymýšlení si, neodpovědnost při hospodaření s penězi … Kde je můj spolehlivej Ricky, s kterým jsem se tak chlubil? Čekal jsem "náraz", způsobený přechodem ze základní školy na gymnázium, spíše v prvním ročníku. Vše ovlivnil Covid 19. Izolace od školy a odklad plnění běžných povinností s tím spojených situaci dost zhoršil.
Hmmmm … Kluci moji. Nedokážu se na to jen tak dívat a i přes silnou snahu někdy neovládnu emoce. Pak ze mě jde strach jako včera.
Maty má již měsíc nová rovnátka. K horním přibyly spodní. Naštěstí s nimi chodí jen spát. Stále před spaním čteme knihu Tajný život stromů. Vždy ob týden, když Maty u mě spí, dáme jednu krátkou kapitolku. Jsme za polovinou obsahu knihy. U Matyho musíme ještě dořešit pomoc s nesprávnou polohou spodku nohou. Musíme navštívit ortopeda a získat nové vložky do bot.
Dnes jsem se dozvěděl, že zemřela teta Vendulka. Teta byla mladší sestrou mamky bývalé manželky. Vendulka měla s manželem Pavlem syna Ladislava a dceru Pavlu. Všichni jsou zmíněni v rodinném rodokmenu pod odkazem
Po všech průtazích a odkladech mám konečně nový
S textem obsahujícím mystiku nejsem spokojen, protože neobsahuje skutečně žitý život. Je rozdíl mezi sebepozorováním, sebevládou a intelektuální interpretací. Sebepozorování umožňuje přímou kontrolou, intelektuální interpretace ne. Intelekt je při sebepozorování ovlivňován podvědomím a vnímáním. Stává se, že z následných pozorování a sebepozorování přichází jiné zkušenosti nebo vyvozuji jiné závěry, než jsou v momentálních intelektuálních popisech. Číst text a realizovat postup jsou rozdílné věci. Řetězení pojmů nebo zkušenosti z realizovaných postupů? Stále mi vládne tělo a podvědomí. Uspokojování zvyků, postupů a názorů přicházejících z těla a duševnosti …
Vrátím se ještě k dubnu. 14.,15. a 18 dubna, tedy kolem Velikonoc, navštěvujeme jezdecký klub Agira v Roztokách nad Vltavou. Klub Agiru jsem vybral, protože je snadno přístupný vlakem z Kralup. Již od loňska jsem měl zakoupené vouchery na jezdecká cvičení. Moje představa o tom, že i já se kurzu zúčastním vzala za své. Koně v tomto klubu mají váhový limit jezdce do 80 kg. Jezdili tedy pouze kluci. Využíváme i nabídky se o koně postarat, tedy nastrojit je, osedlat, vykartáčovat a vyčistit kopyta. Helmy máme své. Jezdecké vesty nám půjčili.
První den sedláme hnědou Laru a hnědého Amona, druhý den Avi a hnědáka Timona a třetí den bílou klisnu Gizy plemene lipicán a opět ryšavého Avi. Kluci se nevěnují ani drezuře, ani parkuru, ale návykům pro správnou jízdu. Jak koně ovládat a jak správně sedět. Koně mívají svoji hlavu a tak se používá i malý bičík. Před jízdou koně sedláme i s nastavením třmenů a nandaváme ohlávku s otěží. Po jízdě koně hřebelcujeme a čistíme háčkem kopyta. Háčkem se odstraní případně zaseklé kamínky v hlíně. Koně jsou zvyklí na postrkávání a důraz. Rádi si dají jablko nebo mrkev.
Na obrázku vlevo nahoře je Maty s Larou a Ricky s Amonem. Vlevo dole je Ricky a Avi. Napravo bílá klisna Giza s Matyášem.
Větší fotogalerie je pod odkazem
Pes Rex, člen naší rodiny, přišel o oko. Podle zvěrolékaře byl příčinou asi nádor. Vše šlo velmi rychle. O víkendu začal Rex mžourat a v pondělí už na levé oko neviděl. Na doporučení místní specialistky jsme zajeli na psí oční kliniku do pražských Kobylis. Po vyšetření ultrazvukem bylo rozhodnuto. Oko musí ven. Po několika dnech o ně tedy přišel. Chvilku nosil nákrčník bránící případnému drbání zašitého oka o zem nebo tlapkou. Od doléčení ho občas oslovím bratře Jene Žiško. Vůbec mu to nevadí. Je už starej a tedy rozvážnej, někdo by řekl pomalej. Má ale stále svoje psí manýry a přesně ví, kdy se zvednout a doprovodit nás do kuchyně nebo kdy zůstat ležet, protože z toho asi nic nekápne. Na procházku, kde musí být v čele skupiny nebo na prohánění sousedovic koček má stále sil dost. Běhat se mnou ale už nechce. Drží si svoje tempo a já občas čekám až mě doběhne lehkým klusem.
Po opravě školního notebooku a opětovném nainstalování aplikací si Maty dává na plochu úvodní obrazovky psí plemeno Husky. Z obrazovky na něj kouká černobílý čumák se světle modrýma očima. Maty má zvířata rád. Vyměnil jsem průchozí průhledný plát pro psí okénko vedoucí z domu na dvorek, které používá i kočka. Ten nám obchodníci doručují v papundeklu s možností sestříhat a složit si malou psí boudu ve tvaru domku. Bouda skončila u Matyáše na horní palandě postele. Na vchodu do domku je nápis Spokojený pes. Obývá ho ale kočka Bílá ponožka, protože Rex je na domek moc velký.
Pár postřehů poslední doby z alternativních webů. Volně upraveno a zkráceno.
Elity nemají pojem o úrovni a cti - znají cenu všeho ale neznají hodnotu ničeho. Úroveň a čest si nekoupí, neprodávají je ani na školách ani na burzách. Buď je mají, nebo nemají. U nás prezentované elity je nemají.
Právní zákony lze překrucovat dle libosti. Přírodní zákony fungují stále stejně.
Volební, politické a jiné průzkumy nejsou o tom abychom byli informování o preferencích ve společnosti ve které žijeme. Slouží k tomu aby se elita ujistila, že je dav ovládán tím správným způsobem.
Politická skutečnost vzniká tak, že vezmu holé zprávy vybraných tiskových agentur a omáčku, tedy komentáře, si přidám sám.
Pokud v dávných dobách člen pospolitosti kradl z hladu, nebyl potrestán on, ale vedoucí, který pospolitost vedl.
Mezi 11. a 13. červencem trampujeme. Maty, Ricky i já se vydáváme do Českého středohoří. Jedná se o skutečný tramping. Tedy toulání se a spaní pod širákem. Máme sebou různé batohy se spacáky a karimatkami. Kluci mají značkové spacáky a Maty značkovou nafukovací karimatku, jinak nic stylového. K vybavení patří hygiena, KPZ a zdravotní pomůcky. Sbalené batohy jsou velmi lehké. Největší zátěží je pitná voda. Na poslední chvíli přidávám divadelní kukátko a malý dalekohled. Ty se na cestě velmi hodí.
Kolem šesté ráno odjíždíme vlakem z Kralup do Hněvic. Tam přecházíme most do Štětí na druhé straně Labe. BUS nás odváží do Úštěka. V městysu jsme kolem půl osmé ráno.
Vyrážíme rovnou do obce Ostré, kde je barokní Kalvárie. Nedávno zrekonstruovaná a opět poničená. Už tady jsou docela hezké výhledy na Čechy. Vracíme se do Úštěka. V Úštěku bývají velmi hezké jarmarky a různé akce. Ty ale teď neprobíhají. Historické městečko je skoro prázdné. Dávám na dlouhou dobu poslední kávu a doplňujeme zásoby.
Úštěk má dvě dominanty. Zmíněnou Kalvárii a vrch Sedlo. Tam míříme. Je to pohoda až k patě vrchu, pak se musí dost šlapat do kopce. Na vrcholu je spousta vyhlídek a skalních útvarů. Všem doporučuju značenou vyhlídku. Když k ní docházím, kluci už jsou usazeni. Otevírá se nám jeden z nejhezčích a nejrozsáhlejších výhledů na Čechy. Spadla mi brada. Toto jsem nečekal. I přes slabý opar je výhled fenomenální. Pohled na horizont je tak rozsáhlý, že by ho dokázala zabrat pouze panoramatická fotografie.
Větší fotogalerie je pod odkazem
V zápiscích v pamětní kronice, která je na vrchu k dispozici, se někteří chlubí i výhledem na Krkonoše a Sněžku. Chce to štěstí, nám to opar nedovoluje. Cestou na Malé Sedlo zkoušíme i další vyhlídky. Spousta skal nám dovoluje menší výstupy na vedlejší vrcholky.
Míříme na Soudný kámen nad Horním Týncem. Je to výrazný čedičový vrch s dobře viditelnými téměř svislými geologickými vrstvami. Chce to trochu kondičku, hrát si na kamzíka a dát si pozor. Na vrchu potkáváme staršího muže a dáváme se do řeči. Při hovoru prohodí, že je mu 68 let. Musel jsem pochválit jeho kondičku. Muž zmíní, že téměř nikoho při svých toulkách Českým Středohořím nepotkává. Přitakávám s tím, že Středohoří nabízí spoustu možností pro Čechy hned za rohem, téměř zdarma. Nám nepřítomnost lidí na cestách nevadí. Máme dobře značené turistické stezky pro sebe. Používám starší mapu, kde je barva značení stezek trochu odlišná. Z mapy je dobře vidět, jak postupně přecházíme pravou stranu Středohoří od Úštěka až k Labi.
Pokračujeme na hrad Kalich. Došla nám voda a tak se ptám v Třebušíně místních na možnost nákupu. Je už podvečer. Doporučí nám malou hospůdku. Dáváme dvě pizzy, limošku a pivko. Společnost nám dělají barevní Koi kapři v malé nádrži. Milá hostinská nám načepuje i chybějící pitnou vodu. Vyrážíme až za tmy. Na hlavách máme rozsvícené čelovky. Šplháme po lesní cestě, spíše intuitivně, až na zříceninu. Máme štěstí. Je téměř úplněk. Tam, kde nejsou stromy má vše stříbrošedou barvu. Je dobře vidět a tak ani nesvítíme. Hrad Jana Žižky je docela rozlehlý. Nacházíme si plácek v obdélníkovém půdorysu na nejvyšším místě hradu. Kolem nás je asi metr vysoká zeď, která odklání silnější, studený vítr. Do dálky vidíme rozsvícená městečka a vesničky. Tady Rickymu i mně byla v noci zima. Nečekal jsem to. Než zalezeme do spacáku, myjeme si nohy vodou z pomocné lahve. Probouzíme se až kolem poledne. Po sbalení batohů potkáváme muže opravujícího hradební zeď. Na můj dotaz, zda je hradním pánem, mi popíše způsob opravy hradu, práci s památkáři a spolupráci s dobrovolníky. Pozve i mě abych se zúčastnil. Přejdu nabídku a zmiňuji opravu hradu Hartenberk poblíž Josefova, kde občas navštěvujeme bratra. Bavíme se o technologiích opravy a zkušenostech. Podobně opravovaných hradů a zámků v rukou majitelů i dobrovolníků je po Čechách docela dost.
Po svačině vycházíme směrem na Trojhoru. Opět je to čedičový vrch s několika vedlejšími kamennými vrcholky. Ty prozkoumává spíše Ricky. Pokračujeme na Dlouhý vrch. Cesta vede po asfaltové lesní silnici a je opravdu dlouhá. Menší sklon silnice rovná se delší cesta. Po dlouhém výstupu nás čeká dlouhý sestup. Potkáváme rozlehlé louky s ohradníky a kravami. Ne jednom místě zahlédneme na louce asi padesát srn a srnců. Je to celé stádo. Stádo nás nevnímá a tak vyvolává dojem ochočené zvěře. Stojíme a pozorujeme je dalekohledy. Asi po deseti minutách se začnou ozývat varovné srnčí skřeky a stádo mizí na okraji lesa. Přicházíme k velkému domu, který se skládá z původní chaloupky a moderní novodobé vily přirostlých k sobě. Součástí pozemku je i vlastní basebalový kurt. Na louce u domu je nádherný černý hřebec. Samota, bohatství a panenská příroda. Odlehlost místa a zároveň dopravní dostupnost autem je ideální. Jdeme dále k Varhošti. Je opět podvečer. Varhošť je přístupná kovová rozhledna s několika patry. Zažíváme barevný západ slunce nad Krušnohořím, které je odtud vidět. V mracích se vytváří i barevné duhy. Slunce zeslábne a tak se dá pozorovat dalekohledem i s místy kolem něj. Proměnlivé představení trvá asi hodinu. Pak se objeví první světla vesnic. Z rozhledny je vidět zátočina řeky i Ústí nad Labem a okolí. Po vybalení spacáků a karimatek, na plácek s trávou, jdeme spát. V noci se několikrát probudím kvůli blízkému šramotu a zvuku trhající se trávy. Napoprvé vezmu čelovku a zasvítím směrem k zvuku. Nevím, kdo je víc překvapen. Čumí na mě, za vzdálenosti asi pět metrů, oslněná samice daňka. Světlo opakovaně rozsvítím a zhasnu. Nic. Po chvíli samička důstojně odkráčí do lesa. Zvuky škubané trávy se při dalších probuzeních opakují. V noci je vidět pouze silueta zvířete. S přibývajícím světlem je samička daňka, ale i my, dobře vidět. Budím vedle mě spícího Máťu. Posadíme se. Samička zjistí, že se obecenstvo zvětšilo a tak zase důstojně odkráčí. Ráno si všimnu, že v okolí rozhledny je kvalitní, hustá, zelená tráva.
Už nás nečeká žádný výstup, jen sestup. Opět platí, malé klesání rovná se dlouhá cesta. Sestupujeme po příkré lesní stráni zleva doprava až ke konci obce Sebuzín mírně nad hladinou řeky. Už na Varhošti jsme neměli žádnou vodu a tak ji všude hledám. Narazíme na dělníka ve vratech. Ten nám ukrajinsky, na dotaz po vodě, doporučí prodejnu, kam sám jde. Konečně něco pijeme. U prodejny je lavice, kde s námi klučina z Ukrajiny sedí. Kluk je ze Zakarpatské Ukrajiny, kde má i rodinu. Bavíme se i o válce. Radím mu, aby se domů do konce bojů nevracel. Říká: "To mám zůstat v Čechii?" Vážně přikývnu hlavou.
Kráčíme už jen po rovince k Církvici a nacházíme přívoz. Lodě plují pouze od června do září a jen v létě každý den a každou hodinu. Na protější straně, sotva přijdeme na nástupiště, přijíždí vlak.
Máme za sebou asi 50 kilometrů ve třech dnech v kopcovitém terénu a dvě noci pod širákem. Nožky mě i Máťu bolí. Maty podcenil výběr bot. Já jsem utahanej, ale spokojenej. Ricky má kondičku na rozdávání.
Vrátím se ke konci školního roku. Kluci a vysvědčení. Oba kluci přinesli pár trojek. Převládají dvojky a jedničky. Matymu pomáhám i teď o prázdninách, kdy látku různých předmětů opakujem. Není to žádný dril. U Rickyho je ale situace složitější. Nemá uzavřenou kvalifikaci ze třech předmětů. Ne pro neznalost, ale pro vysoký počet zameškaných hodin. Ricky poslední měsíce bojuje se schopností určit si priority. Neumí si zorganizovat povinnosti a splnit požadované termíny. Stále to sním probírám a snažím se pomoct. Je to těžké. Doufám, že ke konci srpna, do kdy musí nedostatky splnit, budeme mít vše úspěšně za sebou.
Něco z alternativních webů. Snad je všechny nezakážou. Oslovil mě článek popisující projev kněze Petra Piťhy. Uvedu jeden odstavec.
"Masivní přesun peněz do energetického a finančního systému. Zisky narůstají. Především finanční systém žádnou produktivitu nevytváří. Pouze si ji přivlastňuje. Spekulace, kreativní účetnictví, manipulace s různými ukazateli, hypotéky, půjčky, exekuce..., to vše vede k ohromnému přesunu lidmi vytvořené produktivity. Právně je to ošetřeno tak, že se jedná o zdánlivě legální přesun lidmi vytvořené produktivity. Ve skutečnosti je to krádež a podvod. Zisky si ponechávají úzké skupiny lidí. Ztráty a náklady se přenáší na společnost."
Po přečtení odstavce si mohu položit otázku. Žijeme ještě v demokracii nebo už v oligarchii? Myslím, že se vracíme před rok 1848. Opět nastolujeme poddanství a robotu. Možná se oligarchům podaří společnost vrátit i před rok 1781. Znovunastolí nevolnictví.
Pokud v dnešní době přijmu jakýkoliv finanční závazek na desetiletí, ztrácím svobodu. Při nesplnění pravidel, která nemám v moci se seznámím s exekucí a pádem na společenské dno. Není úniku. Jsem krok od bezdomovectví nebo vězení. Prý se mohu svobodně rozhodnout :-)
Tento odstavec uvádí mainstreamový zdroj. Ukazuje, jak pomocí témat kolem klimatu změnit postoje a názory žen aby neměli děti a partnerské vztahy.
Na netu plus.rozhlas.cz je pořad z 18. dubna 2022 ze studia Leonardo. Jedná se o rozhlasový záznam a text současně. Týká se změny klimatu a má název: "Bezdětné pro druhé." Uvedu úryvky z textu. Hlavní důvod, proč ženy nechtějí děti, jsou obavy o klima, přibližuje badatelka. Text je doplněn obrázkem štíhlé bílé ženy. V článku se dají najít pasáže se zvýrazněným velkým písmem typu: Ve chvíli, kdy nastane krize, tak nechtějí být svázány rodinou a láskou ke svému dítěti, ale chtějí být připraveny stát v čele změny. Pořad je zdánlivě vyvážený. Ve skutečnosti se jedná o jednu z nejvíce manipulativních čuňáren poslední doby, kterou jsem zaznamenal. Typické Overtonovo okno. V mém odkazu si můžete přečíst, jak se ve společnosti Overtonovo okno aplikuje. Odkaz:
Oslovila mě pojišťovna, která se o mě, dle mého názoru, vcelku dobře stará. Požádali mě pomocí emailu o vyplnění krátkého dotazníku. Mimo zaklikávacích políček v textu, která se dají interpretovat různě, se mě dokonce zeptali i na vlastní postřehy. Co by se dalo zlepšit? Odpověď přenáším na osobní web, abych ji zachoval sobě i potomkům do budoucnosti.
"Zkuste pro zaměstnance, kteří pracují v přímém kontaktu s lidmi, udělat práci příjemnější, pohodovější. Pak budou k lidem více vstřícní. Laskavější přístup ke klientům nemá být nařizován, vynucován. Většina vašich kanceláří, které jsem navštívil, je strašně pustá. Není tam nic osobního, Vypadají jako vězeňská kobka."
"Přesun k elektronickým komunikacím, tzv. umělé inteligenci, je katastrofa. Neberte to jako kritiku výhradně vaší pojišťovny. Je to všude. Chci komunikovat s příjemnými, živými lidmi! Umělá inteligence spojená s marketingem mi zprostředkuje tisíce informací, reklamních nabídek a vede mě vámi vyžádaným směrem. Chci získat požadovanou informaci. Dostanu ji? Mnohokrát bohužel ne."
"Se zajištěním zdravotní péče, jinak vaší hlavní náplní, jsem spokojen."
Jak na mě občas působí společenské a pracovní prostředí?
Dovedli jsme touhu po osobním prospěchu na úkor ostatních k absurditě. Musíš se prosadit, musíš víc pracovat, musíš ze všeho mít co největší osobní prospěch s vynaložením co nejméně energie, musíš..., musíš..., musíš…
Musím pracovat co nejdéle, s co největší efektivitou. Musím s ostatními soutěžit o stejné pozice nebo role za co nejmenší odměnu.
Snižujeme náklady, zvyšujeme efektivitu a produktivitu, najímáme co nejméně lidí a zapojujeme co nejvíce technologii.
Nikoho neškolíme, ať se všichni všechno naučí sami a my je poté s co nejnižšími náklady využijeme.
Musím řešit mezinárodní vztahy ...
Musím řešit ekonomiku ...
Musím řešit životní prostředí ...
Musím řešit ...
NEMUSÍM! Rád bych potkal někoho, kdo se zastaví a řekne si: "PROČ VLASTNĚ?"
1.Den: Vstáváme. Začínáme odnášet věci do auta. Když je všechno odneseno, čeká nás dlouhá cesta, asi 80km, do prvního kempu s názvem Pod mostem ve městě Zvíkovec. Během cesty relaxuji, dokonce na chvilku usínám. Dorážíme do kempu a parkujeme auto. Začínáme si povídat s rodinami Škuthanovi, Broncovi a Kutinovy, kteří už jsou v kempu. Stavíme stany, já mám stan s bráchou a máma s Nelou a strejdou. Po uplynutí třech hodin, kolem půl sedmé, večeříme. Pak si asi do jedenácté večer povídáme a jdeme spát.
2.Den: Dobré ráno. Začínáme se připravovat. Před námi je plavba, dlouhá asi 6km, do kempu Ahoj. Pádluju v kánoi s Honzou, cestou si spolu povídáme. Do kempu dopádlujeme asi ve čtyři hodiny odpoledne. Po dlouhé cestě si jdeme zaplavat. Když si zaplavu, jdu s bráchou postavit stan. Večeříme v restauraci, dlouho do večera si povídáme, jdeme spát.
3.Den: Dobré ráno. Před námi je plavba, dlouhá 11km, do kempu Višňová II. Během celé vody jsme s Honzou jediní, kdo se cvakli. Vyléváme vodu a sušíme kánoi. Po plavbě, v půl šesté večer, večeříme. Stavíme stany, do večera hrajeme různé hry.
4.Den: Dobré ráno. Čekáme, než přijede poslední rodina Khemlovi. Přijeli kolem poledne. Říkáme si, že by bylo zbytečné pokračovat v cestě, protože bychom dopádlovali hodně pozdě. Místo toho jdeme na hrad Křivoklát, který se mi líbí. Nejhezčí je bílá oválná věž. Vracíme se do kempu kolem čtvrté odpolední a jdeme se vykoupat. Osvěžení koupelí večeříme. Hrajeme fotbal s dospělými. Povídáme si do večera.
5.Den: Dobré ráno. Před námi je plavba, dlouhá 15km, do kempu U Jezu. Dnešní cestu pádluju zase s Honzou, až poslední den pádluju s Klárou. Doplouváme do kempu, kde si zaplavu. Obědvám v restauraci. Po jídle se sprchuji. Po sprše a postavení stanu usedám, povídáme si. Od šesté pečeme buřty a povídáme si až do jedenácté večerní.
6.Den: Dobré ráno. Před námi je poslední plavba, dlouhá 15km, do kempu U Hráze. Po doplutí do kempu stavíme stany. Po postavení stanů večeříme. Povídáme si do osmi večer. My děti si jdeme zaskákat do vody z mola, kromě nejmladšího Šimona. Po koupání si znova povídáme, než přijde obrovská bouřka kolem jedenácté večer. Bouřka trvá až do rána.
7.Den: Dobré ráno. Nad ránem končí bouřka. Balíme navlhlé věci. Po odjezdu z kempu se zastavujeme na oběd v restauraci. Po obědě domů. Vystupuji v Kralupech a jdu k taťkovi. Loučim se s mamkou, strejdou, bráchou a Nelou.
Máme za sebou asi 47km dlouhou plavbu ve čtyřech dnech a tři dny odpočinku.
Příběh napsal Máťa sám. Poté jsem mu pomohl převést všechno do první osoby z pohledu skupiny i vypravěče. Tím zmizel minulý čas a tvary jsme, jsem ... Nahradili jsme často opakujicí se slova jinými, tedy synonymy. Bavili jsme se o čárkách oddělujících věty v souvětích a pokusili se je doplnit. Nejde o to, napsat text gramaticky naprosto přesně, ale pokusit se o vyprávění.
Nezobrazím obsah práce, ale pomůcku pro vypracování a vedení příběhu před posluchači. Říká se jí "Myšlenková mapa". Prezentující nemusí všechno odvyprávěť zpaměťi a posluchačům to usnadní přehled o ději.
Napřed kratší úvod. Matyáš odjel ke svému kamarádovi Vojtovi na Kolínsko. Ricky se připravuje na dokončení chybějících testů ve škole. Mimo testů opakuje i matematiku. S tím mu pomáhám. Zaměřujeme se na logaritmy a goniometrii. Mnoho znalostí z matematiky jsem zapomněl a tak se vlastně učím s ním.
Po matematice se pouštíme do doplňování údajů a fotografií v rodokmenu širší rodiny. Prohlédám postupně domov a nacházím nejen rodinné fotografie, ale i přes dvacet let starý příběh. Tento původně ručně psaný příběh je uložen mezi sešity s nalepenými fotografiemi. Sešity s fotografiemi Jája vytvářela od devadesátých let jako vzpomínku na vše, co jsme spolu podnikli. Neměli jsme ještě děti. Žili jsme sami pro sebe.
Napřed 6. srpna uvádím o pár řádků výše: Voda - Máťův příběh.
Poté 12. srpna: Hřebec Grošák - Ríšovo vyprávění.
Dnes 13. srpna: Čundr 2000 - Jáji a můj příběh. Po kliknutí na odkaz se zobrazí
Jednotlivé příběhy a vyprávění jsou nahlédnutím do vnitřního světa a života dnešní a dřívější doby. Během psaní těchto řádků poslouchám Vide Cor Meum - Hannibal - Patrick Cassidy & Hans Zimmer.
Pokud jsi přečetl příběhy a vyprávění o pár řádků výše, zkus přestoupit ze světa prožívání do světa pochopení. Zkus mluvit jazykem prožívání i jazykem pochopení.
Ty, kdo čteš. Mám pro tebe dar. Prozradím ti všeobklopující tajemství, v kterém stále žiješ, ale nevíš o tom. Umožním ti mluvit s bohem, vnímat ho.
Splň několik podmínek. Zvol vhodnou dobu, místo, polohu a stav v nitru. Buď sám(a).
Zvol den, kdy tě nečekají žádné povinnosti ani nepříjemnosti. Může to být hned ráno nebo navečer ... Místo ať je příjemné, s výhledem … Poloha ať je uvolněná, prosta bolesti, námahy ... Stav v nitru můžeš ovlivnit meditativní nebo pro tebe uklidňující hudbou. Můžeš být i obklopen zvuky přírody nebo tichem. Tvůj pohled ať spočine na příjemném prostředí nebo pohledu do dálky. Jídlo a pití toho dne ať je skromné. Ať tě doprovází vůně čerstvého vzduchu, přírody, zahrady, moře ...
Připraven(a)? ON, skutečnost, realita je stále v tobě. Uvědom si vnímání. Bezpodmínečné vnímání. Nezaměřuj se na žádnou jednotlivost, pouze na vnímání. Nech smysly spontánně plynout. V tvém těle proudí uvolněný dech.
Sleduješ tok proměny skutečnosti. Sleduješ krásu života, život sám. Mysl je prázdná, prosta vlivu intelektu. Pokud umožníš funkci intelektu, pak pouze k připuštění vztahu: "Já a můj otec jsme jedno."
Vnímáš obklopující realitu, která tě vytváří a kterou vytváříš. Tak, jako všeobklopující skutečnost vytváří tebe (to), ty vnímáním vytváříš všeobklopující skutečnost (to).
Toto je opravdová oběť bohům, tedy skutečnosti. Jsi to ty sám(a). Právě zpíváš píseň bohů.
Vnímaná realita je pouze součástí celku. Všeho a Ničeho. Této vnímané realitě říkáme skutečnost. Při pochopení reality jde o nedefinovanou skutečnost jako pouhou součást Všeho a Ničeho. Vymezení reality intelektem představuje nekonečně mnoho interpretací. Tyto interpretace ale nejsou skutečností – realitou. Je to podmíněný konstrukt.
Podařilo se ti vnímat skutečnost, mluvit s bohem, tedy sebou samým? :-)
Vnímání a prožívání. Intelekt a interpretace. Intelekt má tendenci nabízet při vnímání a prožívání různé interpretace. U mne se objevují např. tyto: "Jsem vševědoucím chlapcem, který právě přišel na svět i starcem, který ničemu nerozumí. Jsem proměnou." "Jsem vševědoucí dívkou, která právě přišla na svět i stařenou, která ničemu nerozumí. Jsem proměnou." Tyto interpretace mohu opakovat v duchu, potichu i nahlas. Mohu je použít jako krátkodobou pomůcku, magickou formulaci nebo nepřipustit jejich projevení.
Smyslem je pochopit, že v psychice, v duševnosti je možné oddělit vnímání, prožívání a funkci intelektu.
Teď, když víš, že jsi tvůrcem své skutečnosti, zkus mluvit se životem z kterého vycházíš a který dáváš. Můžeš mluvit v duchu, potichu i nahlas:
"Otče, matko, tedy TO, není intimnějšího vztahu než mezi mnou a tebou."
"Má milá, můj milý, tedy TO, není intimnějšího vztahu než mezi mnou a tebou."
"Mé dítě, tedy TO, není intimnějšího vztahu než mezi mnou a tebou."
"Jsi darem života ..." "Jsem darem života ..."
Ať už prožíváš jakýkoliv život, ať už máš jakýkoliv osud, ON, skutečnost, realita je stále v tobě a ty tuto skutečnost, tuto realitu vytváříš.
Rozhovory s bohem, tedy sebou samým, ještě neznamenají svobodu! Mohou být začátek ...
Bájný jazyk, který v popisech používám má sloužit k lepšímu porozumění.
Rodnej kmen nebo také rodokmen. Genealogie a numerologie. Genealogie se zakládá na historických souvislostech, věcných údajích a úředně doložitelných záznamech, i když největší hodnotu mají zachované historky a vyprávění. Mohla by být numerologie vědou? Pokud ano, jak při určitých souvislostech správně vyvozovat závěry?
Doplnil jsem řadu fotografií do rodinného rodokmenu. Při doplňování jsem si všiml zajímavých souvislostí u pradědy Antonína, který měl sedm dětí s manželkou Helenou a dvě s milenkami.
Tonda 13.6.1933
Růžena 4.11.1935
Alois 28.6.1937
Jindra 25.10.1938
Günter 10.12.1939
Reinhold 22.8.1943
Jana 26.9. 1947
Kristýna Kindlová ? ? 1947
Pavel Pilc ? ? ?
Neznám rok narození Pavla Pilce. Jana a Kristýna přišly na svět ve stejném roce. Měli dokonce přijít ve stejném měsíci. Tehdy měl praděda Antonín prohlásit:
Vypadalo by to asi takto:
Věštkyně:
Antonín:
Věštkyně provede rituály a řekne:
Antonín:
Věštkyně:
No, já bych jí nevěřil! A peníze bych jí dát nechtěl. :-)
V dnešní době se často píše o nízké porodnosti a o tom, jak je to velký problém. No, a MY máme řešení přímo v rodině! :-)
Až budu obhajovat některý ze svých titulů, které nosím před jménem nebo za jménem, před vědeckým sympoziem, vyberu si téma:
Když už jsem u zajímavých souvislostí, které se objevily při vytváření rodokmenu, uvedu ještě jeden příklad. Všiml jsem si symetrie v číslech popisných, kde jsem bydlel. 248, 135, 369, - Úžlabí 248, Habartov 135, Kralupy n/Vlt. 369. Numerolog by měl z těchto poskytnutých údajů určitě radost a dokázal by vyvodit dalekosáhlé závěry.
Je to o jednoduchém roztřídění a sledování souvislostí. Požádal jsem o parte, rodné listy i jiné dokumenty uložené různě u rodinných příbuzných. V místnosti, kterou běžně nepoužíváme jsem je rozložil na stůl, židle i podlahu a asi čtrnáct dní kolem nich chodil, postupně je pročítal a sepisoval rodinné vazby. Nespěchal jsem. Ptal jsem se na nejasnosti a mimoděk vyvolával vzpomínky a historky o kterých mnozí nevěděli.
Hodila se mi základní znalost práce s tvorbou webu v HTML a CSS. Pokud jsem něco neuměl, zavítal jsem na jakpsatweb.cz. Tímto děkuji provozovateli a autorovi zmíněného webu.
Prohlédl jsem různé stránky, i profesionální, pro tvorbu rodokmenu. Seznámil se s pojmy rodokmen, vývod, rozrod a nakonec je opustil. Některé zdroje na internetu jsou o: "napřed zaplať, pak se možná něco dozvíš". V menu bývá odkaz na ceník. Používám metodu: "přečti, pochop, použij" a tak vyhledávám autory, kteří chtějí zaujmout, ne zbohatnout.
Postupně dávám dohromady grafickou obrázkovou strukturu s celými rodinami. Otcové, matky, dědové, babičky, pradědové, prababičky… bratři, sestry, snachy, zeťové, vnoučata, bratranci, sestřenice… rody, sedmá a osmá generace od mých synů. Přebírám informace o předcích, které získal můj děda Josef Hurt. Ty mi přenechává Marijánka, sestřenice a kamarádka mojí mamky, která je sama součástí rodokmenu.
Nakonec zjišťuji, že nejcennější jsou informace obsahující historky a různá vyprávění o konkrétních osobnostech a tak přidávám osobní webové stránky. Ty plním vzácnými postupně zapomínanými vzpomínkami a doplňuji fotografie.
Rodokmen během let narůstá a tak vytvářím abecední rejstřík, který umožňuje vybrat jméno a kliknutím zobrazit všechny grafické rodokmeny, kde se daná osobnost vyskytuje. Pokud má daná osobnost osobní stránku, tak i ji. Celkově rodokmen narostl do několika set jmen a údajů. V rejstříku nejsou zanesena jména dětí mých bratranců a sestřenic, v textech k jednotlivým osobnostem je ale zmiňuji. Některé děti bohužel vůbec neznám nebo jsem je nikdy neviděl.
Rodokmen zmiňuje i nevlastní sourozence s texty a fotografiemi na všech úrovních rodokmenu, pokud mám informace k dispozici.
Chybí mi jména nebo příjmení osobností, o kterých vím, že existovali a hlavně přesná data a roky narození a úmrtí. Stále je co doplňovat.
Obrázek zobrazuje základní třídění fotografií před naskenováním a přidáním na webové stránky. Některé fotografie jsou zezadu popsány a tak skenuji i zadní strany. Několik osobností není na fotografickém papíře, ale na tvrdých papírových kartičkách. Jedna z nich je i očividně kolorovaná. Zjišťuji, že některé fotografie jsou přátelé, ne členové rodiny. Nacházím mezi rodinnými fotografiemi i amerického herce se jménem dohledatelným na internetu. Čí to byl idol, mámin? Na popsaných papírech jsou dosud nepublikované zajímavosti. Zobrazené album bylo nutné rozstříhat. Někdo během let a přidávání fotek použil lepidlo vedoucí ke slepování jednotlivých listů. Ještě pár let a fotografie by byly zničeny. Po naskenování jsou v nových albech. Některé fotografie byly přilepeny přímo na pevnou vnější vazbu. Nešly sundat ani odstřihnout. Použil jsem špalek a sekeru. Netušil jsem, že i "takto musí genealog pracovat". Po rozpadu velmi pevné vazby se uvnitř objevily noviny jako vycpávka. Konkrétně Rudé právo. Početl jsem si o úspěších dané pětiletky a pracujícího lidu. Noviny byly silně poškozeny a tak jsem je vyhodil. Později mi došlo, že tvůrci alb mohou tímto způsobem přenést noviny své doby do dalekých generací.
Já a kluci. Co podnikáme.
Richard se stále více osamostatňuje. To, co konkrétně podniká, zjišťuju z pozdějších vyprávění, i když se samozřejmě bavíme o tom, kam jde a kdy se asi vrátí. Vrstevníci z gymnázia, členové rodin a přátelé kolem vytvořili volnou partu. Nedávno byli v divadle a restauraci. Dvě dvojice. Kluci s holkama. V proběhlém víkendu, asi v deseti lidech, udělali v soukromém bytě Halloween. Ricky se vrátil se zbytky zelené barvy ve vlasech. O akcích se dozvídám pouze to, co mi chce sám říct.
S Matym jsem byl také na několika akcích. Vypíchnu z nich dvě. Signal Festival v Praze a film Žižka. Signal Festival jsou kombinace hry světel, laseru a zvuku zasazených do velkého prostoru. Prošli jsme trasy v centru i ve Vinohradech/Vršovicích. Vynechali jsme placené atrakce a místa s velkou frontou u vstupu. I tak jsme se vrátili domů až těsně po půlnoci. Po Praze jsme mezi atrakcemi chodili asi pět hodin. Přitom jsem Matymu ukazoval různá zajímavá místa, mě známá z minulosti a vyprávěl k nim pojící se osobní příběhy. Některé instalace byly průměrné až podprůměrné, jako auta z vrakoviště před magistrátem nebo nasvícené balóny v Klementinu. Jiné byly velmi dobré. Maty byl nejvíce nadšen z obrazců promítaných na přední stranu baziliky sv. Ludmily na Míráku. Obrazce promítané na fasádě byly zároveň prokládány světly promítanými přes vitráže chrámu zevnitř. Mně se líbila laserová šou QUADD na piazzettě Národního divadla.
Na film o Žižkovi jsme čekali pár měsíců. Po jeho zhlédnutí, ve velkém sále Slovanského domu v Praze, nerozumím kritice v médiích. Nám se provedení, herecké výkony, interiéry, exteriéry, dobové oblečení i zasazení do historického kontextu moc líbilo. Skutečně dobrej film o naší historii asi nebyl pro kritiky dost "multikultigender". Ti co hloupě žvaní by sami nedokázali nic podobného nikdy vytvořit.
Já a Maty. Snažím se pomoci, ale někdy mi to nejde.
Maty je jak na houpačce, ode zdi ke zdi. Dělá to věk, puberta? Snaha ve škole je jednou dobrá, jednou podprůměrná. Opakovaně se mi stalo, že pomoc s přípravou přišla pozdě. Uvedu příklad. 5.10. se Maty dozví, že další hodinu bude následovat test nebo zkoušení. 7.10. proběhne test. 8.10. se zabýváme více do hloubky předmětem, v kterém již test proběhl. O tom ale nevím! 9.10. se dozvím o špatném hodnocení. Tedy bohužel pozdě. Špatné hodnocení přijde i přesto, že jsme se předmětu věnovali. Bohužel, Maty mi neposkytne vysvětlení, proč se takto chová.
Rošťák nedávno provedl několik lumpáren. S pomocí mobilní aplikace koupil doplněk ke hře na Xbox. Na doplňku jsme se ale nedomluvili. Experimentováním s mobilem se mu povedlo zablokovat komunikační kartu opakovaným chybným zadáním bezpečnostních kódů. Občas přijde ze školy s viditelnými zhmožděninami. Hůře viditelná modřina pod okem, naražené koleno, boule na zátylku … Pokud jde o klukoviny, dobře. Kluci se občas perou. Pokud je za popisovaným chováním něco jiného, špatně. Co se vlastně děje?
Není všechno špatně. Doma se volně o čemkoliv bavíme. Přitom se snažím na počítači zobrazovat a ukazovat různé pojmy a souvislosti v textové i obrázkové podobě. Chodíme na procházky se psem nebo si zaběhat. Maty se začetl do knihy od Jacka Londona Bílý tesák. Přes knihy má možnost vidět svět očima jiných lidí. Klučina můj. Chci, aby dorostl do stavu, kdy zjistí, že mu patří svět, že si může vybrat a né být pouze obětí nebo otrokem své doby.
Já a společnost. Rusko Ukrajinská Válka nebo také Genocida Slovanů.
U definice pojmu Slovan se zastavím. Podle genetického testu provedeného odborným ústavem v Čechách jsem haplotyp typu R1b. Ten pochází z Iberského poloostrova. Slované by měli mít haplotyp R1a a pocházet spíše z východních oblastí. Genetickým testem tedy pravděpodobně slovan nejsem, ale slovanským jazykem hovořím. Je to moje rodná řeč. V rodině a mezi blízkými bych určitě haplotyp R1a našel. Nezáleží na tom, jestli pocházím z pohledu mých předků z Iberského poloostrova nebo z východních oblastí. Především jsem člověk.
Kdyby mi někdo řekl před rokem 1989, že je možné vyvolat válku Sovětského svazu proti sobě samotnému, nevěřil bych mu. Skupina lidí, která stojí za vyvoláním této války musí být nesmírně mocná a musí mít k dispozici obrovské prostředky všeho druhu.
Na alternativních webech, které jsou v současné době jediným zdrojem skutečné žurnalistiky, tj. objektivního předávání zpráv, jsem našel zajímavé informace. Bývalý zástupce náčelníka generálního štábu americké armády a předseda Institutu pro studium války, americký generál Jack Keane na kanálu Fox News: "Jen za 66 miliard dolarů jsme dostali Ukrajinu do války s Ruskem. Někteří republikáni pochybují o správnosti našich dnešních výdajů, včetně výdajů za Ukrajinu. Máme rozpočet víc jak 6 biliónů dolarů. Na Ukrajině jsme investovali jen 66 miliard ročně. Jde o 1,1 % rozpočtu. A získáme neúměrně vysoké zisky."
Toto hodnocení je velmi amorální, zkreslené, naivní a vylhané. Na válce se ekonomicky i vojensky podílí celá Evropa a vlastně všechny tzv. západní země. Ekonomické náklady jsou obrovské a obrovské ještě budou. Netroufnu si odhadnout cenu v jakékoliv měně.
Na válce se vlastně podílím i já. Všemi svými platbami odevzdanými státu i ekonomickým společnostem, ať chci nebo nechci. Je jedno jaký k ní mám postoj. Představitelé státu i ekonomických společností, soukromých i státních, rozhodují o tom které straně války pošlou jakékoliv prostředky. Tyto prostředky nejdou na prosazení míru nebo rozvoj ekonomické a kulturní spolupráce. Jdou na válku. Je to zlo.
Jediná mně známá morálně obhajitelná válka byl boj mahátmy Gándího a skupiny lidí kolem něj proti Britskému impériu. U Gándího bychom měli hledat postupy a zdroje jak proti lidem, kteří válku vyvolávají a živí postupovat.
Rusko – Ukrajinskou válku zaplatí a doplatí na ni z větší části obyčejní lidé, ne elity.
Máme k dispozici obrovský vědeckotechnický potenciál a jsme schopni ohromné produktivity. Kam to všechno mizí?
Jak hodnotit kroky české vlády? Příslovím nebo rčením?
Přísloví: "Vede-li vás kulhavý krákoravý havran, dojdete k mršině".
Rčení z webu viditelny-macek.cz: "TOPte na 09 stupňů, jinak vám ODStřihneme teplou vodu i elektřinu a půjdete SPOLU s bezdomovci pod STAN."
Ricky měl osmnácté narozeniny. Pro něj samotného jistě důležité výročí. Pro Richarda je ale významnější událostí než narozeniny seznámení s El. Jeho první skutečná známost.
El se mi líbí nejen vzhledem. Budu ale zatím diskrétní. Osobně jsem se s ní dosud nesetkal. Spolu s Richardem byli ve Švédsku, v Krkonoších, v Brně na prezentaci vysokých škol … Připomíná mi to naše společné cestování s partnerkou.
Občas s Rickym hraju šachy. Maty je s učením se hry v šachy na řadě. Richard většinou vyhrává. Ty, kdo po mně budeš číst tyto řádky, zkus porozumět! Moje prohra je vlastně výhrou! Tím, že můj syn vyhraje, se posílí jeho sebedůvěra a sebedůvěra je elixírem pro další růst. Elixiry používám při výchově.
Už na internátě v mých sedmnácti letech jsem si tohoto elixíru všimnul. Stačilo nechat přítele při jedné sportovní zábavě několikrát vyhrát a hned se zlepšily jeho výsledky. Záměrná prohra je v konečném výsledku vlastně výhra. Tento postup jde použít nejen ve vztahu k dětem, ale i k přítelkyním a přátelům. U dětí ho používám běžně, ale diskrétně. U ostatních, pokud to má z mého pohledu význam. Ovšem, ne každá prohra je pochopitelně záměrná :-) Někdy je vhodné ztížit přístup k snadným výsledkům nebo zvýšit nároky k výhře vedoucí. Ve chvíli, kdy kvality protihráče jsou na stejné nebo lepší úrovni, ztrácí záměrná prohra význam. Pak už je na mých synech, jestli se v dané oblasti budou chtít zlepšit sami.
Dva odstavce výše jsou koncertem, partiturou pro zkušenost, intelekt a inteligenci. V duševnosti jsou tyto tři jednotou. Mohly by hrát sólo nebo vždy vystupují ve sboru? Kdo vyvodí tyto poznatky? Ten, kdo se dívá, kdo vnímá – pozorovatel.
Nejznámější úryvek z knihy:
Manon je můj osud, Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže, hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl!
Manon je dítě. Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu!
Manon je moje, umřít pro krásu...
Manon je můj osud, Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže, hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl!
Manon je dítě. Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu!
Manon je moje, umřít pro krásu...
Vnímání při čtení básně vyvolá asociace. Tyto asociace z paměti přizvou vzpomínky. Už ji slyším. Slyším a vidím ji, jak recituje. Recituje nejen svou milovanou báseň, ale i jiné pasáže knihy. Umí knihu zpaměti snad celou. Kdo? Moje mamka.
Chtěla by mamka knihu popsat a charakterizovat nebo děj podobný tomuto skutečně prožít?
Cítíš v textu život? To pulsování, ty emoce, tu naléhavost … ? Když ti dílo nikdo nevnucuje jsi schopen objevit krásu. Když ti dílo někdo vnutí, požadavkem na charekteristiku žánru nebo postav, objevíš maximálně zápach hniloby a pach smrti. Chtějí ženy tuto báseň pouze číst nebo ji chtějí prožít? Moje mamka ji chtěla prožít.
Po dopsání posledního řádku se zastavím a podívám oknem na sluncem zalitou prosincovou zahradu. Obrátím vnímání dovnitř a dívám se. Čistota rozumu nebo barevnost emocí? Rozum nabízí poznání, emoce prožívání. Oboje porozumění životu.
Richard a rozum, Richard a emoce. Richard s El právě píše svůj příběh. Matyáš a rozum, Matyáš a emoce. Matyáše teprve čeká jeho příběh. A já? Když mě potkáš a já se na tebe dívám, objeví se v mysli: „Jsi žena o které stojí za to napsat příběh?“ Když mě potkáš a promluvíš na mě, objeví se v mysli: „Jsi žena o které stojí za to napsat příběh?“ Když mě potkáš a ...
Ty, kdo čteš. Barevnost emocí nebo čistota rozumu?
Na podzim s mladším synem Matyášem navštěvuji strýce Aloise, kterého jsem roky neviděl. Alois a Jindra jsou poslední z devíti dětí dědy Antonína. Při rozhovoru se pokouším zaznamenat a doplnit jména a data narození všech příbuzných, ke kterým má Alois údaje. Zajímám se i o příběhy vztahující se k předkům ze strany rodiny Glosů. Ke konci roku 2022 mohu konstatovat, že rodokmen je doplněn aspoň o základní údaje a několik zajímavosti vztahujících se k úrovni pradědů a prababiček. Pojem praděda a prababička zde používám ve vztahu k sobě samému. Ve vztahu k mým synům jde o prapradědy a praprababičky.
U úrovně pradědů a prababiček se zastavím. Při tvorbě rodokmenu se dá vysledovat určitá souvislost mnoha lidem společná. Většina rodin o svých pradědech a prababičkách nic neví. S jejich smrtí se o nich přestává mluvit. Přestávají být součástí sociálního života. Pravnuci a pravnučky většinou již nemají k dispozici žádné informace o předcích z kterých pochází. Proto standardní rodokmeny obsahují pouze úředně dohledatelné záznamy. Tedy jméno s roky narození a úmrtí. To je vše co zbylo. Proč tuto vypozorovanou souvislost zmiňuji. Rodokmen jsem doplnil nejen příběhy a zajímavostmi, ale i fotografiemi. Žijícím potomkům se to nemusí líbit. Je tu obava o vlastní konformitu. Moji bližní, přejděte pomluvy nebo závist některých lidí a připusťte, že můžete být součástí velkolepého eposu. Až budete sami na úrovni pradědů a prababiček, můžete být stejně jako oni bezvýznamní. Je těžké připustit vlastní bezvýznamnost už teď? Ano, je.
Budu rád, když v tvorbě rodokmenu budou synové pokračovat. Vidím v tom problémy a radosti nám všem společné. Máme děti. Ti, kteří je nemají, sami dětmi byli. Prošel jsem, jako mnozí, odloučením partnerů. Kdo se bude nebo kdo se má starat o potomky? Pečujeme střídavě, pečuje mamka, pečuje otec, pečují partneři, pečujeme o děti partnerů ... Máme zákony a společenské normy, ale ve skutečnosti tyto situace vyřešeny nejsou. Naprostá většina mých předků své potomky až do dospělosti vychovávala společně. A i pak jim pomáhala. V dospělosti jde spíše o vzájemnou spolupráci a závislost. Přenos zkušeností z generace na generaci.
Nahlédnutím do živočišné říše zjistím, že savci většinou svá mláďata neopouští. Je to přirozenost. Správný stav okolností.
Poskytuji zkušenosti, znalosti a prostředky. Při dospívání vysvětluji a popisuji život. Kdo je pro mé syny vhodnější? Kdo dokáže v obtížných situacích být oprávněně přísnější? Otec, mamka bez otce nebo nový partner?
Kdo vytvoří zázemí, domov, zajistí chod domácnosti, provede platby … Potomci nemají jeden domov, ale dva, nemají jednu domácnost, ale dvě, rodiče neřeší jedny platby, ale dvoje … Kdo ponese náklady a kdo z toho bude mít větší prospěch?
Jak šťastně žít vlastní život a přitom nerozbít podstatu rodiny a domova vlastním dětem? Čím je dítě mladší, tím více chce mít přístup k vlastním rodičům. Každý den. Nepřemýšlí o tom. Je to přirozené.
Pohled mých předků a pohled mých potomků. Jsem rozcestím, mocí, která bude utvářet další životy. Když vnímám ostatní mohu tuto moc proměněnou ve vztahy zaznamenat. Když vnímám sám sebe, mohu tuto moc přivést na úroveň uvědomění.
Souvislosti uváděné ve spojení s rodokmenem nejsou intelektuálním cvičením. Nejsou podkladem pro knihu. Jsou pro mé potomky. Chci aby v nitru souvislosti byly živé.
Zmínil jsem přenos zkušeností z generace na generaci. Co je to vlastně zkušenost? Popisem postupu ti pomohu k pochopení.
Jsem sám. Sedím před monitorem v křesle. Klávesnici i okolí osvětluje lampa. V pokoji za zády praská hořící dřevo v kamnech. Jinak mě obklopuje ticho. Za oknem je tma. Tělo je uvolněné a klidné. Plynule, volně dýchám. Jsem spokojen.
Obrátím vnímání dovnitř. Přejdu k vědomí. Tok pozornosti kontroluje mysl. Vůlí mysli vymezím oblast zájmu. Z paměti přivolávám mamku, otce, dědy, babičky, strýce, tety … Zaměřím se pouze na jednu osobnost a nechám asociace přivolat vzpomínky. Asociace spojené s jedinou osobností tvoří v mysli rámec. Tím bráním přechodu do snění. Vzpomínky jsou emocionálně podbarveny. Příjemně, nepříjemně i neutrálně. Když odstoupím od emocionální složky a pozoruji konkrétní situaci, vidím vše přesněji. Vidím okolí do nejmenších podrobností. Vybaví se mi věci nebo detaily, na které jsem dávno zapomněl. Když se zaměřím na emocionální složku vidím živost a výraz v očích, výraz a emoce tváře, to jak mě daná osobnost vnímá, to jak je ke mně naladěna, jaký má ke mně vztah. Přebýváním u konkrétní vzpomínky zastavuji asociace. Nechávám asociace vztahující se ke konkrétní osobnosti opět rozběhnout. Sleduji různé situace. Hlavně z mého dětství.
Z intelektu přivolávám hodnocení. Kolikrát mi daná osobnost s něčím pomohla, něco vysvětlila, projevila emocionální blízkost? Kolikrát mě oprávněně pochválila nebo vyjádřila pochopení s výběrem zájmů? Když člověk sleduje tato hodnocení, zjišťuje, že o zájem velmi stojí.
Kolikrát mi daná osobnost pomohla nebo nepomohla z nepříjemných situací. Někdy až zpětně člověk zjistí, že o nepříjemných situacích museli dospělí kolem mě vědět. Proč nepomohli? Když člověk sleduje tato hodnocení, zjišťuje, že o pomoc velmi stál.
Podívej se sám na sebe, poté na svoje potomky a řekni si: "Pokud se mi podaří změnit váš život k lepšímu ... Pokud se mi nepodaří změnit váš život k lepšímu i přesto, že jsem se snažil ... Pokud jsem změnil váš život k horšímu ..." Zkus pochopit.
Jak své bližní vnímají moji synové? Na co budou vzpomínat? Co bude obsahem písní předků?
Práce se vzpomínkami asociovala ještě nezaznamenané události. O prázdninách Maty prožívá dva tábory. Příměstský Kemp vítězů a vodácký s kamarádem Vojtou na Kolínsku. Na sportovním Kempu vítězů byl ve své skupině nejstarší a tak mu dali na starost partu mladších dětí. Myslím, že mu to prospělo. Stěžoval si ale, že nemá mezi ostatními své vrstevníky. Na dotaz, který z táborů se mu líbil více, si vybral pobyt na vodě s Vojtou.
Před pár měsíci mi bylo 56 let. V duchu, v nitru sám sebe pořád vidím jako pětadvacetiletého kluka. Ricky i Maty mi popřáli a dali každý malou sladkou drobnost. V textu jsem zmínil vzpomínky a zkušenosti. Kdyby mi někdo dal možnost vybrat si věk 25 let bez vzpomínek a zkušeností nebo zralejší věk s ponecháním vzpomínek a zkušeností, jaká by byla volba?
Poslední záznam k roku 2022 jsem začal psát, když byl podzim v plném proudu. Venku to vypadalo takto. Dívám se z okna pokoje na zahradu a les kopce Hostibejk. Je slunečno. Podzim hraje různými barvami. Hlavně listí stromů a keřů má barvy od zelené k červené, oranžové, žluté, hnědé … Barevný podzim je moje oblíbené období roku. Dnes je půlka ledna. Byl jsem v lese a polích běhat se psem Rexem. I přes svých 14 let má nebývalou kondičku. Po nemoci ani památka. Všude je sychravo a mokro. Je nebývalé teplo kolem deseti stupňů. Při dopisování posledního záznamu poslouchám melancholickou hudbu.