Jak jde život

Rok 2012

Je 5. března 2012 deset minut před půlnocí.
Mates se naučil pracovat s počítačem velmi záhy. Již ve dvou letech zapínal počítač a testoval, co se stane, když bude mačkat různá tlačítka na klávesnici. Také si rychle osvojil práci s myší. Líbí se mi, že je šikovnej. Méně se mi ale líbí, že smazal obsah souboru s náměty na psaní za celý rok. Sem si píši poznámky, postřehy a zážitky, které se vztahují ke klukům a celé rodině. Pokusím se tedy navázat a vzpomenout si na prošlé události a zážitky.
Richard v listopadu 2011 oslavil sedmé narozeniny. Matyáš teď v březnu bude mít tři roky.
Pokud srovnám Matyáše a Richarda ve stejném věku co se týče jídla, pak je mezi oběma velký rozdíl. Richard rád spořádal vše co jsme mu uvařili. Matyáš je vybíravej.Do jídla se mu moc nechce. Jsme rádi, že jí alespoň libovou šunku, jogurty a pečivo. Vařené jídlo je problém mimo speciálních jídel pro malé, které jsme donedávna kupovali v obchodech. Ke konci května přestal pít speciální mléko pro juniory. Už mu dáváme z láhve s dudlíkem pít obyčejné kravské mléko. Někdy si o ně řekne v noci nebo nad ránem.
Matyáš začal sám chodit na nočník a také již nepotřebuje pleny. Myslím, že v tomto jsme ho trochu rozmazlovali a usnadňovali si to. Richard byl samostatnější dřív.
Matyáš rozvíjí svoji slovní zásobu a občas vymyslí slovní novotvar. Např. místo já jdu za nima říká já jdu za nimou nebo místo televize říká tevidze. Samolepce říká samopeka. Čokoládě říká kočoláda. Když Matyášovi něco nechutná řekne „je to bleky“ nebo „nechutná mi to bleky“.
Ríša se jednou podivil tomu, co viděl v televizi a říká mi: „Ten pán má asi pomotanej mozeček“. Neřekl obyčejně ten je hloupej. Moc se mi to líbilo.
Matýsek šel s mámou pro Ríšu do školy. Zastavil se u mne, dal mi svého plyšového méďu, pak poodešel ke dveřím, otočil se a říká mi: „pohlídej mi méďu“. Řekl to, jako by mne vyznamenal. Bylo to velmi roztomilé.

V sobotu 2. června
jsme se byli podívat na dni dětí v Blevicích a ve Velvarech. V Blevicích Richard soutěžil v různých disciplínách. Sbíral od 1 do 3 bodů za každou disciplínu podle šikovnosti. Nasbírané body sečetl a poté si mohl vybrat hračku z nabízených odměn v tombole. Vybral si velkou pistoli stříkající vodu ze tří otvorů současně. Matyáš závodil spíše sporadicky tam, kde ho to bavilo. Body nesbíral. Neustále jsem s ním musel chodit na kolotoč pro menší děti. Vybíral si malá plechová autíčka různých tvarů a barev. Myslím, že autíčka mu připomínají „bleska McQueena“. McQueen je kreslené autíčko hrající hlavní roli v příběhu o závodních autech. V těchto dnech je tato postava jedním z hlavních hrdinů v Matesově světě. Dokonce máme na téma McQueen a závodní auta stolní hru, kterou Matyáš stále vyndává ze skříně a odmítá ji uklidit zpět. Uklízení hraček nepatří k oblíbeným činnostem našich dětí. Ale to je asi podobné ve všech rodinách. Můj pohled na množství hraček se liší od pohledu mamky Jáji. Vše dám jednoduše na jednu hromadu, ať si to potom kluci sami rozeberou. Jája spíše vše pečlivě roztřídí a dá do skříní a jednotlivých boxů a přihrádek. Mně by vyhovovalo hrablo na sníh, kterým to smetu pod postel a je klid :-). Myslím, že je lepší mít méně, ale kvalitních hraček. Pro Jáju je i to množství co máme málo.
To jsem trošku odbočil od popisu dne dětí v našem okolí. Ve Velvarech kromě soutěží umožnili hasiči dětem procházet a probíhat umělou pěnou, kterou vytvořili v objemu menšího kopce šířky dvacet metrů a výšky do dvou metrů. Richard pobíhal pěnou a pohazoval chomáči bublin dokud nebyl celý mokrý. Matyáš se se mnou jenom díval. Do pěny nechtěl. Mimo kluků si na své přišla i máma. Na pódiu předcvičovali „Zdenda a Jenda“ tanec Zumba. Mamka je příznivcem všech tanečních aktivit a tak se zúčastnila i tady v cvičebním dresu a kolem dvou hodin tančila před pódiem.
Od konce května a začátku června máme každý rok třešně. Jsou to první třešně v okolí. Říká se jim „Májovky“. Snažíme se zvát přátele a známé a rozdáváme je. Větve necháváme růst až k zemi, takže kluci na ně dosáhnou. Richard si troufne už i na štafle, takže může trochu výš než Máťa. Třešně jsou pro ně bašta. Matýskovi zatím musíme vyndávat pecky. Máme zahradu otočenou na jih a terasovitou teplou stráň. Po postavení opěrné zdi se u okraje objevili lesní jahody, které se rozrůstají. Dávají plody od května do září. Letos zase bude hodně bílého, červeného i černého rybízu a angreštu. Zahrada nám také dává jablka, hrušky, ořechy a velkoplodé ostružiny. Višen zasazená před několika lety dává každý rok více plodů. Při trhání zůstává stopka i s peckou na větvi a pustí se jenom plod. Bluma nám zatím nechce dát úrodu. Meruňka nám uschla loňskou zimu. Také jsme na zahradě zkusili zasadit borovice a různé keře. Daří se jim. Mamka Jája zahradu každý rok vyzdobí květinami v truhlíku a ve vázách. Máme také plno růží různých barev a druhů.

Je 6. června 2012 půl hodiny před půlnocí.
Richard už chodí rok do skauta. Skaut je dobrovolná organizace na principu kamarádství a chuti po dobrodružství pro kluky i holky. Richard chodí do oddílu s názvem Vlčata. Dnes byl v Kralupech závodit na Hostibejckých schodech. Je to běh po skutečných schodech na vrch Hostibejk. Chlubil se, že ho to nestálo moc námahy a vyběhl to v kuse. Ve skautu se učí vařit, vázat uzly, rozdělávat oheň apod. Také jezdí na výstavy do muzeí a na výlety. Na výletech se obvykle hledá „keška“. Jedná se o libovolný předmět ukrytý na zajímavém místě, které stojí za vidění. Kešky bývají označeny GPS pozicí a dají se najít pomocí navigace.
Odpoledne od 18:00 do 19:30 vzala mamka Matyáše a Ríšu do kina na kreslený film Čipmánkové. Je to příběh tří veverek a jejich zážitků. Kluci byli nadšeni. V práci jsem byl téměř až do půl osmé. Rychle jsem se převlékl a vyzvedl jsem je před kinem s autem.

Je 26. července 2012 devět hodin podvečer
Matyáš je ve věku kdy žárlí, pokud dám mamince pusu nebo se na ni nějak lísám. Ihned přijde nacpe se mezi nás a říká „já sám dám pusinku“ a potom mne i mámu políbí. Dospěl do věku kdy si sám vystačí při hraní her třeba s autíčky a umí přitom napodobit příběh, který předtím viděl ve filmu nebo pohádce. Počítač a hraní her na něm zvládá už bravurně včetně logických her i když jsou jednoduché. Ví přesně kde je uložena jaká pohádka a jak najít spouštěcí soubor.
Richard nám udělal na konci školního roku radost. Přinesl samé jedničky. Sám byl velmi nadšen. Dva dny po vysvědčení jel se skautem na tábor. Chlubil se, že dostal bobříka Mlčení a odvahy, bobříka Hladu odložil protože byly zákusky. Kluci spali v chatě kvůli věku. Příští rok už chtějí jet pod stan. Ríša po táboře zůstal u tety Jany a strejdy Rendy na pár dnů. Čas tráví společně s bratrancem Jájou.

Je 4.srpna 2012 podvečer
Včera jsme byli s Jájou po dlouhých letech opět na Starém městě, na Kampě, Pražském hradě a dalších romantických místech. Půjčili jsme si šlapadlo na vodu a snažili se najít nápis na pilíři Karlova mostu nad vodou, který jsme tam zhruba před dvaceti letech zanechali. Poseděli jsme v restauraci Lávka přímo pod Karlovým mostem a pozorovali přitom 7 labutí jak letí nad řekou. Potom nám došlo, že šlapadlo mělo také číslo 7. Hledali jsme další souvislosti a došlo nám, že pokud se tam sejdeme opět po dvaceti letech, tak mi bude 66 let. Já jsem přitom ročník 66. Podívali jsme se také před budovu Bati na Václavském náměstí kde jsme si dali před 20 lety první rande a podívali jsme se do obchodního domu Máj, který se dnes jmenuje „my národní“. V Máji jsme se seznámili. Mě bylo 26 let a Jáje 16 a půl. Pracoval jsem jako bezpečnostní pracovník. Tehdy se říkalo šerif nebo ochranka. Jája byla prodavačka. Musím přiznat, že nebylo možné si jí nevšimnout. Měla na sobě modrý plášť s býlími puntíky, který jí končil těsně pod zadečkem. Dívala se na mne velkýma šedýma očima od kterých se dalo těžce odpoutat. Celkově vyvolávala dojem andílka, kterého se nemohu ani dotknout aby náhodou nezmizel. Příjemnou procházku jsme zakončili baštou v pizerii na Národní třídě a poté jeli domů. Babička Jana, která hlídala kluky, spala stejně jako oni když jsme se vrátili zpět k rodině.

Je 11. srpna 2012 jedna hodina ráno
Před dvěma dny jsem vezl Ríšu služebním autem. Při jízdě se mne zeptal co je dobro a zlo. Je mu sedm let a po prázdninách půjde ve škole do druhé třídy. Jsem rád, že ho v tomto věku zajímá morálka. Mnozí považují morálku za abstraktní věc o které vůbec nepřemýšlí. A to ani v pokročilém věku. Snažil jsem se mu vysvětlit, že dobro není pouze to co je pro něj prospěšné a co se mu líbí. Chci aby pochopil, že pokud myslí pouze na svůj prospěch, pak koná spíše zlo. A pokud dělá věci co nejlépe jak umí i když z toho prospěch mít nebude, pak koná spíše dobro. Jako příklad jsem mu vysvětlil, že pokud nechá mladšího bratra Matýska vyhrát nějakou hru tak aby se něco naučil nebo mu přenechá nějakou hračku, kterou si chtěl vzít sám, tak koná dobro. Neznamená to ale, že jeho bratr má ve všem přednost a že může naopak cokoli brát jemu když si s tím hraje. Nevzpomínám si, že bych měl v tomto věku podobné úvahy. Také nevím jak vše chápe a zda to na něj není náročné.

Je 3. září 2012 půl hodiny před půlnocí
Dnes jsme autem odvezli Matyáše i Richarda do školky a do školy. Matyáš byl ve školce poprvé. Mamka měla obavy podobně jako před čtyřmi roky u Richarda. Matyáš se hned zabydlel, klouzal se po klouzačce a hrál si s vláčky. Po chvíli ho máma upozornila, že odejdeme a za chvíli se pro něj vrátíme. Trochu protestoval, chtěl jít s námi, ale nakonec to přijal. My jsme mezitím nakoupili pro kluky to, co chybělo jako osobní vybavení do školy a školky. Např. kapesníčky, papírové utěrky, mýdlo apod. Poté jsme šli pomalou procházkou do školy a družiny pro Ríšu a poté pro Máťu. Ríša je ve škole druhým rokem. Má tam svoje kamarády a známé prostředí. Na chování bylo vidět, že je spokojenej mazák.
Když jsme se vrátili, Matyáš vypadal spokojeně. Některé děti brečeli. Mates ne. Protože se všichni chystali na zahradu, byl Mates obutý. Spokojeně všem zamával a vydal se ke dveřím. Zítra zůstane Matyáš ve školce čtyři hodiny oproti dnešku kdy tam byl hodinu. Myslím, že vše proběhne v pohodě.

Je 24. října
Matyáš si ve školce celkem zvykl. První tři dny byl spokojený, poté dva dny trochu plačtivý a teď je už zase spokojený. Zvyká si, že je mezi dětmi trochu rivalita a občas se strkají a nepohodnou, ale když si ho přijdu po obědě vyzvednout, tak vypadá spokojeně a ještě ostatním dětem mává. Vypadá to, že bude stejně kamarádský jako byl Ríša v jeho věku.
Richard zaplul do školy a kolektivu dobře. Má trochu více povinností a navíc si vybral jako zájmový kroužek bojové sporty, ale vše zvládá docela dobře. Jednou je chválen, že je nejlepší z matematiky, psaní i čtení, jindy je hodnocen na druhém místě z toho kterého předmětu. Pokud mu budeme pomáhat jako dosud, bude ho škola bavit. Snažím se aby úkoly, příklady a různá zadání v knihách byla zajímavější. Např. mu navrhnu aby vymyslel slova, já z nich potom složím větu a on ji napíše. Potom to spolu zkontrolujem. Nebo mu napíši v abecedě nad jednotlivá písmena číslice od jedné do dvacetipěti, poté zapíši na řádek pouze čísla a nechám ho to přeložit do slov jako kód. Nebo může čísly vyjádřit například své jméno. Je to pro něj zajímavější než jen pasivní splnění úloh v učebnici. Protože učení může aktivně ovlivnit, tak lépe spolupracuje.

Je 25. října půl hodiny před půlnocí
Kluci mají podzimní prázdniny. Snažím se vyplnit jim volný čas a nějak je zabavit aby nechtěli sedět pouze u počítače a hrát hry.
Bohužel jsem již druhý měsíc doma, protože jsem přišel začátkem července o práci. Je zajímavé, že Jaruška naproti tomu práci získala. Dělá v drogerii Teta ranní, odpolední, ale i celodenní desetihodinové směny. Doufám, že se mi podaří práci najít. Mamka potom půjde pravděpodobně zpět na mateřskou dovolenou, pokud se jí nepodaří domluvit zkrácená pracovní doba. Bohužel nejdou skloubit dvě zaměstnání na plný úvazek a časové možnosti družiny po škole a školky. Placené hlídání dětí je spíše pro movité spoluobčany.
Zpět ke klukům a prázdninám. Zkusili jsme dojet na kolech z Kralup do Velvar. Ríša jel na svém kole s jednoduchou přehazovačkou a já s Matesem v sedačce na horském kole. Mates je docela těžký a tak sedačka přibržďovala zadní kolo. Od domu jsme stoupali stále do kopce ulicí Lutovítovou a posléze lesem Lutovníkem až na pole směrem na Lešany. Na Richarda byl tento strmější začátek trochu velké sousto a tak jsem střídavě tlačil své kolo s Matesem a poté se vrátil pro kolo Richarda, který mezitím přidržoval mé kolo s Matyášem aby nespadl ze sedačky. Na poli po rovince už to šlo lépe až na neustálé přibržďování sedačkou s Matýskem o zadní kolo. Nakonec se ukázalo, že zvolená cesta vede kolem vesnice Malá Bučina, poté kolem sila s obilím u silnice na Velvary, pak přes Velkou Bučinu a teprve poté do samotných Velvar. Nepršelo, ale bylo docela chladno. Ocenil jsem radu maminky, že mají kluci mít pod helmou čepici. Zastavili jsme se v sadu plném třešní na vyvýšeném kopci mezi Malou Bučinou a silem a udělali jsme pár hezkých fotek. Listí právě mění barvu od žluté až po červenou a tak by fotky mohly být docela pěkné. Na kraji sadu jsme sesbírali asi deset hub Bedel. I Přesto, že v Kralupech bydlíme přes dvacet let, neměl jsem o třešňovém sadu ani potuchu. Slíbil jsem Ríšovi, že do Velvar se podíváme až na jaře s lepším kolem, které by měl dostat a raději bez Matyáše, který je na podobné cesty v chladném počasí zatím malý. Matyáš měl studené ruce a moc se mu nechtělo chodit aby se zahřál. Vraceli jsme se raději domů. Cesta byla už jen po rovině a poté z kopce až k domu. Ujeli jsme asi deset kilometrů.

Je 20. prosince kolem páté odpolední
Už řadu měsíců, možná let se traduje, že 21.12.2012 bude konec světa podle Mayského kalendáře. Někteří tomu upřímně věří, tak jako se tomu často věřilo v minulosti. Doufám tedy, že tento zápis nebude poslední. :-) Začátkem prosince napadl sníh a zase po několika dnech roztál. Ríša byl naštvanej, že sníh nevydržel do víkendu, aby si mohl zabobovat.
Matyáš má občas rýmu. Ve školce mu vychovatelky nechtějí utírat nudle a tak mě už dvakrát požádaly abych si ho nechal doma. Někdy ho také nechám sám den doma, protože stále trpí na zácpu. Především když sní čokoládu. Pokud nejí čokoládu, tak je oproti minulosti už v pohodě. Maty většinou chce hrát hry na počítači nebo si pouští videa na YouTube přes vyhledávač Google. Včera byla ve školce besídka. Maty a ostatní děti byly oblečené do čertovského obleku s čelenkou napodobující rohy. Školka byla plná rodičů. Děti nám zazpívaly pár písniček a potom šly modelovat z papíru. Také si vyrobily svícen ze slupky od pomeranče a nazdobily si sněhuláka z perníku tekutým cukrem.
Ríša byl naposled na skautu. Kluci se rozloučili se starým rokem a ochutnávali cukroví od maminek, které si vzájemně přinesli. Ríša tvrdil, že se napral až ho bolelo břicho. Ani večeřet nechtěl.
Protože stále nemám práci, tak mne čekají s klukama vánoční prázdniny od 21.12. 2012 do 2.1. 2013. Mamka nechce koupit kapra, aby měla méně práce. Ríša si zase kapra hodně přeje. Asi ho nakonec koupíme a necháme ho chvíli plavat ve vaně. Pak ho pro kluky naoko pustíme do potoka. Ještě bych měl zmínit dopis pro Ježíška, který Richard sepsal za oba dva. Byl to seznam přání odshora až dolů na papíře velikosti A5. Uvidíme, jestli dostanou většinu toho, co si přáli nebo jenom zabalené polínko a briketu jak říkám Ríšovi ze srandy.
Briket máme letos hodně. Dřevo mi pomohl nařezat brácha Renda. Tak velkou zásobu jsem nikdy neměl. Snad to vydrží celou zimu.