Blog o rodině
V=N Mystika
Ricky Maty
Ženy a muži
Práce zábavou
Jak jde životFotogalerieRodokmenCestováníZe životaO mně
barevný index modrý
žlutý index černý
žlutočerný index černý
modrozelenočerný index černý
černobílý index černý
zelený index černý
barevný blog
barevný mail
Úvod stránek
Mapa stránek

Jak jde život

Jak jde životrok 2020rok 2019rok 2018rok 2017rok 2016rok 2015rok 2014rok 2013
∗ 2009 Matyášrok 2012rok 2010rok 2009rok 2008rok 2007rok 2006rok 2005
∗ 2004 Richard
2004 těhotenství

Rok 2015

Je 25. ledna deset hodin večer
Blíží se nám polovina školního roku. Za pár dnů má Richard vysvědčení a Matyáš zápis do školy. Richard má všechno dobrý. Možná, že bude dvojka z češtiny. Matyáš se se mnou a mamkou učí psát písmenka, tedy pouze tiskací velkou latinkou, jednoduché počítání a sčítání do 15 a taky kreslit. Vybereme téma na internetu aby měl předlohu a dáme se do toho. Občas mu něco předkreslím nebo mu držím ruku.
Hry na xboxu se docela ujaly. Richard má hru Thief dobře rozehranou a je v úrovních o kterých ani nevím, že existujou. Dříve to bylo tak, že si u her chodil pro radu on ke mně. Teď je to naopak. Pokud nevím co dělat nebo jak dál, jdu já za ním.
Mamka a Matyáš si oblíbili hlavně pohybovou hru s kinektem Dance 2014. Matyáš si ji sám pouští a tančí a tančí. Je hezké ho pozorovat, když o tom neví. Já si dám pár tanců typu polčík-valka nebo medvědy a musím si odpočinout. Chtělo by to větší kondičku. Závodní hry baví kluky zhruba nastejno. Nebo je u nás hrají návštěvy.
Matyáš si předevčírem přinesl domů nějakou breberku. Napřed blinkal on, pak bylo špatně mně, nato Ríšovi a dnes mamce. Podobný choroby mi připomenou, že přece jenom nejsem nesmrtelnej. Naštěstí jsou rychlý a hned odezněj.
Nedávno jsem se zmínil známému Jardovi, že topím v kamnech dřevem a uhlím. Nemáme tedy žádné centrální vytápění. Poznamenal, že to je v dnešní době docela romantika. :-) Je pravda, že chci tento rok rozjet rekonstrukci. Taky bych se rád zapojil do nějakého projektu s možností většího výdělku. Uvidíme :-)

Je 5. března hodina před půlnocí
Nejdůležitější událostí měsíce je přijetí Matyáše na základní školu v Mikovicích. Včera nám přišlo oznámení. Kluci tedy spolu budou chodit rok do jedné školy. S Matyášem procvičuju psaní tiskacích písmen abecedy. Spontánně se je tedy naučí a přitom udrží a rozvine motoriku ruky, kterou získal ve školce i doma. Také se snažíme často kreslit různé obrázky. Například postavy, zvířata, raketu nebo tank, atd. Rozený malíř tedy není, ale snažíme se.
Abych trochu kluky odehnal od počítače, navrhl jsem, že se naučíme písničku Není nutno od Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka z pohádky Tři veteráni. Richard uměl ke konci školky asi deset písniček a dostal na cestu do života i zpěvník. Matyáš buďto neumí nebo nechce zazpívat ani jednu. Snad se mi podaří oba píseň naučit do Matesových narozenin.
Odpoledne jsme byli se psem na procházce v lese. Zatím není teplo tak jako loni. Na nebi byly roztrhané temné mraky, přes které prosvítalo zapadající sluníčko a vytvářelo barevné scenérie, které k zapadání patří. Zapadající slunce nebo pohled do dáli se mi nikdy neomrzí. Kluci se celou cestu honili. Richard cestou našel průběžně tři tenisové míče a dva zase ztratil. S tím zbývajícím stále házel do dálky nebo míč kluci pohazovali po sobě. Já jsem zápasil s naším stále táhnoucím psem. Nevím jak ho zpomalit. Po procházce mám ruce vytahané až na zem :- (.
Vyzvedl jsem Richarda ze školy a postupně oběhal úřady. Musím dát dohromady daně za rok 2014 a také si připravuji nějaké plány do budoucna. Zatím to vypadá na docela dobré vrácení přeplatku za daň. Uvidíme při předání zda jsem to správně vyplnil.
Musel jsem nechat spravit svého starého Forda v servisu u pana Kukačky. Nesvítili mi parkovací a zadní světla a také palubovka. Pojistky jsem prohlédl já a taká kolega Daniel z Aera, ale nic jsme nenašli. Nakonec to byl přepínač světel na palubovce vedle volantu. Překvapila mne nízká cena za opravu. Musím ocenit serióznost a dobrou práci.
Můžem vyrazit na hory a za babičkou, bráchou…. , ale o tom napíšu někdy příště.

Je 10. března kolem šesté odpolední
Před chvílí jsme přijeli z návštěvy od mamky Jarmily, bráchy Rendy a jeho ženy Jany. Měli jsme docela nabytej program. Navštívili jsme společně s bratrancem Jájou vyhřívaný bazén a atrakce ve Františkových Lázních. Mates byl unešenej z tobogánu. Musel jsem s ním jezdit znova a znova. Lázně samotné a část kolonády jsme prošli před plaváním ve dne a pak i v noci, kdy byly pohádkově nasvícené.
Následující den jsme vyrazili na Bublavu na lyže. Zaplatili jsme Matesovi i Richardovi instruktorky. Richard byl už po hodině schopen samostatné jízdy a tak plužil po svahu sám. S Matesem to bylo horší. Údajně nechtěl moc spolupracovat. Další den jsme vyrazili znova. Tentokrát dostal Mates instruktora a ten ho vzal lanovkou rovnou na větší svah místo na dětskou dráhu. Po hodině už také statečně plužil a zatáčel. Oba celkem pochopili jak mají zastavit i když pádů bylo nepočítaně. Já dělal soumara a stále dokola je tahal k lanovce aby se mohli vyvézt na svah. Druhý den na lyžích nám instruktor půjčil udělátko z plastových trubek na topení. Do toho se dali zapřáhnout oba a já je mohl tahat k lanovce.
Pochopitelně jsme všichni navštívili babičku. Ta se mnou jela jeden den dopoledne na vyšetření očí a poté na nákup do obchodu. Jsem docela rád, že mi zase pověděla několik historek o rodině a já je mohu přidat do rodokmenu.
Doma u bráchy Rendy jsme udělali druhé vánoce a dodatečně rozbalili dárky. Jsme bohatší o stolní fotbal, dětské piano a rodinnou soutěž Česko.
Ještě chci zmínit zajímavý zážitek. Pár hodin před odjezdem na nebi nad domem, ne zcela blízko, ale rozeznatelně, létalo v kruzích 13, slovy třináct, čápů najednou. Nikdo z nás nikdy nic podobného neviděl.

Je 29. března kolem půl jedenácté večer
Na dnešek nám měnili čas. Spali jsme jak nemluvňata až do desáté, s posunem času, až do jedenácté hodiny.
Mates oslavil 20.března své šesté narozeniny. Už jsem zmínil, že jsem chtěl Máťu naučit písničku od Zdeňka Svěráka Není nutno, není nutno …, tak aby ji uměl ke svým narozeninám. Písničku umí perfektně. V rodinném kruhu, když přebíral dárky, ji krásně vystřihl. Pak přijel děda, babička, strejda a teta Řehákovi, Barborka a Patrik. Byli jsme na zahradě, protože bylo venku pěkně. Mluvilo se a mluvilo, jedlo, pilo a slavilo a na písničku se zapomnělo. Později doma jsem Matýskovi řekl, že na písničku jsme zapomněli. On se na mě nevině podíval a řekl: „ To jsem právě chtěl“. Jeho upřímnost byla kouzelná. Trochu se před ostatními stydí. Není bůhvíjaký divadelník.
Právě se díváme na film „Nechápu, jak to dokáže“. Hlavní děj se točí kolem ženy, hraje ji Jessica Parker, která je pracovně i rodině velmi vytížená. V jednom ze záběrů je ukázána jak nemůže v noci spát a v hlavě se jí rojí myšlenky na to co musí zařídit, co uklidit a nachystat, co nakoupit, co s dětmi a manželem, co s kolegyněmi a prací, co s … Zeptal jsem se Jáji, zda je na tom podobně. Přiznala mi, že ano. Že jsou na tom všechny ženy podobně.
Zkusil jsem nainstalovat v domě kamery. I proto, že bych chtěl něco podobného sám nabízet. Některé záznamy posílám zkusmo na internet. Záznam se tedy nedá zničením kamery nebo PC odstranit. Na síti prostě zůstane. Trvalý záznam nemá vcelku význam. Lepší je ho spojit s detektorem pohybu nebo něčím podobným. Řešit se musí také výpadek elektřiny. Kamery s vyřešeným zálohovaným zdrojem nebo bateriemi můžou jet klidně dál i řadu hodin. Možná by stálo za to spojit se se sousedy a dělat venkovní záznamy společně.

Je 4. května kolem půl jedenácté večer
S Matýskem jsme nedávno hráli stolní fotbal. Snažil jsem se hrát nešikovně, ale Mates si sám vstřelil vlastňáka. Podíval se na mě a řekl: „Dostal jsem tři góly, takže je tóóó 2:2“. Nemohl připustit, že by prohrával.
Na Velikonoce jsme byli doma. Pouze Ríša se vydal s kámošema koledovat. Přinesl spoustu pamlsků.
Klukům jsme nechali dát u doktorky očkování proti klíšťatům. Richard už má několikáté po třech letech a teď bude následovat až po pěti letech. Matyáš musí ještě na druhé očkování v červnu, aby protilátky byly opravdu účinné. Nehledě na cenu nám přispěla pojišťovna MV, což je milé.
Konečně se oteplilo a tak jsme pořád na zahradě. Vše bují a kvete. Se sousedy máme přes plot udělaný malý žebřík, takže Broncovic děti střídavě přelézají k nám a naše k nim. Máme z pokoje na zahradu pěkný výhled. Letos se pořádně rozbujel rododendron. Tolik květů červené až rudé barvy ještě neměl. Také jsme zasadily několik nových rostlin na skalku ve vrchní části zahrady. Názvy jsou latinské, takže je nezmíním. Nás při koupi zajímá hlavně barva květů. Máme modrou, bílou, červenou, růžovou... Některé rostliny jsou podobné spíše kaktusu, takže jsou stálezelené a nekvetou. Zase budou lesní i velkoplodé jahody, rybíz červený i bílý, maliny, ostružiny, višně, jablka, hrušky a ořechy. Měli bychom zkusit zasadit třešeň.
Máťa nám opět přinesl domů střevní chřipku a blinkal. Měl horečku a byl dehydratovanej. My jsme sami nasadily jako samoléčbu Coca-Colu. Po poradě s doktorkou jsme doplnily vychlazenou minerálku a čaj, do kterých jsme přidali hroznový cukr koupený v lékárně. Podávali jsme to zpočátku po několika lžičkách. Po uklidnění žaludku jsme přešli na bramborovou kaši, vařenou rýži nebo piškoty. Sotva se Mates oklepal, dostal to Ríša a já s mamkou máme také menší potíže. Richard byl krátce před nemocí se svým kamarádem Lukášem a jeho taťkou v krytém bazénu. Pořádně řádili. Přijel nadšenej, ale s naraženou rukou. Později, když se mu udělalo špatně, tak z něj vypadlo, že upadl a narazil si temeno hlavy o kachličky. Nevěděli jsme, jestli mu je špatně od chřipky nebo od nárazu. Naštěstí se vše uklidnilo.

Je 20. května kolem půl třetí ráno
16. května jsme se zúčastnili závodu Medvědí stezka ve Veltruském zámeckém parku. Tento závod běžel už Ríša jako předškolák. Vlastně jsme od roku 2011 ani jednou nevynechali. Za předškoláky běžely ročníky 2008 až 2010. Trať byla dlouhá dva a půl kilometru a plnily se na ní různé úkoly. Matyáš trasu uběhl za 31 minut a 57 sekund. Ze čtyřiceti dětí byl osmý. S trestnými body za nesprávné splnění úkolů až třináctý. Běžel s námi i Ríša, ale jen zkusmo bez účasti v soutěži.
Mě ovšem Matyáš nejvíc překvapil svou vytrvalostí. Na začátku jsem mu radil, aby se zastavil, pokud nebude moct a chvíli šel pěšky. Že se mu přizpůsobíme. Matyáš od začátku vyrazil jako trénovaný závodník a běžel bez zastávky celou cestu. Měl jsem dojem, že ho spíše brzdíme. Určitě bude v atletice minimálně stejně dobrý jako Richard.
Škoda, že mu nevyšly lépe úkoly, ale v jeho věku nezná názvy ani běžných rostlin a je mu jedno, že berušce se říká Slunéčko sedmitečné. Atmosféra byla moc fajn. Potkali jsme se tam se známými i rodiči Matýska spolužáků.
9. nebo 10. května jsme byli na výstavě Gateway to Space – Brána do vesmíru v Praze Holešovicích na Výstavišti. Výstava měla dobré marketingové zajištění a reklamu. Rodinná vstupenka byla za cenu kolem 900 Kč. Což je cena dost nepřiměřená na to, co jsme viděli a zažili. Hned bylo poznat, že stálou výstavu demontovali někde v zahraničí a v Čechách ji jen provizorně sestavily a snažili se udat s co největším ziskem. Sem tam bylo pár odkazů na současný vesmírný výzkum, ale spíše mělo vše prezentovat americké, někdy sovětské, úspěchy ve vesmíru. Exponáty i různé simulátory zažily nejspíš největší slávu někdy v 70-sátých letech. Vše bylo opotřebované a některé popisy a články ani nepřeložili z angličtiny do češtiny.
Po výstavě jsme se prošli po areálu samotného výstaviště. To je teprve nadělení. Nevím, zda jsou majitelem kolotočáři Kočkovic nebo město Praha, ale po zhlédnutí budov a okolí je vidět naprostá katastrofa. Naprosté selhání řízení majitelů a managementu. Vše je rozbité, opotřebované, vytunelované a opuštěné. Poblíž kolejí je pár hodně starejch, uslintanejch atrakcí. Evidentně zde tvrdě pracuje "neviditelná ruka trhu". Vzpomněl jsem si, že právě tady na Výstavišti u fontány jsem v 90-sátých letech poslouchal řečnické projevy bývalého prezidenta Klause. Takovejhle "kulturní park" nemá snad ani žádná africká země uprostřed občanské války.
Teď něco trochu povzbudivého. U Richarda řešíme kam a na jak dlouho ho poslat na tábor s angličtinou.
Dnes po vyspání a návratu ze školky jsme s Matyáškem kreslili spojování bodů pomocí čar na čtverečkovaném papíře. Všiml jsem si, že ve školce mu to moc nešlo. Vychovatelky dávají díla našich dítek na nástěnku. Mates mívá své dílo označené symbolem dráčka, který k němu patří. Bylo vidět, že má problémy s vedením vodorovných i horizontálních čar u některých tvarů. Místo rovné čáry kreslil spíše obloučky. Doma jsme objevili "Písanku" pro první třídy. Tato učebnice rozvíjí jemnou motoriku rukou. Věřím, že to pomůže. Mates právě vedle mě kreslí Spongeboba, čti spánčboba, tj. kreslenou postavičku oživlého sýra, který vypadá jako chlapec.

Je 5. června deset minut po půlnoci
Richard dnes kolem sedmé ráno jede na svoji první školu v přírodě. Jede do rekreačního střediska do Varvažova u Písku. Údajně tam bude více tříd, nejen naše 4. třída Mikovická z Kralup. Richard je celej natěšenej.
Zhruba před týdnem jsem se s ním domluvil, že bude ze školy chodit domů sám, když bude mít chuť. Ráno se tedy dohodnem, jestli chce vyzvednout nebo se o sebe postará. S kámošema tedy chodí ven nebo k nám domů po libosti.
Mamka bývá v práci přes den a já spíše v noci. Nebývá to úplným pravidlem, protože si směny mohu dohodnout. Doma je tedy vlastně někdo pořád. Bez starostí o Ríšu se po směně aspoň vyspím. U Ríši tedy musím zajišťovat ještě kroužky a povinnosti s učením. U Matýska se pořád musím starat o všechno.
Včera byla mamka s klukama na Dnech Kralup. Kluci si vyzkoušeli různé atrakce včetně střelby nebo si mohli vlézt do policejního auta a použít vysílačku. Během akce probíhala tombola. Na losování výherních lístků se hlásilo hodně dětí. Ríša byl pro losování vybrán, a když nakonec probíhalo, tak vytáhl lístek, který určil jako vítěze jeho samotného a brášku Matyáše. Bylo to úsměvné. I policistka zajišťující akci se pobavila.
Matyáš si dnes nechal přinést bednu, ve které máme uložené vláčky i s kolejemi. Celá sestava je od Geotraxu a velmi dobře vydrží "běžné" dětské zacházení. Sestavu kolejí vymyslel a postavil sám. Docela se mu to zdařilo. Musel jsem ho ocenit.
Dnes byl se školkou na výletě na místním kopci Hostibejku nad naším domem. Včera byli trochu dál. Jeli se podívat na akci Hasiči Praha. Líbilo se mu, jak je kropili vodou. Byl to vlastně jeho poslední výlet. Čeká ho ještě rozloučení se školkou na školní zahradě a potom přijdou prázdniny.

Je 12. června pět minut po půlnoci
Právě jsem odpověděl e-mailem Hance z Ostravska na německy psaný text. Setkali jsme se na serveru "NJ.cz" v kapitole Brieffreunde. Většinou si píšeme obecné věci o nás samých nebo rodině. Co kdo dělal apod.
Zde je ukázka mé odpovědi:

Ich Grüsse dich Hanka,

entschuldigung, dass ich nur nach sieben Tagen beantworten. Ich muss abschreiben, dass mehrere Ereignisse geschah.
Fürs Erste. Ich habe Affiliate Program für Hypotheken untergeschrieben. Jetzt muss ich meine Webseite bearbeiten. Ich möchte AdWords und AdSense von Google benutzen.
Zweitens. Ich gab die Dokumente zusätzliche Brigaden zu erhalten.
Ich wünsche dir, dass dein Möbel ist wie neu.Vor einige Jahren ich gab meinem Bruder Antikmöbel. Große und kleine Schrank und zwei Betten.
Zu meiner Familie. Mein älter Sohn ist an "die Schule in der Natur". Ich weiß nicht, ob ich schrieb "die Schule in der Natur" richtig auf Deutsch. Jünger Sohn war gestern mit mir in Prag in der mündlichen Verhandlung. Heute war mit mir und meiner Frau sammeln auf Erdbeeren. Sie waren große und köstlich.
Wir nähern uns den Ferien. Wir wollen die englische Sprache verwenden Kinderlager. Vielleicht auch Kinder Sportlager. Während der Urlaub bleiben wir mit meiner frau im Kralupy. Wir planen nur einige Ausflüge und oft wollen wir zum Fluss gehen. Wir wollen auf Rollschuhen und auf Fahrrad fahren.

Sie und Ihre Lieben alles Gute, Robert

Je možné, že gramaticky není vše správně. Oba se němčinu soukromě učíme. Improvizujeme a děláme tedy chyby. Mně se tento způsob učení líbí.

Je 28. června jedna hodina třicet minut ráno
Venku prší a já mám opět chvilku na napsání několika řádků.
Hlavní událostí je předání vysvědčení Richardovi v pátek 26.6 a slavnostní ukončení školky Matýska na zahradní slavnosti ve stejný den.
Richard dostal samé jedničky a dvě pochvaly. Má tedy vyznamenání. Borec. Musím uznat, že se mi celá Mikovická škola i tým lidí starající se o děcka moc líbí. Jsem rád, že máme dobrou třídní učitelku, ředitele i obě družinářky. Matyáš od září ve stejné škole nastupuje. Kluci tedy budou rok chodit spolu. U Matýska budeme využívat družinu.
Zahradní slavnost ve školce se taky povedla. Slavnost vedli dva profi moderátoři, kteří děcka roztancovali a pořádně rozpohybovali. Na jejich název si bohužel nevzpomínám, ale myslím, že se všem líbili. Do stejné zahrady si chodil hrát už Ríša, ale až ke konci docházky Matyáše jsem si zahradu prohlédl. Je v ní plno keřů a schovek.
Kluci dostali za odměnu XboxOne hry. Mladší má Minecraft, kde může stavět a prožívat vlastní svět. Vše je děláno z kostek podobně jako Lego. Hráč může získávat různé nástroje a suroviny, ingredience nebo maso a poté vytváří třeba dům kam doplňuje dveře, okna, stěny a zařízení nebo si může vykopat podzemní úkryt. Hra je řešena jako nekonečná krajina s kopci, údolími, poli, vodstvem, lesem … Starší si nainstaloval hru Halo, skládající se celkem ze čtyř her na stejné téma. Boj proti vesmírným vetřelcům na zemi, ve vesmíru, na cizích planetách, na vesmírných lodích. Je to střílečka s velkým množstvím misí, kterou může hrát vkuse týdny. Včera tedy doma bylo hráčský doupě.
Jája je na dámské party ve vile u kamarádky z práce. Včera tety naložily syny do auta a vzaly je na návštěvu taky. Aspoň kluci poznají i jiné prostředí a holky se budou trošku krotit.
Včera jsem posekal trávu na dvorku srpem. Dělám to kvůli kondičce. Srp je lepší než sekačka. Na zahradě vše kvete a bují. Letos jsem natrhal, a ještě natrhám, hodně višní. Strom začal pořádně rodit, je zdravej a hezky rozvětvenej. Natrhali jsme spoustu červeného a bílého rybízu. Angrešt a černý rybíz dozrávají. Jája udělala z rybízu báječnej koláč. Na zahradě jsem zasadil vedle žlutého bíle kvetoucí mech. Oba mám z letiště Vodochody, kde oba mechy rostou na asfaltu u cesty nebo na střechách jako plevel.

Je 18. července pět hodin ráno
Včera mamka nachystala věci na stanování a koupání. Chceme strávit den a noc u kamencového jezera v Chomutově. Máme od známých na jezero dobré reference. Pokud se dívám na radarová data o počasí ne webovém serveru, vidím 50% pravděpodobnost bouřek. Nevím tedy co z toho bude. Teplota má být kolem 35 stupňů.
Vypustili jsme bazén a pořádně ho vyčistili. Samotné vypouštění pomocí 1/2 coulové hadice trvalo celou noc. Vodu vypouštím do bývalého betonového kachňáku zapuštěného na zahradě. Je popraskaný a veškerá voda se vněm ztratí. Dříve, než byly provedeny opravy opěrných zdí, voda z kachňáku vytékala ze zkorodovaného výpustného kohoutu na dvoře za domem.
Matyáš byl předevčírem s mamkou celý den v ZOO v Praze. Ukazoval mi na mapce kde všude byli a co všechno viděl. Zmínil hlavně slony, žirafy a lachtany.
Richard už je 7 dnem na táboře. Pravidelně stahujeme fotky z činností, které tam probíhají. Na začátku byli rozděleni do kolejí podobně jako ve filmu o Harry Pottrovi. Richard je tuším v "Nebelvíru". Postava a příběhy Harryho Pottera je tematická náplň celého tábora. Učí se lézt po lezeckých stěnách a pohybovat se v "lanovém světě" kolem dřevěné věže nad terénem. Skáčou na veliké trampolíně. Chodí na túry do lesa a plní různé úkoly jako uzlování apod. Udělali si vánoce s nazdobeným stromkem ve stylu Harry Potter. Měli cvičení s hasiči, kteří jim zadýmovali hotel, aby si jakoby vyzkoušeli únik z hořícího objektu. Také měli možnost stříkat z hasičské stříkačky apod. Zastříleli si z elektrických pušek, které fungují na podobném principu jako paintball. Mají samozřejmě táborové ohně a vše, co k táboru patří. Celým táborem se samozřejmě vine angličtina a snaha o to ji používat. Richard mi přiznal, že občas se musí domlouvat s rodilými mluvčími rukama a nohama.

Je 7. srpna pět hodin ráno
Je tomu týden, co se vrátil Ricky ze sportovního tábora. Když jsem se ho zeptal, který tábor byl lepší, tak mi přiznal, že sportovní vedený panem Kvasničkou. Byl tam i se staršími kluky a ti ho brali mezi sebe. To se mu určitě líbilo. Jeho kámoš ze školy Luky byl taky asi nadšenej. Věnovali se především různým sportovním hrám a soutěžím.
Předevčírem jsem si se syny přečetl v jedné dobrodružné knížce pro kluky, která obsahuje návody, co a jak vyrobit, poznat nebo prozkoumat, jak vyrobit luk. Hlavní informací je poznatek, že luk se dělá z lískového dřeva. Šli jsme tedy s klukama a kamarádem Matyáše Vojtou na procházku se psem na kraj lesa Lutovníka, kde líska roste. Vybrali jsme různě tlusté, co nejvíce rovné větve. Odsekli je sekerou a vydali se zpátky. U naší zahrady na kraji kopce Lutovník jsme si vybrali menší větve vhodné pro šípy. Zkusili jsme akát a javor. U šípů stačilo vyřezat důlek, který se opírá o tětivu (v našem případě o obyčejný provázek) a na konce přidat hadr ovázaný gumou aby nevznikal ostrý hrot. Kdyby omylem kluci někoho trefili. Z větví lísky jsem odhadem podle pružnosti jednu vybral a ořezal z ní kůru, větvičky a všechny výčnělky tak aby budoucí luk byl úplně hladkej. Poté jsem postupným ořezáváním ztenčil z vnější strany luku silnější část větve. Luk byl tedy z obou stran přibližně stejně tlustý. Měl cca jeden a půl centimetru tloušťku a metr sedmdesát pět centimetrů délku. Na koncích jsem vyřezal žlábek pro uchycení provázku. Luk jsem odhadem ohnul a napnul provázek. Po vyzkoušení jsem byl překvapen razancí a schopností letu šípů. Hned jsem se nadmul jako "LOVEC" : - ) Všichni, včetně návštěvy dětí od sousedů si vyzkoušeli jaké to je, střílet z přírodního luku. Richard poté nedal dva dny luk z ruky a pořád ho testoval. Při opékání buřtů si i vyzkoušel volnou střelbu do lesa nad naší zahradou.
Dnes jsme byli s klukama koupit lišty ze dřeva. Použil jsem je na přidělání velké mapy světa, kterou jsem dal Matýskovi na stěnu za postel. Když na posteli kluci leží, mohou si ji celou prohlížet. Je to politická mapa se všemi státy světa a jejich vlajkami. Obsahuje také místa a názvy hlavních a velkých měst, toky řek a názvy velkých pohoří. Lišty jsme jeli koupit na kole. Mates poprvé sám nasedal na kolo a šlapal i bez mojí pomoci. Roste a je vidět, že mu budeme muset dát po Ríšovi větší kolo.
Opět jsem dostal dva e-maily od kamarádek, s kterými si dopisuji v němčině. S Hankou z Ostravska je dopisování jednodušší, protože je začátečník jako já. S Ylií Ylievnou je to těžší. Žije v Německu v Augsburgu a ovládá němčinu jako rodilá mluvčí. Psali jsme si o imigrantech, co se hrnou na Evropu. Udivuje mne její smířlivost a přesvědčení, že se vše uklidní. Já a většina lidí kolem mne nemá dobré zkušenosti se soužitím různých kultur. Bohužel.

Je 13. srpna půl třetí ráno
Včera jsme strávili celý den u vody. Byli jsme na "Kamenčáku", tedy Kamencovém jezeře u Chomutova. Letos už podruhé. Bílá pískovcová pláž a pomalé klesání hloubky je pro kluky ideální. No …, pro mě vlastně taky. Voda je sice trochu kalná, ale zdravá.
Dnes jsem mamku a kluky vysadil na koupališti v Kralupech nad Vltavou. Já jsem na slunce nemohl. Už ho mám dost. Je stále hezky a teploty se drží nad třicítkou, spíše kolem pětatřiceti stupňů. Kluci zase řádili. Mates ztrácí z vody zábrany a konečně netrvá na nafouknutých rukávcích na rukou.
Kluci jsou ve vodě vlastně pořád. Buďto na koupališti nebo v bazénu na zahradě. Dnes chceme jet pro změnu na koupaliště na Mělník.
Před chvílí jsem se dodíval na americký film Věčně mladá (anglicky Age of Adaline) z roku 2015 s Blake Lively v hlavní roli. Ve vedlejší roli byl Harrison Ford nebo Michiel Huisman. Režii měl Lee Krieger. Většinou si vybírám sci-fi (naposledy Ex Machyna s Alicií Vickander, Lucy se Scarlett Johansson, Atlas mraků s Tomem Hanksem a Halle Berry nebo Terminator Genisys) nebo dokumentární filmy. S ohledem na Jáju jsem zkusil vybrat romantický film. Jája se ráda přitulí a při dívání se nechá vískat ve vlasech. Většinou přitom usne. Jako dnes. : -) To jsem trochu odbočil. Film je to romantický, s hezkou zápletkou a dobrými hereckými výkony. Musel jsem ho ocenit.
Musím uznat, že se mi líbí i dobrodružné nebo historické filmy. Tanec s vlky, Gladiátor, Sedm let v Tibetu, Anglický pacient, Lawrence z Arábie, Četa, Goyovi přízraky, Schindlerův seznam, Tenká červená linie, Trosečník, Pád Třetí říše atd, atd … Přiznám, že se mi na rozdíl od mnohých líbí i 300 bitva u Thermopyl nebo japonské animované sci-fi filmy.
Z českých filmů posledních let se mi líbily lehce mysteriózní filmy Ztracená brána a Ďáblova lest od režiséra Jiřího Stracha. Velmi dobrý je výběr českých míst a exteriérů a práce s kamerou. Zejména snímání církevních staveb a toho, co tyto stavby dokáží se světlem, když proniká za dne do interiéru. Pěkné jsou mysteriózní výklady záhad a souvislosti spojené s českou historií.
To jsem se zase rozkecal…, jdu si lehnout.

Je 14. září kolem desáté večer
Před chvílí jsem se vrátil z objížďky letiště v Aeru Vodochody, kde pracuji. Z plochy letiště se dá dívat do veliké dálky. Na obzoru je vidět trochu matně kopec a na něm slabá tyčka. Pomocí dalekohledu, který máme k dispozici, jsem zjistil, že na kopci je vlastně televizní vysílač. Podle mapy na internetu a s ohledem na směr asfaltové plochy samotného letiště se dalo odvodit, že se koukám na Jedlovou horu. Letecky je vysílač s Jedlovou horou v Krušných horách vzdálen 80 Km. Až taková je vlastně dohlednost z letiště. Při porovnávání vzdáleností jsem si uvědomil, že z kopce Hostibejk nad naším domem je vidět za slunečného počasí Ještěd. Ten je také vzdálen cca 80 Km. Dnes, kdy jsem kontroloval plochu letiště, jsem viděl v dáli nad obzorem po západu slunce temné mraky na ještě ozářeném nebi. Nad mraky pak bylo oranžové a načervenalé nebe. Přímo v temných mracích se odehrávala bouřka. Když jsem to viděl, mimoděk mě napadlo: „díváš se na Divadlo bohů.“ Velkolepé výboje blesků se pohybovaly celými mračny. Rozsvěcovaly je a opět zhasínaly. Zvláštní bylo, že výboj světla mrak neopustil. Rozsvítil se pouze v něm. Samotné blesky mezi mraky a zemí pro velkou dálku vidět nebyly. Později jsem se koukl na meteoradar a zjistil, že samotná bouřka se odehrávala nad Bavorskem a poté Saskem v Německu. Mraky se pouze dotkly západního cípu Čech. Až do takové dálky, přes celé Čechy, jsem se vlastně díval.
Plavání v bazénu na zahradě jsme využívali až do prvního září, kdy bylo ještě 33 stupňů nad nulou. Následující den se ochladilo a tak jsem bazén, filtraci, všechny doplňky, matrace a plachty umyl, složil a zabalené v plachtě uložil na půdu. Snad vše vydrží ještě další sezónu.
Letos jsme na zahradě sklidili první víno, které jsem předloni nasadil. Hrozny nebyly velké, ale za to velmi sladké. Měli jsme vína celou mísu. Celá rodina si šmákla. Mám celkem tři, spíše stolní odrůdy. Názvy jsou Suručensky a Prim. Tu třetí odrůdu, později dokoupenou, si nepamatuji. Je pravda, že jsem zatím sklidil pouze jednu odrůdu. Druhá má dosud malé hrozny. Snad dozraje. Třetí odrůda bohužel zhnědla a scvrkla se. Její hrozny jsem odstřihl a vyhodil.
Nejdůležitější v září bývá začátek školy. Matyáš nastupoval do první třídy. Těšil se a ve škole se mu líbí. Má dva hlavní kamarády. Vojtu a Filipa. S Vojtou se vzájemně navštěvují už od školky. S Filipem se začali navštěvovat až teď. Matyáš už stačil přinést pět jedniček. Hlavně za čtení a psaní. Včera mi přiznal, že s klukama se o přestávce perou a že ho to moc baví. Doufám, že se trochu zklidní. Dnes byla moje žena Jája na třídní schůzce. Matýsek prý jako jeden z mála sedí a poslouchá bez rušení výuku. Rád spolupracuje a baví ho to. Myslím, že bude stejně dobrej jako Richard, u kterého jsme si na dobrý prospěch zvykli. Zaklepeme to. :- ) Richard dostal z angličtiny dvě jedničky současně. Dohodl jsem se s ním, že zkusíme najít učitele angličtiny, pokud možno rodilého mluvčího. Je dobrej a tak to spolu chceme využít.
12. září jsme byli s klukama na závodech atletiky, které organizoval Sokol. Richard vyhrál zlatou medaili. Za dobré výsledky v hodu, skoku, sprintu a běhu na 400m. U běhu na dálku byl třetí, protože zvolil špatnou taktiku. První kolo běžel moc volně a byl po startu poslední. Pak snadno několik kluků předběhl a v závěrečné rovince málem, tedy o chlup, doběhl druhý. Byl tedy o pár centimetrů třetí. Nicméně i tak získal celkově první místo. Matyáš se velmi snažil. Bylo vidět, že mu jde také nejlépe sprint jako bráškovi. Bohužel, ale žádná medaile nebyla. Kluků v jeho kategorii, tedy předškoláků, tam bylo nejvíce. Navíc hod a skok nikdy vlastně netrénoval. Jakmile zjistil, že brácha má medaili a on ne, tak trochu plakal a litoval se. Koupili jsme mu jako úplatek bonbóny a pak už byl v pohodě.
Při učení se s Ríšou jsem narazil na správné použití interpunkce pří zápisu přímé řeči. Sám mám bohužel chybně zažito, že tečka na konci věty v přímé řeči je až za uvozovkami. Správně je ale součástí uvozovek. Musím se tedy polepšit a psát správně :- ) Vracet se a vše zde na webu napsané opravovat se mi nechce. Je možné, že dělám při popisu našich zážitků gramatické chyby i jinde. Týká se to hlavně různých souvětí. Někdy při zpětném čtení se opravuji. Hovorové výrazy jako „dobrej“ nebo „klukama“ používám úmyslně a měnit je nebudu. Zápis by mi připadal příliš „strojený“ (strojenej, že).

Je 20. září půl čtvrté ráno
Včera jsme si s klukama užili vinobraní na Mělníku. Máma Jája byla bohužel v práci až do půl páté odpoledne. Na vinobraní byl před lety pouze Ríša. Také jsme chtěli vidět tetu Janu z Pepíkova a její dceru Káťu. Ty přijely na vinobraní za prací i zábavou. Měly velmi hezký a vyzdobený stánek, v kterém prodávaly bylinky v různých podobách. Čaje, tinktury, mazadla apod. Holky byly dobově oblečené v krojích. Udělali jsme si několik fotek na památku. U stánku rozdávaly povedený a poměrně vtipný časopis Zpravodaj – Kutnohorská apatyka, který si sami redigují a tisknou. Také si sami vytváří a tisknou etikety na nádobkách.
Teta Jana zaplatila klukům kresbu na obličej. Richard si vybral štíra, protože je v tomto znamení narozen a Matyáš ještěrku, namalovanou od ucha až k puse. Když se usmál, tak to vypadalo, jako že ještěrka cení zuby. Kluci se svezli s pouťovým autíčkem a vystřelili tři růže. Richard dvě a Mates jednu. Chvíli jsme se koukali na kejklíře a na různá vystoupení na pódiu na dvoře zámku. Dříve se tomu říkalo lidové veselí. R i M pochopitelně vyloudili i nějakou tu sladkost a nám dospělým jsem koupil červený burčák.
Ještě se chci vrátit k holkám, a nejen jim, z Pepíkova. Správně je z Josefova v západních Čechách, odkud pochází. Katka, kterou jsme potkali na vinobraní, byla těhotná a bylo to na ní vidět. Dcerka má přijít na svět kolem vánoc roku dva tisíce patnáct. Těhotná je také manželka Honzy z Pepíkova, který čeká syna a dceru nedávno porodila Petra z Pepíkova. Všichni jsou dětmi tety Jany, ale bydlí už jinde, ne v Pepíkově. Jana se tedy brzy stane několikanásobnou babičkou.

Je 17. října kolem druhé ráno
Opět jsem na ploše nočního letiště s pohledem do dálky a na rozsvícená města, vesnice, cesty, fabriky, jednotlivá stavení i samotné lampy. Je chladněji, mrzne. Při chození mám nad sebou paletu souhvězdí, které se otáčí podle hodiny obchůzky. Obklopuje mě ticho, klid a samota. Vždy, když si uvědomím tuto situaci a sám sebe, napadá mne sousloví „Krása života.“ Mířím ke Spokojenosti, ne k Výkonu.
Po obchůzce sedím a právě píšu …
10. října jsme byli na veletrhu For Games. Doprovázel jsem syny Matyáše, Richarda a kamaráda Dádu, který chodí s Richardem do páté třídy. Další kamarád Ríši Luky jet nemohl, protože měl ve stejný den tréning fotbalu. Jeli jsme vlakem z Kralup do Prahy a poté kousek metrem na Letnou. Starší kluky jsem nechal chodit samotné a vymínil si, že budou ve spojení přes mobil. Zajímali je především PC hry nebo hry na konzole jako Xbox. Zúčastnili se různých klání a vyzkoušeli spoustu novinek. Já jsem s Matyášem prozkoumal všechny pavilóny. Viděli jsme různé modely aut, letadel, tanků apod. Tanky byly velikosti jeden metr délky a půl metru šířky a výšky. Vypadaly velmi věrně. Předváděly realistickou bitvu na ploše cca 50 x 20 m. Bojiště mělo věrně hlínu, budovy i stromy. Mezi vystavovateli modelů letadel jsme koupili Vážku, která má možnost natáhnout pomocí gumičky vrtuli a letadélko vypustit. Také jsme koupili padesáticentimetrový model letadla určený k přímému hodu a plachtění. Je z materiálu, který připomíná odlehčený polyester. Pro Matyáše byla největší zábava v hale plné nafukovacích skákacích hradů a klouzaček, které měly různé tvary a velikosti. Mně se líbili spíše roboti a interaktivní hračky. Bohužel mají většinou velkou prodejní cenu. Také jsem zastavil u každého stánku s 3D tiskem. S vystavovateli jsem se snažil povídat a pozoroval jsem různé návrhy a styly konstrukce tohoto fenoménu. Pokusil jsem se udělat pár fotek. Po jednom focení Mates shodil figurínu vojáka, která byla opřena o historické vojenské vozidlo. Odcházel jsem a najednou slyším pád helmy a volání: „Tati!“ Otočím se a Matyáš má v ruce tělo vojína bez hlavy. Nohy stály stále na místě. Mates se údajně pokusil vzít figurínu vojáka za nohu a ten se rozpadl. Snažil jsem se dát vše dohromady. Naštěstí přišel majitel od vedlejšího stánku a poradil si s tím. Omluvil jsem nás a pokračoval v prohlídce. Později, po několika dnech, jsem se od Ríši během rozhovoru o výstavě her dozvěděl, že prý to byla nejlepší výstava jakou kdy zažil.
Letadélka koupená na For Games jsme po několika dnech o víkendu vyzkoušeli na poli na mírném svahu nad domem u kopce Hostibejk. Vybral jsem místo, kde byl klid a závětří. Kluci běhali spíše s letadlem s rozpětím padesát centimetrů a klouzavým letem. Já se mezitím zabýval Vážkou s natahovací gumou a vrtulí. Letadélko po natažení gumy vždy vyrazilo nahoru a po vytočení gumy zase prudce dolů. Vyvažoval jsem ho obyčejnou žvýkačkou rozkousanou v puse, kterou doma všichni povinně dostali. Povedlo se a poté už létalo spíše jakoby ve vlnkách a do větší dálky. Při jednom pokuse se uvolnila za letu gumička a ztratila se. Pro další pokusy máme naštěstí náhradní.
Matyáš absolvoval první tréning ve hře Florbal. Pozoroval jsem ho chvilku přes okno tělocvičny u školy. Vypadal nadšeně a po tréningu mi to i potvrdil. Hned jsme šli koupit hokejku na florbal do místní prodejny.
Včera mi Richard řekl, že se ostatní rodiče s jinými spolužáky doma neučí. Nevím, zda si jeho kamarádi jenom nevymýšlí nebo je to jen póza. Pro výuku angličtiny potřebuje interakci s jinou osobou a téměř denní zájem. Jinak výsledky nepřijdou. Pokouším se stále něco vymýšlet a navádět syna k improvizaci. Máme vlastní soupis slovíček, příběhů a pravidel ve Wordu už od třetí třídy. Pravidla pravopisu se snažím dát do příběhu nebo vět tak, aby se dobře pamatovala. „Suchá“ gramatika bez příběhu je těžká na zapamatování i pochopení. Dnes jsem mu například navrhl, ať použije slovíčka z lekcí od začátku roku a sestaví jakýkoliv příběh, který ho napadne. Já to doma zkoriguji a vytvořím souvislé jednolité vyprávění. Nebo je vhodnější napsat jakoby hru, kde já říkám větu a syn na ni různým způsobem reaguje. Jako na divadle se skutečným pohybem a gesty. Improvizace je vítána.
Maty se učí slabiky TA, TE, TY, TO, TU, případně jiná písmena ve spojení se samohláskami. Při učení nás chce oblafnout a snaží se říkat slabiky zpaměti, tak jak si je zapamatoval. Pokud ho zastavím a chci čtení na přeskáčku, tak se zlobí, že mu to komplikuju a trochu trucuje. Myslím, že je ve škole i družině spokojenej.
Pro zajímavost. Při brouzdání internetem jsem se pokusil zadat své příjmení v souvislosti s rodokmenem a podnikáním do různých rejstříků a nalezl jsem příběh o vínu a jeho pěstitelích. Majitelé vinohradů jsou také nositeli příjmení Glos. Vlastní webové stránky mají na: www.vinarstvi-glosovi.cz/o-vinarstvi. Jsou spojeni se sdružením Collegium Vinitorum. Jejich příběh o životě a vínu je popsán na různých webových stránkách. Pravidelně vyhrávají soutěže týkající se vína.

Je 4. listopadu kolem deváté večer
S Richardem a Matyášem jsem dnes byl na dni otevřených dveří v Kralupském gymnáziu. Průvodce nám dělal jeden z místních žáků. Provedl nás učebnami Fyziky, Biologie, Chemie, ale také tělocvičnou s posilovnou nebo jídelnou. Zastavili jsme se i v knihovně, kde nechybí ani cizojazyčné knihy včetně latiny. Viděli jsme tedy celé zázemí. V učebně pro Hudební výchovu jsme si vyslechli přednášku a poučení od ředitele a dostali informace související s přijímacím řízením. Pro vstup je nutné úspěšně absolvovat zkoužky z Češtiny a Matematiky pro osmiletá gymnázia, která vytvořil Cermat.
Matyáš přinesl ze školy papír s telefonním číslem na mamku jeho kamarádky Adélky. Chtěl abych její mámě zavolal a domluvil případnou návštěvu. Dnes jsem tedy zavolal a vše je dohodnuto. V pátek bude na návštěvě doma u Adélky. V příštím týdnu dohodneme návštěvu kamarádky u nás.
Ríša měl přinést do školy text na vybrané téma. Vybral si planetu Jupiter. Na internetu jsme otevřeli různé články a obrázky. Také jsme koukli do encyklopedie. Nechal jsem ho aby si vybral text podle sebe a pak mu ho pomohl upravit. Místo odborné terminologie, u které neví "vo co de", jsme se snažili vybrat spíše zajímavosti. Také jsem nechal bez povšimnutí a zdůvodnění rozdíly mezi pojmy váha a hmotnost. V jeho věku 10 let je možné je považovat pro zjednodušení za stejné.
Tady je samotný text.
Jupiter, gigant sluneční soustavy.
Podle astrologie se váže k mému znamení Štír a Štír je spojen s planetou Mars. Mojí oblíbenou planetou je ale Jupiter. Líbí se mi jeho velikost, stále se pohybující barevná oblaka a ohromná červená skvrna, která je vlastně nekonečně trvající obrovskou bouří. Země by se do této bouře vešla 3 krát. Blesky v oblacích Jupiteru jsou 1000 krát silnější než na zemi.
Jupiter je plynná planeta bez pevného povrchu. Kosmonaut, ani nikdo jiný na ní tedy nemůže stát. Hmotnost a tedy přitažlivost planety je pro člověka příliš velká. I kdyby na planetě stát mohl, nemohl by se hýbat, protože by byl několikanásobně těžší než na zemi.
Země oběhne kolem slunce za 365 dní, tedy 1 rok. Jupiter obíhá kolem Slunce celých 12 let.
Den a noc na Zemi trvá 24 hodin. Za tu dobu se otočí Země kolem své osy. Den a noc na Jupiteru trvá jen 10 hodin.
Kdyby byl Jupiter 75 krát větší, stal by se pro svoji hmotnost, tedy váhu, asi druhým sluncem sluneční soustavy. Na nebi by tedy místo jednoho sluníčka vycházeli slunce dvě. Jedno větší a jedno malé.
Země má měsíc pouze jeden. Jupiter má měsíců celkem 63. Nejznámější a největší jsou Io, Europa, Ganymed a Callisto. Průměr měsíce země je asi 3500 km. Z velkých měsíců Jupitera je pouze Europa menší. Ostatní jsou větší. Ganymed má přes 5000 km v průměru. Je největším měsícem celé Sluneční soustavy. Io má přes 400 sopek a je na povrchu nejbarevnější. Europa je celá pokrytá ledem, pod kterým je velký oceán plný vody. Měsíc Callisto je stejně velký jako planeta Merkur a je celý posetý krátery jako pozemský měsíc.
Díky Hubbleovu teleskopu, což je velký dalekohled ve vesmíru nad zemí a družic, které prolétly kolem planety Jupiter si můžeme prohlédnout mnoho krásných fotografií na internetu.

Je 21. listopadu kolem páté hodiny odpoledne
Jája, moje manželka, oslavila své 40-cáté, slovy čtyřicáté : - ) narozeniny. Kolem dvanácté hodiny přijeli babička Jana, děda Petr, švagr Mirek a sestra Jana. Mirek a Jana sebou vzali bratrance a sestřenici Patrika a Barborku.
Orientačně sepíšu kolik je komu let. Petrovi je 65 let. Janě je 64 let. Sestře Janě 44 let. Mirkovi je 47 let. Dvojčatům Patrikovi a Barborce je 13 let. Synům Richardovi a Matyášovi je 11 a 6 let. Mně, autorovi těchto řádků je 49 let.
Ve čtvrtek jsem objednal Jáje velkou kytici a dnes jsem ji s přáním předal. Kytice obsahovala Lilii, Gerberu a Červené Helikonium což je exotická rostlina z tropů Ameriky velikosti od 0,75m do 7 m. Působivé květy vypadají spíše jako pevné červené listy.
Mamka si dárky vybrala sama v obchodě s oblečením s názvem Takko. Nejvíc jí sekly přilnavé a postavu tvarující kalhoty z koženky. Dále si vybrala soupravu spodního prádla a černou zimní vyteplenou bundu sahající po pás.
Syn Richard měl 19. listopadu 11-nácté narozeniny. Přál si další gamepad, což je ovladač do ruky k Xboxu na hraní her. Pomocí dvou ovladačů jde hra a tedy obrazovka rozdělit na dvě části. Každý ze dvou hráčů může hrát ve stejné hře sám za sebe. Můžou se doplňovat, pomáhat si, soupeřit nebo jen hrát za sebe. Pochopitelně nejen naši kluci, ale všechny děti co k nám přijdou jsou hned u Xboxu a hrajou jednu hru za druhou. Musíme je trochu mírnit.
Oslavu pro kamarády bude mít Ríša u nás doma 29. listopadu. Vytvořil jsem dvě pozvánky. Jednu, kde je Richard v obleku kosmonauta a jednu s obrázkem vesmírné lodi Enterprise. Loď je popsána vtipnými popisky jako by se jednalo o soukromou loďku a ne o ohromnou vesmírnou loď. Richard si z obou pozvánek vybral loď Enterprise. Loni jsem vytvořil pozvánku, kde Ríša sedí na motorce Jawě 250. Motorku jsem i s ním z fotografie vyřízl, takže celá scéna dělala dojem skutečné jízdy.
Richard si pozval na narozeniny osm kamarádů. Když se všichni sešli bylo u nás doma i se syny 10 dětí. Richard pro kluky uspořádal turnaj v lukostřelbě. Pochopitelně jsem ho před závoděním poučil, jak se chovat a dbát na bezpečnost. Když se střílí, nikdo nesmí být v cestě ani u terče. Terč jsme udělali z dřevěné konstrukce tak, aby vypadal jako panák. Pomocí hřebíků jsme sbili dřevěné latě. Na dřevo jsme navlékli staré kalhoty a mikinu červené barvy a na vršek konstrukce připevnili desku. Na desku jsme namalovali obličej. Kluci si stanovili jaký zásah a kam je za kolik bodů. Výhercům jsme připravili pro první místo pravěký telefon a pro druhé velkého mrtvého černého brouka v krabičce od zápalek. Pravěký telefon byly dvě obyčejné plechovky bez jednoho víčka. Do druhého víčka se provrtala dírka a plechovky se spojili provázkem. Při mluvení do jedné plechovky provázek rezonuje a přenáší zvuk do druhé plechovky, která se přiloží k uchu. Funguje to klidně i na 10 metrů. Myslím, že s vlascem nebo s jiným nosičem kmitů by to mohlo fungovat i na vzdálenost desítek metrů. Telefon si výherce odnesl. S broukem to bylo horší. Když Ríša předával krabičku, stál uprostřed klubka kluků. Jakmile krabičku otevřel, všichni se lekli a od brouka odběhli. Netušili, že je mrtvý a tedy neškodný. Druhá cena zůstala nevyzvednuta. Asi z kluků nikdo nebude entomolog. Po setmění kluci seděli hlavně u Xboxu a hráli hry.

Je 16. prosince kolem osmé hodiny večerní
Nedávno jsem koupil tiskárnu značky Canon s docela dobrým rozlišením a laminovačku. Tiskárna zvládne i tisk kvalitních fotografií. Laminovačka je do formátu A3 pro fólie tloušťky 90 až 125. Dnes jsem na tiskárně vytiskl kalendář pro rok 2016 a všechny listy velikosti A4 zalaminoval. V malé kopírce u prodejny Říp v Kralupech jsem nechal za 20 korun jednotlivé listy svázat pomocí kroužkové vazby do finální podoby. Výsledný dojem je lepší než profi kalendář z profi tiskárny bez laminování. Navíc při současných cenách za služby profi tiskáren (pouze dva kalendáře ročně) se mi laminovačka i stolní tiskárna zaplatí do dvou let. Jediné, co musím dořešit je vyseknutí obloučku do každé stránky a vložení otočného očka z drátu pro zavěšení kalendáře na zeď.
Doma panuje pravý vánoční shon. Dárky už máme schované ve skříni. Richard na ježíška už pochopitelně nevěří, ale Matyáš je celej natěšenej. Brácha pomohl napsat Matyášovi dopis pro ježíška a Matyk vše doplnil obrázky. Dopis jsme dali k oknu a počkali, až si ho pohádková bytost odnese. Mamka Jája peče a zdobí cukroví. Trochu jí pomohli kamarádky z práce. Na zahradě jsme pověsili na stříbrný smrk, rostoucí u litinového plotu před okny, vánoční světýlka. Večer po rozsvícení stromek vypadá velmi hezky a osvětluje dvůr i větší část spodku zahrady.
Aby toho nebylo před vánoci málo, Matyáš nám ze školy nebo družiny donesl vešky. Ne, že by za to personál školy nebo družiny mohl. Je to spíše liknavost některých rodičů. Starší syn dosud nic podobného nepřinesl. Asi je odolnější . Kluci byli umyti šampónem proti parazitům, který běžně používáme na psa a poté byli důkladně ostříháni. Podle lidových doporučení je to nejspolehlivější způsob, jak breberky odstranit. Doma se muselo všechno převléct a vyprat. Hory a hory prádla a žehlení. Mamka je z toho trochu ve stresu.
Mates dnes donesl 3 ze čtení. Nebyl ale jediný. Tvrdil, že někteří měli i 5. Myslím, že je to varování od učitelky ve smyslu: „nemyslete si, že přes vánoční svátky budete zahálet.“ Stojím za ní. Přes svátky je třeba vše procvičovat, jinak se děti vrátí do školy s „prázdnejma“ hlavičkama. Doufám, že se mi přes svátky podaří zlepšit Matyášovo kostrbaté psaní.
Matyáš měl opět florbal. Konečně jsem se přiměl a jel koupit spodek hokejky se zahnutím na druhou stranu. Můj původní odhad s držením hokejky nevyšel. Maty drží hokejku obráceně. Požadovanou hokejku se zahnutím doprava neměli. Z prodejny nám údajně zavolaj až přijde další objednávka zboží.