Jak jde život

Rok 2010 - Matyáš

Březen 2010
Matyáš je už rok na světě. Když jsme přijeli z porodnice, končila zima a jaro se kvapem blížilo. Mamka Jája je po druhém porodu zkušenější. Ví si víc rady s tím, co a jak má dělat. Stejně jako bráchu Richarda mne kojí, koupe a stará se, abych se měl fajn.
Dny ubíhaly a já sílil a rostl. Zpočátku jsem vypadal stejně jako Ríša nebo táta když byl mimino. Mamka si opět dělala srandu, že zase dělala jenom inkubátor kvůli mé podobě s tátou. Později se moje rysy začaly měnit a staly se jemnější. Dnes jsem spíše podobný mámě. Vlásky mám světlé až blonďaté. Oči také přejaly barvu po mámě a z modré je dnes šedá. Asi budeme s bráchou každý jiný. Povahu jsem měl zpočátku trochu živější než brácha Ríša. 21. 8. 2009 jsem se začal sám převalovat na bříško :-) Začal jsem sám lézt a všude všechno zkoumat. O jídlo se tolik neperu a jsem víc vybíravej. Postavu budu mít asi drobnější než brácha. Dne 11.8 2009 jsem se poprvé zasmál. Tedy ne usmál, jak to dělají miminka spontánně, když někoho vidí. Opravdu jsem se smál, když jsem viděl bráchu Richarda, jak si hraje s autíčky a dělá zvuky tutů a éééé…..Se zalíbením jsem ho pozoroval a moc se mi to líbilo.
V pátém měsíci života, v srpnu, mi vyrostl první zub a v šestém druhý. Od té doby mamku při kojení sem tam kousnu. Začínáme tedy přecházet na polívky a rýžovou kaši, která mi moc chutná. Mamka mne ale bude kojit dál.
Od 18. září chodím s mámou Jájou na plavání. Jsem hotovej plaváček. Vřískám a jsem z toho celej nadšenej. Cvičitelce dělám modela na kterém se předvádí jak se to má dělat při výuce plavání. Dokázal jsem volně ležet na zádech na vodě s tím, že mě maminka volně držela za stehna. Hlavu a uši jsem měl ponořeny ve vodě. Koukali mi oči, nos a pusina. Ve vodě jsme s ostatními mimči sbírali vodolepky z pěnového polysterenu a dávali je na nástěnku. Nebo spíše měli dávat. Většinou jsme se do nich zakousli a nechtěli jsme je vydat. Plavání trvá asi půl hodiny týdně po dobu cca tří měsíců - 10 lekcí.
Ke konci listopadu jsem začal řádit. V noci jakoby bezdůvodně brečím, až řvu. Táta se s Richardem odstěhoval do vedlejšího pokoje, aby se trochu vyspali. Asi to budou zoubky. Nebo to možná bude kaše, kterou dostávám ke kojení. Trochu mi "zabetonuje" bříško. Dnes, když je mi rok, už mám zoubků šest. Čtyři nahoře a dva dole. Když se usměju, vypadám jako veverčák, který si chce vylousknout oříšek. Už si troufnu i na kaše a různá jídla, která obsahují různé kousky a vypadají stejně jako jídla pro dospělé. Maminka mě ve dvanáctém měsíci přestala kojit. Kojení bylo fajn, ale já jsem začal mámu kousat.
6.12. jsem se poprvé posadil. S mámou jsme byli na navštěvě u sousedů a já se převaloval na bok a poté se pomocí ruky o kterou jsem se opřel, posadil. Od té doby si sedám už sám. U sedění jsem nezůstal. Snažil jsem se lézt přes překážky a zvedat se až se mi povedlo se postavit. Už ručkuju kolem stolu a postelí. Na postele klidně vlezu a sám zase slezu. Kroky dělám jenom když mě máma nebo táta drží za ruce.
Rád řádím s bráchou. Honíme se po posteli a křičíme, až nás musí mamka okřiknout. Nám to ale nevadí a za chvíli už zase řádíme. Hraček kolem sebe mám spoustu. Dostal jsem plyšového medvídka, co umí mluvit a zpívat. Taky mám mobil s písmenkama, číslama a písničkama a spoustu dalších hraček. Když mne přebaluje táta, tak mne po přebalení zvedne a nechá mne šahat na hračku, které se říká „Šrek“. Je to zelený panáček z kreslené pohádky. Ríša ho má zavěšeného nad postýlkou kde spí. Pokud to jde, tak všechny hračky, na které dosáhnu, vyndám z ohrádky nebo z truhliček a bedýnek a rozházím je po celém pokoji. Rád si pochopitelně beru i hračky co patří bráchovi. Ríšovi se to někdy nelíbí a tak si vleze do ohrádky místo mne aby si mohl vklidu hrát. Brácha Ríša si hrál se psem Báďou, který umřel před mým narozením. Já si chci hrát s Rexem ale moc nemůžu protože Rex je mladej a moc divokej. Snaží se mne olizovat. Až budeme oba starší, tak to bude lepší.
Slov zatím moc říci neumím. Spíše řeknu jenom „e“ a snažim se na něco ukázat, abych zaujal pozornost. Umím ale mama a tata. Taky říkám balónu hop. S bráchou se dívám na televizi na kreslené pohádky a příběhy. Moc se mi líbí příběhy o hmyzu, kde vystupuje beruška, která zlobí mouchy nebo vosy, které ji potom honí. Příběhy jsou beze slov, ale zato plné zvuků a hudby.