Jak jde život

Rok 2013

Je 15. ledna 2013 kolem páté odpolední
S Ríšou se právě učíme český jazyk. Má doplnit několik vět k příběhu, který právě přečetl. Je pro něj těžké pochopit osu příběhu a o co v něm vlastně jde. Nepovažuji to za chybu a snažím se mu pomoci tak aby pochopil co se po něm požaduje. Mates volá od vánočního stromečku, že se mu zamotal vrtulník, který dostal od ježíška do konfet na stromečku.
Letos dostal Máťa pod stromeček vrtulník, který pohání vrtuli mačkáním prstu podobně jako pistoli. Dále větší autíčko s dvěma řidiči, patrové garáže se silnicemi a autíčky napodobujícími kreslený film Auta s Mc Quinem, také autíčko vydávající zvuky při parkování, houkání, svícení apod ... Ríša dostal jako hlavní dárek kolo. Dále stavebnici „hero factory“ – roboty. Společně dostali stolní hru fotbal a prdící a krkající plyšáky. Hraček už mají tolik, že na další si nemohou vzpomenout, když mi právě teď při psaní textu napovídaj.

Je 3. března kolem dvanácté, je poledne
Máma jako obvykle vaří v neděli baštu a uklízí dům. Kluci si hrají a já píšu to, na co si vzpomenu. S Richardem jsme udělali úkoly z matematiky. Věnovali jsme se odčítání do 100 s kontrolními výpočty, slovním úlohám s použitím má více, má méně než, závorkám a porovnávání úseček, které si sám narýsuje. Pak jsme pro zábavu porovnávali množiny a zkusili si šifru, kterou používal Caesar ve Válkách Galských. Přitom jsme se podívali na PC na mapu Římské říše a bavili se o její velikosti a vzniku.
Richard koncem ledna přinesl na vysvědčení samé jedničky. S mamkou jsme byli rádi. Jako odměnu jsem koupil dodatečně v obchodě dvě velké vánoční bonboniéry s kvalitní čokoládou. Ty jsem nasypal do velké pletené mísy a tu jsme mu věnovali.
Právě končí jarní prázdniny. S klukama jsme byli bobovat protože v Kralupech nezvykle napadlo 30 cm sněhu. Máme v lese Lutovníku vyhlédnutou dráhu v délce 30 nebo až 50 m. Mates jezdí se mnou. Podle počasí sedí přede mnou nebo za mnou aby mu do očí nelítaly vločky sněhu. Taky jsme postavili iglú ze sněhu, která byla vysoká asi 180 cm a široká cca 4 m. Bohužel se nám kvůli rychlému tání propadl strop. Na místě iglú je ale ještě po 10 dnech 1 m sněhu.
Během prázdnin jsme se byli 3x vykoupat ve zrekonstruovaném kralupském bazénu. Máťa má rukávky a zatím plave pouze čubičku jako pes. Vody se ale nebojí a když se mne přidrží za palce tak rád skáče ze strany do velkého bazénu hloubka nehloubka. Ríša už uplave 10 až 15 m. Nebojí se potápět s otevřenýma očima a do bazénu skáče ze stupínků s tím, že se dotkne dna v 3 metrové hloubce. Chvílemi jsme se chodili ohřát do dětského bazénu a tam jsme plavali polyuretanovými deskami, válci, loďkami apod. Přitom jsme se honili, bojovali a prali se. Ale opatrně a s mírou.
Dnes a některé další dny se snažím dát dohromady vlastní webové stránky s jednou doménou, ale vzájemně na sebe odkazující a propojené jak stylem tak přes menu a odkazy. Jsou to jak pracovní, tak osobní stránky o všem co se týká rodiny. V pracovní části chci použitelným populárně naučným způsobem popsat práci s Excelem, telekomunikační, bytové a domovní sítě, oblast RFID a čárové kódy, zkušenosti z projektového řízení, ale také práci s pískovcem při výrobě koryt a dalších tvarů. V osobní části to bude především fotogalerie, oblíbené s odkazy na webové servry z kterých čerpám nebo knihy, které rád čtu, chci tam uvádět také postřehy z osobního a pracovního života, určitě tam budu chtít dodat genealogii rodiny z mojí i Jarčiny strany. Postupně to budu rozšiřovat a aktualizovat. Uvidíme :-)

Je 29. Března 9 hodin dopoledne
Ráno zase napadl sníh. Tuto zimu už poněkolikáté. Píšu zimu, ale astronomicky už je vlastně jaro. Venku je spousta křovin i stromů už viditelně napučených. Jívy jsou vykvetlé a kočičky se dají běžně koupit na trhu.
V sobotu jsme se byli podívat na zámku Veltrusy na Vítání jara. Zastavili jsme před zámkem u hlavního vchodu na parkovišti a šli po cestě kolem obory na zámek. Daňci i laně se zjara drží u plotu a tak byli opět k vidění. Foukal velmi studený vítr, takže jsme byli rádi, že kolem zámku je asi 20 stánků. V jednom jsme chtěli koupit teplé pití. Prodavačka neměla žádné drobné protože jsme byli první návštěvníci. Nakonec jsme nějaké našli a domluvili se, že námi dané drobné si nechá až se vrátíme pro kávu aby pro nás měla nazpět. Koupili jsme pár drobností a šli jsme se ohřát do pravého křídla zámku kde v přízemí probíhaly dětské slavnosti. Místo Matyáše se tvorbě věnovala spíše mamka. Udělala si květináč s velikonoční výzdobou z živých květů a větviček. Také si vytvořila z polínka břízy malého zajíce.
Ríša s námi nebyl. Se skautem jeli do vojenského muzea v Praze na Žižkově. Líbili se mu hlavně těžké kulomety a protitanková děla. Prej „byly ohromný“. Venku stál tank T34. Také si prohlédli granáty, miny apod.
Klukům jsem dopoledne na počítači pustil film Most do země Terabithia. Je to příběh o dětech kolem 10ti let, které si na výletech v okolí svého bydliště naleznou hezké místo se starší polorozpadlou chatou na stromě. Tu si částečně opraví. Rádi tam chodí a představují si různé příběhy o fantastické zemi Terabithi ve které se posléze stanou králem a královnou. Dívka později zahyne když kluk bude na výletě se svojí učitelkou…….
Později jsem se s Ríšou bavil o fantazii a zmínil jsem výrok A.E.: Logika tě dostane z bodu A do bodu B. Fantazie(představivost) tě dostane kamkoliv. Nevím, jestli mi rozuměl. Myslím, že ve světě v kterém v 8-mi letech žije slovo logika význam nemá a fantazie silně převažuje.

Je 17. dubna půl 6 odpoledne
Právě se dívám na rozkvétající Zlatý déšť na zahradě. Je to keř o ploše 2 x 3 m vysoký cca 2m. Je umístěn na stoupající terase přímo pod betonovou zdí. Hned vedle něj jsem včera vytvořil záhon pro víno. Koupili jsme odrůdy Suručensky a Prim. Záhon je přes půl metru hluboký prohnojený a naplněný hlínou a zahradní zeminou. Kolem jsem dal pískovcové kameny aby měl záhon stabilitu a byl trochu zapuštěn do země aby nabral dešťovou vodu. V minulých dnech jsme uklidili zahradu a vyndali zahradní nábytek. Ještě musím na zahradě nařezat dřevo, které jsem měl na zimní sezónu. Je dobře, že mi zbylo.
Týden nazpět kolem 10. dubna konečně skončily nízké denní teploty a začalo jaro. Matýsek, ani nevím z jakých souvislostí vypozoroval, že už bude teplo, přišel k bobům, které byly připravené u vstupních dveří do domu a prohlásil: „tak jsme dobobili a dosánili“. Je pravda, že sníh už nenapadl a nenapadne a tak jsme boby odnesli na půdu.
O proběhlém víkendu jsme byli celá rodina na trhu v Ředhošti. Je to od nás cca 20 km. Netušili jsme, že tak rozsáhlý trh je od nás takový kousek. Na trhu jsou plodiny, živá zvířata, všechny možné stánky i bleší trh. Původně jsme jeli koupit sochu na zahradu, ale nic podobného jsme tam nenašli. Jája koupila sazenice jahod a Netřesk na skalku. Dali jsme si výborný bramborák a kluci pár pamlsků.

Je 11. května půl osmé navečer
Ríša mi dnes řekl při nákupu v Tescu, že mám v bříšku zásoby jako medvěd. Trochu mi narostlo bříško a syn to zhodnotil tak, že se chystám na zimní spánek, protože mu připomínám medvěda před zimou. Docela mne představa tlustého medvěda rozesmála.
Máťa se naučil první písničku. Před chvílí ji zazpíval babičce Jarmile Glosové z Habartova do telefonu. Je na to pyšnej a rád se pochlubí. Cituju: „Sluníčko, sluníčko zasviť jen maličko, stojíš tu u cesty, stane se naštěstí, něco tě zajede …“
Před spaním jsem četl každý večer dvě kapitoly z knihy Rychlé šípy, Záhada Velkého Vonta od Jaroslava Foglara. Ríša každý večer před spaním nachystal knihu a těšil se na pokračování příběhu. Vždy jsem se ho zeptal na číslo strany a kapitoly kde budeme se čtením pokračovat. Skoro pokaždé to přesně věděl. Má doubrou paměť.
Ríša přinesl ze školy samé jedničky za předchozí dva týdny. Bylo jich víc než deset. Údajně to ve třídě nikdo jiný neměl.
Máťa začal v minulém týdnu spát ve školce. Místo na 12:00 ho teď vyzvedávám kolem 15:30. Sám to navrhl a je spokojenej. Na spaní si bere plyšového méďu. Ráno, když se v šatně převléká, mě upozorňuje, že musíme dát kolíček. Kolíček s obrázkem se připíná na tabuli kde jsou značky jednotlivých dětí. My ho dáváme k našemu dráčku. Mates se začal kamarádit s Vojtíškem a Matějem. Z holek se kamarádí s Natálkou. Údajně si hrají s kuchyňkou.
Ríša si s mojí pomocí koupil ve školní družině knihu Kralupská strašidla a teď se chystá číst další kapitolu s názvem Pírek.
Máťa dopil své oblíbené mléko, které musí mít vždy před spaním a chystá se na převlečení do pyžama. Vzal jsem ho ze srandy za zadek řekl jsem: „te je ale klustá prdelka“ a překulil jsem ho na postel a dodal: „ty jsi ale opičák“. Odpověděl mi: „nene, nejsem, ty jsi klustoprd“. Celou dobu byl vysmátej jak jojo.

Je 23. května kolem šesté v podvečer
Včera jsme s klukama kolem osmé zalehli a vymýšleli básničku. Napadla nás koleda:

Byla jedna slepička, vyprdla dvě vajíčka.
Jedno se jí rozbilo a to druhé uhnilo.
Kohoutek teď pláče, že nemá ani ptáče.
Slepička už zase sedí, vyvalené bulvy hledí.
Počkáme si maličko, bude zase vajíčko.

Nedávno jsem potkal dva chlapy, kteří si notovali trochu vulgární básničku. Hned jsem poznal, že jde také o náš výtvor, který v Kralupech zdomácněl. My ovšem některá slova pouze naznačujem. Richard básničku odříkal ve škole a ta velmi rychle zdomácněla.

Šel král a šel dál.
Šla královna a šlápla do ….
Šel princ pozoruje ptáky, šláp do toho taky.
Pak šla malá princezna zase šlápla do ….

Richard vedle mne dělá úlohu z matematiky. Zatím se ve škole naučili násobilku do pěti. Je to vlastně o tom, že násobilku do jedné, do dvou a do pěti se vcelku nemusí učit. Zvládnout musí násobilku a dělení do tří a do čtyř.

Je 17. října
Ríšovi natekla dáseň nad zubem. Moc ho to nebolelo, ale k zubaři jsme museli. Měl trochu strach. Zubař mu dal injekci. Ríšu to bolelo a tak trochu zaslzel. Matýsek ho viděl, přišel k němu a říká: „nebreč, já ti to doma pofoukám“. Chvíli s mámou počkali v čekárně až začne injekce působit. Pak šli zase do ordinace. Ríša měl strach protože při minulém trhání mu zub zubařka vyndávala přes půl hodiny. Zubař byl tentokrát rychlejší. Do minutky byl zub venku.

Je 26. listopadu
V pátek 22. listopadu jsem měl volno. Vzal jsem Matýska do Prahy na výlet. Výlet pro něj. Já jsem jel darovat krevní plasmu. Samotné darování trvá hodinu. Přístroj odebere krev, oddělí plasmu a krev bez plasmy mi vrátí zpět. Na oddělení pro samotný odběr Matýsek nemohl. Nechal jsem ho na starosti sestrám na příjmu. Moc se mu nechtělo. Při čekání než se dostanu na řadu jsem co chvíli vykoukl z chodby a zamával na něj aby měl jistotu, že tam někde jsem. Matyk seděl u sestřiček a s úsměvem mi pokaždé zamával. Při samotném odběru mi sestřička vyhověla a šla se na Matýska podívat jestli nesmutí. Po odběru jsem ho viděl jak pobíhá po čekárně s vybarveným obrázkem Bořka stavitele.
Po rozloučení jsme šli s Matýskem na procházku starou Prahou z Perlovy ulice směrem na Staroměstské náměstí. Měli jsme štěstí. Bylo za pět minut dvanáct a tak jsme počkali na odbíjení Orloje, dvanáct apoštolů a zvonění kostry jako symbolu dočasnosti. Po orloji jsme na náměstí potkali živé sochy. Byly celé ve zlatém a přesně imitovaly strnulý stav sochy. Občas se některá pohla. Jedna vydávala zvuky přesně napodobující zvuky ptáků. Také jsme zavítali do knihkupectví Knihy dobra, kde jsme koupili mámě Jarušce růžový achát k 37 narozeninám. Byl to menší plátek seříznutý tak aby se skrze něj dalo pozorovat slunce.
V souvislosti s tímto popisem jsem si vzpomněl na nejhezčí dárek jaký jsem od Jáji kdy dostal. Byl to cca 7 centimetrů velký klokánek z malých mořských mušlí. Jája ho vzala do obou rukou, které měla přiložené na prsou a přitiskla se na mne. Já ji objal. Přiznala mi, že koupila jenom drobnost, protože na nic dražšího neměla peníze. Bylo to velice milé a velice hezké. Byla mladá, jemná, měla čistou duši a voněla vzduchem. Nevím už co bylo dál. Ale tento zážitek budu mít v sobě zapsán do konce života.
Z knihkupectví jsme se vydali do MC Donalda na hranolky o kterých se Máťa zmiňoval celou cestu. K hranolkům dostal hračku psa z animované pohádky Scooby Doo. Byl velmi nadšen.
Od MC Donaldu jsme šli ulicí Na příkopě na nádraží. Téměř před Českou národní bankou jsme uviděli dva kluky, kteří předváděli něco stěží uvěřitelného. Levitaci. Byli oděni jako chudí jogíni. Místo bot měli tlusté ponožky. Jeden z nich zaujímal jogínský posed a se zkříženými nohami seděl na zemi na dece. Pravou ruku měl nataženou od pravého boku asi ve výši půl metru. V této ruce držel přes metr dlouhou hůl nebo spíše klacek. Hůl držel za konec ve vzduchu, takže se také nedotýkala země. Asi třicet centimetrů seděl, přímo nad hlavou prvního, druhý kluk. Ten se přidržoval druhého konce hole. Nic jiného ho nepodpíralo, takže seděl ve vzduchu. Mohli jste je pozorovat z jakékoliv strany. Nemyslím, že by to byl mistrovský trik. Spíše to byla skutečná levitace. Matyáš se svou čtyřletou dětskou duší to bral jako něco normálního. Později jsme se dozvěděli, že to trik byl. Používali důmyslnou železnou konstrukci.
Domů jsme jeli letos zavedeným regionálním vlakem Arriva. Je to první skutečná konkurence Českých drah. Dnes už Arriva v Čechách nejezdí.

Mezi květnem a říjnem 2013,
kdy jsem se k psaní nedostal se udála spousta věcí.
Velmi důležitou událostí v tomto roce byla povodeň začátkem června. Nebyla tak katastrofální jako v roce 2002, ale přesto byla výrazná. V Kralupech voda kulminovala 3.6. Centrum bylo zaplaveno a v místech, kde obvykle parkují auta stály požární pramice. Stará část Kralup byla uzavřena a dost oblastí bylo evakuováno. S mamkou a klukama jsme vše nafotili. Nebyli jsme sami. Protože voda stoupala pomalu, většina lidí i s rodinami oblékla holínky a šla se podívat jakoby na promenádu. Z kopce Hostibejk nad Kralupami bylo vše vidět jako na dlani. Nechci se dotknout lidí, kterým byla způsobena škoda, ale bylo to svým způsobem zajímavé.
Richard dostal vysvědčení z druhé třídy. Samé jedničky. :-) Prázdniny kluci prožili spíše s námi v Kralupech. Richard byl na táboře se skautem. Mimochodem to byla poslední akce oddílu Vlčata. Po prázdninách se jejich vedoucí rozloučil s oddílem Vlčat a kluci přešli do oddílu jiného.
Z akcí, které jsme navštívili se musím zmínit o povedených dožínkách hraběte Chotka na zámku Veltrusy. Kluci i my s Jájou jsme si vyzkoušeli udělat vlastní chlebové placky. Nejdříve jsme pokosili nebo srpem posekali vzrostlé obilí. Poté jsme je vymlátili cepem, sesypali do nádoby a šli je semlít pomocí mlýnků. Jeden mlýnek mlel nahrubo, další najemno. Mouku jsme smísili s vodou a kváskem, prohnětli a vytvořili jsme těsto. Těsto se rozprostřelo na placku a vložilo na rozpálenou plotnu starých kamen. Kamna stála na louce pod širým nebem. Lepší pečivo, sice hrubší, jsem nejedl. Byl jsem nadšen. Také jsme viděli žentour, strojní mlátičku z třicátých let poháněnou spalovacím motorem na železných kolech. Motor se nahazoval tedy startoval klikou a při běhu vydával specifický zvuk. Spousta dobrovolníků mezi pořadateli byla v dobových krojích. S mamkou jsme ochutnali domácí pivo Slepý krtek z minipivovaru v Ujkovicích.

O prázdninách
jsme byli na prohlídce letiště Ruzyně. Prohlídka probíhala pojížděním autobusem po letišti. Z bezpečnostních důvodů jsme mohli vystoupit pouze v požární zbrojnici. Vyfotit se s hasiči a jejich požární technikou. Z autobusu jsme viděli přistávat na ranveji jedno letadlo za druhým.
Když jsem se Ríši zeptal, co se mu o prázdninách nejvíce líbilo, odpověděl mi, že Přístav Marina a půjčení pramice. V přístavu jsme si půjčili všichni čtyři pramici. Kluci dostali pro jistotu vestu a vypluli jsme. Jezdili jsme proti proudu i po něm a měli po straně siluetu zámku Nelahozeves. Ríša si chtěl vyzkoušet, jak se pramice řídí a tak jsem mu půjčil vesla. Strašně se divil, že pramice se točí dokola. Vysvětlil jsem mu, že do každého vesla musí dávat stejnou sílu.
Mně se nejvíce líbili Svatováclavské slavnosti ve Staré Boleslavi pořádané ke 120 výročí setkání 3 císařů. Historicky to byla vlastně koalice, která měla zastavit císaře Napoleona na jeho vítězných taženích. Velkolepý průvod v dobových oblečeních šel od zámku ve Staré Boleslavi přes most nad Labem na náměstí v Brandýse. Před zámkem se konala přehlídka, kde bylo možné vidět jednotlivé armády i s jejich výzbrojí a oblečením ve věrných barvách. Ruskou, německou i rakouskou. Kluci byli nejvíce překvapeni výstřely z děl a dalších palných zbraní. Netušili, že to může dělat takový randál a to, že to rezonuje až v prsou. V televizi zvukař vše potlačí.
Richard fotil oproti mému foťáku jenom mobilem, ale jeho fotky byli lepší.