Jmenuji se Matýsek, celým jménem Matyáš Glos. Mé jméno podle původního významu údajně znamená „dar boží“.
Narodil jsem se 20.3.2009 v 1:50 ráno. U porodu byl i táta. Porod byl oproti porodu brášky Ríši hodně rychlej. Ríša přicházel na svět 18 hodin. Já jsem byl
v bříšku s mámou na přípravně asi půl hodiny. Další půlhodinku jsme byli na sále a už jsem byl venku. Porod byl podle sestřiček ukázkový. Maminku ani nemuseli
"nastřihnout". Hned po mně vyšla placenta. Tu taťka tentokrát viděl. Jedna ze sestřiček mě vzala umýt a zabalit do zavinovačky. Potom mě odnesla tátovi. Měl
jsem po porodu modré oči jako Ríša a tmavé vlásky. Modré oči později dostaly barvu po mámě, tedy šedou. Vlásky zesvětlaly a jsou blonďaté. U táty jsem
dlouho nezůstal. Protože jsem se narodil se dvěmi místo třemi žilkami v pupečníku, tak mne vzala sestřička na „sono“ a udělali mi kompletní vyšetření, aby
byla jistota, že jsem v pořádku. Mamku nechali na porodním sále vyspat, protože do rána nebyl žádný porod, a v 6:30 ji odvezli na šestinedělí na pětilůžkový
pokoj č.5 v oddělení šestinedělí P3.
Před mým narozením se táta a máma dohodli s babičkou Jarmilou, že pohlídá mého staršího brášku Ríšu, až se mi bude chtít na svět. Táta zavolal telefonem
babičce a ta přijela autobusem do Prahy a poté autem do Kralup nad Vltavou. Maminka už netrpělivě čekala, snažila se rozdýchat bolesti a moc se nepohybovat.
Sotva uviděla babičku „praskla jí voda“. Maminka se osprchovala, táta vzal tašku s připravenými věcmi, nasedli do auta a vyrazili do porodnice do Prahy.
Kolem půl desáté večer byly silnice lehce průjezdné. Problém nastal až u Hlavního nádraží v Praze na magistrále kde policie prováděla bezpečnostní akci a
zúžila silnici na jeden průjezdní pruh. Čekali jsme na průjezd asi stopadesátimetrového úseku kolem jedné hodiny. Nikde žádné varování proč se akce koná.
Nikde nebyl uveden žádný telefon pro případ nouze. Vtipy o organizačních schopnostech české policie a hlavně jejího vedení jsou na místě. Do porodnice jsme
přijeli naštěstí včas. Maminku přijali U Apolináře na porodním sále číslo 2. Obdivovali veliké bříško, všechno pečlivě sepsali a zkontrolovali. Během
přípravy na porod taťka čekal na chodbě asi hodinku. Potom mohl k mamince na sál. Maminka už byla připravená, napojená na monitor, z kterého je slyšet tlukot
mého srdíčka a poslouchala příkazy sestřiček: „maminko ještě netlačte, ještě je čas“. Od další sestřičky dostala epidurál. To je lék, který utiší největší
bolesti. Po pravidelných kontrolách sestřička Petra usoudila, že je na čase, abych se narodil.
Hned ráno mě začali přikládat na prsíka abych se napil. Přikládání trvalo po dvou hodinách celý den i noc. Ve čtyři hodiny odpoledne se na mne a mámu přijeli
podívat táta Robert, bráška Ríša, babička Jana, babička Jarmila a děda Petr. Fotili jsme se a povídali si. Všichni mě obdivovali a chválili mámu.
21.3. druhý den byla v osm hodin vizita. Maminka stále nemá mlíčko. Poprvé se koupu. V jednu odpoledne nás převezli na „nadstandard“, pokoj č.4 oddělení P1.
Je to dvojlůžkový pokoj s vlastním sociálním zázemím a televizí. Ve čtyři hodiny odpoledne opět přijela návštěva, která tady smí na pokoj. Od večera má
maminka mlíčko.
22.3. první den na nadstandardu byl super. :-) Spinkal jsem a budil se po dvou až třech hodinách a pil mlíčko. Málo, ale přece. Ve tři hodiny odpoledne přijel
táta a brácha. V devět večer jsem zlobil, měl jsem hlad už po hodinách a trápily mne prdíky. Vyčerpáním jsme usnuli v jednu ráno.
23.3. Jak vypadá typický den v porodnici? Od 1:00 ráno spím tři a půl hodiny. Ve 4:30 kojení, sprcha, spánek. V 5:30 měření tlaku a teploty, pak spíme dál.
V 7:15 kojení. V 8:00 snídaně. V 8:30 gynekologická vizita. V 9:00 dětská vizita – váží mne a já přibývám na váze. V 9:15 koupání. V 9:30 uříznutí pahýlku
pupíka, poté sledování pupíka asi hodinu a přitom kojení z levého i pravého prsa. Podobně to běží celý den. Okolo páté odpoledne přichází na návštěvu děda
Petr a babi Jana, za chvíli po nich táta Robert. Jakmile všichni kolem sedmé večer odešli, začal jsem zlobit a chtěl se kojit po hodinách a nechat se nosit.
To trvalo do jedenácti večer. Pak jsme usnuli :-)
24.3. jsme absolvovali píchání do patiček, tj. odběr krve proti genetickým vadám a očkování proti TBC. Po hektickém ránu přišla dobrá zpráva. Jdeme s mámou
domů.
Původně jsem se měl narodit jako Karolínka. Tak to zobrazovala vyšetření u mámina gynekologa doktora Jeníčka. Teď jsme dva bráchové. Budeme mít ještě
sestřičku? :-)
Počátkem května 2020 dělala máma Matyáše pořádek ve své šatní skříni v domku v Přemyslově ulici v Kralupech. Odvážela si věci, které tu ještě měla. Našlo se
i pár věcí, které souvisí s příchodem dětí na svět. Hlavně různé knihy, časopisy, výstřižky. Knihy jsem odvezl do knihovny na nádraží, kde si je může kdokoliv
vyzvednout a zdarma ponechat. Hned první den zmizely. Mezi nimi byl malý poklad. Ten jsme dostali na památku při odchodu z porodnice. Jmenuje se Moje první
knížka.Nafotil jsem pár stránek a uložil je do souboru Rodina Glosovi. Ukázka je na fotografii dole. Popíšu několik kapitol.
Tak jsem tady
Jmenuji se: Matyáš Glos
Rodiče mi říkají: Máťo, Matyášku
Narodil jsem se v: Praze u Apolináře (Zemská porodnice u svatého Apolináře)
Datum a čas narození: 20.3.09 1:50 hod
Moje krevní skupina: 0 Rh+
Moje znamení: Ryby
Počasí mého prvního dne: vítr, déšť, sníh, slunce
To jsem já
Moje váha: 3680 g
Moje výška: 52 cm
Barva očí: tmavě modrá, po pár dnech šedomodrá
Barva vlasů: černá, po pár dnech světle hnědá
Moje zvláštní znamínka: piha na zadečku
Můj první úsměv: ve dvou měsících
Podívejte se, jak vám rostu a kolik vážím
1. týden: 52 cm, 3610g
6. týden: 56 cm, 4830g
Tři měsíce: 63 cm, 5890g
Čtyři měsíce: 68 cm, 6680g