Blog o rodině
V=N Mystika
Ricky Maty
Ženy a muži
Práce zábavou
Jak jde životFotogalerieRodokmenCestováníZe životaO mně
barevný index modrý
žlutý index černý
žlutočerný index černý
modrozelenočerný index černý
černobílý index černý
zelený index černý
barevný blog
barevný mail
Úvod stránek
Mapa stránek

Jak jde život

Jak jde životrok 2020rok 2019rok 2018rok 2017rok 2016rok 2015rok 2014rok 2013
∗ 2009 Matyášrok 2012rok 2010rok 2009rok 2008rok 2007rok 2006rok 2005
∗ 2004 Richard
2004 těhotenství

Rok 2005 - Richard

16. listopadu 2005
Po převozu z porodnice se o mne starali mamka i taťka. Střídali se u přebalování. Zkoušeli mne mýt apod. Kojila mě, ale jenom máma. Měla najednou větší, kulatá a teploučká prsa. Přisál jsem se jako klíště a nedal pokoj, dokud jsem je nevyprázdnil. Mamce moje sání vytvářelo příjemný pocit. Oba jsme se k sobě tulili, mazlili se a bylo nám fajn.
Kolem třetího měsíce jsem onemocněl. Dostal jsem zápal plic. Mamka a taťka nevěděli co dělat. Malá rýma a pšíkání se proměnili na chrchlání a chrapot. Později jsem už nemohl dýchat jinak než se zakloněnou hlavou. Taťka se mnou chodil po pokoji a snažil se nalézt polohu, která by mi ulevila. Únava ho co chvíli zmohla a on usnul. Stačilo se ale pohnout nebo zachroptět a byl opět vzhůru. Protrpěli jsme si nekonečnou noc a vyrazili k dětské doktorce. Prohlédla nás a nevěděla co dělat. Vždy po pobytu na chladném‚ únorovém vzduchu se mi ulevilo a vypadal jsem úplně normálně. Dokonce i teplota zmizela. Naštěstí jsem zakašlal. Tento "tuberácký chraplot" doktorku přesvědčil o nutnosti odjet do nemocnice. Jeli jsme naším Renaultem 19-kou po zimních zasněžených silnicích do Kladna. V nemocnici na Kladně nás přijala odměřená, nepříjemná sestřička. Vzala si mne na odběr krve a první vyšetření. Potom mne vrátila celého ubrečeného rodičům. Měl jsem zalepenou ranku na hlavě od odběru krve. Za chvíli přišla příjemná paní doktorka a bohužel nám oznámila, že se jedná o levostranný zápal plic a je nutná hospitalizace. Naštěstí jsem si mohl nechat mámu u sebe. Mamka se o vše musela postarat sama. Sestřičky pouze ukázali, jak se má aplikovat daný lék a zmizeli do své místnosti. Přístup a pomoc ze strany sester byl malý nebo žádný, jejich chování bylo ubohé. Nemoc se bohužel zhoršila a já jsem musel na "JIPku". Připojili mne na přístroje a napíchali do mne hadičky pro výživu a antibiotika. Na prsou jsem měl přístroj pro měření dechu, tlaku a tlukotu srdíčka. Jenom na kojení mě mohla mamka odepnout a trochu pomazlit. Taťka za námi jezdil na návštěvu a snažil se nás podpořit. Měl jsem období, kdy se neustále usmívám a tím jsem dělal všem radost. Po čase se můj stav zlepšil a já se mohl vrátit na pokoj. Dostali jsme, ale jiný pokoj, kde silně táhlo přes okna, která nešla dovřít. Navíc zde bylo nonstop připojené elektrické topení, které vysušovalo vzduch. Vyžádaný zvlhčovač vzduchu nám odmítli poskytnout s tím, že jsou všechny přístroje rozbité. Mamce nedělal pobyt na oddělení dobře. Neustálé boje, se sestrami a některými doktorkami o to, aby se věnovaly své práci a zařídily nám nápravu ubohého ubytování, ji vysilovaly. Raději jsme se dohodli s primářkou, a doktorkou, která měla službu na odchodu z nemocnice. Po deseti dnech pobytu v „Kladenské mučírně“ nebo snad nemocnici? jsme se vrátili domů.
Doma jsem byl zase ve své postýlce. Mamka mi četla pohádky česky, taťka německy. Pokud mě taťka chtěl uspat, položil si mne vleže na skrčené nohy a pomalu mne houpal. V postýlce a u mámy jsem byl stále méně. Mamka se mnou chodila na procházky do města i do lesa a stále více se mnou cvičila a posilovala mi svaly. Začal jsem zvedat hlavičku, převalovat se na bříško, "pást koníčky" a přitahovat se do sedu. Jednoho dne jsem začal sám sedět. Ze sedu jsem se překulil na kolena a začal jsem lézt. Postupně jsem objevoval překážky. Některé tak, že jsem do nich narazil hlavou a pak si jich teprve všiml. Vadilo mi, že nevidím výš a začal jsem si pomalu stoupat. Teď už šikovně ručkuju a chodím kolem stolu nebo postýlky.
Táta mi postavil z jedné postele velkou ohrádku. Vyndal rohož a matrace, udělal podstavu, na vše přiložil molitan a na něj ubrusovinu s kostkovaným a květovaným vzorem. Teď mám v ohrádce velkou opici a jiné hračky a kolem vrchu ohrádky různé plyšáky. Když musí mamka pryč z pokoje tak tady bydlim. Je to docela fajn, ale jsem tu sám a dávám to někdy hlasitě najevo :-( Táta taky postavil ohrádku kolem kamen, abych se k nim nedostal a nespálil se. Od doby, kdy jsem přišel z nemocnice, se měním každý den. Vlásky se mi prodloužily a jsou stále světlejší. Barva očí mi přešla z tmavě modré do tmavě hnědé po tátovi. Tátovi se vůbec podobám stále víc a víc. Maminka říká, že mi dělala pouze "inkubátor" :-) Zuby se pomaličku derou na svět. Dnes jich mám už 7. Jsem pořádnej chlap s váhou 11 Kg a výškou 82 cm.
Z hraček jsem si zpočátku nejraději hrál s chrastítkem, které vypadalo jako spínací špendlík a mělo zelenou barvu. Pak jsem si oblíbil plyšáka Pepu – mám ho s sebou v kočáře, když jezdím venku. V postýlce rád držím pískací žábu, která se dá cumlat. Od doby co lezu, jsem si oblíbil prázdné plastikové květináče. Kdy to jen jde, vyndám je z poličky a rozházím je po ložnici. Taky se mi stále víc líbí skládačky, které do sebe můžu zastrkávat a různě sestavovat. Mamka mi koupila rozkládací puzzle na podlahu s motivy zvěrokruhu. Rád je rozebírám, ale neumím je složit. Taky si rád hraju se svýma botama a tkaničkama. Oblečení mi vybírá máma. Chodí na trh a do různých obchůdků a kouká, co by mi slušelo. Některé věci mám také od bratrance a sestřenice a od známých.
Rád se dívám na reklamy v televizi. Moc mě to baví. Taky mě moc baví, když lezu po čtyřech a mamka s taťkou mě pronásledujou, občas na mne bafnou, a když mne chytí tak mne pusou a zuby lechtají na bříšku a žebírkách. Rád pomáhám psát na klávesnici a rád bouchám „myší“ u počítače. Taky mne moc baví, když můžu vytahat z poliček všechny videokazety. Občas si hraju se psem Báďou, tahám ho za srst a za ocásek. Báďa mne za to oblíže celou pusu. Taťka mu říká fuj, ale on tomu nerozumí.
Z jídla jsem měl nejradši mlíčko od mámy. Kojila mne až do poloviny devátého měsíce. Teď už baštím kašičky a různé přesnídávky s masem. Po každém jídle dostanu flašku s dudlíkem a mlíkem a pořádně to zapiju. Když mi někdo jídlo ochutná, tak ho hned okřiknu. Sám mám málo :-) Jenom psovi Báďovi nechám olízat misky.
První slovo, které jsem řekl, bylo bába, potom hamba hamba. Přidal jsem tata tata a mama a psovi říkám áďa. U jídla umím mňam. Někdy taky zvednu ruku a řeknu azdar. Začínám hodně říkat ne, ne. Když mě něco zaujme nebo zarazí, tak řeknu haďa a civim.
Už mám i kamaráda Mikoláška. S ním a tetou Verčou jezdíme na procházky a na pískoviště.