Blog o rodině
V=N Mystika
Ricky Maty
Ženy a muži
Práce zábavou
Jak jde životFotogalerieRodokmenCestováníZe životaO mně
barevný index modrý
žlutý index černý
žlutočerný index černý
modrozelenočerný index černý
černobílý index černý
zelený index černý
barevný blog
barevný mail
Úvod stránek
Mapa stránek

Jak jde život

Jak jde životrok 2024rok 2023rok 2022rok 2021rok 2020rok 2019rok 2018rok 2017
∗ 2009 Matyášrok 2016rok 2015rok 2014rok 2013rok 2012rok 2010rok 2009rok 2008
∗ 2004 Richardrok 2007rok 2006rok 2005
2004 těhotenství

Rok 2009 - Richard

20. března 2009
Včera mi bylo pět let. Začátek roku byl pro Ríšu dost hektický. Maminka Jája čekala miminko a Ríša musel jezdit na většinu vyšetření s ní. V březnu jsme na předporodní vyšetření k Apolináři jeli všichni autem. Při vystupování Ríša bohužel nechal prstíky ve dveřích auta a mamka mu je nechtěně přivřela. Když jsem viděl jeho malou ručku jak mu kouká jen kousek ven a prsty jsou zavřené mezi dveřmi, úplně jsem ztuhnul. Po otevření jsem mu prsty dal do svojí pusy a poté je prohlédl. Ručka skoro nekrvácela, jen nehty byly pořádně rudé a podlité. Naštěstí moc nebrečel. Místo do práce jsem s ním jel na pohotovost. V první nemocnici na Karlově náměstí ho doktor prohlédl a poslal nás do nemocnice Motol na dětské oddělení. Po rentgenu bylo jasné, že prstíky nejsou zlomené, ale jen silně pohmožděné. Ríša dostal dlahu od dlaně po prstíky aby s nimi nehýbal, ochranou mast a ručku až na palec mu obvázali. Nakonec mu slezly pouze dva nehty, které snadno dorostly. Naštěstí nemá žádné následky. :-)
V polovině Srpna si celá rodina vyjela k řece Vltavě u Chvatěrub. Richard se učil jezdit na kole. Našli jsme louku s trávou, to kdyby Richard náhodou spadl, a pustili se do toho. Napřed jsem mu ukázal jak má šlapat a poté jsem ho vzal pod rameny a tlačil ho. Chvilku mu trvalo, než pochopil, co po něm chci, ale pak začal šlapat. Postupně stačilo držet ho jen za krkem a pak už jsem ho i po chvilkách pouštěl a jen kolem něj běžel. Pak jsme se odvážili na silnici na asfalt. Bylo hezké pozorovat, jak tomu přichází na chuť a je z toho víc a víc nadšenej. Ještě si musí zvyknout, že při ohlížení se nezatáčí a při zpomalování nesmí brzdit nohama, ale brzdama. Vím, že to půjde :-)
Nedávno Ríša dostal koloběžku a docela si ji oblíbil. Na první vycházce kde doprovázel mamku s kočárkem ji spíš tlačil, ale na další se vzchopil a jezdil spolu s kámošema ze školky.
V září opět, po dvou měsících prázdnin, nastoupil do školky. Už tam i spí. Ráno si vezme plyšového krtka a ve školce s ním leží v postýlce. Nejoblíbenější postavou je mezi klukama ve školce „spájdrmen“ - pavoučí muž. Kluci se mezi sebou pořád chlubí, kdo co má. Předváděj si např. tetovačky, které se přikládají k dětským jogurtům v obchodech. S holkama zatím moc nekamarádí, ale svěřil se, že se mu líbí holčička Kája. Nedávno se také pochlubil, že mu dala pusu holčina od sousedů.
V červnu jsme byli s Richardem u logopedky. Má problém s různými písmeny ve výslovnosti. Jsou mu čtyři roky takže se neřeší R nebo Ř, ale spíše K,T,D,G, které mu nejdou. Logopedická pomůcka je obyčejná čtvrtka papíru rozdělená na čtyři díly. Každému dílu dominuje jedno písmenko a příslušný obrázek. K je kohout.T je tutů auto, D je dopis a G je guma. Ke každému písmenu se přiřadí dvou, tří, čtyř a pětislabičná slova obsahující dané písmeno. Žádné slovo nesmí obsahovat více než jedno písmeno ze čtyř výše popsaných, které neumí. Každé slovo se řekne nahlas. Richard je zopakuje, ukáže na příslušný obrázek a vysloví písmeno, které obsahuje. Např. okno – K jako kohout.
V září jsme přihlásili Ríšu na fotbal. Na trénink s ním chodíme v úterý a ve čtvrtek na stadion Čechie v Kralupech. O víkendech mívá zápasy. Zatím měli dva. Bohužel oba prohráli. Ale aspoň se vyřádí a zaběhá si. Je velmi dobrej na sprint a byl by dobrým útočníkem, ale je moc ohleduplnej. Nejde důrazně po míči a spíš nechá do míče kopnout jiné. To se ale spraví. Trénink i zápas zatím vypadá tak, že se vytvoří jeden hrozen hráčů a všichni chtějí dát gól. Nikdo nechce přihrávat. Vypadá to jako ragby. Líbí se mi, jak je Richard odolnej. Většina kluků po bouchnutí nebo ránou balónem brečí. Richard ne.
Pokud Ríša chce aby se s ním někdo mazlil a hladil ho po vlasech, tak řekne „drbkej mne“.
Ke konci léta jsem Richardovi koupil knihu s lidovými písněmi. Ke knize je napevno připojeno malé piano s klávesami. Nad klávesami jsou barvy, které odpovídají značkám nad textem. Značky jsou místo not. Hraní se mu docela líbí a jde mu to.
Vymýšlíme spolu různé změny v dětských písničkách a říkankách. Například: “Běží liška k táboru nese Máťu v batohu, Ríša za ní pospíchá, že jí batoch ukradne a dobře to dopadne“. Dobře se tím s Ríšou bavíme.
K pátým narozeninám Ríšovi upekla dort teta Verča, naše sousedka. Na dortu byl spiderman – pavoučí muž. Jeho oblíbenec. Richard sfoukával svíčku ve tvaru pětky. Stále znova jsem ji zapaloval a Richard ji rád opět sfoukával. Popřát mu přijeli děda a babi Nikodýmovi a rodinka Řehákových. Zdrželi se bohužel jen chvilku. Babi Jana byla nemocná a Patrika bolelo bříško. Od dědy a babiček dostal bojovníky - rytíře na koni a lukostřelce. Od nás dostal roboty, kteří spolu umí bojovat a jsou na dálkové ovládání. Mamka je vyhrála v aukci na internetu. Od Patrika a Barborky dostal auta na setrvačník a na baterky. Táta mu navíc přinesl pohádky se samolepkami. Ty se lepí do textu pohádky. Richard je potom se mnou čte tak, že já říkám text a on doplňuje význam obrázku. Tím vznikne celá věta. Děti si dali modrý šmoulí bublinkatý šampus. Richardovi to velmi chutná a má potom modrý jazyk.