Blog o rodině
V=N Mystika
Ricky Maty
Ženy a muži
Práce zábavou
Jak jde životFotogalerieRodokmenCestováníZe životaO mně
barevný index modrý
žlutý index černý
žlutočerný index černý
modrozelenočerný index černý
černobílý index černý
zelený index černý
barevný blog
barevný mail
Úvod stránek
Mapa stránek

Jak jde život

Jak jde životrok 2020rok 2019rok 2018rok 2017rok 2016rok 2015rok 2014rok 2013
∗ 2009 Matyášrok 2012rok 2010rok 2009rok 2008rok 2007rok 2006rok 2005
∗ 2004 Richard
2004 těhotenství

Rok 2014

Je 5. března 2014
Matyáš mi začal říkat taťů nebo na mne volá taťůno. Například na mne volá: "taťů pojď mi otevřít dveře ze zahrady. Chci jít do bunkru"(nad studnou). Letos zahrada ožila velmi brzy. Bylo to dané tím, že zima přelomu let 2013/2014 byla velmi mírná. Byla téměř bez mrazů a úplně bez sněhu. Jaro začalo už v únoru Zlatým deštěm(keř) a modřenci(volně rostoucí květiny). Bohužel jsme úplně přišli o třešeň. Loni dala ještě několik plodů a trochu kvetla. Letos už ani nekvetla. Přišli jsme o krásný výhled na kvetoucí třešeň při pohledu z okna pokoje. Koupil jsem švestku a zasadil ji ve svahu. Snad se jí bude dařit.
Kluci povyrostli a stále se hašteří. Chtějí si spolu hrát a zároveň chtějí stejné hračky a řídit hru tak aby byla pravidla podle nich. S Matyášem hraji auta s jeho oblíbeným autem MC Quinem. Hází se kostkou a postupuje po políčkách. Hra obsahuje hrací karty, které buďto umožňují házet vícekrát nebo stát a nechat hrát soupeře. Pochopitelně trochu švindluje :-) a já musím prohrát. Baví mne vidět jakou má radost.
Ríša nám také dělá radost. Nedávno přinesl ze školy písemku z angličtiny. Neměl v ní jedinou chybu a dostal za jedna. Ostatní ve třídě nějaké chyby měli. Ríša přestal chodit na skauta a začal chodit do Sokola. S kamarádem a spolužákem Dádou a Eliškou ze čtvrté třídy se věnují atletice.
S klukama jsem byl už dvakrát u řeky. Já s Ríšou jsme měli kolečkové brusle a Matyáš odrážedlo(kolo bez šlapek). Ríšovi už to docela jde a začíná tomu přicházet na chuť. Matyáš musí být s odrážedlem v čele jinak je smutnej a trucuje. Obvykle skončíme v restauraci, kde kluci řádí na hřišti s prolézačkami, a já si dávám pivečko a pozoruju skály na protějším břehu nad řekou. Teď naposled jsem přivřel oči, opaloval se a chvílema klimbal. Z restaurace jedeme dál s bruslemi až tam kde končí asfalt. Kluci sbírají kameny a hází je do řeky. Občas se k nim přidám. Pak se vracíme do auta a někdy vyzvedneme mamku, které po šesté odpoledne končí směna v drogerii Teta.

Je 12. března 2014
Ráno jsme vstali a při snídani se dívali na kreslenou pohádku. Ríša uviděl na skle okna mouchu, vzal si plácačku na mouchy a prohlásil: "musím to tady odmouchovat".
Dnes se chystáme dělat špekáčky na ohni na zahradě. Mamka si při té příležitosti vzpomněla, že Richard ve věku kolem čtyř let říkal před návštěvou řeznictví: jdeme do špekárny“.

Je 5. května 2014
Mamka se ptala Matýska, jestli si pamatuje jakou pohádku měli dávat ve školce. Pohádka se nekonala, protože nepřijel divadelní soubor. Matyáš řekl s naprostou samozřejmostí: „ano“, pak se na chvíli odmlčel, zadíval se a řekl: „nevím“.
Matyáš se mamky ptal jestli kluci mají piňdíka a holky buchtičku. A potom řekl: „ty máš taky buchtičku?“ Mamka mu odpověděla: „ano.“ Matyáš na to: „ty ho tam nemáš, a proč ne?“

Je 15. května 2014
Už několik dnů je chladno a často prší. S klukama tedy nemohu nic moc podnikat a tak sedí spíše u počítače a hrajou hry. Před několika dny jsem učil Matyáše jezdit na kole. Chvíli se vzpíral a trochu si i zabrečel. Nepovolil jsem a stále jsem po něm chtěl aby se snažil. Matyáš měl tendenci spíše na volnoběh šlapat dozadu než dopředu. Musel jsem mu tedy neustále střídavě tlačit levou i pravou nohu do pedálu aby se rozšlapal. Po mnoha pokusech to pochopil a začal se snažit. Poté jsme to zkoušeli u řeky na asfaltové vozovce. To už jsem ho jenom přidržoval za ramena nebo boky. Docela to šlo. Myslel jsem, že půjdeme k řece zase další dny, ale počasí to nedovolilo. Myslím, že další pokusy s kolem už budou lepší a já se tolik nenaběhám. Ríša se stále zlepšuje v jízdě na kolečkových bruslích.
S Richardem jsme probírali matematiku. Trochu mu nešlo spočítat, jakou dobu trvá cesta např. z Prahy do Brna pokud znám čas odjezdu i příjezdu. Dělalo mu problém pochopit, že může sčítat minuty a ty převádět na hodiny až po naplnění 60 minut. Tedy, že nepracuje s desítkovou, ale šedesátkovou soustavou. Jinak je ale hodně dobrej a s učením nemá moc problémy.
Matyáše jsem vyzvedával ze školky. V šatně se převlékal a stále něco povídal. Je daleko upovídanější než Ríša v jeho věku. Zeptal jsem se ho jestli snědl oběd. Odpověděl že ano. Tak jsem se ho dále zeptal co měli. Řekl mi, že rybičku a brambory. Já: "a ty jsi sbaštil i rybičku"? Matyáš: "né, ona byla přece mrtvá". Já: "a ty by jsi ji baštil kdyby byla živá"? Matyáš se zamyslel a povídá: "no to asi taky né".

Je 3. června 2014
Právě se dívám z okna pokoje přes zahradu na nebe na kterém se odehrává scenérie zapadajícího slunce a tak mají mraky barvu od šedé přes načervenalou po bílou a mezi nimi prosvítá modrá obloha. Na hodinách je 21:12.
Před chvílí jsem dočetl německou pohádku Schneewitchen und die Sieben Zwerge. Česky Sněhurka a sedm trpaslíků. Napřed čtu větu německy a poté ji přeložím do češtiny aby kluci rozuměli. Pohádky mi dost pomáhají němčinu zvládnout.
Ještě před čtením si Ríša a Máťa prohlížely fotky na počítači. Na fotkách je Matyáš ve školce kde probíhal karneval s různými soutěžemi pro děti. Děti měli mít masky nebo obleky zvířat. Matyáš měl masku Slona s velkýma ušima na hlavě. Docela mu to slušelo.
Richard opět dostal ve škole jedničku. Ani nevím z čeho. Takovou spoustu jedniček jsme ani já ani Jája ve třetí třídě asi neměli. Dnes jsme se s Ríšou učili dělení se zbytkem a pochlubil se mi, že už umí v češtině vyjmenovat a určit všechny pády.
Mamka byla před pár dny na nemocenské protože má problémy s nohou. Opět ji zlobí křečové žíly. Byla i na vyšetření kde ji doporučili nosit stahovací punčochu a dohodli se s ní na další léčbě po létě. Možná je i operace kterou už jednou prodělala. Na bolesti a omezení otoku dostala léky.
Dnes jsem opět vložil údaje týkající se rodokmenu, který jsem nedávno částečně dokončil jako interaktivní webové stránky. Vložil jsem údaje z Oddacího listu Jaroslava a Josefy Nikodýmových, tedy dědy a babičky Jáji. Oddací list je z 22.2.1945.
Také musím poznamenat dnešní setkání s paní Ivetou Králikovou. Ihned po vstupu do domu jsem si všiml obrazu nade dveřmi. Byl na něm namalován portrét Květoslava Minaříka. Po mém poznamenání, že vím o koho jde přiznala, že jsou s mužem příznivci Romana Mandyse, který je Květoslavův přímý žák. Myslím, že podobně jako já praktikují. Nevím, ale jakým způsobem a s kým se stýkají. Iveta se s Jájou seznámila v prodejně Teta při nákupech a pozvala ji na jednání k sobě domů. Jednání se týkalo možného prodeje kosmetiky.

Je 9. června 2014
Teploměr na fasádě ve stínu ukazuje kolem 15:30 hodin teplotu 33,5 stupně celsia. Aplikace v mobilu zobrazuje 31 stupňů celsia.
Předevčírem jsme s klukama a dětmi od sousedů Mikulášem a Elinkou stavěli bunkr v lese. Je to spíše týpí. O kmen stromu jsme opřeli a nahoře přibily silnější stromky. Poté jsme je obtočily drátem a na dráty jsme postupně zavěšovali větve, které zbyly po očištění stromků. Větve jsme také vytvářeli samostatně lámáním malých stromků. Můj bratr hajný Renda by řekl, že jsme udělali probírku a les trochu vyčistili. Děti měli radost, že se mohli angažovat a stavět sami. Starší kluci si mohli po vysvětlení vyzkoušet sekat sekerou. Hodně je to bavilo. Až posekám na zahradě trávu, tak jim ji dám do týpí jako podestýlku. Týpí stojí na větším kameni nad naší zahradou kousek za plotem. Chtěli tam i okénko a tak ho mají. Pršet do bunkru bude, ale při pěkném počasí se dá běžně používat.

Je 16. června 2014 jedenáct večer
V neděli 15-tého jsme byli opět u řeky. Byla s námi i mamka Jája. Tento den se Matýsek rozšlapal a jel poprvé sám na kole. Musel jsem kolem něho popobíhat, abych ho případně podržel. Když se chce ohlédnout, ohlíží se a s tím otáčí i řídítka stejným směrem. Nejede tedy rovně. :-) Stejně to probíhalo i před pár lety u Ríši. Ten byl tento den na bruslích a šlo mu to.
Jája si dnes balila věci. Zítra nastupuje do nemocnice Pod Petřínem a pozítří jí budou operovat křečové žíly v noze. Právě u mne usnula při výskání ve vlasech.
Dnes se mi moje mamka, které je 73 let svěřila, že jde pro změnu na zákrok s bolavým obličejem. Také jsme se bavili o jejím bratrovi strýci Richardovi, který leží po operaci s rakovinou plic v nemocnici. Údajně již z postele nevstane a umírá. Mamka mne požádala abychom ji nenechali případně takto trpět a nechali ji v klidu odejít. Mamka je ale relativně zdravá a bude tu ještě dlouho.
Je zvláštní vidět syny kypící životem a přitom chápat, že jednou budu v letech stejně jako moje máma nebo můj strýc.
Dnes je ve mně spokojenost. Pocit jako kdybych se díval do věčnosti. Stav, který naznačuje, že vše dobře dopadne.


Je 2. července osm hodin večer
Babička Jarmila dopadla dobře. Obličej má po operaci a teď se léčí doma. Jája napřed také byla v pořádku. Den po operaci byly OK. Pak se to ale prudce zhoršilo. Odvezl jsem ji domů a díval se, jak ji vše bolí. Hlavně hlava a záda. Trpěla nechutenstvím a bylo ji stále na zvracení. Ani pít nemohla. Po dvou dnech v tomto stavu jsem ji raději odvezl zpět do nemocnice. Opět ji prohlédli na chirurgii, pak také na neurochirurgii a povedli EKG. Opět ji hospitalizovali a pro celkovou slabost nasadily kapačky do žíly. Za dva dny byla celkem OK a třetí den ji tchán Petr opět odvážel domů. Bude ještě cca měsíc na rekonvalescenci doma.
V domácnosti nám pomáhala babička Jana. Matyáše jsem ve školce omluvil a nakonec jsem ho s Jájou přivedl pouze poslední den školky 27. června na rozloučení a předání kytek. Já jsem mezitím musel na dva dny do práce. Ríša očekával samé jedničky a také je v pátek 27 dostal. Domluvili jsme se s babi Janou a dědou Petrem a předali mu všichni za vysvědčení dotykový mobil značky LG a digitální hodinky. Ríša si nechal hned ten den stáhnout několik her do mobilu a hned je hrál. Máťa neustále upozorňuje, že on také bude mít mobil až bude velikej jako Ríša :-) Dnes jsme se s klukama byli na kolech podívat v třešňovce, která je nad Malou Bučinou. Což je vesnice při silnici z Kralup do Velvar. Jeli jsme až na konec ulice Lutovítova v Kralupech, potom lesem, po poli, kousek silnicí, zase po poli a byli jsme na kopci v třešňovce nad Malou Bučinou. Po ochutnání a natrhání třešní jsme na kole vyrazili do Velvar kolem sila na obilí. Cesta vede polem a je od sila cca 150 m. Projeli jsme Velkou Bučinou, poté ulicí Komenského a dojeli až na náměstí Krále Vladislava. V cukrárně si kluci dali zmrzlinu a já pivko a kávu. Zpět jsme jeli stejnou cestou s několika přestávkami. Zastavili jsme ve Velké Bučině na dětském hřišti. Kluci řádili až si Mates strhl strup jako pětikoruna, který měl už pár dnů na koleně. Naštěstí to nekrvácelo a já jsem měl batoh a v něm náplast. Vyzvedli jsme ukryté třešně, které jsme předtím schovali do trávy v třešňovce a vydali se domů za mámou.

Je 21. července šest hodin odpoledne
S Matýskem jsme byli před několika dny u zubaře, protože ho bolel zub „čtyřka vlevo nahoře“. Podobně jako u Rýši ten samý zub před několika lety. Zubařka a poté zubař se pokusili zoubek zachránit. Odvrtali plombu a po několika dnech zub opět zavřeli. Bohužel zub zlobil dál a tak ho dnes museli vytrhnout. Předchozí léčba byla OK a Mates spolupracoval tak, že byl velmi chválen za statečnost. Dnes dostal poprvé injekci a když začala být pusa necitlivá, tak se rozbrečel a moc spolupracovat nechtěl. Asi měl zlé tušení. Mamka vzala Matýska na klín a zub šel ven. Krátce poté mi volala a já slyšel Matese brečet až skoro nemohl popadnout dech. Bylo mi ho líto, tak jsem ho po telefonu trochu chlácholil.
Dnes přijel děda a babička. Ta ho slíbila uchlácholit, protože mamka Jája musela do práce. Pochopitelně zoubek schováme pro zoubkovou vílu, aby nám za něj přinesla korunky. Korunky se asi bohužel obratem promění na sladkosti a ty opět nesvědčí zubům. Matyáš také dostane jako bolestné hračku panáčka Igráčka.
Asi před týdnem jsme koupili kulatý bazén 3,66 x 0.75 m. Klukům jsme tím zpestřili prázdniny a teď každý den řádí ve vodě jako diví. Ríša mi ukazoval jak umí šnorchlovat, potápět se a plavat s brýlemi. Matyáš se také začal potápět. Včera jsem s nimi byl v bazénu po práci chvíli také. Měl jsem za sebou 12-ti hodinovou směnu při letních teplotách kolem 35 stupňů. Teď, když se dívám na letišti AERO Vodochody z okna, tak právě prší a je chladněji kolem 22 stupňů.

Je 28. července půl třetí ráno
Sedím v buňce v AERU vodochody poblíž letiště a tvořím tyto zápisky, které poté převádím na webové stránky.
Musím poznamenat důležitou událost. Před dvěma dny zemřel strýc Richard. Bratr mojí mamky. Bylo mu 75 let. Moje máma je tedy ze tří sourozenců poslední. Hodně jí to vzalo. Babička, mamka mojí mámy se dožila 83 let i s cukrovkou. Mamka je povahou i podobou po ní. Jája si vzpomněla, že když jsme byli v Trstenicích na návštěvě u strýce na zahradě, tak ji zval na ryby. Že půjdou ráno jenom oni dva. Já si vzpomínám jak nám říkal, že pěstuje vinou révu a z té dělá tři vína. To nejlepší pro sebe. To druhé pro známé a pro návštěvu. A to poslední na prodej.
Moje máma mi říkávala, že mám trochu orlí nos podobně jako strejda Richard. Moji kluci, Richard a Matyáš tuto událost moc nezaznamenali. Nemají na to věk a strýce vlastně nikdy neviděli.

Je 9. srpna jedenáct večer
Sedím u mamky v obýváku v Habartově a píšu. Jsme u ní a bratra na návštěvě. Bráchovi jsme pomáhali sklízet obilí do stodoly. Házeli jsme je z valníku pomocí lopat. Ríša měl možnost se svézt traktorem a kombajnem a dokonce je řídit. Byl z toho nadšenej. Mamka si to také zkusila. Tetě Janě, ženě Rendy, jsme přivezli darem kytku Kala fialové barvy i s fialovým květináčem a motýlem jako dekorací protože má nadcházející středu 53 narozeniny.
V pátek, ještě před tím než jsme vyrazili navečer do Habartova, jsem s klukama vyrazil na výlet na vrch Lovoš v Českém Středohoří. Jeli jsme vlakem protože si to přál Matýsek. Od zastávky Lovosice město jsme postupně vystoupali na samotný vrch. Je to pěkný krpál s převýšením kolem 200 m. Z Lovoše je nádherný výhled na celé okolí. Na Milešovku, Říp, hrad Klapý, Žernošecké jezero apod. Nad Středohořím byla vidět bouřka, která procházela těsně kolem nás. Spadlo na nás pár kapek. Měli jsme divadelní kukátko a tak jsme si vše přiblížili. Cesta dolů nám trvala kolem hodiny.
Předevčírem jsme byli na zámku Nelahozeves. Tedy jenom v parku a na nádvoří. Jeli jsme na kole. Richard jak povyrostl, byl pořád vpředu. Matýska jsem vezl za sebou na sedačce. Na nádvoří hradu byly nachystány soutěže za 50 korun. Kluci skládali z částí rozlámaný erb místních pánů, lovili dřevěné ryby s kolečkem pomocí prutu s háčkem, házely kruhy na zmenšeninu hradu a poté kruhy chytali pomocí meče. Udělali jsme pár fotek a vydali se domů opět po Dvořákově stezce. Zastavili jsme se v u řeky v restauraci Marína. Je to přístaviště pro sportovní lodě a jachty. U restaurace jsou prolézačky a houpačky.
V pondělí jsme pro změnu byli s koly na zámku Veltrusy. Největší atrakcí pro kluky je na tomto zámku sbírání mincí z místní kašny. Už jsme to prováděli poněkolikáté. Udělali jsme také pár fotek a vydali se s koly do rozlehlého parku. Kluci vylezli na místní pískovcovou sfingu a prolezli místní falešný hrad. Blízko je také pavilon Marie Terezie a Červený hrádek ve kterém je domov pro seniory. Terezínský pavilon je ve stylu antických památek. Čtyři velké sloupy s klenbami navrchu a vypouklou střechou, na které jsou umístěny 4 velké dekorativní vázy z pískovce. Uprostřed stavby je menší asi metr a půl vysoký sloup. Na ten jsem vysadil Richarda a poté i Matyáše a udělal fotky. Po cestě zpátky Richardovi upadla šlapka od kola. Dotlačili jsme tedy kola na zámek a zkoušeli sehnat kleště na utažení. I přesto, že byl zámek plný restaurátorů, nikdo údajně kleště neměl :-(. Nakonec nám pomohl hodný majitel prodejny železářství v obci Veltrusy :-). Zapůjčil nám odpovídající klíč.
Ještě chci zmínit, že cestou do Habartova jsme se zastavili v Lokti. Prohlédli jsme okolí hezkého gotického hradu přímo v obci, místní uličky, náměstí, kostel a sestoupili k řece kde byla právě zkouška na následující představení o víkendu. Pro focení je to nádherné místo, zvláště když je slunce nízko nad obzorem. Na Lokti jsme byli s Jarkou asi před 15 lety na prohlídce i s bráchou Rendou. Tehdy to mimo zámku byla neudržovaná vesnice. Dnes je to kouzelné místo podobně jako Český Krumlov v Jižních Čechách.

Je 25. srpna osm hodin dopoledne
Sedím v malém domku v práci na letišti Vodochody. Venku je slabý, ale vytrvalý déšť, který vydrží asi celý den. Celkově je tento měsíc na léto neobvykle chladný. Stále je kolem 20 stupňů.
Na výlety je toto počasí, pokud neprší, ideální. 22. srpna jsme byli s klukama celý den v Litoměřicích. Původně jsme jeli na prohlídku litoměřického podzemí. Středověká sklepení jsou rozsáhlá a vzájemně propojená. Umožňují vstup do domů vinoucích se kolem náměstí. Fotit není vcelku co. Zajímavý je spíše sám labyrint chodeb. Litoměřice jsou sídlem biskupů již několik staletí. Na městě je to vidět. Všude je plno kostelů různého vyznání a církevních staveb. Po rekonstrukci jsou Litoměřice velmi hezké město. Mně i klukům se nejvíce líbila samotná zvonice na vrchu věže kostela, který stojí v areálu biskupského sídla. Z věže je hezký výhled na město i okolí. Ovšem nejlepší je zážitek spojený se zvoněním zvonů. Od zvonů obehnaných pletivem jsme byli cca 2 metry. Při samotném zvonění, které trvá každou hodinu asi pět minut je cítit každý úder rezonující v plicích a celém těle. Matýska jsem měl přitisknutého k tělu a přidržoval jsem ho rukama na prsou aby se nebál. Při prvním úderu sebou znatelně cuknul, ale pak se jen díval a usmíval se. Hezké jsou také vyhlídky z hradeb, náměstí a spousta různých soch, nápisů a dalších památek. Udělali jsme spoustu fotek. Chtěl bych jít s mamkou Jájou v Litoměřicích do divadla nebo na koncert. Uvidíme.

Je 19. října osm hodin dopoledne
Opět sedím v malém domku v práci na letišti Vodochody. Venku je mlha a sychravo. Říjen je oproti srpnu teplý. Většinou svítí slunce.
Včera jsme s klukama jeli na Máslovické dýňobraní. Nakonec jsme tam ale nešli. Odradilo nás vstupné a nabídka dýně ke dlabání za 80 Kč. Místo toho jsme sešli k řece Vltavě k domku a kiosku libčického převozníka. Dali jsme si zmrzlinu a pivko. Poté jsme šli kolem řeky a zkoušeli najít Větrušickou rokli kde má být jeskyně s údajným pravěkým osídlením. Podle odhadu jsme šplhali do skalnaté stráně. Jeskyni jsme nenašli, ale výhled ze skal byl hezký. Viděli jsme Libčice a především zátočiny řeky. Vyšplhali jsme do míst, kde dlouho nebyli lidé. Dalo se to poznat podle slabších ztrouchnivělých trčících kmenů, které šli snadno zlomit. Ríša při lezení určoval směr. Já jsem hlídal Matýska a občas ho povysadil aby zdolal strmější úseky. Matyáš se snažil a lezl i po čtyřech. Klukům se to hodně líbilo. Zpět jsem si dolů netroufal a tak jsme šli vrchem po poli dokud jsme nenašli místo skal pouze svah. Ten šel sejít. V polovině svahu jsme narazili na cestu a ta nás dovedla k včelařskému ústavu DOL kousek od řeky a kiosku odkud jsme původně vyrazili. Byla to Matýskova první výprava kde se sám musel snažit něco zdolat. Podobně jako Ríša před několika lety v Dolánkách kde jsme šli od Vltavy kolem potoka ke Zlončicím a dále doprava údolím kde jsou zbytky staveb po již nepoužívané vodárenské soustavě. Došli jsme tehdy na mýtinu, kde bydlela samotná žena v malém domku bez elektřiny, vodovodu apod. Dělala si na cestě dřevo na otop. I přesto, že byla bez civilizace, nebyla úplná bezdomovkyně, ale byla čistá a asi i spokojená. Trochu se lekla našeho psa. Prohodili jsme pár slov a ona dále štípala a řezala kmeny stromů. Bohužel popis této cesty mi Matyáš omylem smazal i celým rokem zápisů když si hrál na mém počítači.
Richard nastoupil v září do 4. třídy. Stále je dobrej v učení. Ve třídě je dobrá parta a učitelka je milá a oblíbená. Richard chodí cvičit na „sportovky“ a do Sokola. Nedávno přinesl další medaili. Chtěl mít bronzovou, protože má samé zlaté a stříbrné a to se mu povedlo. Myslím, že to bylo za trojboj. Tedy běh, skok a hod kriketovým míčkem.
Z Matyáše se stal předškolák. Dal se dohromady s několika klukama. Jeho nejlepším kamarádem je Vojta. Už u něj byl několikrát na návštěvě a teď by u něj chtěl i přespat. Podobně jako Ríša u Lukáše. Matyáš se naučil spontánně sám počítat do deseti a také několik písmen z abecedy. Některé umí napsat i tiskace.

Je 10. listopadu devět hodin dopoledne
Dívám se z okna pokoje na podzimní zahradu. Některé květiny stále kvetou. Nejen podzimní a trvalky, ale i růže. S Matýskem jsme na zahradě barvili litinový plot černou barvou. Moc ho to bavilo. Nad plotem se na starém kmeni, který zbyl po uschlé třešni, vyjímá velká ptačí budka s krmítky, které pravidelně zásobujeme semínky slunečnic. Slétají se sem celé roje sýkorek a ostatních drobných ptáků. Včera přilítly i hrdličky. V minulých letech nám na zahradu přilétal i strakapoud nebo jiný pták. Je větší než holub a velice barevný. Letos jsem ho ještě neviděl.
Od 25. do 28. října jsme byli v Krkonoších. Ubytovali jsme se v penzionu Pod lesem. Je to chata na vrchu stráně nad Pecí, tam kde začíná les. Z oken i z terasy byl velmi hezký výhled na Pec i na chaty na okolních stráních. Pokoj byl malej, ale útulnej. Majitelka, žena kolem padesátky, příjemná a ochotná. Dělala nám snídaně i večeře k polopenzi.
První den jsme udělali obhlídku Pece pod Sněžkou. Druhý den jsme vyjeli lanovkou na Sněžku, toulali se po hřebenech, navštívili Luční boudu a poté sešli Obřím dolem zpátky do Pece. Dolů do Obřího dolu jsme došli do západu slunce a do Pece při setmění. Na penzion jsme došli až za tmy. Při večeři na nás bylo vidět jak jsme opálení nebo spíše ošlehaní větrem. Pohled ze Sněžky byl nádherný. Čechy byly celý den pod mraky a Sněžka s Pecí a okolím se koupali ve sluníčku. Bylo jasno bez jediného mráčku a teplo jak v létě. Určitě bylo 20 nad nulou. Bylo zajímavé, že Čechy byly pod mraky a v Polsku nebyla ani mlha. Na polské straně bylo vidět hodně do dáli. Měli jsme sebou dalekohled a tak jsme si vše zvědavě prohlíželi. Na některých místech byl čerstvě napadlý sníh, ale bylo ho málo. Jinak bylo vše suché.
Poslední den jsme s klukama byli v zábavním parku. Jezdili jsme na bobech po horské dráze. Pak jsme si s mamkou dali pivko a Ríša s Matyášem chodili střídavě na velké trampolíny a na dlouhé skluzavky. Vydrželo nám to na sluníčku celý den. Až k večeru jsme jeli zpět do Kralup n/Vlt. Myslím, že s klukama zkusíme v létě přespat pár dnů na Luční boudě jenom ve spacáku a přitom prolezem okolí Krkonoš. Mamce se do spacáku moc nechce.
Richard uplynulý víkend přespal u kamaráda Lukáše v Dolní kamenici poblíž Velvar. Údajně řádili celý den na zahradě a honili se s pistolemi, které střílí pěnové náboje.
U nás byl pro změnu celé odpoledne kamarád Matýska Vojta. Řádili tady, hráli si a naoko se prali. Matýsek byl u Vojty už několikrát i s dalšíma klukama. Vojta je z Kralup. Vlastně se na jejich řadový domek můžeme dívat přes údolí z naší terasovité zahrady.

Je 2. prosince jedna hodina po půlnoci
Zase sedím v malém domku v práci na letišti Vodochody. Venku je mínus jeden stupeň. Prší jen lehce a nízká teplota způsobuje namrzání vody na všem, čeho se dotkne. Ledem jsou obalené stromy, ploty, světla, stavby, prostě vše. Zem ale ne. Ta je stále teplejší než vzduch a tak odolává.
Richard měl desáté narozeniny. Pozval kamarády na oslavu. Sešlo se jich kolem osmi, a tak s bráchou Matýskem tam bylo 10 dětí. Dostal dort ve tvaru tanku, airsoftové pistole, atlas vesmíru, knihu Deník malého poseroutky č. 4 a zápisník na téma tohoto deníku, kam si může psát o svém vlastním životě. Nejvíc se mu líbila kniha Deník poseroutky a airsoftové zbraně, co střílí kuličky. Bohužel já jsem z airsoftových zbraní zklamán. Objednal jsem 2 zbraně a 2 masky. Masky dodnes prodejce z aukce Aukro na internetu nezaslal. Od objednávky je to již 19 dní. Jedna pistole se rozbila po půl hodině a další přestala střílet po 14 dnech.
Se syny jsme nachystali pro kluky hořící lodě. Jsou to skořápky z ořechů do kterých se dá svíčka, z každé strany dvě sirky a na sirky se nalepí malá vlajka. Skořápkám se zapálí svíčka a vloží se na vodu do lavoru. Poté se pustí pomocí špejle nebo foukáním proti sobě. Skořápky do sebe naráží a vystrčené sirky s vlajkami se dostávají nad svíčky. Ty se pochopitelně zapálí a vlajky shoří. Vyhrávají nezapálené loďky. Tohle údajně bavilo kluky nejvíc.
Mamka klukům nachystala dětské šampaňské, opekla kuřecí nagetky, nakrájela zeleninu a pečivo. Kuřecí nagetky zmizely, pečivo sem tam a zeleniny se kluci ani nedotkli. Vě věku Matyáše je to obráceně. Zeleninu jo a maso jen s přemlouváním.
Mamka Jája měla narozeniny hned po Richardovi, ale vlastně jsme to slavili společně. Mamka dostala darem kalhoty, halenku tvořenou lesklými, malými, černými kolečky a hlavně boty. Ty jsme spolu vybírali v Praze v prodejnách několik hodin. Od kolegyň v práci dostala hodinky a náramek. Musela být hodná, když si toho tolik zasloužila :-)
Dnes jsem Matýska přišel vyzvednout na cvičení, které se pravidelně koná v Ríšovo škole v Mikovicích, kde je malá tělocvična. Na cvičení přišel i Mikuláš a po odříkání básničky dostali děti balíček sladkostí. Byl šťasten. Myslím, že spolu s kamarádem zpívali písničku Skákal pes přes oves….

Je 19. prosince půl deváté večer
Dnes jsem naposled vyzvedl kluky ze školy a školky. Maj před sebou prázdniny až do 5.ledna. Moc se těší na vánoce. Jsem rád, že jsem stihnul koupit televizi a Jája dnes obstarala hry na konzoli Xbox One. Tyto svátky tedy doma vytvoříme multimediální centrum :-)
Konzole obsahuje i kinect pro snímání pohybu hráče, takže člověk není jen pasivním, ale spíše aktivním hráčem. Je to dobré na tanec, jógu nebo sportovní hry. Jája z her vybrala pro Matyáše Need for speed, což jsou závodní auta, pro Ríšu hru Thief, což je velmi hbitý a šikovný zloděj a bojovník plnící různé úkoly a pro sebe Dance 2014. Konzole má i Blue Ray, ale tady počkáme co se dá sehnat přes aukce a výprodeje.. Umí také pouštět filmy a hudbu a zobrazovat fotky z USB flasky. Má toho i víc, ale proč to rozepisovat. Podobně je na tom televize Panasonic. Vybrali jsme uhlopříčku 100 cm. Větší se do pokoje ani nevejde. Kvůli konzoli, televizi a hlavně kinectu musím přemístit postel a nábytek v pokoji a přestěhovat police i s obsahem do jiného pokoje v domě.
Matyáš dokončil i s certifikací něco jako předškolní vzdělávání. Bohužel jsem se dodnes, i přesto, že tento kurz absolvoval několik týdnů, nedozvěděl co bylo jeho obsahem a zaměřením. Nevím tedy proč byl do kolektivu čtyř dětí vybrán, co se učil a co je výsledkem celého procesu. Učitelky i lektorky mlčí. Zkoušel jsem se více dozvědět při zavolání do kanceláře lektorek v Roztokách u Prahy, ale nic jsem mimo příslibu, že mi sami zavolají, nezjistil. Byl jsem pozván na hodinu výuky ve školce. Přítomny měly být i lektorky. Matyáš byl ale nachlazen a tak na poslední hodině chyběl :-( Dnes poslední den před zimními prázdninami do školky ani nechtěl. Vzpíral se a brečel. Nevím, co si o tom všem mám myslet. Doma je Maty veselej, živej a upovídanej. Je přiměřeně zvědavej a rád se všeho účastní.
Richard dostal nedávno za sebou čtyři jedničky a další den opět. Úplná smršť. Učení ho baví a já jsem rád, že mu jde i angličtina. Tu se učím s ním. Zjistili jsme, že zapomínáme slovíčka ze třetí třídy a tak teď více opakujem :-)