Jak jde život
Rok 2018
Na silvestra, poslední den roku, jsem s klukama doma. Ríša je nachlazen a navíc má střevní chřipku. Je rád, že dojde kolem desáté hodiny na naši zahradu.
Pořádáme malý soukromý ohňostroj. Já se jdu Máťou o několik hodin podívat z vrchu Hostibejk na velký ohňostroj nad řekou Vltavou. Matymu se moc líbí.
Odbytím půlnoci připíjíme na nový rok a sdělujeme si navzájem novoroční přání. Já si navíc v duchu přeju, aby se Jája víc věnovala klukům, hlavně Máťovi.
Tomu chybí i jen obyčejné mazlení, společné kreslení nebo stavění lega. Je vidět, že chce mít chvilky, kdy má mámu jen pro sebe.
Jája je na silvestra u kamarádky v obci Bukol. Té před nedávnem umřel manžel. Chápu, že je třeba ji podpořit.
Po pár dnech volna jsem opět v práci. Škoda, že brigáda, kterou nazývám Vila na Roztylech končí. Při loučení mi jednatel společnosti za odvedenou práci
poděkuje. Já jemu za možnost na Vile pracovat poděkuji také. Kdyby měl mé zkušenosti se zaměstnavateli, uznal by, že mé díky mají větší váhu. Vím, že se
jednatel politicky úspěšně angažuje. Doufám, že v budoucnu přinese do politiky zájem o řešení a zlepšení mezilidských vztahů. Nejen na pracovišti. Snad
jeho stopu časem neztratím a v budoucnu se budeme potkávat. Musím zmínit i milou asistentku a ženskou duši kolektivu ve Vile na Roztylech. S tou se uvidím,
doufám, určitě. Plánuji společný výlet s našimi dětmi na nějakou atrakci v Praze.
Po projektu Vila si domlouvám služby na objektech Florentinum a Aviatika patřících společnosti Penta. Bohužel, čekám spíše opačné zážitky než na Vile.
Myslím, že nakonec potkám lidi, kteří mi pomohou ke stanovisku:
Naštěstí vím, že mě tento rok čekají zajímavé zkušenosti!
Dívám se Matyášovi do šedých očí, které má po mámě, držím ho za ruku a přeju mu k devátým narozeninám. Dárek, hru na Xbox s názvem Lego Worlds, máme
nainstalovanou již několik dnů, abychom otestovali funkčnost a hratelnost. Už ji vyzkoušeli i Matyášovi kamarádi. Jája za nás za všechny koupila Matymu
dvanáctý díl řady Deník malého poseroutky s podtitulem Výprava za teplem. Podobný styl knih se Matyášovi líbí.
Loňský návrh dne oslav narozenin s kamarády a kamarádkami s určitým datem nevyšel. Většina dětí se pro nemoc omluvila. Museli jsme vše přesunout na jiný
termín. Letos pro jistotu navrhuji termíny dva. 18.3 a 25.3. Většina může přijít 25. března. Aby to těm, kteří nemohou přijít nebylo líto, beru je 18. března
do Zemědělského muzea, které stojí hned vedle slavnějšího Technického muzea v Praze. Se mnou a Richardem jeli vrstevníci Matyáše, tedy Vojta, Tadeáš a Tomáš.
Samí kluci. Vstup je pro děti zdarma. Expozice jsou částečně interaktivní, takže muzeum odporuje zažité představě o nudné prohlídce s monotónním výkladem.
Expozice se dělí na Zemědělství, Cesta dřeva - Recykles, Voda v krajině a rybářství, Myslivost, Gastronomie, kde kluci vaří pomocí tabletů, Živá zahrada na
střeše muzea a Jede traktor, kde jsou skutečné traktory a zemědělské stroje v normální velikosti. Součástí expozice Jede traktor jsou i simulátory s možností
projíždět virtuální krajinou. Největší úspěch měla expozice Cesta dřeva - Recykles. Velká místnost velikosti tělocvičny je naplněna různě položenými ohlazenými
a pospojovanými kmeny. Jsou zde i umělé, menší místnosti z trámků a látky vytvářející různé uličky a průchody. Některé jsou prosvětlené, některé v přítmí.
Ideální prostředí pro bojovky, honěnou a hru
Richardovi v muzeu ukázuji
Kluci se po návratu ve škole o výletě v muzeu bavili. Prý to bylo fajn. 25. března je před námi Muzeum smyslů a samotná oslava narozenin.
Mám v plánu jít v neděli na přednášku ke Svědkům Jehovovým. Přednášku má mít můj známý. Na loňské přednášce u této církve jsem ocenil vystoupení, dle mého,
skutečného rétora. Předpokládám u mého známého, na jeho prvním vystoupení, podobný řečnický výkon. Kvalitu rétorů, které jsem během života zaznamenal mohu seřadit sestupně asi takto: vůdce Německa, V.K. druhý prezident České republiky a přednášející, mně teď neznámého jména, ze sboru Svědků Jehovových.
Malé vysvětlení. Jde mi o schopnost mluvit a zaujmout, strhnout uměním mluvit. Nejde mi o schvalování obsahu řečeného.
Nepatřím ani ke Svědkům Jehovovým, ani k jiné církvi, ani k filozofickému nebo politickému hnutí. Během života navštěvuji různá náboženská i světská hnutí s
různorodým zaměřením. Seznamuji se s obsahem společenství, lidmi, zázemím. U Svědků se mi líbí některé prvky vnitřní oragnizace, některé ne.
Pro představu. Ke stolu přisednou dva nebo tři i čtyři lidi. Rozebírají se různá témata. V tomto případě náboženská. Nováčci i pokročilí jsou školeni velmi
důkladně v argumentaci a protiargumentaci. Pak teprve chodí agitovat mezi lidi. Jsou připraveni. Sám jsem nic podobného nikdy neabsolvoval. Každý si může zkusit
Domluvil jsem se na několika setkáních se Svědky přímo u mě doma. Nesnažil jsem se nikoho ukecat. Nový zákon mám přečtený v několika podobách od různých církví.
Znám i něco z apokryfů. Viděl jsem filmy a četl články na náboženská témata. Nejsem teolog. Nicméně uznávám morálku od tesaře Jošui jako jeden ze základů
běžného lidského života. Naše setkávání vyústilo, pro mou dobrou argumentaci, v předem domluveném rozhovoru s člověkem, který má jako jeden z mála skutečně
placenou funkci u Svědků Jehovových. Tento člověk je placen jako skutečný znalec písma. Dalo by se říci konečná autorita při výkladu sporných záležitostí.
Rozhovor nebyl dlouhý. Znalec vždy přesně citoval obsah písma podle výkladu Svědků Jehovových. Spor nastal u výroku:
Máme novou kočku Jeny. Já ji říkám Bílá ponožka nebo zkráceně Bipo. Srst má černou s bílým čumákem, náprsenkou a bílými konci tlapek. Po Líze a Mindě je to naše
třetí kočka v Kralupech. Jeny potkávám kolem vánoc před školou, kam chodí kluci. Shýbám se, abych ji pohladil. Nechá se a jen tak mi skočí na klín a poté na
ramena. Mrouská a nechce dolů. Jdu s ní až před dům. Zde ji sundám a položím na chodník. Otevřu dveře a vejdu. Kočka za mnou. Zvedám ji, odnáším na dvůr a
zavírám dveře. Jdu pro ostatní, aby také viděli předvánoční překvapení. Nevím, zda tam kočka bude nebo uteče. Po otevření dveří vejde a nechá se od každého
pohladit. Pes chce také hned k ní. Kočka prská a ukazuje drápy. Po pár dnech u nás spokojeně bydlí a dokonce spí společně se psem na jednom pelechu.
Začátkem únoru měním styl života a po pěti letech se stávám zaměstnancem. Přestávám pracovat asi 15 dní v měsíci po dvanácti hodinách, ve dne i v noci.
Jsou měsíce, kdy mám pouze noční. Přináší to zvláštní styl života, ale také pozitiva. Někdy se dá na nočních spát. Spánek je to nekvalitní, ale pak mám den pro
sebe a můžu ho věnovat dětem.
Nastupuji k
Pozoruju vše přímo a na vše si mohu sáhnout. Pro zájemce je zde inkubátor pro
Jsem rád, že majitelem je Čech, a že je to český příběh. Doufám, že českým příběhem vše zůstane. Uvidím. Objevil se nový selfmademan. Historicky znám Baťu,
nověji Johna Vaňharu z webu
Při psaní blogu, vzpomínek a postřehů nespěchám. Psaní přerušuju a opět se k němu vracím. Pouštím si hudbu.
Canon in D dur od skladatele Johanna Pachelbela
Adaccio od skladatele Albioniho v podání mistra Hausera hrajícího na violoncello
Tklivé housle navozující smutek a až lítost z filmu Schindlerův seznam
Soundtrack k filmu Tanec s vlky
Právě jsem zahnal kluky do pelíšku. Brzo vstávají. Matýsek chtěl, aby ho někdo hladil a tak k němu zalézám pod peřinu a výskám mu vlasy dokud neusne. Mamka není
doma a já jsem nadšený otec. Jdu ještě udělat dřevo na topení a pak dobrou ...
Máme za sebou druhé kolo oslav narozenin Matyáše. Do Prahy s námi jedou dva kluci, Tadeáš a Vojta. A dvě holky, Kačka a Nela. Richard s námi tentokrát jet nechce.
V Muzeu smyslů kousek od Masarykova nádraží se partě nejvíce líbí postel s hřebíky. Po sednutí nebo ulehnutí na postel se stiskne tlačítko a z dřevěné
postele vyjedou tupé hřebíky vysoké asi 10 cm, které zájemce nadzvednou bez toho, že by mu ublížily. Děcka to zkouší stále znova a znova :- ) Mě nejvíce
upoutá tunel s pevnou železnou lávkou, kolem kterého se otáčí válec. Na lávce stojím a užívám si iluze domnělého pohybu lávky, vyvolávajícího slabou závrať
a pomatení zrakových vjemů. Vše je bezpečné! Hezké jsou místnosti, které vyvolávají svým zešikmením dojem zmenšení nebo zvětšení lidské postavy. Pokud se dva
jedinci postaví každý do svého rohu, jeden vypadá jako trpaslík a druhý jako velikán. Je zde i koupelna se záchodem, která je vzhůru nohama nebo zrcadla
vytvářející deformací odrazu z lidí Hobity nebo naopak vyžlata. Procházíme zrcadlovým bludištěm nebo řešíme hlavolamy. Na stěnách jsou obrazové iluze, kde
jedna věc namalovaná dvěmi a více způsoby vytváří dojem předmětů rozdílných rozměrů. Při přiložení šablony je zřejmé, že se jedná o identické věci nebo
předměty natočené nebo posunuté určitým směrem. Je tu mísa s otvorem kam může člověk vsunout hlavu. Zrcadla a optický klam způsobují vjem oddělené hlavy
podávané s jídlem na podnose.
Vstupné tentokrát není zdarma. Vše je prostorově menší než místnosti Zemědělského muzea, ale děcka si to užila.
Ve vlaku na cestě zpět do Kralup probíhá diskuse a hlasování, co se bude dít dál. Vyhrává návrh holek, ke kterým se přidává Tadeáš. Jdeme asi na hodinku na
hřiště na kopec Hostibejk. Z Hostibejku procházíme přes zahradu k našemu domku. Porcuje se dort a rozdávají dárky. Všichni Matymu popřejí pár slovy a podáním
ruky. Soutěží se s kinectem na Xboxu ve sportovních hrách. Všichni se dost zadýchají. Děcka zkouší s kinectem taneční hry nebo prubnou Matyho novou interaktivní
hru Lego Worlds, kde se dají budovat různá prostředí a vytvářet příběhy postaviček. Pomalu se všichni odpoutávají, prozkoumávají zahradu a prolézají
Mamka mimo dortu připravila kuřecí nagetky, hranolky, zeleninu ...
Myslím, že Matyho narozeniny slavené
Po práci jezdívám kolem Vltavy na kolečkových bruslích. Stačí vyjít z jedné z budov bývalé teplárny v Holešovicích, přejít most přes Vltavu a sejít na
asfaltovou dráhu. Jezdím většinou v pondělí, úterý a pátek. S klukama stejnou trasu projíždíme v sobotu nebo v neděli. Obvykle končíme v Klecánkách. Necháme
se převézt místním celoročním přívozem na druhou stranu řeky a dojdeme na vlakové nádraží v Roztokách u Prahy.
Zkoušíme na bruslích projet cestu po levé straně ve směru toku proudu řeky. Jedeme od Klecánek k Úholičkám. Míjíme výrazný lom na protějším břehu a plavební
komoru Roztoky. Kvalita asfaltu rychle klesá.
Matyáš bývá při delších cestách dost unavenej. Od loňska má nastavitelné brusle pro různé velikosti nohy. Richard dostává brusle nové. Už ve 13 letech má
velikost nohy jako já, tedy 42. Od kolegy kupuji také prakticky nové brusle. Sám je moc nepoužíval. S kvalitníi kolečky i ložisky. Zánovní brusle mají navíc
speciální samoutahovací zapínání.
V tomto týdnu je Ricky opět na závodech v atletice. Zastupuje školu Generála Klapálka na okresním přeboru ve štafetovém běhu a skoku do dálky. Oboje vyhrává.
Do dálky skočil 4,93 m. Místo zlaté přiváží ale stříbrnou medaili. Školní tým celkově za všechny školy skončil druhý se 4000 body. Neratovický tým měl 4200 bodů.
Neratovice reprezentují i 16-ti letí kluci. Není to tedy vyrovnané. Škoda, kralupští mohli jet na krajský přebor.
Matymu se snažím pomáhat s učením. Někdy to výsledky přináší, někdy ne. Stále v sobě nosím pocit, že musíme s učením přidat.
Sám chci pro sebe více času, abych život netrávil jen povinnostmi.
Rád bych doma zavedl dny, kdy budeme hovořit anglicky nebo německy. Hovory by nebyly úplně podle pravidel. I tak by to pomohlo.
Chci se více ponořit do 3D tisku. Co nejvíce zvládnout programování 3D modelů. Objednávám na e-shopu pro sebe i kluky 3D tiskárnu Prusa MK3. Tu, jejíž díly
v zaměstnání sám montuju. Pomoc s finální konstrukcí mi nabízí kolega. Uvažuji, že ji smontuju se starším synem. Nevím ale, zda by ho to bavilo.
Od posledního zápisu se stává spousta věcí. Nejdůležitější je začátek prázdnin 29. června, kdy kluci dostávají vysvědčení. Ukazují se výsledky a snaha za nimi
stojící. Matyáš má dvojky z češtiny a prvouky. Stejné výsledky jako v pololetí. Myslím, že tady Matyášova učitelka přimhouřila nejen jedno oko. Richard měl v
pololetí jednu dvojku, teď má tři. Z přírodopisu, češtiny a němčiny. V němčině má průměr známek 1,29. Výsledná dvojka mi tam tedy nesedí. U Richarda je za
výsledky už jednoznačně jeho vlastní úsilí. Matyáše musím stále motivovat a vysvětlovat, proč je nutné vyvíjet vlastní úsilí. Asi mu připomínám ohranou desku.
Na prázdniny kopíruji poslední kapitoly učebnic, abychom sem tam látku zopakovali.
Matyáš je s mamkou v děčínské ZOO. Líbí se mu krmení koz. Krmení se dá koupit v automatu u výběhu. Do výběhu mohou lidé vstoupit a mezi kozami se volně pohybovat.
Doma po výletě mi vypráví, jak kozám dělil krmení. Má 18 výživných kuliček. Kozy se mezi sebou tlačí a strkají. Matyáš je ale spravedlivě podělí a každé koze dává
stejně. Toto chování vypovídá o jeho charakteru. Poučuji ho, že je to správné, ale zároveň upozorňuji, že by si měl dát pozor. Někteří ho mohou jeho poctivost snadno zneužít. A to i vrstevníci nebo kamarádi.
Cestu začínáme u zastávky v Janovicích a končíme u zastávky Teplice nad Metují skály. Na mapě je mnou vyznačená přerušovaná červená čára. Po ní vcházíme do skal
a vracíme se zpět.
Víkend před začátkem prázdnin jsme opět na kolečkových bruslích a kroužíme kolem řeky. Při jízdě se mi vybaví vzpomínka na
Po dvou týdnech v klubu Golf Snail Úholičky začíná sezóna. Opět přicházíme stejnou zkratkou pod schodech od železnice. Uvítá nás bodrý muž s otevřenou a příjemnou
povahou. Nevím proč, ale stále si mě pohledem měří. Vysvětluje nám co a jak. Líbí se mu naše přiznání, že jsme
Práce, ta mrška, co nám bere ze života tolik času. Kolektiv vedle mě se stále, až na pár jedinců, mění. Ze všeho se stala rutina. Stále rostou normy a tlak na výkon. Předělali nám oddělení. Sedíme k sobě zády a místo na sebe koukáme do stěny. Navíc chtějí z oddělení odnést 3D tiskárny, které máme k dispozici pro soukromé tisky.
Tiskneme na
Není nad to tisknout různé věci a dělit se vzájemně s kolegy a kolegyněmi o zkušenosti přímo na místě.
Pravděpodobně to někteří, nad námi v
3D tiskárna doma přináší rozporuplné výsledky. Na jednu stranu jsem rád za zkušenosti, které snaha o správné nastavení tisku přináší, na druhé straně jsem
rozčarován z toho, že zatím nedokážu tiskárnu optimálně nastavit pro libovolný tisk. Po zakoupení tiskárna tiskla správně. Poté syna napadlo, co se stane,
když zvolí v menu softwaru možnost
Matyáš se dnes vrací ze 14 denního tábora Ihaháček. Pobýval na ranči Sluníčko v Bučovicích u Votic. Byl v oddíle Chňapíci s kamarádem Tadeášem. Bydlel
ve srubu Srdíčko. Sestra Tadeáše Elen byla v oddíle Vládci moří a bydlela ve srubu Sluníčko.
Hned po příjezdu na tábor nám posílá dopis s tímto textem:
Součástí tábora jsou koně, lama, kozy a další zvířata. Hřebci se jmenují Lucky, Fíťa, Dáreček, klisna je Sylvička. Lama nebo spíše lamák se jmenuje
Monty. Jméno jedné kozy je Čokinka. Na fenky děcka volají Nastěnko a Maruško. Morčeti říkají Pan sušenka. Želva se jmenuje Babřík. Má ráda kobylky. Ty
jí děti chytají.
Maty během pobytu na pár listech vytvoří deníček. Zkuším ho přepsat do tohoto textu o životě tak, aby zápis z pobytu byl lépe srozumitelný.
Deník začíná:
Druhý den ráno mám službu ve stáji. Uklízím po koních a lamě bobky.
Třetí den mám také službu u koní. Kartáčuju je a čistím jim kopýtka. Tento den se všichni koupeme v jezeře. Cestou k jezeru ochutnáváme a jíme kopřivy
a šťovíky.
Čtvrtý den po bodování úklidu dostáváme zelený nebo červený puntík. Za nejhorší úklid byl černý puntík. Za celý tábor se parta, s kterou jsem ubytován,
umístí v úklidu první. Za odměnou získáváme sladký pendrek. V pátek děláme s koňmi gymnastiku, tedy různé polohy na koních. Nasbírám 40 šípků, které potom
sním. Tento den se myjeme (asi se myli každý den, nejen čtvrtý :- ) a potom děláme kožené váčky, do kterých sbíráme krystalky, tj. kamínky, za plnění
úkolů. Čtvrtý den spíme ve starých stanech. Mám s Tadeášem hlídku od 5:30 do 6:30.
Pátý den si děláme ke snídani čaj a chleba.
Šestý den máme službu na zahradě. Sázíme jahody a sbíráme špendlíky ze stromu. Večer děláme táborák, kde sním dva buřty a dva chleby.
Sedmý den tábora si můžu vybrat službu. Vybírám si službu u koz.
Osmý den tábora uklízím po koních bobky.
Devátý den tábora mám po snídani službu u koní, které hřebelcuju a kartáčuju. Moc mě to baví, ale musím skončit a odejít za další zábavou.
Desátý den chodíme Stezku odvahy. Stezka je osvětlena svíčkami. Na konci je zeleně osvícená lebka s kamínky, které musí každý odvážlivec přemístit do sudu.
Lebky se nebojím.
Šestý, desátý a dvanáctý den jezdím na koni se jménem Lucky. Lucky má bílošedou barvu srsti. To mě hodně baví. Lucky je z koňů nejstarší a nejvyšší. Shýbá
se, nechává hladit po čumáku a loudí mrkev, kterou má rád.
Na konci deníku je nakreslený Matyáš na koni.
Letošní prázdniny jsme pro Matyáše připravili 12-ti denní tábor se zvířaty, týdenní příměstský tábor a 14-ti denní cestu s taťkou a bráchou opět do států
jižní Evropy.
Starší Richard pojede s taťkou a bráchou jen do států jižní Evropy. Tráví dost času u her na Xboxu, PC nebo mobilu. Někdy si jde s kámošema zahrát fotbal na
hřitě Kaučuku pár ulic od našeho domu. Snažím se ho více rozpohybovat. Ve čtvrtek a v pátek projíždíme kolem poledne na kolečkových bruslích cyklistickými
stezkami po březích Vltavy.
Jednou vybíráme směr z Klecánek do Holešovic a podruhé z Holešovic do Klecánek.
Hrajeme golf na hřišti nad obcí Úholičky. Půjčujeme si hole a kupujeme míčky. S kupováním míčků to moc nepřeháníme. Stačí projít remízky na hřišti. Míčků
zdarma je tu k dispozici dost. Richardovi moc nejde odpalování míčku mezi jednotlivými jamkami. Zdáli nás pozoruje německý hráč. Když se přiblížíme, tak nás
osloví a zeptá se, zda umíme anglicky. Po odpovědi, že ano, Richardovi vysvětluje, jak má odpalovat. Richard mu údajně dobře rozumí. Na styl odpalování
míčků to ale moc vliv nemá :-) Navrhuju mu abychom všichni o víkendu jeli někam na kole. To se mu nechce, prý je moc unaven :-(
Ve dnech 12. až 24. srpna projíždíme Rakouskem, Itálií, Chorvatskem a Slovinskem.
Cestopis nazývám podobně jako loni
V
Od nadšeneckého popisu situace na pracovišti přecházím k popisu kritickému i proto abych si vyzkoušel jaká bude odezva ze strany vedení společnosti. Během
pracovního života si všímám, že vedoucí
Jsem zavázán více lidem ve firmě. Za pomoc při sestavení nově koupené vlastní 3D tiskárny a za pomoc její pozdější opravě a seřízení. Děkuji některým vedoucím
za vyhovění v určitých situacích. Drobnější pomoc je normální. Zachoval bych se v těchto situacích stejně. U větší pomoci nevím, co s tím. Jak ji oplatit? Je to
trochu nepříjemná situace pro mě jako dlužníka.
Ruce mě při manuální práci už nebolí. Jsem spokojenější. Když vezmu celkovou situaci, benefity, kolektiv, vedení ... jsem spokojen.
Pokusím se popsat situaci s rozumem.
Při pozorování práce kolem sebe si všimám, že by šel optimalizovat tok materiálu a zhotovených polotovarů. Maximální množství dávky pro zhotovení polotovaru
na jednoho pracovníka lze snížit např. na 5 kusů. Víc kusů by systém nedovolil zhotovit.
Výhody:
Plynulost toku materiálu a zásobování.
Plynulost toku práce.
Plynulost toku polotovarů. Ti, co přebírají moji práci, nemusí čekat na zhotovení a odepsání do systému celé větší dávky, ale dostanou menší dávky častěji.
Nezůstanou rozdělané větší dávky pro nedostatek některých komponent.
Pracovníci neblokují dokončení větší dávky tím, že jim právě skončila směna.
Na pracovišti nebudou ležet bedny s různým materiálem. Menší dávka se většinou vejde na stůl.
V kanceláři vedoucích místo:
Celkově se omezí nerovnovážnost v systému.
Nemám globální nadhled nad celým procesem a tak jsou moje postřehy možná nesprávné.
Moje vlastní tiskárna po opravě v servisu tiskne lépe než po zakoupení! Právě se vedle mne tisknou háčky různých barev do koupelny v podobě kotvy. Nápady s
tiskem a zasvěcením kluků mám. Teď ještě mít čas :-)
Dost bylo práce. Práce je pouze činností. Je pouhou proměnou skutečnosti. Práce ve skutečnosti žádný hlubší smysl nemá.
Při činnosti sleduji tok mysli, tok pozornosti. Sledování toku mysli, pozornosti a smyslů je přerušované. Není kontinuální. Snažím se, aby tok pozornosti byl
nepřerušovaný. Navíc si mám být vědom nohou, jejich distální části. Pro oživení přidávám uvědomění dechu, uvědomění si okolí, uvědomění si pocitů a prožívání.
Společně nebo tato uvědomění střídám. Spojení uvědomění si toku pozornosti ve spojení s kladným prožíváním (které vyvolávám záměrně), je asi nejobtížnější.
Je rozdíl při sledování toku pozornosti při manuální práci, intelektuální práci a při odpočinku. U manuální práce je to nejlehčí. Při odpočinku často pozornost
mizí a je nahrazena neuvědomělým tokem myšlenek a sněním.
Je dobré použít vztah: Sebepozorování a kontrola vnímání. Sebeuvědomění - vůle - sebeovládání.
Dá se sledovat tok pozornosti i vůle zároveň? Zintenzívnění pozornosti jedním směrem potlačí vjemy ostatní. Je to jako, když sešlápnu pedál plynu v autě. Vjemy
jsou intenzivnější (rychlejší), ale vědomí jich zpracuje méně.
Květoslav:
Při těkavosti u tohoto typu sebekontroly mohu použít odříkávání v duchu a zároveň uvědomění si: nohy, dech, pocity, nohy, dech, pocity ... Je třeba si nohy
uvědomovat, vnímat uvolněný dech a prožívat dobré pocity. Pokouším se spojit vše do jednoho souvislého vnímání a prožívání.
Hádej, kdo je na konci procesu vedoucího k úspěšné sebevládě?
Malá úvaha nad pracovním stolem. Úvahy mít nemám a nemám ani vyvozovat závěry. Intelekt směřující k zájmu o svět se nechce jen tak lehce vzdát :- )
Když se budu pohybovat mezi lidmi, kteří sledují především svůj vlastní prospěch, a já se budu snažit chovat poctivě, budou mě mít za hlupáka. Tady je třeba
použít přístup jako u pořekadla:
Květoslav:
Nepoctivci mohou apelovat na poctivce, protože z toho mají prospěch. Není třeba se kvůli poznání nebo morálce nechat manipulovat.
Mezi 27. a 30. zářím projíždíme Jižní Moravou. Navštěvujeme příbuzné, které jsem neviděl přes 20 let.
Před první návštěvou užíváme od půl jedenácté až do půl sedmé Aqualandii Moravia v Psohlávkách u vodní nádrže Nové mlýny. Prakticky nepřetržitě jezdíme na
skluzavkách různého typu. Plujeme v člunech pro tři nebo pro dva a střídáme se. Nejprudší skluzavku s názvem
Po zábavě, až navečer, přijíždíme do Trstěnic k domu
Druhý den procházíme okolí domu, zahradu a vesnici samotnou, aby kluci viděli, kde jsem jako kluk pobýval o prázdninách. Zastavujeme i na hřbitově k uctění památky
předků. Chtci mít fotografie kluků s náhrobky, jmény i daty tak, aby bylo vidět generační propojení. Kluci fotografie ocení pravděpodobně, až budou v mých letech.
Odpoledne zajíždíme k sestřenici Jitce a jejímu muži Otovi na návštěvu do Horních Dunajovic. Jitka provdaná Rapfová je dcerou Jitky Hurtové. Doma v Dunajovicích
je i dcera Jitky a Oty Katka. Ta čeká miminko. Obdivujeme dům i zařízení jednotlivých pokojů. Sám bych chtěl podobně žít. Jako dárek přivážím rodinné video z doby
okolo roku 1995. Aspoň si to myslím. Nejsem si rokem jist. Je milé, na filmu, vidět všechny o roky mladší. Pro nás starší je zase překvapením, jak jsme se během
let změnili. Ve videu účinkují teta Jitka Hurtová r.Ziková, její muž Richard Hurt, sestřenice Jitka Rapfová r.Hurtová, její muž Ota Rapf, moje mamka Jarmila
Glosová r.Hurtová, babička Alžběta Hurtová r.Mužná, sestra dědy Josefa Hurta Marie Styxová r.Hurtová a její dcera Marie Konečná r.Styxová. Po videu se bavíme o
cestování, příbuzných a hlavně o dětech a o tom co dělají nebo studují. Ota působí jako ředitel a Jitka s Katkou jako učitelé ve škole v Trstěnicích. Dochází
na probírání poměrů na školách. Zpětně nevím, jestli moje názory nebyli příliš radikální. Myslím, měl bych se držet zpátky a neprezentovat tak moc svoje představy.
Tomáš syn Jitky a Oty vystudoval historii a muzeologii. Pracuje ale v kasinu, kde je spokojen.
K večeru po návratu do Trstěnic se na nás přijíždí podívat sestřenice Irenka. Irena je druhou dcerou Jitky a Richarda. Přijíždí bez muže Pavla. Ten je jako ředitel
domova pro seniory údajně dost vytížený. Probíráme situaci kolem nemocnic, kde se sestřenice pohybuje už kolem 28 let. I Irena během povídání s překvapením zhlédá
zachovalé rodinné video.
Následující den pobýváme v Lednicko-Valtickém areálu. Je ohromný a velkolepý. Vzpomínky mi připomínají, že jsem tam byl jako kluk s mamkou. Prohlížíme stáje s
instalovanou výstavou historie vývoje zámku a skleník. Vybíráme jednu z hlavních prohlídek zahrnující reprezentační prostory a docházíme se podívat na minaret.
Na ten po schodech vylezeme a z výše asi 60m přehlédáme zámek, jezera s ostrovy a okolí. Uděláme spoustu fotek.
K odpoledni telefonem domlouváme návštěvě u strýce Mirka ve Cvrčovicích poblíž Pohořelic. Za Mirka se provdala sestra mojí mamky Zdenka. K večeru kolem sedmé jsme
na místě. Mirek vlastní nově postavený dům s hezkou zahradou. Ubytuje nás v prvním patře, kam údajně skoro nechodí. Patro užívají spíše návštěvy. Jako Jitka v
Trstěnicích obývá dům sám. Při rozhovoru se svěřuje, že se ještě nesmířil s odchodem své ženy Zdeny. Seznamuje nás se svými psy, které chová. Ti jsou tzv.
čistokrevní, určení na chov. Podobně jako u Jitky mladší i starší, Oty a Irenky se snažím zavést řeč na rodokmen a předky. I tady dostávám cenný dárek. Opisy z
křestních listů, které mě posunou až k deváté generaci od mých synů. Také dostávám rodokmen rodiny Egertů zpracovaný v aplikaci PDF. Aplikace obsahuje jiný pohled
na tvorbu rodokmenu obecně a cenné rodinné údaje. Sám při návštěvách v rodině zanechávám odkaz na své webové stránky, kde je
V neděli kolem druhé odpolední se rozloučíme a vyrážíme k domovu. Vracíme auto zapůjčené přes carsheringovou společnost. Kluci jsou doufám rádi za zážitky a za
seznámení s příbuznými, které znali jen z vyprávění. Já si cením milých setkání a genealogických pokladů.
Až později, několik dnů po návratu, kdy se mi vybavují dřívější události, si uvědomuji, co nám vlastně říkala babička Alžběta, když jsem ji viděl naposledy.
Připomínala nám, ať se stavíme u hrobu
Chci ještě zmínit tetu Jitku a potom strýce Mirka. Jitka mi při loučení přála, ať to dáme s mojí ženou dohromady, že k sobě patříme. Myslím, že brala ohled na naše
syny. Odpovídám jí, že nevím. Při odjezdu, u auta, má v očích otázku:
Úvahu, v posledních dvou odstavcích jsem dopsal 14.10. kolem 23:30.
Procházím se se psem v lese Lutovníku kousek za domem. Chtci udělat pár fotek s listím měnícím barvu do žluté, červené, rudé, oranžové ... Listí je ale
stále spíše zelené. Dělám tedy jen fotografie se sluncem prosvítajícím mezi stromy.
Přímo nad naším domem, kde bývalo vždy jen pole, je stále více zastavěných parcel. Bydlívali jsme na konci Kralup, teď budeme bydlet v nich. Je to škoda.
Srnky, které k nám chodí v zimě na zahradu, asi chodit přestanou. Vše se mění.
Odpoledne po procházce děláme s Matyášem domácí úkol. Má dopsat deník o pobytu na škole v přírodě, ze kterého se nedávno vrátil. S pobytem byl spokojen,
tak doufám, že to
Matyáš mi dnes opět připomněl, že nemáme jíst maso. Nevím, zda to má ze sebe, nebo ho někdo ovlivňuje. Říká mi, že zvířata co jíme také chtěla žít. Maty se
rád dělí o věci s ostatními nebo rád rozdává dary jen tak. Říkám mu, že má čisté srdce. Nedávno jsme připravili do školy seznam, kde měl uvést, jaké má dobré
a špatné stránky. Dobré se mi hledaly dobře, špatné hůře. Na první místo jsem uvedl právě čisté srdce. Maty neví, co tím myslím. Snažím se mu to vysvětlit.
On to na sobě nepozoruje, myslí si, že takoví jsou všichni. Ale to se mýlí. Tato skromnost ho s věkem a zkušenostmi asi opustí. Doufám, že čisté srdce ne,
a že se s ním naučí pracovat.
Předevčírem jsem měl
Před několika dny zažívám šok. Oba kluci mi během pár dnů předvedí, že vše není tak ideální, jak si to sám pro sebe kreslím. Během krátké chvíle mi ukazují,
že umí lhát i podvádět. Dokonce dochází i na to, že si vezmou něco bez povolení. Nebudu uvádět, co se stalo, protože nechci shodit je ani sebe. Když se
dozvídám, co se stalo, vstoupí do mne vztek. Zuřím, jak už dlouho ne. Za pár dnů se uklidním. Ptám se kluků, v čem je problém. Jsem na ně moc přísný nebo moc
hodný? Pokouším se jim vysvětlit, že je to hlavně moje selhání, že pravděpodobně nedělám něco správně. Nevím, jestli mi rozumí. Každopádně doma měním pár věcí
a zavádím jiný režim. Navrhuji i možnost odměn, ale to ještě nemáme domluvené.
Včera napadl sníh. Předtím několik dnů mrzlo a tak sníh zatím drží. Kupuji slunečnicová semena, jako každý rok a dnes je s Richardem nasypávám k budce, před
oknem, do krmítek. Ta jsou na první terase zahrady a tak můžeme při sezení u počítače z okna pozorovat nálety sýkorek a někdy i jiných ptáků.
Sníh mne vlastně zaskočil. Nepočítal jsem s ním. Zaplatil jsem si další zálohu umožňující půjčování aut za výhodnější ceny u carsheringové společnosti Ajo
a dnes přivezl domů brikety na topení. Naštěstí povrh silnic neklouzal a vše bylo volně průjezdné.
Richard oslavuje své 14 narozeniny. Dostává dort se 14 svíčkami. Ty sfoukne na první pokus. Dary si už vybírá sám. Dostává je v předstihu. Chtěl dobré boty a
oblečení odpovídající jeho vkusu. Nakupujeme u Bati, kde si kupuje boty nejen on, ale i já s Matym. Pak procházíme několik obchodů s oblečením. Richard dospívá,
svalnatí, hrubne mu hlas a rysy. Je pohlednej a holky mu to dávají najevo. Někdy si s tím neví rady. To je ale normální. Pokouším se mu vysvětlit, že mu to
může v životě přinést spoustu výhod i hezkých zážitků. Dobře vypadá, dobře se učí, jde mu sport ...
Maty nás zlobí. Opět jsme pozváni do školy na konzultace. Zdálo se mi, že je vše už lepší, ale podle poznámek od učitelek vyrušuje a nedává pozor. Ptám se
ho, proč nedává pozor a on mi na to bezelstně odpoví
Matyho práce o jehličnatých stromech. (Ano, trochu jsem mu pomohl :- ) Kresby jsou jen od Matyáše. Učitelce se nelíbil název stromu Hyperion. Co se jí na
domácí práci líbilo neuvedla. Proč? Syn, stejně jako každé dítě v jeho věku, na to čeká. Chce být pochválen. Pochválen před celou třídou.
Je zvláštní, že má Matyáš složky v aktovce s neohodnocenými úkoly. Jako by je nikdy neodevzdal. Proč? Nemá odvahu je odevzdat? Nevím. Nacházím např. popis Jak
bylo na dovolené nebo Jednoslabičný příběh. Před chvílí jsem tašku kontroloval. Jednoslabičný příběh zkusím uvést.
Mám rád hry. A co ty? Ty ne? A proč?
Pojď hrát hry! Co chceš hrát? Já chci boj. Ty chceš sport. A co s tím?
Tak jdi pryč. Tak ahoj.
Ano, není to veledílo a cena za literární přínos z toho asi nebude. Maty to opravdu napsal sám. Opět. Richard by byl ve škole pochválen. Matyáš není. Někdy se
stane, že Matyáš chybí a poté práci neodevzdá. Ptám se ho proč? Maty mi odpovědět neumí.
Pročítám svůj text o cestování v roce 2018 a nacházím tam dvě hrubky. Než něco zveřejním, kontroluju to. Text čtu i opakovaně abych si připomněl, co jsme prožili.
Hrubky nebo nesprávný pravopis najdu občas i v jiných textech. Vysvětlení je možná v tom, že při čtení se moje představivost ponoří do děje a já přestanu vědomě
pravopis kontrolovat a vnímat. Je to nepozornost. Něco chyba není i když to tak vypadá. Koncovky např. u slov roztěka
V souvislosti s nepozorností se vrátím k synovi Matyášovi. Matyáš nedokáže udržet souvislou pozornost při výuce ve třídě. Neví kde je na stránce právě probíraný
text. Jakoby výuku vůbec nesledoval. Nevím, kde ve svém nitru v tu chvíli je. On mi to nedokáže popsat. Doma se ho snažím při výuce držet na místě. Při mém
vysvětlování probírané látky je velmi roztěkanej. Úkoly, kde má něco doplnit nebo spočítat většinou splní snadno. Slovní úlohy v matematice ale kazí, protože
nepochopí zadání. Pokud má svými slovy popsat probíranou látku v přírodovědě nebo vlastivědě, pak je to velký problém. Nejde o to, že by neměl slovní zásobu.
O věcech, které ho zajímají, dokáže mluvit bez problémů. Z mého pohledu je probíraná látka pro něj nezajímavá nebo nesrozumitelná. Snažím se výuku oživit prací
na počítači, takže pořád něco vztahující se k tématu, vyhledáváme. Snažíme se to zobrazit na obrázcích, mapách, srovnáních ... To ho baví. Potřeboval by
interaktivní výuku. Ta je pochopitelně nedostupná.
Hledám vysvětlení problému velké nepozornosti i jinde. Nedávno to probírám s třídní učitelkou na schůzce. Jsem tam i s manželkou. Ve třídě je spolužák o dost
větší a tedy fyzicky vyspělejší. S tím byly v minulosti problémy. V současné době je více hlídán. Maty sedí vedle holčiny, která stále něco nemá. Vyvolává tedy
nepozornost tím, že si půjčuje různé věci, pera na psaní, tužky apod. Ty ale asi bohužel nevrací a my stále něco dokupujeme. Ano Matyáš je nepořádník, ale že
by věci především z penálu mizely takovým tempem? Problémem je také, že spolužačka se stále chce o něčem bavit. To je další zdroj nepozornosti. Pokud vedle
sebe posadíme dva žáky s problémovou pozorností, jakej to bude mít efekt? Samostatné lavice bohužel nejsou dostupné.
Ve třídě, kam chodí Matyáš, je údajně polovina dětí s diagnostikovanou poruchou. Děti tedy mají ve třídě pro výuku nejen učitelku, ale i asistentku. Já chápu!!!,
že se všichni v rámci možností snaží. Učitelé i asistenti. U některých rodičů o tom pochybuju.
Pokud jsem se svým synem svědkem a prožívajícím účastníkem
Problémem výchovy a výuky Matyáše je i
Občas se bavím s kolegy a kolegyněmi o problémech kolem roztěkanosti u dětí. Zajímají mě hlavně názory těch, kteří mají také děti. Nedávno mě kolega upozornil,
že na roztěkanost a nepozornost může mít podstatný vliv nadbytek cukru v potravě. Po vánocích se pokusím nejen cukr podstatně omezit. Budeme jíst zdravěji.
Někteří, by mi mohli na podobný popis událostí říci, ať tomu nechám volný průchod, že to moc řeším. To by ale znamenalo, že vše pohodlně přesunu na učitele a
učitelky a v konečném součtu to odnese Matyáš :- (
Když se bavím o Matyášovi s jeho třídní učitelkou, zmíním možnost, že se může přihodit nepříjemný den, kdy to můj syn bude schytávat ze všech stran. Pak přijde
domů a tam ho má očekávat přísný rodič. Takže další nepříjemné pocity, prožitky, výčitky a napomínání. To nejde!
Teď trochu z jiného soudku. O loňských vánocích ježíšek dopřál klukům hlavolam s názvem Ježek v kleci. Není to pravý, foglarovský ježek. Je z oceli a má podobnou
konstrukci. Místo rovných ploch na spodku a vršku jsou pohyblivá ložiska. Uvnitř je ježek s ostny. V návodu je zmínka, že budeme překvapeni řešením. Zkoušíme
pro vyndání jednotlivé otvory a ježka natočit různými ostny. Nic nepomáhá. Maty, téměř po roce, přichází na způsob jak hlavolam vyřešit - vyndat Ježka z klece.
Všimá si, že jeden z ostnů je se závitem a chová se tedy jako oboustraný šroub. Teprve po posunutí ostnu do jiné polohy jde vyndat ježek z klece ven. :- )
Jak jsem už někde zmínil, ne všechny zážitky jsou vždy úsměvné. Přišel e-mail od nějaké slečny. Možná se nějaký hajzlík jen za slečnu schoval. Slečna údajně
zkopírovala vše z mého počítače s veškerou historii mé práce na internetu. Blahopřeji :- ) Mail je psán sofistikovaně. Hlavním obsahem je žádost o peníze,
přesněji o Bitcoiny. Jinak o mně vše uveřejní. Z textu je patrné, že jde propracovaný postup, který nebyl použit poprvé. Na podobné vydírání nebo vyhrůžky
reaguji zasláním textu:
Mimochodem žádný majetek nevlastním. Už z principu. Žijeme relativně skromně, ale v dostatku. Umím s příjmem zacházet tak, abych synům dopřál, co potřebují.
Nehromadím, pouze hospodařím. Přináší to relativní spokojenost a štěstí.
Zajímám se o život ve všech jeho podobách. Chci mu porozumět. Proto mohu použít i postupy, kterým ostatní nerozumí. Pokud v mé historii a to nejen v uložených
informacích najdete něco, co vás pohoršuje, pak věřte, že jsou ve mně i horší věci. Vše se ale odehrává pouze v mém nitru nebo představách, ať již tomu
nechávám volný průchod, ovládám to nebo to vyvolávám záměrně. Do běžného života to nepronikne. Někdo může namítnout:
Pokud pozoruju lidi, vždy mi připadá zvláštní, jak se každý dobrovolně uzavírá do vězení složeného z vlastních představ, názorů a sklonů. Z tohoto vězení mají
lidé tendenci přesvědčovat ostatní, že jedině toto je to správné, a že by se ostatní měli dobrovolně do jejich vlastního vězení uzavřít také. Osobní vězení zvané
Dokončuji kalendář pro rok 2019. Umístím ho na webové stránky. Nechám ho vytisknout a poté zalaminuju jednotlivé listy do fólie. Přidá se kroužková vazba a výřez
pro možnost zavěšení. Kalendář dávám darem nejbližším v rodině. Vytvářím tím památku na uplynulé roky.
Rozšiřuji na osobním webu rodinnou Fotogalerii. Přidávám výběr několika fotek za uběhlý rok do samostatné webové stránky. Vzniká tak souvislá časová osa, kde se
dá prohlédnout
Letošní poslední výlet. V neděli 23. prosince jedeme do Pardubic podívat se na vánoční trhy, centrum a zámek. Tip na Pardubice nacházím v časopise dávaném
zdarma ve vlaku. Vzpomínám, jak v devadesátých letech v Pardubicích vystoupuji z vlaku, přicházím do haly nádraží, pozoruji a poté ochutnávám perníky rozložené
v hale na jednotlivých stolech. Stolů a prodejců jsou desítky. Chci aby podle mých vzpomínek čerstvý a měkký perník ochutnali i kluci. Časopis navíc slibuje jedlé
perníkové ozdoby na stromeček. Ten máme doma nazdoben už z předchozího dne.
Po příjezdu do Pardubic v hale nacházím jedinou prodejnu s perníkem. Kupujeme namátkově pár perníků zabalených v průhledné fólii. Vypadají dobře. Po ochutnání
přichází zklamání. Je poznat, že zboží není čerstvé. Podobný perník průměrné chuti a kvality se dá koupit kdekoliv. Ozdoby na stromek slibované časopisem
nenacházím ani na tržišti v centru na náměstí. K dostání jsou předražené perníkové chaloupky, velká perníková srdce apod. Chybí obyčejný perník v podobě cihličky
s čokoládovou polevou a různými příchutěmi. Kolem náměstí jsou v přízemích domů různé prodejny s perníkem. Bohužel zavřené. Na všech dveřích visí nápis:
Dost bylo veselé vánoční nálady, vrátím se k popisu. Centrum je hezky opraveno. Poblíž náměstí je údajné nábřeží. Místní ulička se tak i jmenuje. Wernerovo nábřeží.
Nábřeží ale nečekejte. Říčka teče pod městem a pouze u kostela vystupuje v podobě kamenného nábřeží. Vypadá to zajímavě. Dojem kazí indická restaurace s podivným
plotem a odpadky. Poradil bych majitelům, ať si otevřou restauraci v Indii i s plotem a odpadky si vezmou sebou. Nacházíme kostel svatého Bartoloměje. Zvenku na
pohled zajímavou stavbu se vstupními mohutnými dveřmi. Za vstupem jsou vitráže z roku 1925 s nápisy:
Vydáváme se na zámek, který je odtud jen kousek. Ten je obklopen hradbami a kasematy se střílnami. Zvenku opět nádherná stavba. Hradby zdobí šestihlavňové varhany.
Ty vychází z husitských píšťal. U pokladny nám starší dáma nabízí lístek pro dospělého za 220 korun se samoprohlídkou všech expozicí a neomezeným časem. To by
Matyáše nebavilo. Vybírám expozice Zámecké hodiny a sklo a Palné zbraně. Zámecké hodiny jsou soukromou sbírkou Jana Frydrycha, který vystavuje i místní skleněné
plastiky. Sbírka hodin zaujme. Majitel, dle mého kvůli sbírce milionář, je získává poškozené darem nebo za nízkou cenu a vrací je do původní podoby. Dle životního
příběhu se ho jako malého kluka ujal soused a zároveň hodinář bydlící ve dlejším bytě. Starší hodinář věděl o hodinách vše. Měl dvě dcery, ale ty se o řemeslo
nezajímaly. Malého kluka postupně naučil vše rozebrat a zase složit. Během let už nebyl mistr jen jeden, ale mistři dva.
Docházíme do expozice palných zbraní. Zjisťujeme, že některé zbraně jsou nainstalovány k vyzkoušení, ohmatání a použití. Maty i Ricky je hned testují a studují.
Nabíjejí, střílejí a zkouší pohyblivé části mechanismů. Maty prohlásí:
Mladý ostrostřelec s křesadlovou předovkou.
Na vánoce je mamka s námi. Rozmrazuji a naporcuji darovaného kapra. Ten nám věnovali známí. Byl chycen už v létě. Pomáhám mamce Jáje v kuchyni. Dáváme víno a
otevřeně hovoříme o naší minulosti. Kuchyní provívá vůně smažené ryby. Před večeří hrajeme společenské hry. Po ní, mimochodem velmi dobré, sejdeme do kuchyně
o patro níže a otevřeme okno pro ježíška. Jakmile zazvoní zvonek, Maty letí do pokoje. Sedne si pod stromeček a hned nás upozorní, že největší dárek je pro něj.
Pak dárky rozdává podle jména. Kluci dostávají hry na Xbox. Maty pistoli nerfku v podobě kulometu a vysílačky. Ricky oblečení, voňavku a digitální hodinky s
krokoměrem, měřičem vzdálenosti běhu, měřičem tepu, měřičem délky spánku ... Mamka dostává peněženku. Já měl dostat pouze velmi tlusté a velmi příjemné ponožky
na doma. Krátce před vánoci mému staršímu mobilu odešlo dotykové sklo. Požádal jsem ježíška o mobil nový. Měl jsem štěstí, dostal jsem ho.
Mamce Jáje nebylo dobře. Také nechtěla jít pozdě v noci sama pěšky do Lobečku. Přespala u nás. Maty mi tvrdil, že ježíška sice neviděl, ale viděl soba. Myslím,
že příští rok už vše uvidí jinak. Máme před sebou návštěvy kralupského bazénu a novoroční ohňostroj.