Jak jde život
Rok 2021
S bratrem jsme si 21. ledna poslali krátkou zprávu o vzpomínce na mamku Jarmilu. Měla výročí nedožitých 80 let.
Dnes mi volal strýc Mirek Egert z Jižní moravy. Také jsme se bavili o mamce. Poté jsme přešli k širšímu rodokmenu mé rodiny. Mirek mi poskytl doplňující údaje. Opravil jsem a doplnil rodokmen v popisech i v grafické části. Již dlouho mám předsevzetí, že doplním údaje a hlavně fotografie z alba po dědovi Josefovi a babičce Alžbětě.
V práci jsme dostali zajímavý benefit s názvem u Lékaře. Obsahuje paradox. Jsem rád, že ho mám pro celou rodinu k dispozici a současně bych byl rád, abych ho nemusel používat. Nedávno jsem hlasoval v anketě o benefitu za nemarodění v práci. Ten bohužel nevyužiji. Nedokážu garantovat nemarodění ani to, že si na kluky nevezmu paragraf. Musím také zmínit celkovou velkorysost všech benefitů za rok 2020, které si cením.
Co to je život?
Minulý čtvrtek jsem byl pochválen. Pro mě jako rodiče je to svým způsobem vyznamenání. S Matyášem jsme se učili látku, kterou právě probírá v hodinách dějěpisu ve škole. Jde o starověk. Otevřeli jsme stránky internetu a hledali zajímavosti spojené s látkou ve školním sešitě. Maty přečetl odtavec na internetu. Poté jsme k tématu vyhledávali obrázky a souvislodti a volně se o všem bavili. Na konci stanovené doby, kterou jsme si určili pro výuku Maty prohlásil: "Tati, to bylo zatím nejlepší učení, které jsem s tebou měl."
Upřímná pochvala od mého nedospělého syna. :-) Neznám lepší zpětnou vazbu.
Opět přidám něco z pohledu mystiky. Svou činností (v tomto případě učením) vyvolávám proměnu skutečnosti, která mě obklopuje. Právě teď jsem měřítkem věcí - morálkou. Vazba (prožívání), odpovědnost a spravedlnost se propojují.
Toto je život. Rozumíš?
Co je větší odměnou? Produktivita(práce) proměněná na peníze, které jsem někam odložil nebo proměnil v nějakou věc anebo pochvala a porozumnění vztahům a vazbám?
Jde o pochopení, porozumnění životu a až poté o naučení se a odříkání požadovaného nebo udělání požadovaného a získání odměny.
Dokončil jsem kalendář pro rok 2021. Nechám ho vytisknout a šup s ním na zeď. V notebooku se bude zobrazovat "po spuštění". Chtěl jsem jiné pojetí. Hledal jsem inspiraci. Našel jsem ji u Vjási v Mahábháratě. Název Epos je dost nadnesen, protože mám k dispozici jen 14 listů. Hloubka nebo pochopení hloubky mnou vytvořeného rodokmenu mě k tomu možná opravňuje. Dílko je skloubením kalendáře, rodokmenu a mystiky. Text může být pomůckou pro ty, kteří jsou schopni pochopit.
Nejsem autoritou, protože stále nerozumím Životu dostatečně. Jsem autorem a toto dílko beru jako experiment pro vlastní postup. Tady je:
Včera měl můj syn Matyáš narozeniny. Bylo mu 12 let. Maty si vybral v místní pekárně zákusky. Doma jsem uvařil brambory s omáčkou a upekl štrůdl. K obvyklým jablkům a skořicovému cukru jsem do náplně štrůdlu přidal i mletý mák. Velmi povedená kombinace. Na dárek si Maty počká. Bohužel jsme dostali už podruhé sdělení od internetového obchodu, že sice nabízené zboží inzerují, ale ve skutečnosti nemají skladem.
Jméno Matyáš pochází z hebrejského spojení "Mattyth Jáh(u)" s významem "dar od Boha". Maty se narodil na mezinárodní den štěstí a současně na den jarní rovnodennosti. Naši dávní předkové považovali tento den za velmi významný. Věděli, že s prodlužujícími se dny přichází jaro a tedy teplo a hojnost. Přál bych Matymu, aby se dožil stavu, kdy svíčky na jeho narozeninovém dortu budou stát více než dort samotný (je doba plná korektnosti, takže pro ty méně chápavé – ty svíčky zmiňuji kvůli jejich počtu :-)
Něco ohledně času. Existuje pojem Manvantara. Je to jeden z časových úseků indické mytologie. Slovo mytologie může být sporné, protože se může v určitém kontextu jednat o skutečnou časovou jednotku. Manvantara se dá vyjádřit asi takto. Představte si žulovou krychli o straně jednoho metru. Jednou za 100 let se objeví světec a lemem svého pláště se otře o krychli. Dříve se krychle ošoupe, než uplyne jedna Manvantara. Pro lidskou mysl jsou podobné časové jednotky obtížně představitelné.
Maty a učení. Maty a dohody. To je samostatná kapitola. V únoru jsem si pochvaloval, jak Maty spolupracuje. Následující týdny se bohužel vrátil k obvyklému souboji s plněním povinností. Stává se, že Maty odbude požadovaný úkol nebo nedodrží dohodu ohledně návratu domů od kamarádky nebo kamaráda. Z tohoto popisu možná vyplývá, že se jedná o banalitu. Když, ale se svým synem zápasím podobným způsobem každý den, je to dost únavné a zabere to mnoho času. Pokud to vztáhnu na trojúhelník vztahů mezi mnou, Matyášem a učiteli, připadám si někdy jako Ten, kdo je školen a vyučován. Vlastně musím já nebo mamka Jája s Matyášem suplovat každý úkol a každou vyučovací hodinu zároveň s učiteli. Jinak se podle mého a možná i jiných rodičů nedá dosáhnout odpovídající kvality a úrovně výuky a potřebných znalostí. Špatná známka z úkolů nebo výuky je vlastně i špatnou známkou pro mě, protože jsem nezvládl Matyho doučit na odpovídající úrovni. Maty právě probírá přídavná jména. Dám to do trochu úsměvného kontextu: "Nejdobřejší lid posuzoval nejzlejší člověci". Chápu, že za situaci s Koronavirem nemohou ani kantoři, ani škola.
Já a zdraví. Kdekdo v práci tvrdil, že je nemocný tím nebo oním způsobem nebo že má ty nebo ony bolesti. Přidal jsem k tomu poznámku, že jsem pravděpodobně nejstarší a přitom mě nic nebolí. Je za tím cvičení, životní styl a celkový přístup k životu. Jak se říká: "Zakřikl jsem to". Napřed se objevila bradavice na chodidle levé nohy. Tu lékařka vypálí pomocí 180 stupňů zmrazeného dusíku. Nožka se poté vloží do teplé vody. Zmrazené místo zbělá a mrtvá kůže se postupně odstříhá i s bradavicí. Podobně jsem před lety zbavil bradavic i Matyho. Vážnější jsou bolesti zad v oblasti beder vyvolávající i urologické bolesti. Urologická vyšetření nic neprokázala. V této oblasti jsem tedy zdráv. Konzultoval jsem to s doktorem čínské národnosti a další doktorkou, kteří zastupují mou obvodní doktorku, která je na mateřské. Ti doporučili fyzioterapii. Ještě zmíním zvláštní zkušenost s objednáním. Sestra zastupující kralupskou urologii mi k mému překvapení řekla, že nejbližší termín vyšetření je měsíc září. Řešením je údajně prodrat se na nějaké pražské oddělení nebo objednání na soukromou kliniku s poplatkem dva a půl tisíce za návštěvu a čtyři a půl tisíce za registraci. Soukromá klinika s poplatkem by se mě ujmula do tří dnů. Tady opět musím pochválit další benefit od zaměstnavatele s názvem U lékaře. Po jeho uplatnění mi sestra na telefonu obstarala vyšetření, do 10 dnů, bez přehnaných poplatků. Sice ne u příliš milé doktorky, ale postarali se o mě. Doufám, že podobným způsobem mi benefit pomůže i s nalezením fyzioterapeuta.
Včera jsme se dívali na film Liga spravedlivých. Hrdinové se dají dohromady, aby zachránili svět. Hlavním superhrdinou je Superman. Matymu se film líbil. Pro mě to byla pěkná slátanina bez jakéhokoliv děje i hereckých výkonů. Jen přehnané technické efekty a "multikultigender" vyváženost. Ve skutečnosti svět zachraňuji já a mně podobní lidé s obyčejným životem a starostmi. Mamka kluků Jája má koronavirus. Kluci tedy jsou a budou u mě doma minimálně měsíc bez přestávky. Chodím do práce, řeším zdravotní problémy, starám se o domácnost a snažím se být dobrým učitelem. Vlastně ze všeho nejvíce se snažím být dobrým otcem. Až potkám Supermana, tak se mi buď pokloní nebo ho kopnu do "zádele" :-)
Prostor Intelektu nebo také prostor Lidského ducha je mnohem větší, než jaký si o něm děláme ve svých úvahách představy. Říše Intelektu nebo také říše Lidského ducha je mnohem větší, než jakou nám poskytuje výuka nebo informační média.
Proč do Blogu o rodině, psaného pro vzpomínky a pro další generace píšu o Intelektu a Světě lidského ducha? Protože podobnými úvahami a zkušenostmi budou procházet i ti, co přijdou po mně.
Napřed se vrátím zpět časem. Je mi 31 let a já dělám první rok tříleté nástavby školy v Brně z oboru Telekomunikací. Jde o maturitu. V druhém pololetí dostáváme novou učitelku na předmět Český jazyk a literatura. Učitelka přichází z vysoké školy, kde dosud vyučovala. Naprosto nepřihlíží k technickému zaměření námi vybraného oboru ani k tomu, že jako průměrem třicetiletí muži nebudeme mít zájem o témata z literatury, která prosazovala. Také nám oznámila, že očekává znalost látky z prvního ročníku klasického denního čtyřletého studia. Na konci ročníku opouští zhruba polovina třídy školu s nedostatečnou z češtiny s tím, že už se nemíní vracet a pod touto dámou se pokoušet o nápravu. Výuka probíhala asi takto. Vyučující nám zadala slohovou práci na námi vybrané volné téma. Obsah se měl vejít na papír o velikosti listu A4. Napsal jsem úvahu o penězích a současnosti, která mě mimoděk napadla. Podstatná část studujících dostala nelichotivé hodnocení. V mé práci nebylo červeně škrtáno ani nic červeně přepisováno a na konci bylo uvedeno: "Pravděpodobně opsáno – nehodnotím." Mé námitky, že na stole, kde je k dispozici pouze propiska a list velikosti A4 není z čeho opisovat, nebrala vyučující v úvahu. Jako studenti jsme podobnému přístupu nerozuměli, pokračovali jsme ale dále. Probrali jsme světovou i starší českou literaturu až do národního obrození. Připravili jsme se na zkoušení a testy. Literatura obecně může obsahovat pozoruhodná díla pro každého člověka, pokud je s nimi seznámen v zajímavé formě. Nám žákům ale bylo oznámeno, že starověk, řecká nebo římská díla zná každý, žáci je většinou umí a proto nebudou součástí zkoušek. Testy a ústní zkoušky byly zaměřeny výhradně na spisovatele působící v době českého národního obrození. Vyučující trvala při testování na tomto postupu: "Vyberu vám náhodně spisovatele, vy poté popíšete jeho životopis a chronologicky vyjmenujete všechna jeho díla. Já následně jedno dílo vyberu a vy mi řeknete jeho obsah." Proboha, kolik lidí čte díla českých národních obrozenců, natož aby je znali všechny! Všichni asi četli Máchův Máj, znají sbírku Kytice od Erbena nebo četli Babičku od Němcové. Někomu se vybaví jazykovědec Dobrovský nebo vydavatel Kramerius. To bude ale asi všechno. Chápu, že k maturitě je třeba znalosti rozšířit. Trvat ale na tom, že z národního obrození budeme znát všechno je nesmysl! Když jsem viděl, jak je od zkoušek vyhazován jeden žák za druhým s nedostatečnou, začal jsem se učit jména, životopisy a napsaná díla chronologicky. Na čtení tak ohromného obsahu pro mě nezáživných děl nebyl při chození do práce čas. U zkoušek jsem dostával za čtyři a maturitu z Českého jazyka mám. Stál jsem o porozumění slovním a větným rozborům a porozumění stavbě vět. Věděl jsem, že mám mezery v gramatice. Většinu věcí jsem se naučil jako samouk při cestách vlakem do práce. Dvoudenní konzultace jednou za čtrnáct dní nebo déle na výklad látky nestačily. Naše vyučující vše probírala okrajově a zaobírala se pouze milovaným národním obrozením. Pamatuji si, že se mi ještě roky zničeho nic objevovala jména spisovatelů a jejich díla napsaná chronologicky za sebou v mé mysli. Tento přístup pochopitelně vyvolával k české literatuře odpor. Nic z národního obrození až na vyjímky jsem nikdy nečetl.
To bylo k obsáhlejšímu úvodu. Teď se vrátím jen o pár dnů zpátky. Byli jsme řešit pozůstalost po mojí mamce. Nebudu přihlížet k tomu, co má údajně finanční hodnotu. Budu přihlížet k tomu, co má hodnotu intelektuální. Mamka a její knihovna. Celou jsem ji postupně prošel. Knihy jsou seřazeny a podepsány jejím jménem. Mezi všemi knihami je opravdu výběr dobré české i světové literatury. Mnohé jsem na doporučení mamky četl. Rád bych přečetl všechno. To mi ale čas pravděpodobně nedovolí nebo dovolí až v pozdějším věku. Někdy mi připadalo, že mamka svým rozhledem a postavením do své doby nepatřila. Neměla kde uplatnit svůj intelektuální rozhled. Díky mamky přístupu ke mně a jejím doporučením, co číst, mám tento rozhled částečně i já. Myslím, že moje mamka měla být učitelem, ale pouze těm, kteří o to stojí.
U mamky se trochu zastavím a použiju pohled mystiky a z ní vycházející výchovy. Mamka mi svým přístupem, možná aniž to chápala, naznačovala - největší překážkou k pochopení a přijmutí jsi ty sám. Buď učitelem těm, kteří o to stojí. Tady ale také platí - největší překážkou k předání zkušeností a znalostí jsem já sám. Pochopitelně, ne každý je intelektuálně zaměřen a tak se dá použít - největší překážkou k nalezení a přijmutí mých silných stránek a poté k jejich předání jsem já sám.
Nyní se vrátím ke včerejšku. Na kralupském nádraží jsem mezi knihami na cestu, které jsou volně k dispozici, nalezl knihu Česká poetika od Vácslava Petrů a Bedřicha Pošíka, profesorů Klatovského gymnázia. Vydáno nákladem vlastním v Klatovech roku 1870. Tužkou je dopsáno jméno majitele koupené publikace a jeho funkce: Václav Brüha, kandidát učitelství.
Motto knihy:
Krásná forma není básní,
krásná idea též nestačí;
na tom jest, by tělo s duší
snoubily se v chvíli nejsladší.
Z Geibla: Ferd. Schulz
Podobným jazykovým stylem jako Motto je psána celá kniha. Kniha obsahuje například kapitolu Nauka o Krasocitu (krasochuti) nebo podkapitolu O smyslech v příčině éstetické. Tato čeština, její stylopis a slovní zásoba je nám vzdálena přes 150 let. Kniha pojednává o básnictví z různých pohledů – prosodie, metrika, verš, sloky, typy básní a poezie vůbec … Kniha vybírá části básní od světových básníků a části básní od představitelů národního obrození v Čechách. Z knihy je cítit doba nám už nepochopitelná.
Mimochodem, tady je kvalitní odkaz na Ústav pro českou literaturu AV ČR – Versologický tým: http://versologie.cz
Zpět k samotné knize. Našel jsem v ní autora a kněze Josefa Vlastimila Kamarýta 21. 1. 1797 – 19.3.1838 , o kterém jsem nikdy neslyšel. Zaujal mě tímto:
Ty prostranstvem světů bezkonečný,
živý v hnutí všeho míra prostorách,
proudotokem časů věkověčný,
bez podoby ve třech božství osobách;
duchu všudejsoucí, všejediný,
trůne bez místa i bez příčiny,
jehož nepostihne žádný tvora duch,
jenžto všecko sebou naplňuje,
oživuje, tvoří, ochraňuje,
nepojatá bytosti, ty sluješ – Bůh!
Kamaryt (z Deržavína)
nebo tímto:
Ó věčnosti, ó věčnosti,
ach, jak jsi dlouhá věčnosti!
kdyby z písku, co ho má svět,
pták vzal zrno za tisíc let,
byl by předce konec někdy,
věčnosti nebude nikdy.
Považ to každý s pilností. (Ozvěna)
Kamaryt
Pár věcí jsem si v knize označil, pro původnost a současně zastaralost. O některých autorech jsem se na nástavbě učil nebo je znám. Většina básníků je mi neznámých a většina ukázek básní mi připadá nezajímavých.
Hledal jsem Kamarýta na netu a našel jsem: http://librinostri.catholica.cz - do vyhledávacího okénka zadej kamarýt. Objeví se dílo Přední křisitelé národa českého. Tam je zajímavý Kamarýtův životopis. Knihovna Libri Nostri, tedy Naše knihy je uvedena citátem: Katolík má být "podoben hospodáři, který vynáší ze své zásoby věci nové i staré". Věcí nových je všude bezpočtu. K poznání starých nabízíme své služby.
Nejsem věřící. Asi proto jsem nikdy o podobném vyhledávači neslyšel.
V souvislosti s Kamarýtem 1797-1838 nabídnu jeden pohled. V mém vlastním rodokmenu uvádím Jakuba Binderu a Petra Havránka. Oba narozené roku 1790. O těchto osobnostech téměř nic nevím. Pomocí Kamarýtova životopisu si mohu udělat představu o tom v jaké době a v jakém prostředí asi žili.
Pokud bych chtěl někomu přiblížit národní obrození, jeho dobu a poezii, vyberu Josefa Vlastimila Kamarýta a natočím o něm životopisný film stylem, který jsem nedávno viděl u českého filmu Jako letní sníh - Život J. A. Komenského nebo u německého filmu Johannes Kepler – Dobyvatel nebes.
Vím, že knihy ustupují do pozadí a nahrazuje je film. Ten je zase nahrazován interaktivními hrami na konzolích nebo PC a ty budou dále nahrazeny virtuálním světem.
Z českých filmů a pohádek jsem klukům postupně doporučil vše od režiséra Karla Zemana nebo minisérii Ďáblova lest, Ztracená brána, Labyrint od režiséra Jiřího Stracha. Tady musím ocenit i kameramana a jeho záběry a práci se světlem.
Ze zahraničních fantasy nebo sci-fi jsme mrkli na Pán prstenů, Zelená míle, Matrix, řadu Vetřelec, Marťan, Wali, Číslo 5 a Číslo 5 žije ...
Co se komu líbilo, když byl malý kluk a musel to vidět opakovaně? U mě to byla animovaná Lužickosrbská legenda Čarodějův učeň s postavou Krabata. U Richarda to byl Lví král. U Matyáše duch Casper. U obou kluků to byl také zlobr Shrek.
Z her na konzolích nebo PC doma občas všichni hrajeme Age of Empires ve všech podobách. Dál hry popisovat nebudu. Na to jsou synové daleko větší odborníci. U PC bych rád prosadil používání aplikací na tvorbu čehokoliv. Nedaří se mi to tolik a spíše vítězí pasívní sledování.
Doufám, že virtuální svět přinese zpět to, co umí knihy v zábavné, poučné i faktografické podobě …
Z prostoru Intelektu jsem vyjmul jeho nepatrnou část. Podařilo se mi ji dobře popsat? Jak to, že svět intelektu má tak nepředstavitelnou šíři? Co se stane, když budu bránit své mysli, aby do ní vstupoval … A to je tajemství, které teď neprozradím :-)
Po uvolnění karantény jsme se mohli konečně sejít s rodinou a pochovat ostatky mamky Jarmily. Setkání proběhlo u náhrobku z červeného kamene, který nechal brácha Renda vytvořit u profesionálního kameníka, shodou okolností 9. května na Den matek. I čekání na dokončení náhrobku bylo důvodem k odkladu. Na kamenné desce je pouze jméno a data narození a úmrtí. Samotný náhrobek je velmi povedený a přitom působí prostým dojmem. Mamka si na hranou vznešenost příliš nepotrpěla. Ohledně vlastního pohřbu neprojevila žádně zvláštní přání, pouze zmínila: "V Trstěnicích mě nepochovávejte, kdo by tam za mnou jezdil." Rov je tedy na vlastním pozemku Rendy poblíž obce Radvanov. Malý remízek, kousek od potoka, je obklopen poli. Je porostlý vzrostlými stromy mezi kterými jsou velké i menší balvany. Součástí remízku je i rybníček, vlastně pítko, pro lesní zvěř. Chodí sem tedy srnky a zajíci a od jara tu budou kvákat žáby. Z místa je výhled na masiv Slavkovského lesa. Vše působí až romanticky.
Mimo mě a Rendy s Janou se přišli rozloučit vnuci Richard, Matyáš a Jaromír. Přišli i Katka a Petra s dětmi. Renda s Janou přinesli kytici, já s klukama jsme přinesli polní kvítí vybrané cestou mezi poli. Nepadala žádná vznešená slova. Bavili jsme se volně o životě a já zmínil, že mamka vlastně nechtěla na Sokolovsku žít. Stále se toužila vrátit na Jižní Moravu. Její poslední úvahy týkající se hodnocení života byly: "Dala jsem se do Glosů, tak musím bojovat." nebo "Člověk je tu pro další generaci." S mým otcem Reinholdem žila asi dvacet let. Od rozvodu do úmrtí otce uběhlo dalších asi 30 let. Z rodiny Glosových se stýkala po odchodu mého otce především s tchyní, tedy mojí babičkou Helenou a tetou Valérií, manželkou Tondy, tedy starším bratrem otce Reinholda.
Využil jsem příležitosti a když se všichni, včetně dětí, sešli k pokládání urny do země, zmínil jsem, že všichni pocházíme z prachu hvězd, který se objevil po výbuchu supernov a dal poté vzniknout Sluneční soustavě a všemu životu na zemi. Proto se také při pohřbech říká: "Prach jsi a v prach se obrátíš."
Cestou k Rendovi, kde proběhlo poslední rozloučení, jsme projeli Českým středohořím. Zastavili jsme na vrchu Číčov, poblíž obce Hořenec, který je holinou bez stromů s koniklecovou stepí. Pro jaro je kopec pokrytý kvetoucími bylinami jako Koniklec luční, Kozinec dánský, Pryšec Chvojka, Rozrazil rozprostřený, Mateřídouška časná pravá … Z kopce samotného je výhled na okolní vrchy Raná nebo Milá. Je vidět i námi vyhlédnutá Bořeň. Ta je nejskalnatějším útvarem v Čechách. Míříme k Bořni. Parkujeme u malé kavárny s penzionem. Při postupném výstupu mě překvapuje rozlehlost hory, suťová pole i množství rezeklaných skalisek. Skalnaté věže i masivy mají své názvy a poskytují překvapivé výhledy. Bořeň je na mnoha místech porostlá bylinami podobně jako kopec Číčov. Během naší přítomnosti převládá Tařice skalní se svými výrazně žlutými květy vystupujícími ze skal.
Po Českém středohoří se zastavujeme v Žatci. Zajímá nás historické centrum a historie pivovarnictví spojená s vyhlášeným pěstováním chmele. Údajně nejlepší odrůdy na světě. Centrum je povedé. Připomíná Staré město Pražské svými zákoutími sochami, bránami … Překvapuje nás místní orloj o kterém nemáme ani tušení. Náhodně k němu dorážíme přesně na šestou podvečerní, takže vídíme odbíjení na zvonek kostlivcem jako symbolem času i pohyby ostatních figur, které zobrazují postavy pivovarnického cechu. V pivovarnické prodejně kupujeme silně a středně hořké pivo o 14 a 15 stupních. Je nefiltrované a ve skle. To ochutnáme až u Rendy.
Dlouho jsem se nezmínil o práci. Tady je pár vět.
Stále jsme nějakým způsobem měřeni, korigováni, poučováni … Jde o minuty nebo dokonce o život? Ne? Pak čti: "Když nejsem tady, jsem někde jinde. Ještě se nestalo, že bych nebyl nikde." Je to z netu. Se mi to líbilo.
Pyramida nadřízených nade mnou je hodnocena podle splnění požadovaných kriterií. Kdo a proč je stanovil? Nevím. Mám snadnější pozici než moji vedoucí. Naštěstí nenesu břímě odpovědnosti a tak se mi to kecá :-) Doufám, že mě nebudou pronásledovat nemilé pohledy některých nadřízených kvůli podobným postřehům. Tuhle jsem podobně nemilý pohled oplatil. Myslím, že většina kolegů včetně mě plní, co má. Nerozumím potom občas nepřímo vyjádřené nespokojenosti na mou adresu. I tak jsem rád, že si stále dokážeme mezi sebou ve firmě vyjít vstříc :-). Pokud zaniknou drobné kompromisy, budou platit jen tvrdá pravidla. Pak se vytratí důvěra.
Richard se 24.května, po osmi měsících Covid karantény, vrátil na gymnázium ACGA. Občas spolu vedeme rozhovory o jeho pohledech na školu, výuku a učitele. Nabízím mu pomoc s výukou, ale Ricky ji odmítá s tím, že vše zvládá. Nároky učitelů a školy jsou z mého pohledu velké. Možná je to i tím, že je Ricky v prvním ročníku a navíc musel vše řešit samostudiem. Pochopitelně tím netvrdím, že snaha učitelů o distanční výuku je nedostatečná. Výuka s učiteli(-lkami) přímo ve třídě je ale určitě lepší.
Minulý týden opět obouváme kolečkové brusle a projíždíme naší oblíbenou trasu kolem Vltavy z Holešovic do Dolánek. Tam nás nepříjemně překvapuje uzavřený přívoz. Pro namotané nečistoty na hřídeli lodi převozník loď odstavil. Po znovuobutí bruslí se vracíme cestou zpátky a narážíme na právě přichystaný přívoz ze Zámků do Sedlce. Přívoz provozuje na lístky MHD Praha. My jím plujeme snad poprvé.
Matyáš si vyzkoušel svoje nové brusle, které dostal od mamky Jáji, s možností výměny in-line koleček za holder nože. Ricky má nová kolečka s vyšší tvrdostí. Ty umožňují "brzdění bokem".
28.května vyrážíme na Noc kostelů. Letošní akce je uvedena citátem: "Přivádíš tmu, noc se snese, celý les se hemží zvěří. Žalm 104,20" Vybíráme Prahu a z ní Malou stranu a Hradčany. Prohlížíme Kostel sv. Františka z Assisi – U Křížovníků vedle vstupu na Karlův most. Přes most procházíme a vstupujeme do kostela sv. Josefa. Tam je nám umožněno prohlédnout si i zázemí kláštera řádu karmelitek. Hned vedle je farní úřad u sv. Tomáše s klášterem obutých augustiniánů. Prohlížíme zpřístupněné zázemí kláštera, sakristie a dalších místností. Ty jsou atypické a tvořené zvláštními stavebními slohy. Posloucháme hru varhan a zpěv ženského chóru. S Rickym se bavíme o akustice stavby a hledáme místo odkud hudba vychází. Ta přichází jakoby ze všech stran. Nacházíme boční apsidu, vedle oltáře, kde v prvním patře nad zemí, na ochozu sedí drobná žena a předvádí své umění hry na varhany. Míříme do kostela, barokní perly, sv. Mikuláše na Malé Straně. Vystojíme menší frontu, která rychle postupuje a už stojíme pod mohutnou kopulí sálové stavby. Všude kolem je barokní iluzionismus. Stavba spolu s malostranskou věží a zvonicí je dominantou Prahy při pohledu na centrum z různých stran. Stoupáme po starých Zámeckých schodech. Těch kluci napočítají 203 nebo 206. Vstupujeme do prostor hradu přes IV. nádvoří, procházíme II. nádvořím, poté průchodem vedle Císařské konírny. Jsme před monumentální stavbou katedrály, která se pro blízkost ostatních staveb nevejde na jednu fotografii i s těmi co fotím. Vstup bohužel uzavírá skupinka prelátů s tím, že pro Covid se svatostánek uzavírá dříve než o půlnoci. Prohlížím si tedy aspoň prosté jednobarevné hábity prelátů opásaných šňůrou s nasazenými kapucemi. Nedokážu určit k jakému řádu patří. Prohlížíme další nádvoří a docházíme k bazilice sv. Jiří. Ta je stejně jako spodní část hradu také uzavřena. V cestě stojí voják hradní stráže ve vojenském obleku se zeleným baretem. Opouštíme hrad a procházíme kolem funkčního osmiramenného litinového kandelábru, jehož měkké světlo tvořené hořícím plynem osvětluje Hradčanské náměstí. Procházíme ulicí Kanovnickou a vstupujeme do kostela sv. Jana Nepomuckého zvaného Vojenský kostel. Před vstupem nám přeje Dobrý večer starší muž ve stejnokroji a hodnosti tuším majora a i další vojáci. Vedle hlavního oltáře je po levé straně ve výklenku větším písmem vyvedena modlitba Za padlé vojáky, po pravé straně modlitba Za mír. Podobné modlitby v jiných kostelech nejsou. Nacházíme i popis Jak se stát vojenským kaplanem. Ricky chce na Nový svět. Procházíme uličkami kolem Nového světa, míjíme Loretu a vracíme se na Hradčanské náměstí. Nacházíme nenápadný vstup do kostela sv. Benedikta s klášterem bosých karmelitek a současně hotelem a kulturním místem. Maty je utahán a tak zasedne do jedné z lavic a poslouchá hru dvojice hráčů na violoncella. Nehledě na neznalost názvu skladby se Matymu podání hudby v prostorách kostela moc líbí. My s Rickym prozkoumáváme otevřené zázemí. Pro mě a tuto Noc kostelů jsou tato zázemí překvapením. Dostáváme se do místností, která jsem chtěl vidět už jako 15-letý kluk. Později se dozvídám, že tomuto místu se říká Fortna. Součástí Fortny je i "kostka", což je plně zasklený balkon dobře viditelný, když člověk prochází Nerudovkou do ulice Ke hradu. Prohlížíme i altán, velký sál s malovaným dřevěným stropem a další místa...
Celou dobu výletu fotíme s různými nastaveními foťáku-zrcadlovky pro portrét, krajinu, noční nastavení… Hrajeme si s nastavením clony, uzávěrky nebo ISO. Zkoušíme focení s bleskem i bez něj. Vyhledáváme kombinace osvícených i zastíněných míst. Vznikají tak možná jedny ze zajímavějších fotek tohoto roku.
Vrátím se časem trochu zpět. Richardovi je 8 let a začíná chodit do třetí třídy. Sedám si vedle něj u nově udělaného pracovního stolu. Ten je poměrně dlouhý. Vede od stěny až k palandě, se kterou je spojen a zároveň je pod oknem mířícím na zahradu. Začínáme se spolu učit. Hledám způsoby, jak učení udělat zajímavějším. Využíváme znalosti uložené na internetu, hledáme zajímavosti v knihách, vytváříme vlastní učebnici angličtiny, která rozšiřuje požadované znalosti ze školy … Můj odhad, že muž má mezi osmým až desátým rokem vstoupit do výchovy dítěte, zdá se vychází. Dnes si dokonce myslím a jsem o tom přesvědčen zkušenostmi, ne tedy jen teoretizujícím intelektem, že za výchovu synů má muž převzít odpovědnost do desátého roku jejich života. Nesmí tedy u výchovy synů chybět. Ať je situace a podmínky jakékoliv a je prosazována společností jakákoliv ideologie při výchově. U dívek je to jiné, ale v tomhle směru nemám s výchovou zkušenosti. Musím vycházet ze skutečností, které určují můj život. Jsem silně omezen rozlukou manželství a nutností se o kluky starat sám.
Roky plynou... Sedím ve vlaku, pozoruji řeku a vzpomínám … Mířím k Anežskému klášteru, kterému se říká také Na Františku. Anežka Česká, dcera krále Přemysla Otakara I. zde má hrobku podobně jako její bratr a český král Václav I. Tímto místem procházely dějiny. Možná proto je 28. června vybráno pro imatrikulaci žáků českého gymnázia Amazon. Obřad omezuje epidemie Covidu. Ta nedovoluje přímou účast rodičů v budově. Jsem položen na lehátku na zahradě před budovou podobně jako ostatní rodiče. Neznáme se, tak se aspoň zvědavě prohlížíme.
Syn se objevuje po obřadu v obleku, který mu mimochodem sluší. Jsem zvědav na vysvědčení, u kterého už dopředu vím, že bude obsahovat dvě trojky. Z chemie a fyziky. Je i tak velmi dobré vzhledem k trvalému samostudiu podloženému konzultacemi na dálku. Chemie byla svým průměrem 2,5 na rozhraní mezi známkami 2 a 3. Učitelé byli nároční a myslím, že budou i dál.
Sklízím setbu minulých let... Mnozí rodiče kolem mě také.
Zahrada je plná. Většinu tvoří dívky v šatech. Ríša má ve třídě 15 holek na 5 kluků. Ostatní třídy gymnázia Amazon jsou na tom podobně. Přihlížím skupinovému focení a přitom také sám fotím. Během setkání procházíme areálem a prohlížíme interiéry stavby.
Opět se vrátím časem trochu zpět, ale ne tak daleko jako u Ríši.
Situace s Matym byla složitější. Čekal jsem na stabilitu. Zatím, co Richard se o sebe staral více a více sám, Maty nevěděl co s ním bude. Myslím, že rodinné poměry nejvíce zasáhly jeho. Roky tvrdě bojuju za obrat v jeho nitru a za změnu postojů k životu, které v sobě nosí. Snad se to podařilo. Z veselého kluka bude spokojenej junior. Období nejistot bude zapomenuto. Doufám …
Bývalá třídní učitelka Ríši a nyní současná Matyáše se zmínila, že Maty při hodinách spolupracuje. To dříve nedělal. Tuto zpětnou vazbu mám od Richarda, kterému se nedávno třídní učitelka kluků svěřila.
30.června si prohlížím Matyho vysvědčení i s pochvalou za výborný prospěch. Na dokumentu jsou pouze dvě dvojky a to z Českého jazyka a matematiky, jinak samé jedničky. Sklízím setbu minulých let...
Máťovi jako odměnu obstarávám Zlaté knihy komiksů 1 a 2 díl od Vlastislava Tomana a Václava Šorela nebo knihu komiksů Výpravy do ztracených světů. Jedná se o různé komiksové příběhy od českých autorů vydávané za mého dětství v časopisech ABC, Pionýr apod. Souhrnem se jedná o stovky stran kreslených příběhů. Další koupenou publikací jsou Rychlé šípy a jejich nová dobrodružství od různých autorů a kreslířů, kteří se inspirovali J. Foglarem. Máme i novou publikaci Bobří stopou, kde jsou mimo komiksů návody na přežití v přírodě. Ovšem nejlepší věc, kterou vytvoříme společně s Matym, je cca 120 stránkový komiks Hoši od Bobří řeky. Jednotlivé listy oboustranně tiskneme na domácí barevné tiskárně a laminujeme. Poté děrujeme děrovačkou a vkládáme do šanonu. Máme tedy komiks od J. Foglara v originální podobě. Laminace chrání např. před deštěm nebo jídlem. Ještě musím zmínit dvě nové knížky. Poslední tajemství Jana T. Od Jaroslava Velinského, což je volné pokračování příběhu o Stínadlech a Příchod bohů od Vlastislava Tomana.
U Rickyho je odměna trochu složitější. Chceme si postavit vlastní domácí PC. Bohužel tisíce nebo spíše statisíce idiotů těžících "bitcoiny" vykoupilo grafické karty, které by se nám pro stavbu našeho počítače hodily. Čekáme už rok. Grafické karty jsou sice inzerovány, ale prakticky se nedají koupit. Shodneme se, že další čekání nemá smysl. Seženeme tedy spíše notebook.
Od jara podnikáme opět všechno možné. Dáváme mistrovskou ligu v golfu v areálu nad Úžicemi. Jezdíme na kolečkových bruslích. Někdy společně, někdy jen s Rickym. Maty občas nechce a jde spíše za kámošema. Jindy zase jezdím jen s Matym na kole a Ricky doma střídá hraní her na Xboxu nebo PC. S včerejškem projíždíme křížem krážem okolí zámku Veltrusy a jeho park s různými sochami a stavbami. Pro jasné počasí a tedy silné světlo pořizujeme dobré fotky.
Mlčím! Proč mlčím? Nejsem ani první ani poslední, kdo přijal tento postup.
Na začátek uvedu úryvek z knihy Poselství rudého muže od spisovatele E.T. Setona. Tohoto autora jsem jako kluk velmi rád četl. Není to ale dětská literatura. Spíše ji dokáže ocenit už i dospívající. Úryvek jsem převzal z webu www.citarny.cz Tady je.
U prvního Američana se s hrdostí mísila neobyčejná pokora. Nadutost byla cizí jeho povaze a indiánskému učení vůbec. Nikdy nebyl toho názoru, že schopnost artikulované řeči je důkazem nadřazenosti nad němým tvorem, naopak, že je to nebezpečné nadání. Hluboce věřil v mlčení - známku dokonalé rovnováhy. Mlčení je dokonalá síla, která udržuje rovnováhu těla, mysli a ducha. Člověk, který si chrání své jáství, vždy klidný a neotřesený bouřlivostí života, ne jako list na stromě, jako vlny na povrchu jezera, takový člověk má ideální přístup k životu a jeho vedení v duchu neučené moudrosti.
Když se ho zeptáte, co je mlčení, odpoví: "To je Velké Tajemství." Když se ho zeptáte, co je plodem mlčení, řekne: "Je to sebeovládání, pravá odvaha a trpělivost, vytrvalost, důstojnost a vážnost. Mlčení je úhelným kamenem charakteru."
Tolik ke knize E.T. Setona. Moje motivace je trochu jiná. Mlčení znamená možnost práce s vlastním nitrem. S jeho pochopením a ovládnutím. To zde ale zatím popisovat nebudu.
Mlčení neznamená, že nejsem schopen si povídat nebo reagovat na svoje okolí. Jen si vybírám, kdy pro mě mluvení má význam. Rozhodně je lepší mlčení a věnování se nitru než neustálé bezduché žvanění. S mlčícím člověkem se těžko manipuluje a těžko se s ním vyvolávají konflikty.
Nechápajícího člověka poznáte podle toho, že vaše mlčení vnímá pouze jako naštvanost, nabubřelost, namyšlenost. Uvedu příklad. Každý muž v delším vztahu se ženou občas zaznamená jak jeho partnerka mlčí. Ženy takto reagují, když je muž nějakým způsobem naštve. A oni také naštvané bývají. Ale ne vždy. U kohokoliv může být mlčení známkou spokojenosti nebo jiného stavu. Nechápající člověk tomu ale nerozumí a tak pro něj má mlčení význam pouze v tom smyslu, že kdo mlčí tak musí být naštvanej, nabubřelej, namyšlenej ...
Zkus opustit právě ty nedobré stránky v charakteru. Nehodnoť jiné, nepomlouvej, nezáviď ... Možná budeš odměněn. Mlčenlivost, spokojenost a vyrovnanost se mohou dostavit sami.
V posledních dnech proběhlo několik událostí. K nejzajímavějším patří plavba lodí po Vltavě. Pro mě k důležitým patří získání kapitánského průkazu pro ovládání a plavbu lodí ve vnitrozemí i na moři. Pro kluky k důležitým patří prožití prázdnin a začátek školního roku.
Popisem začnu s plavbou lodí. Loď jsem zamlouval mezi dubnem až květnem. To už je vlastně pozdě. Optimální je prosinec až leden. U zahraničních lodí bývá ideální objednávka i rok dopředu. Při probírání nabízených kajutových motorových plavidel zjišťuju, že je téměř vše obsazené. Chtěl jsem větší loď z okolí Kralup. Vše zamluvené. Nakonec se mi podaří sehnat menší loď v přístavu na Mělníku. Popis naší čtyřdenní cesty Vltavou v délce asi 150 km je zde:
Shodou náhod získávám kapitánský průkaz, pro lodě třídy M bez omezení výkonu motoru a třídy C pro příbřežní plavbu na moři do cca 4 kilometrů od pobřeží nebo ostrovů, den po vrácení zapůjčené lodě. Termíny zápůjčky lodě a teoretického testu se sešly v jednom týdnu mé dovolené. 23. - 26.8. plujeme a od 27.8. jsem kapitánem. K získání průkazu vede delší cesta. Je třeba vybrat společnost zajišťující teoretickou i praktickou přípravu. Pro dostupnost vybírám Lodní školu SP Praha v Holešovicích. Domluvím se na kapitánském kurzu Vůdců malých plavidel třídy M + C v termínu 12.-13.6. Ten probíhá na palubě velké výletní lodě Jan Plezier kotvící v centru Prahy na nábřeží Edvarda Beneše. Jeden celý den se školíme, druhý jsme na vodě v holešovickém přístavu Stará plavba. Na školní lodi jsme s instruktorem v pěti lidech. Každý si vyzkouší manévrování, vyplutí a přistávání a proplujeme plavební komorou. Při plavbě, během hovoru, je znát, že instruktor, starší mořský vlk, ví o vodě a pobytu na ní asi opravdu všechno. Na 9.7. si objednávám ještě jednu praktickou plavbu. Mám štěstí. Víc zájemců není a tak mám loď i zkušeného kapitána jen pro sebe. 17.8. dostávám pozvánku a 27.8 dělám testy v počítačové učebně s asi 20 dalšími zájemci. Testy probíhají ve Státní plavební správě v Praze Holešovicích. To nejdůležitější na konec. Pokud jsem tě plavbou lodí nebo získáním kapitánského průkazu inspiroval, ber testy vážně a připravuj se. Má to dva důvody. První. Nebudeš od testů muset v tichosti odcházet a tvářit se, že je vše OK, i když jsi neuspěl. Druhý, důležitější. Nikdo nechce na vodě potkat pitomce, kterej neví, co má dělat, a tak nakonec něco ...
Kluci byli kolem první poloviny července s mamkou Jájou po dobu asi 14 dní pod stanem v kempu na přehradě Orlík a v penzionu v Jižních Čechách někde kolem Lomnice nad Lužnicí. Moc informací se ke mně nedostane. Z toho, co jsem vyslechl, vím, že mají nový stan a každý syn v něm měl svůj "pokoj". V tomto stanu kluci přečkávají výrazné bouře. Pochlubili se mi, že si půjčili gumovou motorovou loď.
Maty byl mezi 2. až 6.8. na příměstském táboře Kemp vítězů. Napřed se na tábor moc netvářil. Když zjistil, že kolem sebe má podobně staré kluky i holky a že se mu daří vítězit v některých disciplínách, byl nadšen. Sedím s ním nad společnou fotografií děcek tábora a Maty mi vyjmenovává křestní jméno každé holky i kluka včetně instruktorů. To už něco znamená. Příští rok chce na tábor znovu. Přinesl si medaili. Ta nám teď visí se společnou fotografií účastníků tábora na stěně. Je za racčí běh. Znám z Gladiátor race, je to náročné ;-) postavit se na čtyři břichem nahoru a zády dolu a přitom běžet. Někteří u toho dokážou maximálně šoupat zadek po zemi. Tábor byl celkově sportovně zaměřen. Klučina můj přicházel utahanej, ale spokojenej. Záštitu nad táborem měli Denisa a Adam Helceletovi, naši vrcholoví sportovci. Tábora se účastnili také.
Mezi 7. a 8.8. jsme u bráchy Rendy v Pepíkově na Sokolovsku. Ten pořádá "cigáňák". To je tábor kolem malé maringotky na větší louce obklopené pastvinami, kde se potulují a od rána do večera přežvykují Rendovo krávy. V Pepíkově prší a zase prší. Louka kolem maringotky je nasáklá. Dětem ze širší rodiny to nevadí. Staví most přes odvodňovací rýhu nebo plaví malou žabku na dřevě ve větší louži... Stavím svůj "optoelektronický přivolávač deště" z klacku do tvaru ypsilon, na který nasadím pružné větve a propletu je různými travinami. Prohlašuji se šamanem a přivolávám déšť, protože podle apokalyptických klimatologů nám hrozí sucho a vysychání lesů. Ani nevím proč, ale všichni mě posílají ... Nakonec jenom neprší. S Rickym provětráme kolečkové brusle kolem jezera Boden při Úžlabí, kde jsem trávil část šťastného dětství. S Rendou jedeme na louky pro trávu a stavíme se u mamčina náhrobku. Večer mrkneme na dva válečné filmy vysílané na velké plátno pomocí dataprojektoru. S bráchou se bavíme o tom, co dál s bytem po mamce. V neděli, k večeru musíme domů. Vracím auto půjčené od společnosti Ajo.
Ke konci srpna vybírám s mamkou Matyho kroužky pro další rok. Maty chce opět chodit na programování. To zajišťuje město v Domě dětí a mládeže. Maty tam má kámoše a po návratu domů se mi chlubívá s různými dílky dělanými pomocí aplikací na PC. S mamkou mu pomůžeme k rozhodnutí chodit i do Sokola. Před lety tam chodil s Ríšou, který často vyhrával. Maty má dobrou kondičku, takže myslím, že ho vyhrávání bude bavit také.
Rickymu jsem doplatil několik tisíc na mimoškolní aktivity na gymnáziu ACGA a školní jídelnu. Probírali jsme rozvrh pro další ročník. Ten si pochvaluje. Více mu sedí časy obědů a tělocvik na konci vyučování. S předměty je také spokojen. Probíráme i možnost jazykového pobytu v zahraničí. Uvidíme.
Ricky má hned 1.9. výlet na zámek Ratibořice, Babiččino údolí a okolí. Jde opět o seznamovací den, aby se všichni po prázdninách oklepali a zvykli si na sebe. Maty bude mít volnější seznamovací týden a možná nějaké opáčko, aby učitelé zjistili, co jim v hlavičkách po dvou měsících zůstalo. I přes prázdniny s ním občas probírám češtinu nebo matiku nebo si sám dělá cvičení na PC. Ricky na sobě pracuje samostatně.
Při psaní nebo korigování textu o Plavbě Vltavou mi do mysli vstupují různé úvahy. Mé úvahy nad řekou. Proč úvahy a ne názory? Úvahy se mohou proměnit ve zkušenosti, názory ne. Mluvit nebo zkusit? To je oč tu běží! Tuto větu už použil jeden pán v Anglii v době Alžbětinské, takže asi nebudu původní, jinak to ale původní je.
Někdy texty i úvahy vznikají spontánně, někdy po delší době, protože mi psaní přerušují běžné životní záležitosti.
Jedna z úvah mi připomněla předsevzetí, že s klukama budu "u vody" více rozebírat život a jejich zkušenosti. Pořád se ale něco dělo, a tak se moje představy rozplynuly.
Druhá z úvah mi připomněla, že mám ještě tento rok doplnit rodokmen o nové informace a hlavně fotografie.
Další z úvah míří k vnitřnímu a vnějšímu životu. Vnější život mi umožňuje plnit předsevzetí, podnikat cesty, rozšiřovat schopnosti a vlastnosti. Mám mířit k získání leteckého průkazu a létání, plavbě lodí kolem mořského pobřeží, jízdě na koních? Mám se více otevřít společnosti a ženám? Nebo mám vše opustit a věnovat se pouze vnitřnímu životu? Vnitřní život je především sebekontrolou a sebevládou i když je současně i proměněným běžně žitým životem, který na povrchu může vypadat stejně.
Moje úvahy může lehce změnit běh a proměna doby. Na vnitřní život by proměna doby mít vliv neměla.
V souvislosti s vnitřním životem zmíním román, i když pro toho, kdo chápe, je to i návod, který jsem nedávno dočetl. Je od Gustava Meyrinka s názvem Zelená tvář. Kniha má bohatý jazyk a famózní popis vnitřních stavů.
O vnitřním životě.
Vědomí těla, vědomí vnímání, vědomí prožívání. Zkráceně tělo, vnímání, prožívání. Přistupuje klidný vyrovnaný dech...
Tyto techniky znají východní směry i křesťanská mystika. Určitě se dají najít u všech národů a kultur v různé podobě. Žijeme v oblasti křesťanství. Právě proto, že je máme dnes a denně kolem sebe, je nejvíce opomíjeno. Tím pochopitelně nemyslím upřímně věřící. Mnoho lidí chodí dnes a denně kolem míst s vnitřním životem spojených. Bohužel, pro své vnitřní naladění nebo nastavení, nevidí ani neslyší. Občas přátelsky svým synům říkám, že kdyby procházeli planinou, kde nic není a v které stojí osamocený zlatý sloup, tak by si ho všimli, až teprve tehdy, kdyby do něj mimoděk narazili.
Slyšeli jste někdy třeba o karmelitánech nebo karmelitkách? Slyšeli jste někdy o knize Výstup na horu Karmel? Vybral jsem karmelitány a jejich spirituální mystiku pouze jako příklad. Proč? Protože je snadné navštívit místa s nimi spojená a hlavně se setkat s lidmi, kteří mohou mít velmi bohatý vnitřní život a přitom to na nich není vůbec znát.
Nejdu čistě cestou křesťanství. Jdu cestou Květoslava Minaříka, Patandžaliho i tesaře z Nazaretu, ale klidně i dalších. Myslím, že už jsem někde zmínil, že je jedno z kterého směru mi pravda nafackuje. Stěžejní je pro mě pravděpodobně jóga, přesněji Džnána jóga. Cesta intelektu. Neznám lépe podanou nauku jógy, než je Beseda bohů od Květoslava Minaříka.
Vím, že úvahy nemají přicházet, přesto přichází a tak je nechávám pracovat. Pouze hlídám jejich smysluplnost, aby nepřecházely v pouhé snění nebo nekontrolovatelný tok asociací.
Vracím se k sebekontrole. Vědomí těla, vědomí vnímání, vědomí prožívání. Zkráceně tělo, vnímání, prožívání. Přistupuje klidný vyrovnaný dech... Náhle se v mysli projeví krásná žena s čistým srdcem a zeptá se mě: "Víš kdo jsem?" V duchu jí odpovím: "Ano. Tvé jméno je synonymem krásy."
Pokud jsi žena a čteš tyto řádky, zadívej se do dáli nebo na něco příjemného, pěkného a v duchu vyslov: "Jsem žena. Mé jméno je synonymem krásy." Pak se můžeš i nemusíš sama sebe v duchu zeptat: "Potkám tě? Bude tvé jméno synonymem lásky?"
Jestli má intelekt přinášet úvahy, neměly by se projevovat tímto způsobem? Pomalu připravuji kalendář pro rok 2022. Opět s názvem Epos. V souvislosti s ním vytvořím další podkapitolu do mystiky. Také s názvem Epos. V Eposu nechávám intelekt pracovat s pohledem na život v různých podobách.
Opět se zaměřuji na nitro. Tělo, vnímání, prožívání. Přistupuje klidný vyrovnaný dech... Mám otevřené oči a vnímám zahradu, kde sedím na lavičce ve sluncem zalitém dni. Vítr šumí v listech a jehličí mě obklopujících stromů. Pes křižuje zahradu z jedné strany na druhou a hledá, kam by schoval kost, kterou nosí stále v hubě. Celým tělem vnímám příjemné teplo. Sebekontrola slábne. Opět se dostavují různé úvahy. Některé k osobnímu, některé k pracovnímu životu. Osobní život je podstatný, pracovní zanedbatelný. Úvahy vyhodnocují různé možnosti, jak osobní život za pár měsíců změnit, jak se rozhodnout. Pozoruji smysluplnost jednotlivých úvah a nechávám je plynout. Jedna z úvah, ta která má asi největší význam, vede k mladšímu synovi Matyášovi. Matyho je třeba vést tou cestou, kterou jsme spolu nastoupili ...
Mimo úvah sleduji i své okolí. V tom přiletí motýl Babočka paví oko a sedne si mi na prsa, tam, kde je pod hrudí srdce. Po chvíli odletí. Mám to chápat jako potvrzení správnosti úvah? Někteří by to nazvali znamením. :-)
Pro teplé počasí je zahrada motýlů plná. Převládají Babočky paví oka a Bělásci zelní. Sebekontrola zastavuje úvahy. Tělo, vnímání, prožívání. Přistupuje klidný vyrovnaný dech... Nořím se do kontroly toku pozornosti s tím, abych bránil další činnosti mysli. V tom přiletí opět Babočka paví oko a sedne si na okraj stolu, asi půl metru od mých očí. Téměř ihned přiletí další a sedá si vedle prvního motýla. Vzápětí druhý motýl odlétá a první zůstává. Nedovoluji mysli ani vnímání žádnou reakci. Motýl se různě obrací a ukazuje mi křídla uzavřená i otevřená. Otočí se ke mně hlavou a vytáhne svůj asi centimetr dlouhý sosák. Tím otírá své nožky. Chová se, jako kdybych tam vůbec nebyl. Vidím desítky, možná stovky malých chloupků na jeho těle a každou šupinu jiné barvy, která dělá oblek jeho křídel jedinečným. Přece jen se vynoří jedna úvaha, kde mluvím, v souvislosti s motýlem, sám k sobě: "Jsi potvrzením toho, že můj postup je správný?"
Když už jsem zmínil úvahy o práci, zkusím popsat jednu nevýznamnou epizodu otevírající významné možnosti. I přesto, že v práci mlčím, mám otevřené oči a mé uši slyší. Stále hledám zajímavé lidi, kteří by mi mohli být inspirací, vedoucí k porozumění životu. Bohužel, žádné nenacházím. Možná se s některými potkávám. Nevím. Ti se ale asi bojí promluvit. Nebo je neslyším? Zkušenosti tomu nenapovídají. V mém osobním životě se vyskytly praktické problémy, které bylo třeba vyřešit. Již zmíněná nevýznamná pracovní epizoda je vyřešila za mě. Elegantním, tím nejlepším způsobem. Napřed jsem nechápal, ale druhý den po epizodě jsem pochopil. Nechal jsem ruce, aby odváděly požadovanou práci a sledoval jsem své tělo. V tom vystoupila úvaha: "I Augustus musí poslouchat boha" a vše mi bylo hned jasné.
Tady je třeba poskytnout těm, co přijdou v mém rodě po mně a budou číst tyto řádky, malé vysvětlení. Slova o Augustovi, tedy římském císaři, jsou v bibli v Novém zákoně. Pokusím se popsat porozumění tomu, jak vznikají události kolem nás a jak se vlastně vytváří nás obklopující skutečnost. Josef, Anna a její dcera Marie očekávali narození Ježíše. Věděli, že se musí naplnit vše, co o Ježíšovi napovídají spisy Starého zákona. Marie byla v pokročilém těhotenství. Podle bible se měl Ježíš narodit v Betlémě, ale Marie a Josef žili v Nazaretě. Má smysl posadit ženu v pokročilém těhotenství na osla a vláčet ji krajinou do Betléma? To je podobné jako bych sám naložil v Kralupech svou ženu v pokročilém těhotenství na osla, dojel s ním do Prahy, tam nechal svou ženu porodit v salaši plné zvířat a jeli bychom zpátky. To nedává smysl, leda bychom k tomu byli přinuceni. Císař Augustus vydal nařízení o sčítání lidu v Judei. Každý muž se měl dostavit do města, ze kterého pocházel i se svou rodinou a nechat se sečíst. Nesplnění příkazu v té době znamenalo tvrdý postih. Josef, Anna a její dcera Marie pochopili, že i Augustus musí poslouchat boha. Císař svým jednáním vytvořil situaci, která vedla k jednoznačnému splnění proroctví.
To, co někteří nazývají skutečností, někteří prozřetelností, někteří karmou, vyřešilo mé praktické problémy za mě. V popisech jógy se tento přístup nazývá "Následování samočinné karmy".
Na začátku jsem zmínil, že žijeme v oblasti křesťanství a tak poskytnu ještě jeden pohled od Ježíše na to, jak přistupovat ke skutečnosti která nás obklopuje a proměně různých událostí. Tady je: "Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv?" Matouš 6,24-34
Abych nepsal pouze o křesťanství v souvislosti s porozuměním skutečnosti, zmíním film Muž, který poznal nekonečno, anglicky The Man Who Knew Infinity. Je o špičkové matematice a jejích řešeních, která nám i dnes pomáhají vyřešit složité praktické úkoly. Hlavní hrdina, původem z Indie, se svěřuje svému mentorovi, anglickému profesorovi, že jeho převratná matematika pochází z vnitřních rozhovorů s místní indickou bohyní.
Poskytl jsem ti nepatrný náhled do vnitřního života. Pokud tvé oči čtou, tedy vidí, tvůj rozum chápe? :-)
Jsem na zahradě, sbírám vlašské ořechy, zbavím je slupky a dám do nádoby. Tu potom odnesu na půdu domu, kde nechám ořechy do příštího roku oschnout na rohoži, která umožňuje přístup vzduchu ze všech stran. Čerstvé ořechy mají nahořklou chuť. Proto tento postup. Kluci mi pomáhají. Někdy sbíráme společně, někdy samostatně, podle toho, jak ořechy zrají a padají ze stromu.
Po sběru jsem vzal plážové lehátko a postupně ho stěhoval po zahradě tak, aby bylo vždy vystaveno slunci. Máme terasovitou zahradu s pozvolným stoupáním. Jak slunce pomalu klesalo k horizontu, já jsem s lehátkem stoupal. Na lehátku jsem jen v kraťasech. Opaluju se. Pokud jsem s lehátkem na místě, kam není vidět, jsem při opalování úplně svlečen a to i teď, začátkem října. Připomíná to opalování na horách, když je teplotní inverze. Je to boží :-)
Před pár dny jsem měl narozeniny. Mám za sebou první desetinu druhé třetiny života a zároveň z této třetiny uběhlo 5 let. Kolika se dožiju let? Nefandím si příliš?
Trocha numerologie. 5.10. 55 let. 55 je 5 x 10 + 5. Číslo 10 může být souhrnem dvou 5. Pak máme řadu pětek za sebou. Mimochodem Matyáš se údajně v den mých narozenin nad ránem probudil a podíval se na hodiny. Ty ukazovaly 5:55. Rok 2021 si skladbou dvou čísel 20 a 21 za sebou také koleduje o numerologický výklad. Při pohledu na hodiny je právě 20:21. Následující rok je 2022. 0 na místě stovek může být souhrnem dvojek. Pak máme řadu dvojek za sebou. Pokud nechám tyto úvahy v mysli pracovat, mohu za sebou vyvozovat řadu zábavných různorodých souvislostí …
Něco z běžného života. Když už jsem u čísel, Richard se mi svěřil, že dostal řadu jedniček z testů a že byl za třídu vybrán na školní olympiádu. Ta obsahuje matiku, fyziku, biologii, zeměpis, dějepis, chemii ...
U Matyho je situace trochu jiná. Výsledky ve škole jsou dobré. To je fajn. Jsem tomu rád. Matymu pomáhám s učením. Problém je trochu v matice, češtině a fyzice. U fyziky se zastavím. Právě probírají základní fyzikální veličiny a jejich jednotky. To docela jde. Navíc ale začali probírat věci jako je hustota. Následovat budou pochopitelně i jiné fyzikální vlastnosti vedoucí k pochopení toho "jak asi funguje svět". Jde o použití logiky a abstraktního myšlení. Hustota je daná vzorečkem "ró" se rovná "m" lomeno "V", kde řecké "ró" zobrazuje hustotu vyjádřenou poměrem hmotnosti k objemu. Hmotnost je v kilogramech - kg a objem v metrech krychlových – m3. Matyáš dosud s rovnicemi nepočítal. Navíc ve fyzice se poprvé setkává se zastoupením písmen, tedy pojmů, místo čísel v příkladech. To mu dělá problém. Problémem je i pochopení vztahu, že když v rovnici provedu početní úkon na jedné straně rovnice, musím provést i stejný úkon na straně opačné. Pro příklad. Znám hustotu "ró" v kg/m3 a objem "V" v m3. Jaká je hmotnost tělesa "m"? Tady je třeba upravit rovnici na vztah "m" se rovná "ró" krát "V". Pokud by rovnice obsahovala čísla místo pojmů, asi by nebyl problém. Takto je. Navíc, aby vzorec pro výpočet zobrazoval smysluplné hodnoty, musí být v požadovaných jednotkách. Tedy "kg" a "m3". Pokud jsou v zadání třeba tuny nebo decimetry, musí se manipulovat v číselné hodnotě s desetinou čárkou nebo řády. Při výpočtu objemu se musí zohlednit vzoreček pro krychli, kvádr i jiná tělesa. Pokud to shrnu, je třeba umět pracovat s rovnicemi, pojmy místo čísly, pamatovat si vzorce pro výpočet objemu a umět převádět řády. Doufám, že se mi podaří v Matyášovi probudit abstraktní myšlení a používání logiky. Většinou to bývá tak, že po zvládnutí problému člověk prohlásí: "No jo, vždyť ono je to vlastně jednoduchý."
Dnes jsem poprvé přitopil v kamnech dřevem. Pes Rex leží u kamen a poctivě hlídá, aby teplo neuteklo. Je stočen do klubíčka a nasává teplé vlny svým bílobéžovým kožichem.
Nedávno se Matymu stal malý úraz. Při bobování na horké dráze si poranil ruku. Naštěstí neměl nic zlomeného, jen pohmožděného. Musím pochválit "prozřetelnost", za to, že udržuje kluky pevné, stejně jako mě. Na vážnější úrazy nijak netrpím. I tak skončila ruka v sádře. Ve škole mu spolužáci sádru ozdobili. Včera mu ji sundali.
Dnes mi poslala zprávu Jája, mamka Matyho, s dotazem, jestli nemáme pojištění úrazu. Odpověděl jsem, že máme, ale pouze pro případ hospitalizace. Tedy vážnější úrazy. Poté mi došlo, že možná nad pojištěním uvažuje a tak jsem jí poslal obsáhlejší zprávu. Uvádím celý obsah zprávy mimo ceny v Kč, protože ta se při běhu doby mění.
Kontaktovala mě pojišťovna, kde máme pojištění proti úrazu s následkem hospitalizace. To znamená, že po úraze nebo nehodě musíš skončit v nemocnici. Pojišťovna poté vyplácí za každý den na lůžku ? Kč. Mě i klukům. Tato pojistka je přímo u pojišťovny bez nějakého zprostředkovatele a je za ? Kč/měsíc. Z mého pohledu za přijatelnou cenu. Chtěli ji zvýšit na cca ? Kč/měsíc s tím, že pokryje téměř všechny úrazy. Proč jsem na nabídku nepřistoupil? Tady je několik důvodů:
1) Na současnou pojistku za ? Kč/měsíc mi zatím nic nevyplatili. Pokud se cokoliv stane, zaplatí mi něco? Nemám pozitivní zkušenost a tak to nebudu navyšovat!
2) Když si dám na samostatný účet nebo podúčet ? Kč/měsíc, nevyplatím si sám sobě víc peněz při úraze, než mi dá pojišťovna? Ano, sám sobě vyplatím více. Dá se to propočítat. Leda by se mi úrazy stávaly často nebo hned po začátku pojištění. To mi ale pojišťovna jednoduše pojistku zvýší nebo zruší.
3) Pokud mi pojistku zruší, vrátí mi peníze? Ne! Pokud je mám na vlastním účtu nebo podúčtu zůstanou mi? Ano!
4) Krátce po naší svatbě jsme si my dva vzali půjčku a koupili za ní nejen auto. Měli jsme pojistku i proti neschopnosti splácet při ztrátě zaměstnání. Když jsem přišel o práci a chtěl jeden měsíc zaplatit z pojištění, pokryla to pojistka? NE! Jednání s bankou a na ni navázanou pojišťovnou se proměnilo v komunikační zeď. Pevná komunikační bariéra obsahovala jednu obstrukci za druhou. Výsledkem bylo vždy odmítnutí s pochybným zdůvodněním nebo prostě nekomunikování. Pravděpodobně bych musel prosazovat svůj zájem s právníkem v zahraničí. Pomohl jsem si sám a v záloze jsem měl i rodinu!
Než nějakou pojistku uzavřeš, vem si kalkulačku, papír a dobře to promysli. Nech si na to i pár dní. Snad jsem ti při tvých úvahách trochu pomohl. Robert
Jája mi naštěstí odpověděla, že nad žádnou pojistkou neuvažuje.
Tady přidám pár zkušeností s jednáním o získání hypotéky. TU NAŠTĚSTÍ, za stávajících podmínek v ČR NEMÁM! O hypotéce jsem jednal s různými lidmi a institucemi během života ve třech kolech. Vždy bych ji zamítl, ať už bylo rozhodnutí banky jakékoliv. Vypracoval jsem si svůj vlastní formulář s dotazy a vyrazil na jednání s různými zástupci, tedy obchodníky. Formulář měl zajistit, že jednání povedu JÁ, ne OBCHODNÍK! Pokud jednání vede obchodník, snadno se stanu obětí. Jednám se školenými a zkušenými profesionály. Tak by to mělo i být. Po řadě jednání ale zjišťuju, že tito "obchodníci" nemají žádné morální skrupule a jsou zhusta hloupí a neinformovaní. Obchodník "cílí" na vaši osobnost, ne na informace o hypotéce. Je mu jedno, jestli prodává hypotéky, auta nebo rohlíky! Je školen stylem: "Kup sobě auto v bazaru, jeď do Monte Carla na závodní okruh F1 a projeď páskou za každou cenu." Obchodník pracující pro finanční instituce je pro tyto instituce spotřební zboží – položka xyz. Po vyždímání ho prostě odepíšou a nahradí někým jiným. Celý systém je většinou nastaven tak, že finančním institucím, které nic nevytváří, neprodukují žádnou skutečnou hodnotu, zůstane nepřiměřený zisk a zákazníkům vzniknou těžké problémy. Od těchto problémů dají finanční instituce ruce pryč a nechají tě ať si je vyřešíš s tím "neschopným obchodníkem". Někteří obchodníci jsou oběti jako ty, někteří jsou vlci v rouše beránčím. Například jsem při jednání narazil na dvě velmi příjemné, mazané, pohledné blondýnky. Holky si dokázaly nasadit na obličej úsměv a udržet ho tam půl hodiny v kuse. Myslím, že na divadle bych jim tak dobře uvedenej kus zbaštil taky. Hrály na mně jak na housle. Ano, chtěl bych trávit čas v jejich přítomnosti, ale nikoliv při jednání o hypotéce.
Dají se dnes najít obchodníci, kteří mi zprostředkují výhodnou hypotéku se všemi informacemi, tedy i s těmi, které na hypotéku bezprostředně navazují, jako je pojištění nemovitosti …. Ano dají. Chce to čas. Hledáš jehlu v kupce sena. Mně to vycházelo na poměr 1:10. Tedy deset jednání vydalo jednoho poctivého obchodníka. Odhadl jsem, že tito lidé nejsou na příjmech od finančních institucí přímo závislí. U některých bych i tipl, že jim dělá radost, když mi pomůžou. Narazil jsem například na chlápka, který mi vysvětlil, jak vlastně pojištění nemovitosti před, po získání hypotéky a po dostavbě nebo rekonstrukci funguje a to jsem se ho na to původně ani neptal.
Pokud jsi dočetl(a) až sem a chceš opravdu hypotéku, dej si práci a velmi dobře připrav vše, co souvisí se závazkem, který tě bude doprovázet po dobu 20 let, i více, tvého života! Jestli jsi typ člověka, který běžné spotřební zboží, např. mobil, vybírá 14 dní kvůli nesprávné barvě obalu a na druhou stranu podepíše závazek související s hypotékou během deseti minut při prvním jednání s obchodníkem, pak jsi … Zkus si to aspoň připustit a raději nic nepodepisuj.
Co závěrem? Netvrdím, že by se nadaly vytvořit pojistky, které mě i jiné lidi zajistí pro případ náhody, které říkáme nehoda. Dají. Musel bych ale mít nad procesem pojištění alespoň částečnou kontrolu spolupodílením nad rozhodovacími procesy!
Včera měla mamka Jarmila první výročí úmrtí. Málem mi toto výročí uteklo. Naštěstí se mi ozval telefonicky můj strýc Mirek Egert. Mirek si vzal za ženu mladší setru mojí mámy Zdenku. Spolu s Jitkou, která si vzala za muže staršího bratra mojí mámy Richarda, jsou poslední představitelé svojí generace v rodě Hurtů. Probírali jsme situace v našich rodinách. Já z pohledu otce, Mirek z pohledu dědy. Mluvili jsme ale i o širší rodině, kterou zmiňuji v rodokmenu. Mirek se při rozhovoru zmínil, že jeho vnuk Tomáš Egert dostal od svého otce a mého bratrance Mirka Egerta byt v Praze. Tomáš v současné době hraje fotbalovou ligu za Slovensko. Také jsem se dozvěděl, že starší vnučka, tedy dcera, sestřenice Lenky provdané Lukůvková byla vybrána do skupiny o počtu cca 800 lidí, kteří byli školeni na různé pozice pro automobilku Škoda v Mladé Boleslavi. Nyní v této automobilce pracuje jako vedoucí menšího oddělení. Mladší vnučka studuje ekonomickou fakultu, stejnou jako předtím starší vnučka. Jména obou vnuček si bohužel nemohu vybavit.
K mamce, potažmo k bráchovi Rendovi, jsme jezdili několikrát do roka na návštěvu přes Karlovy Vary. I když už mamka nežije, stále v tom pokračujeme. Vždy procházíme centrum a ochutnáváme postupně všechny léčivé prameny, různých chutí a teplot.
Po rozhovoru s Mirkem jsem pozval kluky k notebooku a vyzval je, aby si vybavili vzpomínky s jejich babičkou související. Překvapilo mě, že jich nebylo mnoho.
Richard i Matyáš si vzpomněli, že chodili s babičkou na hřiště na prolejzačky. Babička přitom vykládala co v dětství vyváděl jejich táta.
Ríšovi babička vyprávěla příběhy i vymyšlené pohádky do kterých doplňovala vlastní nápady, aby pohádky byly zajímavější. Někdy přidala i příběhy a vzpomínky z vlastního dětství. Richardovi se nejvíce líbila říkanka, vlastně přejatá už od dědy Josefa, mamky otce. Ta obsahovala původně asi šest slok. Zachovala se pouze jedna sloka, ta první: "Jednou takhle v Tibetu, drbal se mnich na hřbetu, když mu ruce ujeli, podrbal se v ..."
Maty si vzpomněl, že s ním hrála spíše deskové hry nebo karty. V té době měla po úraze, z kterého vyplývaly problémy s chůzí. Těchto problémů se až do skonání nezbavila.
Kluci si vzpomněli, jak rádi koukali pomocí dalekohledu na to, co dělají lidé venku, ve svých bytech nebo na nákupech v obchodním domě. Také rádi pozorovali masiv Českého lesa, který je z mamky bytu, v pátém patře, velmi dobře vidět.
Mamka ráda vařila, jídlo měla ráda a o jídle se velmi ráda bavila. Pamatuji si, že nebyl telefonický rozhovor, kde by se řeč nestočila k jídlu. Matyáš si vždy, už před návštěvou, objednal u babičky okurkový salát. Ricky měl rád bublaninu, které jsme říkali plivací buchta už my, její synové, protože obsahovala třešně nebo višně i s peckou. Pecky bylo třeba vyplivnout nebo jsme s nimi mohli po sobě střílet. Oblíbená byla i tříbarevná buchta, která se skládala ze tří vrstev, tedy tmavé vrstvy vespod, uprostřed tvarohu a navrchu ze světlé širší polevy. Dodnes od mamky mám recepty, podle kterých vařím. Rád dělám v době zrání jablek štrůdl s listovým těstem. Často dávám do těsta i jiné sladké, zeleninové nebo masité náplně. Je to jednoduché a rychlé. Kluci mají rádi také čočku podle receptu od babičky. Škoda, že se nezachoval recept na domácí hleba, pečený v troubě, který vydržel být měkký i týden bez ztráty chuti.
Mamka nám občas darovala různé věci do domácnosti i na sebe. Možná žila v domnění, že na domácnost jako samoživitel s dětmi nemohu sám stačit. Naposledy to byly nové peřiny pro Matyáše, které dostal před ním už Richard. Posledním darem pro mě byly dvě košile s krátkým rukávem, rudé a modré barvy.
Při psaní těchto řádků jsem si vzpomněl i na Marijánku. Ta mi volala a kondolovala krátce po mamčině smrti. Mamčina sestřenice Marijánka je dcerou Viktora Styxe a Marie Styxové rozené Hurtová. Marie Styxová r. Hurtová byla sestrou mého dědy Josefa. Marijánka se s mojí mamkou přátelila. Byly dobré kamarádky. V rozhovoru zaznělo, jak spolu leccos zažívaly a jak se hodně nasmály.
Při vzpomínání se v mé mysli objevilo slovo "Bamja". Když jsem byl ve stejném věku jako můj syn Richard nyní, tedy 17 let, našel jsem dopisy, které psal můj otec Reinhold své tehdejší přítelkyni, tedy mojí mámě, při pobytu na vojně poblíž Znojma. Otec byl na tehdy obvyklé dvouleté vojně nasazen jako příslušník stavebního praporu. V dopisech mamku oslovoval "Bamjo". Mamka toto oslovení považovala za intimní. Nikdy mi neprozradila, co vlastně toto slovo obsahuje a jak vzniklo. Počet dopisů určitě překračoval počtem stovku. Byly psány ručně, pro mě špatně čitelným písmem. Mamka mi některé úryvky přečetla. Pro ni nebyl taťky rukopis problém. Dnes už tyto dopisy neexistují.
Když se podívám do rodokmenu, uvědomuji si, že mamka je vlastně nositelem mnoha, možná většiny příběhů zachovaných za rodiny Hurtů, Černých a Mužných. Mamka měla svým způsobem "sloní paměť". Pamatovala si nejen příběhy vyprávěné o různých příbuzných, ale i jména dětí příbuzných a jejich data narození nebo různá výročí. Někdy nepřesně. To jsem později opravil z rodných, křestních, oddacích i úmrtních listů. Největší hodnotu mají jinak nikde jinde zaznamenané příběhy a události. Ty se s plynutím času ztratí a už se nedají zjistit.
V kapitole Rodokmen je rejstřík:
Mám svojí mamce vůbec něco za zlé? Měl jsem. Škoda, že dostatečně nerozvinula některá má nadání, o kterých musela vědět. Pro mě samotného byla katastrofou doba dospívání po odchodu mého otce z našeho společného života. Prošel jsem obdobím, kdy mě moje tělo "neposlouchalo". Mamka se tvářila, že to nevidí nebo, že to přejde samo. Dospělí kolem mě museli vnímat, že něco není v pořádku, přesto nezasáhli. Období trvající řadu měsíců naprosto zdevastovalo mojí psychiku. Jako dítě jsem situaci vůbec nechápal a bylo kruté, že jsem se neměl na koho obrátit. Dnes už situaci s "utrpením" v životě lidí rozumím. Muselo přijít, abych později jako dospělý "pochopil". Lidé kolem mě byli nástrojem vedoucím k mému "porozumění". Tento odstavec a jeho popis souvisí i s mystikou.
Ještě se mi vybavilo vyprávění mamky o gymnastickém nadání. Na škole často slýchávala dobře míněnou poznámku: "Zátopek dostal medaili za běh, uvidíme, co dají tobě." Mamka ráda dělala přemety, kdy se otáčela z rukou na nohy a z nohou opět na ruce, přes celou tělocvičnu. Nikdo jí nemusel cviky učit nebo je ukazovat. Bohužel se jí ale také nikdo dál v tomto směru nevěnoval. Hezká, inteligentní žena se sportovním nadáním. Od "bohů" dostala v mnoha směrech mnoho. Někteří nedostanou ani ve směru jediném.
O mysli a jejich vztazích
Vyberu oblast, která se týká mého toulání, mezi léty 1985 – 1991 a dále až 1995.
Přístup s porozuměním souvislostem
Vytvoř smysluplný text podobný básni založené na vzpomínkách, které vycházejí z opakujících událostí. Tyto události jsou pokaždé jiné a přesto jsou si v mnohém podobné.
Rozum uchopí mysl a stanoví jí obsah nebo oblast, kterou se má zybývat.
Mysl se spojí s intelektem, tedy naučenými schopnostmi a vzpomínkami v paměti, tedy prožitky z minulosti.
Z intelektu mysl použije slovní zásobu. Naprosto přesně vybere slova a obraty a spojí je do požadovaného smysluplného textu ve vztahu se zadáním rozumu.
Z paměti mysl použije vzpomínky. Ty se opírají o prožívání v minulosti. Prožívání se opírá o smyslové vjemy. Smyslové vjemy zprostředkují interakci mezi okolím a mým nitrem.
Prožívání je ale ovlivňováno i zkušenostmi, intuicí, inspirací, interakcí s jinými lidmi a tvory, …
S porozuměním těmto vztahům vznikne:
Vidím tisíce výhledů a prožívám stovky západů slunce. Světlo mi smahne tváře a vítr voní z mých vlasů.
To vše je stále v mém nitru. Umíš pochopit jakýma očima se na tebe dívám?
Slyším šumění stromů a sleduji opad barevného listí. Ptáci zpívají jen pro mě a zvěř zobrazuje svou stopu.
To vše je stále v mém nitru. Umíš pochopit jakýma očima se na tebe dívám?
Cítím teplo v údolích a zakouším chlad při stoupání do svahů. Od dechu stoupá pára a námahu doplňuje tlukot v srdci.
To vše je stále v mém nitru. Umíš pochopit jakýma očima se na tebe dívám?
Piju vodu čirých pramenů a chutnám lesní plody. Vnímám nádheru barevných dní a tajemství tmavých nocí.
To vše je stále v mém nitru. Umíš pochopit jakýma očima se na tebe dívám?
Samota sděluje úvahy a tvoje společnost inspiraci. Toulám se sám a toulám se s tebou.
To vše je stále v mém nitru. Umíš pochopit jakýma očima se na tebe dívám?
Přístup nechávající vše na libovolné nahodilosti
Vezmi 200 libovolných slov, zamíchej je v počítači, krabici nebo jinde a náhodným vybíráním vytvoř smysluplný text podobný básni založené na vzpomínkách, které vycházejí z opakujících událostí. Tyto události jsou pokaždé jiné a přesto jsou si v mnohém podobné.
Vezmi 1000 libovolných slov, zamíchej je v ...
Vezmi 10000 libovolných slov, zamíchej je v ...
...
S využitím libovolné nahodilosti nevznikne nic nebo jen náhodná inspirace, která ale s původním zadáním nesouvisí. Nevznikne spojení mezi textem a skutečnými událostmi.
Tady je odkaz vztahující k popisu mého toulání, mezi léty 1985 – 1991 a dále až 1995:
Myslíš, že si zasloužíš poznat tajemství jakým způsobem mysl slova skládá tak, aby vznikl smysluplný text?
Pravda chrání sama sebe. Kdo nejde cestou morálky, nebude schopen porozumět. To, co někteří považují za tajemství, je skutečnost pochopitelná za určitých podmínek. Porozumění životu nelze ani ukrást, ani odkoukat, ani si je vynutit ... Pokud patříš mezi lidi, kteří jsou pouze skrumáží strachu, sobectví a pomluv, nemáš šanci něčemu porozumět. Budeš schopen číst text a opakovat ho nebo opakovat slyšené. To ale bude vše. Zkus přestat být otrokem toku událostí.
Po odchodu ze zaměstnání jsem už pár dní doma. Za uplynulým listopadem plyne prosinec. Mám více času na domácnost. Denní starost o kluky mi pomáhá vnímat věci, které jsem dříve neviděl nebo jim pro nedostatek času nevěnoval pozornost. Začínám naši domácnost nazývat Papahotel. V souvislosti s tím vytvářím pro syny rodinný dotazník spokojenosti:
Uplynuly tři měsíce ze školního roku. V aplikaci gymnázia se dívám na jednotlivé známky a celkové hodnocení. Tvrdý dopad na studující a velké požadavky od učitelů jsem očekával spíše v prvním ročníku. Přechod ze základní školy na gympl nebývá snadný. Vše přerušila karanténa způsobená koronavirem. Dopad tedy přichází až v ročníku druhém. Ne všichni obstáli. Richard ano. Na sdružení rodičů se osobně setkávám s přítomnými učiteli. Překvapují mě angličtináři, kteří jsou hned tři. Ricky má tuším samostatné učitele na gramatiku, literaturu a slovní projev. Po představení jsem zahrnut spoustou vět, kterým nerozumím a tak hned přiznávám: "Sorry, I don't speak English, only Czech." Následují rozpačité úsměvy a vyjádření spokojenosti v lámané češtině s malou slovní zásobou. Rozumíme si :-) Ricky pár týdnů po začátku druhého ročníku gymnázia vyráží s partou spolužáků pomáhat při organizování cyklistického závodu na Šumavě v oblasti vrcholů Špičáku a Pancíře. Pomoc je zároveň placenou brigádou. Parta přespí v organizátory zajištěném hotelu po společném večeru, kde dají i pivko. Pár dnů po cyklistickém závodu Ricky dostává další nabídku brigády. Odjíždí pomáhat při stěhování a vyklízení rušené prodejny v Příbrami, která patří rodině jeho kamaráda. Nejen rušená prodejna, ale celá rodinná firma se zabývá prodejem různých doplňků a náčiní pro domácí práce. Měl by Ricky na založení vlastní firmy? Zajímá ho veškeré zázemí s tím spojené? Myslím, že ano.
U Matyho je situace jiná. Klučina je povahově trochu jinej než starší brácha. Nedokáže v sobě najít motivaci k samostatné práci a lepší organizaci svého času. Od jedniček se posouváme i ke čtyřkám. Pokouším se věnovat mu více času ve dnech kdy je při střídavé péči u mě. Tím neodsuzuji jeho mamku Jáju. Pouze nevím jakým způsobem v její domácnosti oba spolupracují. Doufám, že se mi daří otáčet kormidlo Matyho loďky správným směrem. Musíme přidat v češtině, matice i fyzice. Angličtina a němčina nám dávají také zabrat. Uvidíme …
V minulém roce jsem zmínil učebnici matematiky, kterou spolu vytváříme. Tu jsem rozdělil na dvě části. Samotnou učebnici matematiky a kalkulačku. V kalkulačce simulujeme různé funkce a vztahy tak, aby naprogramovaná aplikace prováděla různé výpočty automaticky podobně jako kalkulačka. Tedy plus, mínus, krát, děleno, ale i odmocnina nebo zlomky. V učebnici řešíme příklady neznámými způsoby nebo hledáme skrytou symetrii. Podle chuti doplňujeme zajímavosti, měníme údaje, přidáváme další záložky ... Klidně si vše stáhni a používej podle svého:
V neděli 21. listopadu sedíme s klukama před 18 hodinou v kralupském kostele Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava na elektricky vyhřívaném polstrování v typických kostelních lavicích. Začíná koncert s názvem Pocta Antonínu Dvořákovi. Ten podává Dvořákův komorní sbor a sbor Radhost. Mezi hlavní díla patří Mše D dur Lužanská. Ta má dvě verze. My vychutnáváme tu původní s varhanami, které plní svým zvukem celou loď kostela z kůru, kde jsou umístěny. Vždy mě udiví kvalita živé hudby v interiéru kostela. K Ríšovo i mému překvapení zjišťujeme, že koncert řídí nový umělecký vedoucí Dvořákova komorního sboru Štěpán Pokorný, který je zároveň Richardův učitel hudební výchovy na gymnáziu Amazon. Po Lužanské mši posloucháme sólový zpěv A cappella hudebního skladatele, multiinstrumentalisty, zpěváka i již zmíněného sbormistra Štěpána Pokorného. Netušil jsem, že má Richard na škole někoho tak talentovaného. Po koncertě pátrám na internetu a nacházím osobní webové stránky. Z nabízeného nejvíce oceňuji soubor Humble Ensemble, který provozuje hudbu 16. - 19. století s dobovým oblečením i nástroji.
Týden po koncertě odjíždíme do Josefova k bráchovi Rendovi. Účastníme se porážky dvou tříletých býků, kteří jsou součástí menšího stáda. Býci jsou zastřelení mysliveckou kulovnicí jedním z hajných a zároveň přátel bráchy již od studentských let. Poražené zvíře zavěsíme pomocí kovového rozvoru a háků na lžíci od traktoru a postupně stáhneme z kůže. Pro nezkušenost vše sleduju a jen postupně se zapojím. Hlavní práci odvádí brácha, jeho kamarádi a pozvaný řezník. Ten má zkušenosti a profi vybavení včetně velké sekery. S tou se později fotím. Po vyřezání tuku a rozdělení vnitřností následuje základní porcování a odvoz k domu, kde se maso na zahradě přes noc zavěsí a nechá stuhnout. Syrové nejde porcovat a vyřezávat. Druhý den se ke kamarádům a řezníkovi přidává i širší rodina. Postupně maso zbavujeme blan a porcujeme podle typů vhodných k různým způsobům vaření. Vytváříme zhruba desetikilové balíčky, které se dále prodávají. I přesto, že masa je kolem 800 kg, zájem je velký a maso už je vlastně dopředu prodané. Nikdy jsem neviděl tolik kvalitního masa najednou. My si do Kralup odvážíme jen pár kilo. Musím přiznat, že dobře vařit neumím. Maso budu upravovat podle různě získaných návodů. Usmažit a ochutit kořením nakrájené plátky určitě zvládnu. Zažil jsem porážku pašíka nebo sám připravil slepici, kapra i králíka. U býka mě překvapuje kolik práce je s porážkou a porcováním takto velkého zvířete spojeno. Pro mě i kluky dobrá zkušenost.
Tady psaní přeruším, protože právě sleduju naši kočku Bílou ponožku, jak leze na kmen po bývalé třešni a poté na stříšku budky pro ptáky, na kmenu umístěné. Má tam svoji malou soukromou rozhlednu a přehled po celé zahradě. Ostatně Bílá ponožka je holka šikovná. Téměř každý den uloví nějakého hlodavce. Někdy uloví i kosáka nebo kosici. To se mi až tak nelíbí. Tito ptáci ale rádi potravu vybírají přímo z trávy a tak to někdy odnesou. Při mrazech na rozhlednu číča nechodí a tak na plochou stříšku budky dáváme s Matyášem semena slunečnic. Po okolních stromech si sesednou ptáci různých druhů a chvíli sledují situaci. Když se ujistí, že je bezpečno, začnou nálety. Je hezké to sledovat.
Nedávno jsem skončil ve firmě věnující se stavbě 3D tiskáren. U Průši jsem pracoval téměř 4 roky. Jak toto období zhodnotit? Je dobře, že v Čechách máme světového lídra 3D tisku. To prospívá všem. 3D tisk je skutečně zajímavá oblast. Do budoucnosti předpokládám, že doma bude mít 3D tiskárnu téměř každý podobně jako auto. Škoda, že si odnáším pouze základní znalosti této technologie.
Neusiloval jsem o postup ve firmě a tak jsem vše sledoval spíše z první linie. Pro mě osobně přestalo být firemní prostředí živé. Připadalo mi stále více formální. Možná je to i tím, že dávám přednost osobnímu životu před pracovním. Práce mi není seberealizací. Můj přístup k práci a činnosti obecně dobře vystihuje poučení Swamiho Vivekanandy s názvem Karmajóga aneb O blaženém životě, které se dá najít a poslechnout na internetu. Ty kdo čteš moje zápisy, zkus si Swamiho Vivekanandu vyslechnout! Možná objevíš něco, co jsi ve svém životě nevědomky hledal.
Můj pohled na práci i lidi kolem ní musel někomu připadat i podivný. Pracovní prostředí, kde člověk pracuje manuálně, je dobré pro rozvíjení sebevlády, která má vést k porozumění sobě i ostatním. Některé kolegy jsem považoval za konfliktní a tak mi k posílení sebevlády sloužili také. Tímto jim děkuji, služba skončila. Nepatřím k lidem, kteří vyjí proto, aby mohli s vlky býti.
Ve zpětném pohledu se dá k práci přistupovat různě. Krátce před odchodem z firmy mě oslovilo telefonicky callcentrum. Nabídky téměř vždy odmítnu. Tady mě ale operátor zaujal. Nemanipuloval se mnou a choval se slušně, ne jako šmejd, na které někdy reaguji i agresivně. V rozhovoru popsal přístup k práci takto: "Já musím mít dobrého šéfa, dobré peníze a dobrej kolektiv. Když něco z toho chybí, jdu jinam."
Zaměstnavatelé to pochopitelně vidí jinak. Ve většině firem od personálního oddělení a dál vede celým managementem snaha o získání nebo vytvoření pracovní skupiny s názvem "Parní válec", kde má vedoucí přezdívku "Buldozer". Nic ve zlém :-)