Blog o rodině
V=N Mystika
Ricky Maty
Ženy a muži
Práce zábavou
Jak jde životFotogalerieRodokmenCestováníZe životaO mně
barevný index modrý
žlutý index černý
žlutočerný index černý
modrozelenočerný index černý
černobílý index černý
zelený index černý
barevný blog
barevný mail
Úvod stránek
Mapa stránek

Jak jde život

Jak jde životrok 2020rok 2019rok 2018rok 2017rok 2016rok 2015rok 2014rok 2013
∗ 2009 Matyášrok 2012rok 2010rok 2009rok 2008rok 2007rok 2006rok 2005
∗ 2004 Richard
2004 těhotenství

Rok 2007 - Richard

7. ledna 2008
Už jsou mi tři roky. Už jsem zkušenej. Hm. Už vím jak na mamku a na taťku. Začínám mít vzdorovitou povahu a chci aby bylo vše po mém. Umím se vztekat a křičet a občas nechápu co po mně máma nebo táta chce. To co se mi líbí chci hned teď. Když se mi na druhém něco nelíbí nebo mne zlobí, řeknu mu, že je pupatej. Tím myslím, že je hloupej. Táta mi dává různá pojmenování, třeba, že jsem veselej rohlík a já mu to vracím: „Ne, ne. Ty si veselej rohlík. Já sem Ríša“. Jakmile se k sobě mamka s taťkou tulí, snažím se jim to zakázat a cpu se mezi ně. Říkám jim: „Ne, ne nedávat pusinku“. Máma je jenom Ríši. Obecně jsem ale hodně veselej.
Hodně času trávím se svými kamarády Mikoláškem a Aničkou. Občas jsem chodil s maminkami, které kamarádí s mojí mámou a jejich dětmi do nákupních center. Tam jsem poznal Adama a Páju. Řádili jsme v dětských koutcích a občas se nepohodli.
V lednu jsem boboval na sněhu a moc mě to bavilo. Jezdil jsem buďto sám nebo spolu s taťkou a mamkou. V Lednu 2007 se konal v Kralupech karneval pro děti a já byl za piráta. Měli tam tombolu. Vyhrál jsem sáček se sladkostmi a bublifuk. Táta nebo máma mi pouští bubliny a já je chytám. V Březnu celá rodina vyrazila do ZOO podívat se do pavilonu s indonéskou džunglí. V pavilonu bylo velké vlhko a teplo. Opice skákali a vřískali. Orangutani a makakové se objevovali a zase mizeli. Do ZOO na prohlídky chodíme opravdu rádi, někdy i se sousedy tetou Verčou a kamarádem Mikoláškem. Rád krmím domácí zvířátka jako kozy a ovce, která tam volně pobíhají. Dá se k nim vejít do výběhu, kotců a ke krmelcům. Dávám jim mrkvičku a kukuřičné granule. V ZOO jsem se projel na poníkovi a moc se mi to líbilo. Také jsem řídil malou tramvaj a vozil ostatní děti. V Srpnu jsme s mamkou a taťkou pluli parníkem po Vltavě. V Troji jsme vystoupili a byli se podívat na velkého Trojského koně, který byl celý ze dřeva a v sobě skrýval galerii.
Mám nové schopnosti a zkouším různé věci. Maluju, modeluju a lepím máminy vystřihovánky. Na zahradě tahám autíčka, umím si hrát s balónem, chytám ho, kopu a dávám gól, skládám dřevěná puzzle. Rád se dívám na pohádky. Pokouším se je sám vyprávět. Moje nejoblíbenější pohádky jsou Doba Ledová, Jen počkej zajíci, Pat a Mat, Shrek, Hledá se Nemo a Bořek stavitel. Každé odpoledne se rád podívám na Kouzelnou školku s Františkem - to je pořad pro děti. Františka jsem viděl i živě na vystoupení v Kralupech v Kulturním domě. Večerníček kolem sedmé nesmím propást.
Na podzim jsem měl narozeniny a pil dětské šampaňské. Sám tomuto lahodnému nápoji říkám „štampajské“. Ňam, mlask. Narozeninový dort byl moc dobrý, měl tvar autíčka. Protože jsem byl celý rok hodný, aspoň si to myslím, dostal jsem velké dárky. Garáže s výtahem, skládací silnice, spousty autíček a dřevěné pexeso se zvířátkama.
Na podzim v září, říjnu a listopadu jsem chodil do školky do Prahy. Moc se mi tam líbilo. Jsem už velkej a tak jsem neplakal, když maminka odešla. Kamarád Mikolášek plakal a chtěl maminku. Měli tam spoustu hraček. Nejvíc se mi líbil dětskej kuchyňskej koutek s mikrovlnkou. Dával jsem do ní umělé kuře, zavřel a počkal na pípnutí. Pak jsem ho vyndal a chystal baštu. Také jsme jezdili na autíčkách a v tělocvičně lezli tunelem. Někdy jsme zpívali a hráli na hudební nástroje. Měl jsem Rumba koule a tak jsem chrastil a pohupoval se do rytmu. Maminka byla celá dojatá, když viděla jak mi to jde a ukápla slzu.
Občas zajdu s rodičema do kina. Tuhle jsem byl s mámou. Dávali Šreka. V jedné scéně zemřel žabák, který představoval tatínka princezny Fiony. Za mnou seděl chlapeček, který se začal smát. Klekl jsem si na sedadlo a napomenul ho: „Teď se nesměj!“. Všechny kolem jsem pobavil, ale já vím, že se to nemá.
Rodiče mi koupili kolo s pomocnými kolečky po stranách a já se učil jezdit. Taťka přivázal provaz k řídítkům a táhl mě. Šlapky mě, ale bohužel neposlouchaly. Tak jsem teda seděl a kochal se výhledem. Cestou jsme potkali stádo domácích prasátek, která se válela za plotem a dělala neplechy. Zkoušely na nás loudit baštu. Nic jsme neměli a tak to odnesla prasečí maminka. Na každém cecíku viselo jedno prasátko a sálo. To ale byla tlačenice! Ty ale maj apetit.
Letos jsme dost cestovali a jezdili na výlety. Byli jsme v Peci pod Sněžkou, jezdili na bobové dráze, skákali jsme s mamkou na trampolíně a taky se vyvezli lanovkou na Sněžku. Líbil se mi Dinopark s velkými ještěry. Ve Ctěnicích jsme si prohlédli Bambus centrum s Japonskou zahradou a městský skanzen s historickými řemesly a domečky, které se zachovaly jako vzpomínka na život v minulých stoletích. Byli jsme na Kokoříně podívat se do skal a skalních soutěsek. Byla to moje první větší tůra. Na Praze 7 mají velké akvárium s krásnými rybami a mořským prostředím. Nejvíc se mi líbil žralok a také schody. Po schodech jsem chodil nahoru a dolů. Byly modře osvětlené. Letos jako každý rok se konal v Nelahozevsi Dětský den se spoustou atrakcí a historickými šermíři. Na zámku jsme viděli ukázky létajících dravců. Létali mi kousek nad hlavou. Možná si je příští rok zkusím podržet na ruce tak jako letos některé děti.
Na tříletou prohlídku k paní doktorce jsem šel klidně. Zkoušela mě z různých schopností a vlastností. Nejlepší bylo, když chtěla zjistit zda dobře slyším. Šeptala na mne názvy různých zvířátek a já na ni tedy šeptal také. Smála se tomu a chtěla vědět, jestli ji nezkouším spíše já.
Na Vánoce k nám přišel Ježíšek . Sice nevím jak a nevím jak to může všechno unést, ale dárky mi přinesl. O dárky jsem si napsal, tedy spíše nakreslil. Dal jsem dopis Ježíškovi za okno a čekal. Ráno tam dopis nebyl a já byl spokojenej. Bude se něco dít! A taky dělo. Pod stromečkem byla spousta dárků a já se nemohl dočkat vybalování. Zazpíval jsem písničku: „Ježíšku panáčku já tě budu kolébati, Ježíšku panáčku já tě budu kolíbat“. Dárečky jsme odnesli do obývacího pokoje a já je rozbaloval od nejmenšího po největší. Každou chvilku jsem si povzdychl: „Není mašinka. Ježíšek nepřinesl“. Ale přinesl! Byl to ten poslední a taky největší dárek. Hurá.
Na Silvestra končí rok. Moc tomu nerozumím, ale táta říkal, že bude ohňostroj a na ten jsem se těšil. Připili jsme si na Nový rok a šli se na zahradu dívat jak lítají rachejtle. Všude to blýskalo, bouchalo a všude byly barevné vodopády a obrazce. Když to bylo moc nahlas, řekl jsem mamince: „maminko držet ouška“. Báďa chtěl jít na zahradu s námi, ale moc se bál a nakonec se v domečku počůral. Chudák maminka musela hned na Nový rok uklízet.
A to je asi k vyprávění všechno. Zase se ozvu. Ríša.