Cestování a tramping

Vltavou s lodí 2021

Ke konci srpna, v samotném závěru prázdnin, vyplouváme na řeku Vltavu. Proplouváme řeku od přístavu v Mělníku až po ústí Berounky a zpět. Cesta trvá 4 dny.

22.8. - 26.8. Vltava

V malé fotogalerii nebo ve vetší fotogalerii Vltava 2021 je několik fotografií k nahlédnutí.

O lodi, vybavení a technice plavby
Plujeme s kajutovou loďí Marion 450 Cabin s názvem Adam. Adam je kolem 5 metrů dlouhý. Motor má výkon něco nad 15 kW. Loď je menší oproti jiným z nabízených plavidel v Půjčovně plavidel Mělník, ale o to živější. Rychleji reaguje na ovládání. Trup i paluba jsou ze skořepiny, tedy laminátu. Podobně i paluba a kajuta. Obšívka je z gumy, kterou chrání fendry, tedy odrazníky. Ovládání je standartní přes kormidlo bez pomocných manévrovacích motorů. Motor je sklopný, vyndavací. Hřídel vyčnívá za záď, což je třeba zohlednit při manévrování. Palivo je Verva 100 oktanů. K dispozici máme 3 plastové nádrže s odvzdušněním. Jednu s kapacitou 30 litrů a dvě 20 litrů. To nám na proplutí vzdálenosti mezi 130 až 150 kilometry stačí. Motor byl v chodu asi 22 motohodin. Otáčky motoru a tomu odpovídající rychlost jsem s doporučením držel mezi 1800 až 2000/min. Pokud jsme fotili, užívali si krajinu, pluli do komory, míjeli mola ..., pak pochopitelně méně. Je nutné, aby alespoň každý třetí den (noc) byla loď připojena na el. přípojku pro dobití baterií, příp. dobrána pitná voda. Přípojky el. proudu jsou pouze v komerčních přístavech. Malé lodě nádrže na pitnou vodu, plynový vařič nebo kuchyňku nemají. S tím je třeba počítat :-)
Doporučuje se přistávat proti proudu řeky, ne po proudu! Při kotvení je někdy třeba docouvat k molu nebo do přístavu. Tady je třeba dbát na umístění motoru, kormidla a správné umístěných fendrů. Musím trochu žalovat na to, že Vltava, v úseku kterým jsme propluli, mnoho přístavů nebo mol k volnému a bezplatnému zakotvení nemá.
Na lodi jsme spali. Střídali jsme se vždy 2 v kajutě a jeden v kabině pod kormidlem. Na tuto loď je to maximum. K dispozici jsme měli spacáky a jednu karimatku. Teplota nad ránem kolísala mezi 9 a 15 stupni.
Při plavbě je dobré sledovat radar s počasím a omezit plavbu během silného deště nebo husté mlhy. Kabinu lze zakrýt ze všech stran plachtou. Ta ale při dešti silně omezuje výhled. Lodě s otevřenou horní palubou mají lepší výhled než lodě s kormidlem v uzavřené kajutě. Při hlídání počasí je dobré před plavbou i během ní sledovat stav na vodní cestě s jejími omezeními, výšku vody, pracovní doby plavebních komor ... Dá se použít portál lavdis.cz, který umožňuje stáhnout do mobilu aplikaci lavdismobile. Webových stránek "o vodě" je mnoho. V půjčovně je k zapůjčení mapa vodní cesty v tištěném provedení. Před cestou jsem si sám stáhl a vytiskl některé úseky řeky včetně plavebních komor. Před vyplutím je třeba se seznámit se základním značením na řece, tvary, barvami a význami bójí. Shodou náhod jsem den po vrácení lodi dělal kapitánské testy, takže jsem měl pravidla, značky, omezení ... dobře nastudované. Osvědčení plavidla nebo pojištění nám zajistila půjčovna. Můj vlastní katalog o lodích, vodě, mapách ... je na internetu zde: Lodě

1 den, neděle. Objednávám taxi přes službu Liftago. Dorážíme trochu dříve, než na ujednanou 18 hodinu. Loď se uklízí po předchozích nájemcích. Sepisujeme předávací protokol. Platím vratnou kauci, která slouží k vyúčtování motohodin, tedy chodu motoru a spotřeby paliva nebo je ručením za nedbalé zacházení.
Majitel nás seznamuje s lodí, jejím ovládáním a vybavením a bere nás na cvičnou plavbu. Každá loď je jiná a má jiné vlastnosti a vybavení. Vyplouvat už nemá smysl. Hořínský plavební kanál funguje do 17 hodin a o volném molu na řece zatím nevím. Při oblačném počasí se v tuto roční dobu stmívá kolem 20 hodiny. Dáváme sbalené batohy do lodi. Majitel půjčovny odchází a my usedáme, i kvůli dešti, na židle pod stříškou malé chatky nad řekou, z které je výhled na velkou část přístavu a okolí. Půjčovna se nachází v areálu velkého komerčního přístavu plného kontejnerů s nakladači a mohutnými jeřáby. Je to největší přístav v Čechách.

2 den, pondělí. Budím kluky kolem 6 ráno. Dáváme snídani opět s pohledem na přístav. Komory fungují od 7 hodiny. Předpokládám, že máme před sebou Hořínskou, Miřejevickou, v Dolánkách a Klecánkách. U Hořínské jsme po vyplutí za 40 minut. Poprvé vychutnáváme okolí řeky z námi řízené lodě. Za zády máme mělnickou vyhlídku se zámkem a okolím. Hořínská komora je podobně jako Smíchovská v Praze velmi stylová. Architektura odpovídá době kolem roku 1905. Připomíná středověký hrad se dvěmi bránami. Budeme překonávat rozdíl v hladimách 8,5 m. Když volám a žádám o proplutí, slyším poprvé žargon používaný na řece. Odpovědí na žádost je: "Čekám tlačák budete muset chvíli počkat". "Tlačák" je v žargonu tlačný remorkér tlačící po vodě vanu s nákladem o šířce 10 metrů a dělce několik desítek metrů. Na řece jsou to největší lodě, mimo parníků v Praze, které potkáváme. Po proplutí "tlačáku" poprvé vjíždíme do menší z dvou komor a vyvazujeme se po pravé straně tak, jak nás požádala slečna z velína. Napouštění v této komoře probíhalo pouze zleva, takže s námi nezápasil proud, který se při napouštění vždy objevuje pod lodí a tlačí ji na střed bazénu. Po asi 15 minutách se hladiny vyrovnají a vrata horní propustě se otevírají. Na semaforu se objevuje místo červené zelená a my vyplouváme.
Máme před sebou Hořínský kanál v délce 10 km. Všude kolem je rovina. Voda dělá dojem, že má výšku stejnou jako ornice na sousedních polích. Podplouváme nově zbudované nebo opravené mosty s nápisy v betonu s čílem 2020. Míjíme místa pro vyhýbání nebo otáčení lodí. Překvapují nás nové semafory se stále svítící červenou. Chvíli čekáme a pak plujeme dál. Později se dozvím, že červená je pouze pro velké lodě. Za kanálem končícím ve Vraňanech se řeka prudce rozšíří. Poprvé zastavuji u mola. Kluci chtějí na malou.
Při další plavbě respektuji zelené bóje po pravé straně. Míříme po klidné vodě s rovinatým okolím k Miřejovické komoře. Už zdáli je vidět Miřejovická vodní elektrárna a železný nýtovaný most. Po telefonní žádosti o proplutí se otevírají vrata a na semaforu se objevuje zelená. Jsme ve veliké vaně. Poutáme se na žebřík a postupně okoušíme stále větší tlak vody pod lodí a silné víry po stranách stěn, které působí na loď se snahou dostat nás do středu vany. Zkušenost s Hořínskou komorou, kterou jsme proplouvali jako první napovídala mírné napouštění z jedné strany. Tady bylo vše jinak. Myslím, že v této vaně je lepší být u žebříku a ne u pacholete. Než jsem přendal kotvící lano z jednoho stupátka na jiné, loď se vzdálila od stěny. Chytám žebřík oběma rukama a hned poznávám, že rukama loď udržet nejde. Lano stále bylo naštěstí provléklé za jedním stupátkem. Rychle ho chytám a silou loď vracím ke stěně. Při tomhle manévru vlaju až po pás z lodě. Ricky mi poté pomáhá při přendavání lana. Komora je plná a my jsme z toho venku. Pro Richarda to je možná nejzábavnější zážitek této plavby. Říká mi, že mě mohl použít jako můstek pro vystoupení z lodi. Mě zas tak do smíchu není. Teď už vládnu určitým fortelem a mám před silou vody respekt.
Za Miřejovickou komorou se objevuje dominanta, viděná už z dáli, zámek Nelahozeves. Hned za zámkem poprvé kotvíme u mola přístavu Marína. Marína je plná lodí. Menších i větších. S laminátovými i kovovými trupy. S otevřenými palubami i s uzavřenými kajutami nebo kombinací obojího. Tento přístav se dá využít pro doplnění vody nebo dobití baterií. Dá se tu i přespat. Součástí přístavu je menší penzion a stylová restaurace. Všichni dáváme svíčkovou. Dlouho jsem tak dobrou svíčkovou neměl. V areálu je několik klecí s dvěmi sovami a velkým dospělým havranem. Je na něm vidět, že je inteligentní. Snaží se zaujmout a nepokrytě loudí. Velmi mi připomíná mého Pepu z dětství. Mívali jsme po zranění darovaného havrana, který uměl dobře napodobit lidskou řeč.
Poprvé proplouváme Kralupy. Z vody město nevypadá nijak zajímavě. Kralupy mají ale výhodu. Volně přístupné molo s pacholaty a výškou vhodnou pro kotvení malých lodí. To je jinak na řece málokde. Spíše je všude omezení typu: "Majitelem mola je ...", "Zavolejte na ...". Plujeme dál klidnou vodou. Za Chvatěruby se mění ráz krajiny. Začínají vystupovat skaliska. Po levé, pravé i obou stranách. Skaliska mají prudké stráně, rozeklaná údolí, vystupující vrcholy, rokle, kamenná pole. Okolí řeky je na pohled mnohem hezčí. Poprvé a ne naposled vytahujeme dva menší dalekohledy pro sledování krajiny, lodí a provozu na řece. Ty jsou po celou plavbu na přední desce kokpitu lodi. Dávám je poblíž kormidla abych mohl už z dálky sledovat, co se přede mnou děje. Nebo si je bereme na příď lodě, kde se s nimi zaměřujeme na zajímavosti nebo různé detaily. Míjíme přívoz v Dolánkách a námi kdysi hojně navštěvovanou restauraci. Poblíž jsem oba kluky učíval jezdit na kole a později na kolečkových bruslích.
Vplouváme do komory v Dolánkách. Tady mi obsluha do telefonu při objenání proplutí říká ať se nepoutáme. Ještě jednou se ptám: "Nemáme se poutat?" Odpovědí mi je: "Nepoutejte se." Při napouštění se opět voda valí od stěn do středu komory. Silný tlak vody si s loďkou hraje jako s korkovým špuntem a drží loď ve středu vany. Točíme se střídavě na obě strany jako na kolotoči. Občas zařadím zpátečku abych vzdálil příď lodi od stěn. Je to zajímavý zážitek.
Míjíme Máslovický přívoz a součaně hospůdku, také v minulosti s koly dost navtěvované. Podplouváme most do Řeže a míjíme historický Levý hradec. Sledujeme bóje na řece. Po levé straně červené, po pravé zelené. Ty upozorňují na mělčiny nebo potopené hrázky, které kdysi sloužily pro chov ryb.
Po proplavení Roztockou plavební komorou míjíme přívoz v Roztokách, námi často využívaný při výletech na kolečkových bruslích. Je kolem 16 hodiny. Většina komor ukončuje proplouvání do 17 hodiny. Nemá cenu riskovat. Naproti Klecánkám u roztockého břehu jsou mola pro větší lodě. Kotvit se tam ale dá. Vyvazuji loď na dvě lana. Boční krátké a přední dlouhé. Jsem tedy vyvázán na dvě pacholata. Nachystáme věci na spaní. Víme, že poblíž je kiosek. Kupujeme si a odnášíme domácí limonády vlastní výroby a pivko z malého pivovaru. Zatažená obloha se rozestupuje. Slunce nám umožňuje užít si až do setmění teplý podvečer. Hrajeme karetní hru Bang! a já fotím.
Pro nezkušenost jsem dost utahán. Kluci ne. Ti spíše vypomáhají. Ríša občas přebírá loď na požádání nebo i sám. Matyho si beru k sobě do klína a pomáhám mu získat cit při ovládání kormidla tak, aby nedělal prudké pohyby lodí, ale spíše postupné a pomalé, vedoucí k plynulému zatáčení. Všichni během plutí lezeme na přední palubu, kde si natáhneme v polosedě, pololehu nohy a užíváme plavbu. Konec vzpomínání. Jdeme spát. Je půl hodiny po deváté.

3 den, úterý. Kolem dvou ráno začalo trvale pršet. Šel jsem na malou a špatně zakryl plachtu lodě. Pomalu nám začalo do lodi zatékat. Do kajuty ne, ta je oddělena přepážkou. Maty tuto noc spí u kormidla. Kvůli ohledům mě nechce budit, abych se vyspal. Ráno mu vysvětluji, že mě musí vždy vzbudit, hlavně když je problém. Navíc narovnat plachtu by bývala opravdu prkotina. Matyho karimatka, spacák a dva batohy jsou nasáklé vodou. Karimatku a batohy dávám do příručního prostoru pod matracemi v kajutě. Spacák suším vedle kormidla na zavěšeném záchranném kruhu. Pomocí ručníku, spíše osušky, otírám loď a vytírám podlahu. Hadr na palubě by se hodil.
Po potopě :-) nám zazvoní budík ráno kolem 6. Chci zopakovat postup přechozího dne. Přes plachtu není ale pro déšť mnoho vidět. Spíme dál až do 10 hodin. Po ůklidu na lodi k nám připlouvá labuť a nepokrytě loudí. Nacházím sýr eidam vcelku. Krmím labuť z ruky. Ta mě zobákem chytne za prsty a sýr si sama vezme. Maty mě u toho fotí. Uvidíme, jak fotky vyjdou.
Vyplouváme k Podbabě. Je stále zataženo, ale už silně neprší. Sledujeme zelené bóje. Než doplujeme ke komoře v Podbabě déšť úplně ustane. Je ale stále silně zataženo. Husté, černé mraky a kovově šedá obloha nás neustále doprovází. Aplikace na mobilu, zobrazující stav srážek pomocí radaru, říká, že pršet by už nemělo. Plavební komorou v Podbabě začíná Praha a výhledy na ní. Náhon k plavební komoře je dlouhý a někdy úzký. Končí až v Bubenči. Při zpáteční cestě zde potkáváme velkou tlačnou loď, zvanou hantýrkou lidí od vody "tlačák". Ta má v komorách před malými loděmi přednost, stejně jako parníky. K těm se ale většiou v komoře vejdeme.
Popíšu ještě jeden pojem z vodní hantýrky. Pokud obsluha komory do telefonu na žádost o proplutí řekne: "Musím to přepustit", znamená to, že hladina vody v komoře je obráceně než potřebujeme.
Míjíme veřejný Holešovický přístav, kde jsem dělal praktické plavební zkoušky sloužící k získání kapitánského průkazu. Dnes, když píšu tyto řádky, mám za sebou i testy z teoretické části. Jsem vlastníkem kapitánského průkazu pro lodě třídy M bez omezení výkonu motoru a třídy C. To je příbřežní plavba na moři do cca 4 kilometrů od pobřeží nebo ostrovů. Poctivě jsem nastudoval všechna pravidla pro vnitrostátní plavbu i pro mezinárodní plavbu, zvanou COLREG. Znalosti a to i praktické budu ale dále rozšiřovat. Chci vzít s lodí kluky na moře a to chce trochu zkušenosti. Kapitánské testy zmiňuji i pod odkazem Jak jde život pro rok 2021. Myslím, že jsem se pochlubil dostatečně, zpátky k textu.
Proplouváme plavební komorou Štvanice a pozorujeme z řeky historické stavby staré i mladší Prahy. Památky a dominanty města vypadají z vody jinak. Po obou stranách řeky se objevují velká a vysoká kamenná mola lemovaná nábřežími. Většina míst je nepřístupných. Vidíme i menší mola pro osobní lodě nebo šlapadla. Míjíme kotviště na Nábřeží Edvarda Beneše. Tady je případně možné doplnit pitnou vodu a dobýt baterie. Zakotvit se dá krátkodobě na vystoupení a nastoupení osob nebo na jednu i více nocí po předchozí rezervaci. Ta je nutná. V tomto přístavišti na výletní lodi Jan Plezier jsem absolvoval školení při kapitánském kurzu.
Na vodě i v přístavech přibývají velké lodě pro turisty. Ty je třeba respektovat a dát jim přednost. Vzpomínám si na poučku ze školení, že tyto lodě mohou ukazovat na přídi viditelnou modrou čtvercovou značku, cca 60 na 60 cm. Ta říká, že lodi se máme při míjení vyhnout zleva, ne zprava, jak je obvyklé. Je zajímavé, že v testech a vyhlášce tato značka chybí.
Podplouváme Čechův, Mánesův a Karlův most. Nad poli určenými k podplutí je žlutá značka doplněná červenobílými značkami. Ty určují rozsah bezpečného proplutí pod mostem. Poli, nad kterými je značka s podélnými pruhy červené barvy dole a nahoře a bílým pruhem uprostřed, tzv rakouská vlajka, je zákaz proplutí. Znalost tohoto značení je naprosté minimum pro bezpečné plavení se Prahou.
Vyhýbáme se plavební komoře Mánes, která neumožňuje proplutí dále po řece, ale vytváří na vodě něco jako samostatné jezero.
Plujeme k Čertovce, což je známý náhon s mlýnským kolem. Tady začíná vplutí do komory Smíchov. Stavebním provedením se mi velmi líbí. Tato stylová komora je údajně nejfrekventovanější ve střední Evropě. Od "lidí na vodě" slýcháme historky, že tady je možné na proplutí čekat hodinu a půl i déle. My máme štěstí. Před námi je perfektně vybavená loď lodivodské služby. Tato loď je něco jako říční policie. Lodivodská loď má přednost před ostatními. Nám to umožní přednostně s ní proplout.
Frekventovaná komora je za námi. Podplouváme Palackého a Jiráskův most a prohlížíme Náplavku u Rašínova nábřeží. Vystupuje dominanta Vyšehradu. Míjíme vodácké kluby a hlediště pro závody veslic. Skaliska u Barandova nás vedou ke komoře Modřany.
Ústí do komory je pokryté racky nebo kachnami sedícími na kamenných kvádrech jakoby schůzovali. U řeky jsou obvykle vidět labutě, kachny, menší Racek chechtavý nebo větší Racek bělohlavý. Mimo město v klidnějších vodách jsou to Lyska černá, Kormorán velký, Morčák velký. Nejvíce se mi cestou líbí Volavky popelavé jak klidně stojí na břehu nebo větvi stromu padlého do vody a poklidně, bez hnutí sledují naši proplouvající loď.
Zpět ke komoře. Jako u ostatních komor stačí zavolat na služební telefon a požádat o proplutí. Většinou nám komory otevřou na požádání. Někdy čekáme na další loď za námi nebo naopak je komora otevřená s lodí uvnitř, čekající na nás až doplujeme. Občas se stane, že v telefonu slyšíme hlášku: "Mám loď v protisměru". Pak musíme počkat, ale nikdy to netrvá déle než 30 minut.
Při míjení lodí se obvykle všichni zdraví mávnutím ruky. Tím dáváme najevo, že se vidíme. Zdravíme takto i osádku menší policejní loďi, která nás chvíli doprovází po levoboku.
Po proplutí komorou, mineme přívoz Lahovičky - nádraží Modřany a po pravé straně očekáváme ústí Berounky. Kousek za ústím nacházíme železné sloupy zapuštěné do řeky s pacholaty na vyvázání lodí. Jsou pro velká i malá plavidla. Sloupy mají žebříky a na vrcholu lávky vedoucí na břeh. Tady kotvíme. Náš původní plán, že přes komoru Vrané nad Vltavou, kolem ústí Sázavy a komory ve Štěchovicích doplujeme k hrázi přehrady Slapy opouštíme. Pozdní vyplutí, pro špatné počasí, nám nedovolí vše stihnout a navíc jsme utahaní.
Nemáme už zásoby a tak prohlížím mapu a hledám možné prodejny. S Richardem zkoušíme obec Lahovičky. Nikde nic. Pamatuji, že při toulání a vandrování v devadesátých letech byly malé prodejny snad všude. Vzpomenu si na přívoz Lahovičky - Modřany. Míříme k němu. Podle řádu pluje každých 20 minut. Po chvíli se objevuje převozník ve stylovém námořnickém stejnokroji. Dávám se s ním do řeči. Mluvíme o lodích a zážitcích na řece. Převozník nám mezi řečí po chvíli oznámí: "Tak vy jste lidi od vody? Tak to máte jízdu zdarma". Navíc nám poradí, kde je na protější straně nákupní středisko. Zpět přeplouváme s velkou, plnou taškou.
Součástí mostu, poblíž kterého při ústí Berounky kotvíme, jsou i dvě stylové, železné rozhledny. Konstrukce je z dokola vedených železných schodů se zábradlím. Je ukončena ochozem ve výšce asi 10 metrů. Z něj vidíme soutok obou řek a zvláštní výhled na silniční obchvaty Prahy. Před spaním opět hrajeme karty Bang! a dosušujeme mokré věci od přestálé "potopy" v lodi. Jdeme spát. Předpověď slibuje hezké počasí.

4 den, středa. Vstáváme kolem půl sedmé. Všude kolem chomáčky mlhy. Někdy husté, někdy protrhané. Kousek proti proudu Berounky stojí ve vzdálenosti asi 150 metrů, přímo uprostřed řeky, nákladní vana lodi i s velkým bagrem. Náhle se z mlhy vynoří velká tlačná loď a k železné vaně se připojí. Vše je i přes plující bílé chomáčky vidět. Vylezu po žebříku na železný ochoz nesený železnými sloupy zapuštěnými v řece a rozhlížím se. Jsem asi 3 až 4 metry nad hladinou. Z této výšky není mlha tak hrozná. Vlastně ji vytváří voda řeky, která je teplejší než ranní vzduch. Cáry mlhy nese vítr na Prahu. Dáváme snídani. Ořechové pekany s medem a makový závin. Mlha občas poleví a zase zesílí. I přesto vyplouváme. Na Vltavě předjíždíme malou motorovou plachetnici. Ta nás poté doprovází až ke komoře v Dolánkách.
Opět vplouváme do Modřanské komory. Malá plachetnice s námi. Při objednání proplutí mi obsluha říká, že nás pro mlhu nevidí. Odpovídám, že stojím po proudu od Berounky asi 100 metrů od zeleného světla semaforu označujícího možnost vplutí do komory. Mlha tedy asi nebude tak řídká, jak jsem si myslel. Mám rozsvícená poziční světla lodi a záďové světlo. Přední a zadní je bílé. Po pravé straně zelené, po levé červené. Pozice barev mi na řece řekne jestli viděná loď pluje ode mě nebo proti mě při snížené viditelnosti.
Vracíme se po proudu řeky zpět. U Vyšehradu konečně slunce poráží mlhu a začíná hřát. Požádám Ríšu o řízení lodi a sám si vlezu na příď. Praha, její nábřeží, scenérie staveb, mosty, zákoutí, velké turistické lodě, motorové lodě, hausbóty a lodě-hotely jsou nasvícené sluncem. Fotím a zase fotím. Až doma zjistím, že fotek je v paměti foťáku kolem 500. Použitelná je tak polovina. Zbytek smažu. Opravdu hezkých fotografií bývá tak desetina. Když se daří a okolnosti přejí. Abych pořizované fotografie trochu oživil, máme sebou pro plavbu kapitánské čepice bílé barvy s kšiltem a zlatým vyšíváním a třírohý černý pirátský klobouk se zlatým lemováním.
Před Smíchovskou komorou vezmu loď opět do svých rukou. Tentokrát od obsluhy komory slyším: "Čekám na turistickou loď". Kotvím tedy u nábřežního mola po levé straně po proudu. Molo má výšku asi 4 metry. Jsme v předkomoře, vlastně čekacím přístavišti, které slouží k vyhýbání se lodí. Za chvíli připlouvá stejná, již zmíněná, plachetnice a připojuje se k nám. Chvíli po ní se objevuje velká výletní loď vozící návštěvníky do ZOO nebo centra a zpět. Výletní loď vplouvá do komory. My i plachetnice za ní. Komora je velká. Vešly by se tam ještě asi dvě motorové lodě, možná více. Pak ale vzniká problém s manévrováním a hrozí kolize.
Opouštíme komoru a opět plujeme samotným srdcem města. Podplouváme Karlův most. Pokud je mezi pilíři jedna žlutá značka, proplouvá se v obou směrech. Pokud jsou žluté značky dvě, máme oblouk mezi pilíři jen pro sebe v jednom směru. V opačném směru mají proti plující lodě také svůj oblouk mostu.
Občas zkouším fotit kluky i s okolím lodi nebo při kormidlování. S tím, jak dny a noci plynou, je role modela pro můj objektiv už tolik nebaví. Mě ano. Vím, že z toho může být pěkný příběh "fotem i slovem". V mém věku znám hodnotu příběhu, zvlášť, když v něm mám roli. Do toho kluci věkem dozrají.
Proplouváme komorou Štvanice, míjíme Holešovický přístav a vplouváme do náhonu komory pod Podbabou. V náhonu míjíme "tlačák". Nás doprovázející plachetnice je před námi. Kopírujeme její chování při míjení "tlačáku" i při míjení zakotvené velké turistické lodě.
U Sedlce vplouváme opět do údolí řeky lemované skálami a skalisky proloženými údolími a rovinkami. Rovinky jsou většinou zastavěné domky. Ty jsou ale vidět i na vrcholcích skal, tam kde začíná plochá rovina. Opět jsem na přídi lodi a fotím a fotím.
Proplouváme komorou v Roztokách, sledujeme tok řeky, míjíme jiné motorové lodě, kánoe, rybáře na pramicích a občas i plavce. Vnímáme výrazné skály u Řeže, které máme prouzkoumány z předchozích pěších výletů.
Sledujeme skaliska kolem Libčic, vplouváme do komory v Dolánkách a za nimi do roviny u Chvatěrub. Opět se blíží Kralupy. Proplouváme je a podruhé kotvíme u přístavu Marína poblíž Nelahozevse. Dávám guláš se šesti. Ricky baští plněné knedlíky se zelím a Maty kuřecí stripsy. Obsluhuje nás pohledná servírka, která po nás občas pokukuje. Po chvíli přichází správce přístaviště. Říkám mu, že během jídla kotvím u mola a dávám se sním do řeči. Mluvíme o zkušenostech s plavbou, o typech lodí a výkonech motorů. Upozorní nás na loď uvízlou na břehu, která pro poruchu chlazení najela na břech a očekává pomoc. Zdálky tuto loď prohlížíme a probíráme možná řešení. Servírka si sedá přímo vedle mě. Do hovoru se nezapojuje a po chvíli odchází. Vejdu do lokálu a přistoupím k ní vedle pultu. Nabízím ji možnost plavby s námi. Usmívá se, ale odmítá s tím, že pro dnešní povinnosti nemůže. Rozvíjím hovor a nabízím jinou plavbu. Dívka přiznává, že teprve studuje. Ukazuju na svého syna a říkám, že studuje také. Dochází mi, že dívka i syn mohou být přibližně stejného věku. Udivuje mě to, protože vzhledem a vystupováním dělá servírka dojem zkušené ženy. Myslím, že nemá smysl poslouchat další odmítavé odpovědi a tak se sní loučím. Míjím správce přístavu a přeju mu ať se mu v Maríně daří.
Odrážíme od mola a vracíme se zpět do Kralup. Kotvíme opět na dvě lana, ale jen na jedno pachole. Vím, že poblíž je turistické centrum iCafé. Jsme s Matym v kavárně nad řekou. Postupně dávám dvě kávy a s Maťou po jedné limonádě. Maty malinovou ve sklenici, já okurkovou v poměrně velké skleněné karafě. Píšu náš příběh "na vodě". Intelekt pracuje na plné obrátky. Vnímám i okolí, ale nenacházím nikoho zajímavého. Psaní mi zabere asi dvě hodiny, možná více. Mám k dispozici malý sešit s pevnými deskami a pevnou vazbou. Ta mi brání pohodlně ručně psát po levé straně a tak píšu jen po pravé. Popíšu asi 20 listů. Vzpomínky se asociují různým způsobem. Občas mi vytane na mysli něco, co souvisí s již popsaným příběhem z minulých dní a tak dávám do textu vsuvky a očísluji je s místem, kam je později vložím. Na počítači vše přepisuji do textového editoru. Tady očíslované vsuvky umístím na místo kam patří. K textu se opakovaně vracím a měním opakující se stejná slova za jiná, měním slovosled, opravuji pravopisné chyby, vkládám chybějící čárky a interpunkci. Pro délku textu popisujícího cestu "na vodě" pro jednotlivé dny nakonec přidávám i odstavce. Už je tma, když odcházíme za Rickym k lodi. Ten na břeh nechtěl a tak si četl. Teď spí.

5 den, čtvrtek. Ráno to se vstáváním moc nehrotíme. Čekají nás už jen dvě komory. Probudím se před sedmou a vypnu budík. Nakonec ze spacáků vylezeme až po osmé. Ke snídani dáváme co zbylo z nakoupených zásob.
Vyplouváme a už potřetí míjíme Marínu i Nelahozeves. Dostáváme se ke komoře v Miřejovicích. Tady je k naší smůle ve vaně "tlačák". Ten by nás mohl v komoře rozdrtit a tak nás tam obsluha nepustí. Po odplutí plavidla se komora opět napouští. Dostáváme zelenou a vplouváme. Po minulé zkušenosti jsem připraven na silné proudy. Ty se ale nedostavují a tak jde loď udržet i jen rukama. Ve skutečnosti je v komorách náročné jen napouštění. Vypouštění probíhá v klidu. Voda pomalu klesá a my čekáme až se vyrovná s hladinou Vltavy po proudu. Vyplouváme. Krajina je opět jen rovinatá. "Tlačák" nikde. K naší smůle ho doháníme u Vraňan v místě, kde právě vplouvá do Hořínského kanálu. Vlečeme se za ním rychlostí odpovídající polovině rychlosti chůze. Tak velká loď v úzkém kanále předjet nejde. Naštěstí se nám nabízí malé molo v Lužci nad Vltavou. To je v kanále v místě určeném pro vyhýbání nebo otáčení lodí. Molo má na ceduli požadavek ke kotvení v délce max. 12 hodin a je zdarma. Kotvíme a já vyrážím na průzkum obce. Při cestě se mi vrátí vzpomínky a já poznávám Lužec jako městys, který vlastně znám z minulosti. I když už nevím jaké. Vím, kde bývaly potraviny a ty tam stále jsou. Jen obsluha je spíše vietnamská. Kupuju do zásoby poslední pití a něco sladkého. Než se vrátím, je "tlačák" pryč. Po vyplutí ho míjíme, když vykládá kamení, zakotveného po levé straně. Už běžnou rychlostí doplouváme k naší poslední a zároveň první komoře Hořín. Vychutnáváme nejvyšší rozdíl hladin, při poklesu na úroveň řeky, během naší plavby. Něco přes 8 metrů. Po otevření vrat komory se zpod můstku za vanou vinoří silueta zámku Mělník. Pohádková scenérie. Foťák nezahálí.
Máme ještě chvíli čas, než musíme na 15 hodinu vrátit loď. Mířím kormidlem doprava, míjím ústí Vltavy a vplouvám do Labe. Doplouváme k zdymadlu Hadík. To se již dlouho neprovozuje. V sedmdesátých letech bylo nahrazeno zdymadlem Obříství. Zachovaná plavební komora slouží k opravě plavidel jako suchý dok. Místo je to zvláštní, přpomíná hřbitov lodí. Kousek za vplutím do přístavu je před zdymadlem potopená vana velké lodi vypadající jako železné molo.
Dívám se na radar a sleduji příchod dalších přeháněk, možná bouřek. Myslíme si, že jsme nasyceni zážitky a tak se vracíme po Labi na místo vyplutí. Míjíme břehy Mělníka a vpravo vplouváme do přístavu. Proplujeme kolem mohutných železných vrat, umožňujících velký přístav uzavřít a už vidíme malý osobní přístav s několika moly. Naposledy přirážím a Ricky vyvazuje loď. Jsme na místě dříve než bylo domluveno. S majitelem se bavím o stavu lodi a přitom ji předávám. Prohlížíme stav hřídele po vyzvednutí motoru a zapisujeme stav motohodin. Uklízíme po sobě loď pro další zájemce. Na molu se setkáváme s rodinou, která si vypůjčila větší loď z možné nabídky plavidel. Bavíme se o zkušenostech, zážitcích a vlastnostech půjčených lodí. Vracím se k majiteli kotviště. Proběhne doúčtování vyplývající z doby chodu motoru, a spotřebovaného paliva. Děkuji za půjčení lodi a chválím ji. Vypůjčená loď je podle najetých motohodin vlastně téměř nová.
Loučíme se s majitelem i s přístavem. Opět nás odváží povoz od služby Liftago ...

Co sebou na loď
Připravit nebo vytisknout mapy povodí Vltavy s dopravním značením. Připravit nebo vytisknout plavební kanály s časy proplouvání a telefony na obsluhu. U lodi z půjčovny bývají tyto věci součástí zápůjčky. Seznámit se z dostupných zdrojů s přístavy na řece a potenciálními místy pro kotvení.
Seznámit se se základními pravidly pohybu po řece nebo si je aspoň vytisknout.
Na pobyt si nachystat batohy, spacáky, karimatky, nepromokavé šusťákové bundy, mikiny na noc, plavky, malý ruksak na nákupy. Potenciálně boty do vody nebo síťě proti komárům...
K výbavě patří hotovost několik tisíc na všechny možné platby spojené s plavbou, karty pojištěnců a jiné doklady, brejle na čtení map, sluneční brejle, zásoba pití, malý kanystr s koncovkou na sprchování, vodotěsná pouzdra, nabité mobily, powerbanka, nabíječky s potřebnou koncovkou, baterka a čelovky na svícení...
Věci pro záchranu a pomoc. Nůž na uvízlá lana, KPZ, lékárnička, opalovavací krém... Telefonicky nebo na místě ověřit zda je loď vybavena záchrannými vestami. Zvážit krátkodobé pojištění nebo pojištění "proti blbosti". Ani nevím, zda to pojišťovny dělají.
Hygienu bez chemie.
Něco pro zábavu. Lodní deník pro popis plavby, foťák, dalekohledy, karty Bang!, čepice kapitánů a pirátské čepice ...

Co závěrem?
Pokud loď vlastníš nebo cestou využíváš pensiony a ubytování s veškerým zázemím včetně nočního kotvení ve vybavených přístavech, pak je plavba více na pohodu. Není ale tak dobrodružná. To není špatně. Je to pouze o výběru stylu plavby. Z popisu cesty a fotografií, je vidět, který styl jsme zvolili.