Cestování a tramping

Cesty stopem

České Budějovice, Vídeň, Benátky a zpět
České Budějovice, Linec, plavba lodí po Dunaji z Lince do Melku, Vídeň, Graz, Klagenfurt, Villach, pěší překročení hranic Rakouska a Itálie, pěšky z dálnice kde mi Italská policie zakázala stopovat na místní italské okresky a dále po nich stopem až do Benátek. Zpět jsem jel přes Salzburg, ale nezastavil jsem se tam.
V místech jako Linec, Melk nebo Villach jsem strávil několik hodin. Kvůli památkám. Ve Vídni a V Benátkách jsem strávil celý den. Ve Vídni mne překvapilo ohromné a rozsáhlé podzemí s nákupními centry. O Prátru a Hofburgu slyšeli všichni. Spoustou míst jsem jenom projel. Podle toho, kdo mne vezl a kam jel.
Opět jsem spal pouze pod širákem. Nejtepleji bylo v Pádské nížině. Mezi Rakouskem a Pádskou nížinou byl citelnej tepelnej rozdíl. Všiml jsem si, že některé domy měly okna bez skel. Měli pouze dřevěné okenice. Spal jsem mezi vinicemi. Všude byla spousta zralého vína. Jedl jsem ho po libosti. Nikdo z místních nic nenamítal. Podle vína si uvědomuji, že bylo pravděpodobně září.
Začátkem 90-sátých let vládla euforie i ve státech kolem nás. V Rakousku nebyl problém někoho stopnout. Bylo běžné, že když jsem se zmínil, že jedu z Českých Budějovic, pro Rakušany Budweis, rozpovídali se o svých odsunutých příbuzných ze Sudet a po cestě mne běžně zvali na jídlo nebo mi představili rodinu. Mnohokrát se mi stalo, že mi na cestu dali šilinky (tehdejší měna), s tím ať se jdu podívat tam a tam. Vzpomínám si, že když jsem se vrátil, měl jsem místo 1300 šilinků něco kolem 2600.
V Itálii jsem se při stopování musel snažit víc. Brali mne spíše menší auta. Peníze na památky mi v Itálii nenabídl nikdo.

Když jsem se seznámil se svou ženou Jájou, domluvili jsme se, že tuto trasu pojedeme společně ještě jednou. Jája je štíhlá drobná blondýnka, takže nebyl problém aby někoho stopla. Dojeli jsme do Lince. Z Lince do Melku jsme jeli parníkem. Je to pěkná vyhlídková plavba. Zámek (nebo kostel?) v Melku je celý v modrém. Nazvali jsme to modrá pohádka. Atmosféra v Rakousku už nebyla tak otevřená jako při mé první cestě. V Melku nám pokladní odmítla říct kolik je hodin, i když jsem se jí ptal německy a v nedaleké hospůdce nám hostinská dost předražila útratu. Poté jsme se vydali dál zase stopem kolem Dunaje. Jáju ale po cestě štípla pod oko nějaká breberka a oko hrozivě nateklo. Nevěděli jsme co s tím. Studený obklad nepomáhal. Raději jsme se otočili a stopovali zpět. Dojeli jsme k nádraží před českými hranicemi. Tam se nad námi slitoval místní výpravčí. Pomohl nám rozložit sedačky v odstaveném vlaku tak, aby se na nich dalo ležet. Po vyspání a probuzení jsme poděkovali a vlakem dojeli až k mé mamce do Habartova. Stačilo podat Cyrtek na potlačení alergické reakce a bylo po otoku. Myslím, že to bylo kolem roku 1993.

České Budějovice, Linec, Salzburg, Bad Ischl a zpět
Mozartův Salzburg je velmi pěkné město. Dá se tu toulat celý den. Viděl jsem i solné doly v okolí. Bad Ischl je bývalé letní sídlo Habsburků. Myslím, že jsem tam jel ze Salzburgu autobusem. Výjimečně ne stopem.
V Alpách je možné poblíž vesnic narazit na zajímavé kostnice. Místo celých koster jsou v nich uloženy pouze lebky. Na mužských lebkách je nakreslen kříž, na ženských kresba květiny. Údajně zde pochovávali mrtvé tímto způsobem, protože si nedovolili zmenšit rozsah orné půdy, které bylo mezi skalami málo.