Blog o rodině
V=N Mystika
Ricky Maty
Ženy a muži
Práce zábavou
Jak jde životFotogalerieRodokmenCestováníZe životaO mně
barevný index černý
žlutý index černý
žlutočerný index černý
modrozelenočerný index modrý
černobílý index černý
zelený index černý
modrozelenočerný cestování
modrozelenočerný mail
Úvod stránek
Mapa stránek

Cestování a tramping

CestováníCesty stopemNa jih 2017Na jih 2018Polsko 2020

Cesta na sever v roce 2020

Na přelomu července a srpna roku 2020 prozkoumáváme Polsko. Po roční pauze opět míříme k moři, tentokrát Baltskému. A opět jedeme autem, ve kterém i spíme. Plánovaná Litva nám bohužel časově nevychází a Kalinigradská oblast je uzavřená.

12.7. - 19.7. Polsko

V malé fotogalerii nebo ve vetší fotogalerii Polsko 2020 je několik fotografií k nahlédnutí.

Letos máme asi nejpohodlnější káru. Máme ji půjčenou na 30 dnů. V Polsku s námi je 8 dnů. Nissan Navara je robustní vůz s možností náhonu na všechna kola. Působí dojmem auta pro terénní využití. Nemáme nejčastěji zobrazovaný typ s volnou korbou, ale typ s pozvolně dozadu klesající kapotou. Spousta místa v interiéru a po otevření zadní sajtny i spousta místa na spaní. Na automatickou převodovku si hned zvykám. Od neděle do soboty jsme najeli přes 3000 km. Vůz samotný je opět od soukromého majitele přes Carsharing službu HoppyGo (dříve Smilecar).
Zkusím popsat jak je to se spaním a mytím při podobných cestách. Podle podmínek je třeba zvolit, zda spacák nebo jen slabá deka. V létě většinou stačí deka nebo jen opravdu slabý spacák. Velmi dobré jsou samonafukovací karimatky. Ty se hodí i na pláž. Někdy se ale tvarem nehodí do auta. Dá se spát na sklopených sedačkách vepředu nebo v zadní části auta, kde se srovnají zadní sedačky a spolu se zavazadlovým prostorem se vytvoří lože. Výše zmíněný Nissan Navara má velký ložný prostor vzadu, oddělený od kabiny. Po otevření sajtny vzniknou dvě plochy dost velké pro dospělé osoby. Většinou je dobré podlahu změkčit molitanem a různé nerovnosti utěsnit a srovnat dekami apod. Nejdůležitější na spaní v autě v terénu pod širým nebem jsou sítě proti komárům. V autě může být i v noci dost teplo. Stáhnete okénka a komáří orgie začnou :-) Kupujeme pružné sítě proti hmyzu, které se dají volně stříhat a lepící pásku, která se dá volně přilepit a lehce sundat. Síť stříháme až podle typu auta a tedy tvaru okénka. U větších otvorů, jako otevřeného kufru, seženeme vhodnou a velkou moskytiéru a tu přes otvor volně položíme a lehce zatížíme.
U mytí se musí improvizovat. Nejlepší jsou sprchy v kempech a na plážích. Někdy i volně přístupné. Nejhorší jsou sprchy podél silnic a dálnic pro řidiče kamiónů. Vždy sebou beru větší nádobu s pitnou vodou s obsahem asi 25 litrů. Ta má na spodní části výpustný ventil. Z té vypouštím vodu do menší plastové nádoby, která má místo zátky nasazenou koncovku od zahradní konvice. Tím vznikne lehčí přenosná sprcha. Volně ji udržíme nad hlavou. Tuto nádobu používáne i po pobytu u moře. Nemusíme tedy cestovat ani se solí na pokožce, ani příliš zpocení. Pokaždé zvážíme použití chemie při mytí. Nikdy nepoužíváme šampóny, mýdlo, nebo jinou chemii v přírodě nebo na pláži mimo kempy!

Cestu samotnou můžeme rozdělit na putování po jižní část Polska se zámkem kousek za hranicemi a okolím Krakowa a pobyt kolem Baltu. Mezi severem a jihem vede dálnice z Katowic do Gdaňsku. Ta se právě rekonstruuje, takže je lepší se jí vyhnout. To jsme nevěděli. Zácpy na silnicích kolem Gdaňsku lze řešit brzkým nebo naopak večerním přejížděním mezi různými místy. Totéž platí i o přímořských letoviscích.
Dálnice jsou většinou zdarma. Pouze některé úseky se platí u mýtné brány. Zaplatit se dá platební kartou nebo několika zlotými. Při vjezdu na placené úseky bývají automaty s tlačítkem, které po zmáčknutí vydají kartu s kódem. Doporučuju si kartu dobře uložit, jinak hrozí sankce. Česky poláci nerozumí a ne každý má aspoň základy angličtiny. Při cestě jsme používali tištěnou mapu Polska nebo navigaci v mobilu od webového portálu Seznam.

1 den, neděle. Vyrážíme 26. července kolem osmé ráno. Auto nemá dálniční známku a tak jedeme přes Mělník, kolem Mladé Boleslavi, Jičína, České Skalice a Náchoda. Tady se stáčíme na Broumov, přejíždíme státní hranici a přes Walbrzych dojíždíme k zámku Ksiaz. Slezský Ksiaz je třetí největší zámek Polska. Vybíráme prohlídku jednoho okruhu. Konírny a hospodářské zázemí zámku pouze míjíme. Stejně tak park. Polské Versailles je mohutným komplexem. Bylo by to na celý den. Poblíž Wroclavi odbočujeme na dálnici A4 a dojíždíme k obci Wieliczka kousek od Krakowa.
2 den, pondělí. Ráno kolem osmé hodiny kupujeme lístky na prohlídku solného dolu. Ta trvá přes 3 hodiny. Velkolepost dolů ohromí každého. Horníci zde kutali od historických dob celá staletí až do doby současné. Údajně by projití a prohlédnutí každého sálu, chodby a chodbyčky trvalo dva roky. Důl má několik pater. Je vybaven výtahy, prodejnami se suvenýry a občerstvením. Má hudební sály i s lustry, církevní sály a kaple, jezera, vodní toky... Umožňuje pohledy do ohromných osvětlených komor. V některých místech jsou rozlehlé trámové ozdobné i obyčejné vzpěry. Důl je plný soch, oltářů a doplňků s církevní tématikou.
V pozdní odpoledne, po přejezdu řeky Wisly, parkujeme v podzemním parkovišti v centru Krakowa. Po polsky Krakuf. Parkoviště je hned vedle královského zámku Wawel. Z výhledů vrchu Wawel vidíme, že na řece Wisle je oproti Praze méně lodí. Procházíme hradem a děláme fotografie. Wawel je podobně členitý a rozsáhlý jako Pražský hrad. Rozhodujeme se nechat prohlídku vnitřních prostor na další den. Míříme do centra. Kousek od hradu je ulice Grodzka působící dojmem hlavní třídy. Na jejím počátku stojí vedle sebe kostel svatého Ondřeje a velký kostel sv. Petra i Pavla lemovaný zepředu sochami v životní velikosti. Kostely v historických centrech procházíme vždy kvůli atmosféře, sakrální výzdobě nebo hudbě. Slyšet hru na varhany přímo v chrámech je vždy působivé. V místě, kde kříží ulici Grodskou tramvaje, je výhled na dva chrámy sv. Františka z Assisi a kostel Svaté trojice. Nakonec ústí ulice na historické náměstí Rynek Glówny. To má tři dominanty - tržnici, tedy Sukiennici, kostel Nanebevzetí Panny Marie a gotickou radniční věž stojící samostatně. Na náměstí nacházíme přímo na dlažbě mládě sokola, téměř ještě slepé. Nechalo se vzít do rukou. Máme s ním pár fotek. Doma v Čechách, po návštěvě u švagrové, jsme ujišťováni, že se jedná spíše o mládě rarocha. Poláci v Krakowě udělali z některých historických budov tržnice i s přístupným podzemím. Moderní a historické styly do sebe dobře zapadají. Nacházíme vedle sebe stojící řadu řeznictví s velkým výběrem a dobrými cenami. Doporučuju :-)
3 den, úterý. Další den opět parkujeme pod hradem. Jdeme stejnou cestou. Slunce svítí z jiné strany než navečer a tak se dají dělat fotografie s trochu jiným náhledem. U pokladny platíme prohlídku reprezentačních prostor hradu a prohlídku katedrály. Velkolepé prostory hradu jsou zařízeny spíše skromně. Zaujmou kazetové stropy. Po trojím dělení Polska se stal Krakow a tím i Wawel spíše periférií než centrem. Z hradu asi odvezli co šlo. Na dobových fotografiích je vidět rozsáhlá rekonsrukce poškozených a opuštěných budov započatá na začátku 20. století. Katedrála je oproti hradu plná a až přezdobená. Všude mramor, obrazy světců, hrobky králů... Její zvláštností jsou jednotlivé kaple zasvěcené určitému světci nebo kaple jen pro krále, kaple jen pro kardinála, kaple jen pro ... Do jedné z kaplí vstoupujeme omylem. Nápis na otevřeých dveřích o zákazu vstupu nevidíme a děláme fotografie. Po chvíli nás kultivovaně upozorňuje místní ostraha v civilu, že musíme odejít. Sestupujeme do krypty a prohlížíme náhrobky Adama Mickiewicze a dalších kulturních a politických osobností Polska. Náhrobky mají podobu sarkofágů jsouc podobné sarkofágům faraonů. Wawel, sídlo polských králů, se dá celý obtížně za jeden den projít. Podobně jako zámek Ksiaz. S centrem Krakowa by člověk potřeboval na důkladnou prohlídku odhadem asi dva dny. Při zájmu o kulturní akce i více.

Vstupenka do královského zámku na vrchu Wawel nad řekou Wislou.



Vstupenka do katedrály na vrchu Wawel nad řekou Wislou.



Opouštíme Krakow a vydáváme se na sever. Dlouho jedeme zúženým místem v jednom pruhu. Poláci dost staví a rekonstruují dálniční tahy. To, co mají už zrekonstruované, je na dobré úrovni. Jedeme asi 100 kilometrovou rychlostí - na pohodu, zastavujeme u benzínek a děláme pauzy. Kolem půlnoci míjíme město Gdaňsk a po pár desítkách kilometrů nacházíme odpočívadlo v lese... Máme za sebou přes 600 km dlouhou jízdu.
4 den, středa. Dojíždíme do obce Debki. Moře je poblíž. Nekonečné bílé pláže s jemným pískem jsou pro Baltské moře charakteristické. Od moře fouká studený vítr a vytváří asi metr vysoké vlny. Je zataženo. Rozhodujeme se popojet do obce Leba s vyhlášeným Slowiňským národním parkem plném písečných dun. Cesta k dunám vede kolem jezera Lebsko. Zpět jdeme po pobřeží Baltu. Do písečných dun není oficiální přístup, my si ho ale pro nás i přes zákaz na dvou místech nacházíme. Obklopuje nás prostředí jako na Sahaře kombinované s borovicovým lesem. Běhání i procházení po dunách, písečných údolích a různě tvarovaných přesypech je kouzelné. Navečer míříme autem na mořskou kosu uzavírající Gdaňský záliv. Pro množství liďí i různých penzionů až na konec kosy nedojíždíme. Nacházíme hezké místo u obce Jastarnia a jdeme na chvíli k moři. Koupeme se a poté myjeme přinesenou čistou pitnou vodou. Pozorujeme hezký západ slunce, ale protože jsme zapomněli mobily v autě, nemůžeme udělat fotografie.
5 den, čtvrtek. Gdaňsk, historická perla polského severu, dělá dojem, že je v něm více k vidění než v Krakově. Kostel sv. Brigity, po polsku Kosciol sw. Brygidy, je po zaparkování první, který ve městě navštěvujeme. Sami pro sebe ho nazýváme jantarový kostel. Právě vznikající oltář zatím obsahuje a naplňuje 800 kg jantaru. Po dokončení ponese 2000 kg zlatavě průhledného kamene. Jak popsat dojem vyvolávaný oltářem? Nejlépe asi. Jednou vidět je lepší, než dvakrát slyšet!
Navštěvujeme cihlovou gotiku, dnes vyhořelý kostel svaté Kateřiny, s vnitřní zvonkohrou. Později posloucháme zvonkohru i ze štíhlé věže gdaňské radnice. Její zvonky zní každou hodinu. Procházíme Mariánskou bazilikou, po polsku bazylika Mariacka, což je nejvyšší církevní stavba na světě postavená z cihel a vystoupáváme 352 schodů na její věž a zároveň rozhlednu se vstupenkami, pro nás, za 20 zlotých. Přehlížíme Gdaňsk od historického centra až po obzor nad mořem. Před výstupem se v nitru Mariánské baziliky fotím u Gdaňského orloje od Hanse Duringera. Orloj není na věži, ale uvnitř baziliky. Po sestupu žádám o zvěčnění pod Triptychem na dřevě Poslední soud namalovaným Hansem Memlingem. Utahaní kluci trucují. Fotím ho tedy samostatně. Triptych v chrámu nejde přehlédnout nejen pro krásu provedení, ale i pro množství zobrazených nahých těl. To je pro sakrální stavbu netypické. Procházíme kolem špýcharů a historického jeřábu na vykládku lodí, po polsku žurav, a prohlížíme nábřeží a zároveň průplav a přístav pro historické lodě nebo jejich repliky. Blízko nábřeží nacházíme původní trhy s holkama v krojích s úsměvy na tvářích. Necháváme se zlákat staropolskými lahůdkami. Dávám si mega krajíc s masem, okurkou a cibulí posypaný kořením, Maty krajíc se škvarkovým sádlem a okurkou. Sedíme na vysokém obrubníku a chutná nám tak, že děláme výbornou reklamu. Různě mluvící cizinci se obrací a míří ke stánkům také :-)
K večeru dojíždíme na parkoviště poblíž vesničky Krynica Morska. Pláž i letovisko jsou na mořské kose vybíhající od Gdaňsku až po ruskou Kaliningradskou oblast. Tato kosa je oproti kose s městem Hel více přírodní, bez mas turistů. Pobíháme po nekonečných bílých plážích bez lidí, boříme se a děláme stopy. Užíváme silného větru a příboje s až metrovými vlnami.
6 den, pátek. Vyrážíme na křižácký hrad Malbork. Zpočátku jsme rozčarování organizací prodeje lístků. Návštěvníci musí mít sluchátka se zařízením s obrazovkou a poslouchat přeložený text v daném jazyce - nesprávně vystojíme první frontu. Prodej lístků - pokoušíme se vystát druhou frontu. Jdu si pro kávu a náhodně si všimnu právě opravovaného prodejního automatu - rychle do třetí fronty. Jsem druhý v pořadí. A opět pro digitální převodníky, tak se mašinky, dělající průvodce v danám jazyce s interaktivní mapou, jmenují. Zvládli jsme to :-). Po vstupu do hradu, který je mimořádně rozsáhlým bludištěm, napřed trochu trucujeme a máme s Rickym sundaná sluchátka. Matyáš ne, jde nám příkladem :-). Nakonec i my oceňujeme digitální převodníky s výkladem a přehledně vysvětlenou cestou. V Polsku se v památkách většinou neprovádí. Návštěvníci chodí sami a tím si určují vlastní tempo prohlídky. Hrad je největší gotickou stavbou a zároveň největší stavbou z cihel na světě. Má mimořádnou architekturu a pohnuté dějiny na každěm kroku. Křižáci se ke slovanům nechovali zrovna přátelsky. Je to vidět na dějinných mapách a znát v historických popisech. Původně byli pozváni pro šíření a obranu víry. Následně vraždili kvůli převzetí kontroly nad obchodem s jantarem a získáním politické moci nad různými oblastmi. Výsledkem byla bitva u Grünwaldu, kde si výprask zasloužili. Mimochodem bratr Žižka se v polských službách lecčemu přiučil. Na můj vkus se poláci, litevci a jiná spojenecká vojska chovali k řádu před i po bitvě příliš velkoryse.
Před setměním dojíždíme na stejné parkoviště na mořské kose vytvářející Kaliningradský záliv zvaný i Vistulská laguna. Richarda bolí koleno už od prohlídky hradu a tak zůstává v autě. Já s Matym užíváme růžové nebe nad mořem po západu slunce a opět se noříme do mořských vln. Maty řádí a jezdí tělem, pro silný vítr foukající od moře, po asi půlmetrových vlnách, které se tříští o pobřeží. Kdyby mohl, zůstane tu celou noc. S úsměvem ho pozoruju a hlídám. Oplachujeme se sladkou vodou pomocí nádoby s koncovkou od zahradní konvice a oblékáme si věci. Vítr nás vysušuje. Před autem jěště doopláchnem nohy a vyčistíme si zuby. Upravujeme auto na nocleh a chystáme deky a polštáře. Maty má lehký spacák. Kluci usínají a já dopisuju poznámky se zážitky za dva dny. Zítra chceme vyrazit dříve kvůli zácpám na silnici. Zažili jsme kolony aut na opravované dálnici mezi Katowicemi a Gdaňskem i na silnici mezi Gdaňskem obcí Hel se stejnojmenou mořskou kosou, vytvářející Gdaňský záliv. Obě obří mořské kosy jsou přírodní rezervace a jsou svým charakterem různé. Kosa s obcí Hel poskytuje společnost lidí, zařízených chat a atrakcí. Kosa vedoucí ke Kaliningradu je mnohem klidnější a více přírodní. Nám se líbí více. Přímo k moři zajet autem nelze. Na obou kosách ale vždy nacházíme volná parkoviště nebo místa k přespání. U penzionů v obcích smí dlouhodobě parkovat jen hosté.
7 den, sobota. Vstáváme už v šest ráno a vyhýbáme se zácpám na silnicích kolem Gdaňsku, které už známe ... Kolem poledne dojíždíme ke Chrámu Matky boží v Lichni Starém. Je nejnovějším a přitom nějvětším chrámem Polska s velikostí katedrály. Má řadu superlativů - nějvětší zvon, největší varhany... Pro představu velikosti chrámu. Je třeba udělat 200 kroků od východu z budovy nebo 170 kroků od schodiště aby bylo možné udělat fotku celého komplexu. Z věže chrámu, na kterou vyšlapáváme 762 schodů do výšky 141,5 metru, vidíme, že Polsko je především rovina. Chrámu neupírám velkolepost a velikost, nicméně chápu narážky na katolický realismus připomínající socialistický realismus. Kluci odpočívají na lavičce a já procházím přilehlý park, kde se mi líbí do velkých kamenů vytesané citáty z bible. Ty působí přirozeně. U podobných staveb je nutné přiznat, že méně je někdy více. Chrám i okolí je možné zaplňovat kvalitními díly desetiletí a staletí podobně jako chrámy historické.
Pokračujeme v cestě po okreskách směrem na Kladsko. To je od nás cca 45 km, když děláme lože v autě a poté naposledy v Polsku usínáme. Teď, co píšu tyto řádky, je kolem půl dvanácté. Máme za sebou i s přestávkami při pohodové jízdě po dálnicích i okreskách celé Polsko od severu na jih.
8 den, neděle. Dáváme snídani, opouštíme polskou zem a přejíždíme hranici. Pozoruji počasí a vzpomínám. Čím více jsme byli na severu, tím bylo chladněji a více poprchávalo. Čím více se se noříme do Čech, tím je tepleji. Odpoledne je příjemných 24 stupňů. Včera poblíž velmi větrného Baltu bylo ráno jenom 15 a přes den 20 stupňů. Cestou, po mnoha objednávkách, si pamatuji, že velká káva je po polsku duža kawa a dětské vstupné je bilet ulgowy. Z jídel se mi vybavuje po polsku Žurek nebo sladké Krówki. Na severu Polska u všech pamětihodností nabízí opracované věci se zlatavým kamenem. Teď lituji nekoupené lžičky s jantarem zapuštěným v držátku. V čistém jantaru byl uchován dobře viditelný hmyz z třetihor. Richarda na polštině zaujalo, a také to několikrát zmínil, že polština neužívá běžné, ale spíše vždy dvojité w ve slovech, podobně jako stará čeština. Výslovnost je stejná. V Polsku zaujme i jiná mimořádnost. Krásné a stylově oblečené místní ženy a jejich překvapivé množství :-)

V souvislosti s kryptou v katedrále na Wawelu, kde je pohřben Adam Mickiewicz, si vybavuji jiného významného polského spisovatele Henryka Sienkiewicze. Z jeho děl je známý román Ohněm a mečem o povstání kozáků na dnešní Ukrajině a ještě více román Quo vadis o starověkém Římě. Lidé tento příběh znají spíše ze slavného stejnojmenného filmu. Citát, "Quo vadis, Domine?", tedy "Kam kráčíš, Pane?", je z rozhovoru mezi Kristem a sv. Petrem. Sv. Petr následkem tohoto rozhovoru, pochopení a poznání umírá ukřižován hlavou dolů. Dnes se tímto citátem ptáme po smyslu života, toho co děláme, kam směřujeme. Mimochodem mi vytanula vzpomínka, kde přijímají mou bývalou ženu do nemocnice zvanou lidově Pod Petřínem, správně do Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, v Praze. V pokoji, kde žena ležela, byl nad dveřmi krucifix pověšený obráceně, tedy hlavou dolů. Pravděpodobně je to narážka pro "zasvěcené". Dovedla tě nemoc nebo stáří až sem? Zamyslel jsi se vůbec někdy nad smyslem svého života?
"Quo vadis Polsko?" Polská zem je upravená a hlavně čistá. A to nejen v turistických centrech. Všude, kam jsme dojeli, jsou upravené domy, ulice, prostranství. I na vesnicích. Hojnost náboženských motivů, kapliček, křížů odkazuje na silné křesťanské povědomí polské společnosti. Lidé se chovají kultivovaně a ohleduplně. Jejich disciplinovavanost při nasazování roušek ve všech uzavřených místnostech mě překvapila. Rozdíl mezi zemí Poláků a zemí Čechů je znát ihned po přejetí hranice. Kdysi chudí poláci nemají paneláky a nebo jen minimum. Nic není posprejované nebo bezdůvodně poničené. Nikde neleží odpadky. Nikde se nepoflakují různá individua dělající svou vnější slupkou pouze dojem lidí. Češi ekonomicky údajně vytváří větší "hodnotu na hlavu". Poláci jsou ale ve skutečnosti na první pohled bohatší a kultivovanější.
"Quo vadis, Česko?" "Quo vadis, ...?"

Jih Polska. Zámek Ksiaz, solný důl Wieliczka, královský hrad Wawel i s katedrálou, centrum Krakowa ... Na mapce je i poloha Baziliky Matky Boží Bolestné Královny Polska v Lichni Starém, poblíž města Konin, kterou navštěvujeme při zpáteční cestě jako poslední zajímavost.



Sever Polska. První zastavení u Baltu poblíž vesnice Debki, návštěvujeme Slowiňský národníh park poblíž města Leba, Jastarnia na Helské kose, Gdaňsk, Krynica Morska na mořské kose vybíhající od Gdaňsku až po ruskou Kaliningradskou oblast, křižácký hrad Malbork, opět Krynica Morska, Chrám Matky boží v Lichni Starém ...



Před delšími cestami mimo Česko vzniká jednoduchý cestovní itinerář. Nedělám si starosti s textem nebo formátováním. Gramatika je správně, ale nehledím na malá a velká písmena, čárky ve větách, odstavce ...
Obsahem jsou doklady, karty, pojištění, co sebou ... Dělám jednoduchý popis jak se chovat na pláži, pří ztrátě dokladů ... Upozorňuju sám sebe i kluky na pitný režim, plnou nádrž auta kvůli kolonám ... Mám poznamenaná důležitá krizová telefonní čísla, linky na ambasády, poznámky o potřebě fotek na nové doklady ... Co chceme navštívit v Polsku, co v Litvě, jak do Kaliningradské oblasti ... Vytvářím si slovník obecných, přátelských i nouzových výrazů s tím, jak se co píše a hlavně vyslovuje ... Připravím si základní popis místních jídel, jejich názvy a co obsahují ...
Možná by bylo dobré mít vlastní formulář s itinerářem připraveným třeba v excelu. Uvidím ... :-)

Robert; V Kralupech, 9.9.2020 22:30