Cestování a tramping
Cesta na sever v roce 2020
Na přelomu července a srpna roku 2020 prozkoumáváme Polsko. Po roční pauze opět míříme k moři, tentokrát Baltskému. A opět jedeme autem, ve kterém i spíme. Plánovaná
Litva nám bohužel časově nevychází a Kalinigradská oblast je uzavřená.
V
Letos máme asi nejpohodlnější káru. Máme ji půjčenou na 30 dnů. V Polsku s námi je 8 dnů. Nissan Navara je robustní vůz s možností náhonu na všechna kola.
Působí dojmem auta pro terénní využití. Nemáme nejčastěji zobrazovaný typ s volnou korbou, ale typ s pozvolně dozadu klesající kapotou. Spousta místa v
interiéru a po otevření zadní sajtny i spousta místa na spaní. Na automatickou převodovku si hned zvykám. Od neděle do soboty jsme najeli přes 3000 km. Vůz
samotný je opět od soukromého majitele přes Carsharing službu HoppyGo (dříve Smilecar).
Zkusím popsat jak je to se spaním a mytím při podobných cestách. Podle podmínek je třeba zvolit, zda spacák nebo jen slabá deka. V létě většinou stačí deka
nebo jen opravdu slabý spacák. Velmi dobré jsou samonafukovací karimatky. Ty se hodí i na pláž. Někdy se ale tvarem nehodí do auta. Dá se spát na sklopených
sedačkách vepředu nebo v zadní části auta, kde se srovnají zadní sedačky a spolu se zavazadlovým prostorem se vytvoří lože. Výše zmíněný Nissan Navara má
velký ložný prostor vzadu, oddělený od kabiny. Po otevření sajtny vzniknou dvě plochy dost velké pro dospělé osoby. Většinou je dobré podlahu změkčit
molitanem a různé nerovnosti utěsnit a srovnat dekami apod. Nejdůležitější na spaní v autě v terénu pod širým nebem jsou sítě proti komárům. V autě může být
i v noci dost teplo. Stáhnete okénka a komáří orgie začnou :-) Kupujeme pružné sítě proti hmyzu, které se dají volně stříhat a lepící pásku, která se dá
volně přilepit a lehce sundat. Síť stříháme až podle typu auta a tedy tvaru okénka. U větších otvorů, jako otevřeného kufru, seženeme vhodnou a velkou
moskytiéru a tu přes otvor volně položíme a lehce zatížíme.
U mytí se musí improvizovat. Nejlepší jsou sprchy v kempech a na plážích. Někdy i volně přístupné. Nejhorší jsou sprchy podél silnic a dálnic pro řidiče
kamiónů. Vždy sebou beru větší nádobu s pitnou vodou s obsahem asi 25 litrů. Ta má na spodní části výpustný ventil. Z té vypouštím vodu do menší plastové
nádoby, která má místo zátky nasazenou koncovku od zahradní konvice. Tím vznikne lehčí přenosná sprcha. Volně ji udržíme nad hlavou. Tuto nádobu používáne
i po pobytu u moře. Nemusíme tedy cestovat ani se solí na pokožce, ani příliš zpocení. Pokaždé zvážíme použití chemie při mytí. Nikdy nepoužíváme šampóny,
mýdlo, nebo jinou chemii v přírodě nebo na pláži mimo kempy!
Cestu samotnou můžeme rozdělit na putování po jižní část Polska se zámkem kousek za hranicemi a okolím Krakowa a pobyt kolem Baltu. Mezi severem a jihem
vede dálnice z Katowic do Gdaňsku. Ta se právě rekonstruuje, takže je lepší se jí vyhnout. To jsme nevěděli. Zácpy na silnicích kolem Gdaňsku lze řešit
brzkým nebo naopak večerním přejížděním mezi různými místy. Totéž platí i o přímořských letoviscích.
Dálnice jsou většinou zdarma. Pouze některé úseky se platí u mýtné brány. Zaplatit se dá platební kartou nebo několika zlotými. Při vjezdu na placené úseky
bývají automaty s tlačítkem, které po zmáčknutí vydají kartu s kódem. Doporučuju si kartu dobře uložit, jinak hrozí sankce. Česky poláci nerozumí a ne každý
má aspoň základy angličtiny. Při cestě jsme používali tištěnou mapu Polska nebo navigaci v mobilu od webového portálu Seznam.
V pozdní odpoledne, po přejezdu řeky Wisly, parkujeme v podzemním parkovišti v centru Krakowa. Po polsky Krakuf. Parkoviště je hned vedle královského
zámku Wawel. Z výhledů vrchu Wawel vidíme, že na řece Wisle je oproti Praze méně lodí. Procházíme hradem a děláme fotografie. Wawel je podobně členitý
a rozsáhlý jako Pražský hrad. Rozhodujeme se nechat prohlídku vnitřních prostor na další den. Míříme do centra. Kousek od hradu je ulice Grodzka
působící dojmem hlavní třídy. Na jejím počátku stojí vedle sebe kostel svatého Ondřeje a velký kostel sv. Petra i Pavla lemovaný zepředu sochami v životní
velikosti. Kostely v historických centrech procházíme vždy kvůli atmosféře, sakrální výzdobě nebo hudbě. Slyšet hru na varhany přímo v chrámech je vždy
působivé. V místě, kde kříží ulici Grodskou tramvaje, je výhled na dva chrámy sv. Františka z Assisi a kostel Svaté trojice. Nakonec ústí ulice na historické
náměstí Rynek Glówny. To má tři dominanty - tržnici, tedy Sukiennici, kostel Nanebevzetí Panny Marie a gotickou radniční věž stojící samostatně. Na náměstí
nacházíme přímo na dlažbě mládě sokola, téměř ještě slepé. Nechalo se vzít do rukou. Máme s ním pár fotek. Doma v Čechách, po návštěvě u švagrové, jsme
ujišťováni, že se jedná spíše o mládě rarocha. Poláci v Krakowě udělali z některých historických budov tržnice i s přístupným podzemím. Moderní a historické
styly do sebe dobře zapadají. Nacházíme vedle sebe stojící řadu řeznictví s velkým výběrem a dobrými cenami. Doporučuju :-)
Vstupenka do královského zámku na vrchu Wawel nad řekou Wislou.
Vstupenka do katedrály na vrchu Wawel nad řekou Wislou.
Navštěvujeme cihlovou gotiku, dnes vyhořelý kostel svaté Kateřiny, s vnitřní zvonkohrou. Později posloucháme zvonkohru i ze štíhlé věže gdaňské radnice. Její zvonky zní každou hodinu. Procházíme Mariánskou bazilikou, po polsku bazylika Mariacka, což je nejvyšší církevní stavba na světě postavená z cihel a vystoupáváme 352 schodů na její věž a zároveň rozhlednu se vstupenkami, pro nás, za 20 zlotých. Přehlížíme Gdaňsk od historického centra až po obzor nad mořem. Před výstupem se v nitru Mariánské baziliky fotím u Gdaňského orloje od Hanse Duringera. Orloj není na věži, ale uvnitř baziliky. Po sestupu žádám o zvěčnění pod Triptychem na dřevě Poslední soud namalovaným Hansem Memlingem. Utahaní kluci trucují. Fotím ho tedy samostatně. Triptych v chrámu nejde přehlédnout nejen pro krásu provedení, ale i pro množství zobrazených nahých těl. To je pro sakrální stavbu netypické. Procházíme kolem špýcharů a historického jeřábu na vykládku lodí, po polsku žurav, a prohlížíme nábřeží a zároveň průplav a přístav pro historické lodě nebo jejich repliky. Blízko nábřeží nacházíme původní trhy s holkama v krojích s úsměvy na tvářích. Necháváme se zlákat staropolskými lahůdkami. Dávám si mega krajíc s masem, okurkou a cibulí posypaný kořením, Maty krajíc se škvarkovým sádlem a okurkou. Sedíme na vysokém obrubníku a chutná nám tak, že děláme výbornou reklamu. Různě mluvící cizinci se obrací a míří ke stánkům také :-)
K večeru dojíždíme na parkoviště poblíž vesničky Krynica Morska. Pláž i letovisko jsou na mořské kose vybíhající od Gdaňsku až po ruskou Kaliningradskou oblast. Tato kosa je oproti kose s městem Hel více přírodní, bez mas turistů. Pobíháme po nekonečných bílých plážích bez lidí, boříme se a děláme stopy. Užíváme silného větru a příboje s až metrovými vlnami.
Před setměním dojíždíme na stejné parkoviště na mořské kose vytvářející Kaliningradský záliv zvaný i Vistulská laguna. Richarda bolí koleno už od prohlídky hradu a tak zůstává v autě. Já s Matym užíváme růžové nebe nad mořem po západu slunce a opět se noříme do mořských vln. Maty řádí a jezdí tělem, pro silný vítr foukající od moře, po asi půlmetrových vlnách, které se tříští o pobřeží. Kdyby mohl, zůstane tu celou noc. S úsměvem ho pozoruju a hlídám. Oplachujeme se sladkou vodou pomocí nádoby s koncovkou od zahradní konvice a oblékáme si věci. Vítr nás vysušuje. Před autem jěště doopláchnem nohy a vyčistíme si zuby. Upravujeme auto na nocleh a chystáme deky a polštáře. Maty má lehký spacák. Kluci usínají a já dopisuju poznámky se zážitky za dva dny. Zítra chceme vyrazit dříve kvůli zácpám na silnici. Zažili jsme kolony aut na opravované dálnici mezi Katowicemi a Gdaňskem i na silnici mezi Gdaňskem obcí Hel se stejnojmenou mořskou kosou, vytvářející Gdaňský záliv. Obě obří mořské kosy jsou přírodní rezervace a jsou svým charakterem různé. Kosa s obcí Hel poskytuje společnost lidí, zařízených chat a atrakcí. Kosa vedoucí ke Kaliningradu je mnohem klidnější a více přírodní. Nám se líbí více. Přímo k moři zajet autem nelze. Na obou kosách ale vždy nacházíme volná parkoviště nebo místa k přespání. U penzionů v obcích smí dlouhodobě parkovat jen hosté.
Pokračujeme v cestě po okreskách směrem na Kladsko. To je od nás cca 45 km, když děláme lože v autě a poté naposledy v Polsku usínáme. Teď, co píšu tyto řádky, je kolem půl dvanácté. Máme za sebou i s přestávkami při pohodové jízdě po dálnicích i okreskách celé Polsko od severu na jih.
V souvislosti s kryptou v katedrále na Wawelu, kde je pohřben Adam Mickiewicz, si vybavuji jiného významného polského spisovatele Henryka Sienkiewicze. Z jeho děl je známý román Ohněm a mečem o povstání kozáků na dnešní Ukrajině a ještě více román Quo vadis o starověkém Římě. Lidé tento příběh znají spíše ze slavného stejnojmenného filmu. Citát, "Quo vadis, Domine?", tedy "Kam kráčíš, Pane?", je z rozhovoru mezi Kristem a sv. Petrem. Sv. Petr následkem tohoto rozhovoru, pochopení a poznání umírá ukřižován hlavou dolů. Dnes se tímto citátem ptáme po smyslu života, toho co děláme, kam směřujeme. Mimochodem mi vytanula vzpomínka, kde přijímají mou bývalou ženu do nemocnice zvanou lidově Pod Petřínem, správně do Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, v Praze. V pokoji, kde žena ležela, byl nad dveřmi krucifix pověšený obráceně, tedy hlavou dolů. Pravděpodobně je to narážka pro "zasvěcené". Dovedla tě nemoc nebo stáří až sem? Zamyslel jsi se vůbec někdy nad smyslem svého života?
"Quo vadis Polsko?" Polská zem je upravená a hlavně čistá. A to nejen v turistických centrech. Všude, kam jsme dojeli, jsou upravené domy, ulice, prostranství. I na vesnicích. Hojnost náboženských motivů, kapliček, křížů odkazuje na silné křesťanské povědomí polské společnosti. Lidé se chovají kultivovaně a ohleduplně. Jejich disciplinovavanost při nasazování roušek ve všech uzavřených místnostech mě překvapila. Rozdíl mezi zemí Poláků a zemí Čechů je znát ihned po přejetí hranice. Kdysi chudí poláci nemají paneláky a nebo jen minimum. Nic není posprejované nebo bezdůvodně poničené. Nikde neleží odpadky. Nikde se nepoflakují různá individua dělající svou vnější slupkou pouze dojem lidí. Češi ekonomicky údajně vytváří větší "hodnotu na hlavu". Poláci jsou ale ve skutečnosti na první pohled bohatší a kultivovanější.
"Quo vadis, Česko?" "Quo vadis, ...?"
Jih Polska. Zámek Ksiaz, solný důl Wieliczka, královský hrad Wawel i s katedrálou, centrum Krakowa ... Na mapce je i poloha Baziliky Matky Boží Bolestné Královny
Polska v Lichni Starém, poblíž města Konin, kterou navštěvujeme při zpáteční cestě jako poslední zajímavost.
Sever Polska. První zastavení u Baltu poblíž vesnice Debki, návštěvujeme Slowiňský národníh park poblíž města Leba, Jastarnia na Helské kose, Gdaňsk, Krynica Morska
na mořské kose vybíhající od Gdaňsku až po ruskou Kaliningradskou oblast, křižácký hrad Malbork, opět Krynica Morska, Chrám Matky boží v Lichni Starém ...
Před delšími cestami mimo Česko vzniká jednoduchý cestovní itinerář. Nedělám si starosti s textem nebo formátováním. Gramatika je správně, ale nehledím na malá a
velká písmena, čárky ve větách, odstavce ...
Obsahem jsou doklady, karty, pojištění, co sebou ... Dělám jednoduchý popis jak se chovat na pláži, pří ztrátě dokladů ... Upozorňuju sám sebe i kluky na pitný režim,
plnou nádrž auta kvůli kolonám ... Mám poznamenaná důležitá krizová telefonní čísla, linky na ambasády, poznámky o potřebě fotek na nové doklady ... Co chceme
navštívit v Polsku, co v Litvě, jak do Kaliningradské oblasti ... Vytvářím si slovník obecných, přátelských i nouzových výrazů s tím, jak se co píše a hlavně
vyslovuje ... Připravím si základní popis místních jídel, jejich názvy a co obsahují ...
Možná by bylo dobré mít vlastní formulář s itinerářem připraveným třeba v excelu. Uvidím ... :-)