Znaven už vším, jen klid smrti chci,
Když žebráky zřím o vavřín se hádat,
A nuznou nulu velebenou pokrytci,
A čestné sliby lotry křivě hlásat,

A metály na pupcích vrahů svítící,
A cudnost panny sprostě zkurvenou,
A přímý kmen odsouzený křivicí,
A sílu křehkým bičem zlomenou,

A kumšt, jak mocným líže paty hbitě,
A tupost s tituly, jak moudré poučuje,
A prosťáčky hluché k prosté realitě,
A v železech dobro, že zlému posluhuje.

Znaven už vším, od všeho chtěl bych utéct Tam,
Však zemru-li, svou lásku samu zanechám.

William Shakespeare, sonet č.66

LETISKO
Přenechám jako scénář - ze skutečného života!

Nekonečný satirický příběh, známý a skutečně prožívaný dnes a denně v různých obměnách u všech ochranek v Čechách.

Bylo nebylo jedno letisko. Toto letisko hlídala profi ochranka s profi týmem a managementem.

Profi ochranka se skládá z těchto hodností: Kanonenfutr, Šéf týmu (ti makat musí), Kápo, Vachmajstr (management - ti už makat nemusí). Hlavní náplní práce Kápa a Vachmajstra je starost o funkční kávovar, starost o to co dnes vaří v jídelně a o to, zda je pečlivě zamknuto, bo se bojí, že budou načapáni jak stále nedokázali vytvořit docházku zaměstnanců (směny) pro další měsíc.

BĚŽNÝ DEN NA LETISKU
Vachmajstr: "Ty Kápo, už jsi našla ten Excel?
Kápo: "Prej to má být ňáká kalkulačka na docházku. Prolezla sem všechny skříně a nic!"
Vachmajstr: "Skočim na toeletu, snad mě něco napadne."
Po návratu. Kápo: "Tak co, napadlo?"
Vachmajstr: "Ne, ale klíč od kanclu menedžmentu je v hajz..."

PO CHVÍLI NA RECEPCI
Kanonenfutr Pepo: "Co to podepisuješ?"
Kanonefutr Lojzo: "Bezpečnost a organizace práce, kterou školili před pěti měsíci, ale nikdo o školení nic neví."
Kanonenfutr Pepo: "Proč to podepisujem až teď?"
Kanonefutr Lojzo šeptem: "Bo Kápo a Vachmajstr chtěj bejt krytí a hledaj viníka toho průšvihu (nápověda - ztracenej klíč od kanclu menedžmentu)."
Kápo předává podepsanou listinu Vachmajstrovi: "Voni jsou ale hlava pane Vachmajstr. Jak to uměli vymyslet."

Vachmajstr se obrací na kanonefutry: "Soudruzi, jestlipak víte jaká je kadencia samopalu Sejmicomužes vzor 2015?"
Kanonefutři: "Hm...", nastalo trapné mručení.
Vachmajstr: "tatatatata, vy tupci."

Pardon, to sem nepatří. Omylem jsme citovali jednu událost ze života Vachmajstra.

Vachmajstr: "Soudruzi, jaké jsou postupy při vykonávání služby? Ví to někdo?"
Kanonefutr Lojzo se směle přihlásí: "zde!" a cituje:
"1. napřed nastoupim já a při řešení problému se chovám slušně
2. pokud to nepomůže, nastoupí za mne velmi nepříjemný Šéf týmu
3. pokud ani to nepomúže, nastoupí vzteklý pes, kterého chováme v železném kotci"
Lojzo domluví a přitom si zálibně prohlíží nástěnku na recepci.

Nástěnka na recepci

                 

Vachmajstr: "Správně soudruzi. Vzteklému psovi neodolá nikdo. Máme zde na letisku ještě jiná zvířata mimo psa?
Kanonenfutr Pepo: "V požární nádrži plavou kapři a v centrální části letiska chováme stále více ovcí."
Vachmajstr: "Soudruzi, kontrolní otázka. Víte někdo, proč chováme stále více ovcí?"
Kanonefutr Lojzo: "Bo sou užitečné a hezky mékajů."
Vachmajstr: "Ne soudruzi. Kvůli poklesu výroby bylo rozhodnuto, že omezíme provoz aut na vrátnici a rozšíříme chov ovcí."

DALŠÍ DEN NA LETISKU
Kanonenfutr Pepo: "Lojzo kde bereš všechny ty vědomosti? Já chci být taky nejlepší pracovník!"
Kanonefutr Lojzo: "Denní pracovní schůze o problémech a potřebách týmu a letiska nejsou, tož musíš kouřit a chodit na kuřárnu. Tam chodí Kápo i Vachmastr a tak se všechno dozvíš. Navíc budeš míň pracovat."
Kanonenfutr Pepo: "Jak to?"
Kanonefutr Lojzo: "Počítej se mnou. Kouříme každou hodinu jednu cigaretu 10 minut. Děláme 12-ctky směny. To je 10 x 12 = 120 minut pauzy na kouření. Oběd máš cca 30 minut. Místo 12 hodin děláš jen 9 a 1/2 hodiny."
Kanonenfutr Pepo: "Už vím jak se stanu nejlepším pracovníkem. Napřed se naučím kouřit. Pak se všechno dozvím na kuřáckým koutku a zároveň si dost odpočinu. Když se šikovně vlichotím, tak ze mě bude za chvíli Kápo nebo Vachmastr."
Kanonefutr Lojzo: "Že seš to ty, ukážu ti tajný předpis, jak se vybírá Kápo nebo Vachmastr."

INTERNÍ PŘEDPIS - tedy tajný! Kanonenfutr Lojzo ho našel zapadlý za nástěnkou na recepci.
Podle podepsané zásady informačního minima, smí o předpisu vědět pouze management ochranky letiska.

Podobnost se skutečně žijícími lidmi je věrná, nicméně náhodná.

POPLACH
Poplachová smyčka ve schvalovacím procesu!

Je zřejmé, že všechny postřehy ze života nejsou vždy jen optimistické. Přidám tedy ještě popis vzniku poplachu a reakce na něj. Opět z mého oblíbeného letiska. Ve skutečnosti nikdo poplachy neschvaloval ani neodvolával. Nicméně délka doručení poplachu z místa vzniku až na PC strážných tento dojem z byrokratického postupu navozovala. Popisované časové jednotky jsou skutečné. Naštěstí takto nefungovaly poplachy ze všech budov. Nade mnou byla vytvořena hierarchie skládající se až z 10 (slovy deseti) nadřízených. HA HA, HI HI, HO HO.

Musím přiznat, že nikde jinde než v tomto zaměstnání jsem se tak dobře nebavil.