Jak jde život
Rok 2007 - Richard
Jsou mi tři roky. Hm, jsem zkušenej. Vím jak na mamku a na taťku. Začínám mít vzdorovitou povahu a chci aby bylo vše po mém. Umím se vztekat a křičet. Očas
nechápu co po mně máma nebo táta chce. To co se mi líbí chci hned teď. Když se mi na druhém něco nelíbí nebo mě zlobí, řeknu mu, že je pupatej. Tím myslím,
že je hloupej. Táta mi dává různá pojmenování. Třeba, že jsem veselej rohlík. Já mu to vracím: "Ne, ne. Ty si veselej rohlík. Já sem Ríša." Jakmile se k sobě
mamka s taťkou tulí, snažím se jim to zakázat a cpu se mezi ně. Říkám jim: "Ne, ne nedávat pusinku. Máma je jenom Ríši." Obecně mám hodně veselou povahu.
Hodně času trávím se svými kamarády Mikoláškem a Aničkou. Občas chodím s maminkami, které kamarádí s mojí mámou a jejich dětmi do nákupních center. Tam
poznávám Adama a Páju. Řádili spolu v dětských koutcích. Občas se nepohodneme.
Bobujeme na sněhu. Moc mě to baví. Jezdím buďto sám nebo střídavě spolu s taťkou a mamkou. V Lednu se koná v Kralupech karneval pro děti. Já jsem za piráta.
V tombole yhrávám sáček se sladkostmi a bublifuk. Táta nebo máma mi pouští bubliny a já je chytám. V Březnu celá rodina vyrážíme do ZOO podívat se do
pavilonu s indonéskou džunglí. Je tam velké vlhko a teplo. Opice skákají a vřískají. Orangutani a makakové se objevují a zase mizí. Obecně do ZOO na prohlídky
chodíme opravdu rádi, někdy i se sousedy tetou Verčou a kamarádem Mikoláškem. Rád krmím domácí zvířátka jako kozy a ovce. Ty tam volně pobíhají. Dá se k nim
vejít do výběhu, kotců a ke krmelcům. Dávám jim mrkvičku a kukuřičné granule. V ZOO se projíždím na poníkovi. Moc se mi to líbí. V areálu zologické zahrady
řídím malou tramvaj a vozil ostatní děti. V Srpnu s mamkou a taťkou plujeme parníkem po Vltavě. V Troji vystupujeme. Jdeme se podívat na velkého Trojského
koně. Ten je velký, celý ze dřeva a skrývá v sobě galerii.
Mám nové schopnosti. Zkouším různé věci. Maluju, modeluju a lepím máminy vystřihovánky. Na zahradě tahám autíčka. Umím si hrát s balónem, chytám ho, kopu
a dávám gól. Skládám dřevěná puzzle. Rád se dívám na pohádky. Pokouším se je sám vyprávět. Moje nejoblíbenější pohádky jsou Doba Ledová, Jen počkej zajíci,
Pat a Mat, Shrek, Hledá se Nemo a Bořek stavitel. Každé odpoledne se rád v televizi podívám na Kouzelnou školku s Františkem. Františka vidím živě na
vystoupení v Kralupech v Kulturním domě. Večerníček kolem sedmé nesmím propást.
Na podzim mám narozeniny. Piju dětské šampaňské. Sám tomuto lahodnému nápoji říkám štampajské. Ňam, mlask. Narozeninový dort je moc dobrý. Má tvar autíčka.
Celý rok jsem hodný. Aspoň si to myslím. Dostávám velké dárky. Garáže s výtahem, skládací silnice, spousty autíček a dřevěné pexeso se zvířátkama.
Na podzim od září do listopadu chodil do školky v Praze. Jsem už velkej a tak nepláču, když maminka odejde. Kamarád Mikolášek plakal a chtěl maminku. Ve
školce máme spoustu hraček. Nejvíc se mi líbí dětskej kuchyňskej koutek s mikrovlnkou. Dávám do ní umělé kuře, zavřu a počkám na pípnutí. Pak ho vyndám a
chystám baštu. Jezdíme na autíčkách a v tělocvičně lezeme tunelem. Někdy zpíváme a hrajeme na hudební nástroje. Mám Rumba koule. Chrastím a pohupuju se do
rytmu. Maminka je celá dojatá, když vidí jak mi to jde. Ukápne pár slziček.
Jsme s rodinou v kině. Dávají Šreka. V jedné scéně zemře žabák, který představuje tatínka princezny Fiony. Za mnou sedí chlapeček, který se začal smát.
Kleknu si na sedadlo a napomenu ho: "Teď se nesměj!" Všechny kolem tím pobavím, ale já vím, že se to nemá.
Rodiče mi koupují kolo s pomocnými kolečky po stranách. Učím se na něm jezdit. Taťka přivazuje provaz k řídítkům a táhne mě. Šlapky mě bohužel neposlouchají.
Tak jen sedím a kochám se výhledem. Cestou potkávám stádo domácích prasátek, která se válí za plotem a dělají neplechy. Zkouší na nás loudit baštu. Nic nemáme
a tak to odnáší prasečí maminka. Na každém cecíku visí jedno prasátko a saje. To je ale tlačenice! Ty ale maj apetit.
Dost cestujeme a jezdíme na výlety. V Peci pod Sněžkou jezdíme na bobové dráze, skáčeme s mamkou na trampolíně a necháváme se vyvézt lanovkou na Sněžku. Líbí
se mi Dinopark s velkými ještěry. Ve Ctěnicích si prohlížíme Bambus centrum s Japonskou zahradou a městský skanzen s historickými řemesly a domečky, které se
zachovaly jako vzpomínka na život v minulých stoletích. Na Kokořínsku se jdeme podívat do skal a skalních soutěsek. To je moje první větší pěší tůra. Na
Praze 7 mají velké akvárium s krásnými rybami a mořským prostředím. Nejvíc se mi líbí žralok ale i obyčejné schody. Po schodech chodím nahoru a dolů. Jsou
modře osvětlené. V Nelahozevsi se koná Dětský den se spoustou atrakcí a historickými šermíři. Na zámku vidím ukázky létajících dravců. Létají mi kousek nad
hlavou. Možná si je příští rok zkusím podržet na ruce tak jako letos některé děti.
Na tříletou prohlídku k paní doktorce jdu klidně. Zkouší mě z různých schopností a vlastností. Nejlepší je, když chtějí zjistit zda dobře slyším. Šeptají na
mě názvy různých zvířátek. Já na ně tedy šeptám také. Smějí se tomu. Chtějí vědět, jestli je nezkouším spíše já.
Na Vánoce k nám přichází Ježíšek. Sice nevím jak a nevím jak to může všechno unést. Ježíškovi píšu nebo spíše kreslím dopis. Dám ho za okno a čekám. Ráno tam
dopis není. Spokojenost. Bude se něco dít! A taky děje. Pod stromečkem je spousta dárků. Nemohu se dočkat vybalování. Zazpíval písničku: "Ježíšku panáčku já
tě budu kolébati, Ježíšku panáčku já tě budu kolíbat." Dárečky odnáším do obývacího pokoje a rozbaluju je od nejmenšího po největší. Každou chvilku si
povzdechnu: "Není mašinka, není vláček. Ježíšek nepřinesl." Ale přinesl! Byl to ten poslední a také největší dárek.
Na Silvestra končí rok. Moc tomu nerozumím, ale táta říká, že bude ohňostroj a na ten se těším. Připíjíme si na Nový rok. Jdeme se na zahradu dívat jak lítají
rachejtle. Všude to blýská a bouchá. Všude barevné vodopády a obrazce. Když to je moc nahlas, řeknu mamince: "Maminko držet ouška." Pes Báďa chtěl jít na
zahradu s námi, ale moc se bál. Nakonec se v domečku počůral. Chudák maminka musela hned na Nový rok uklízet.
K popisu a vyprávění je to všechno. Za rok se zase se ozvu. Ríša.