Blog o rodině
V=N Mystika
Ricky Maty
Ženy a muži
Práce zábavou
Jak jde životFotogalerieRodokmenCestováníZe životaO mně
barevný index modrý
žlutý index černý
žlutočerný index černý
modrozelenočerný index černý
černobílý index černý
zelený index černý
barevný blog
barevný mail
Úvod stránek
Mapa stránek

Jak jde život

Jak jde životrok 2025rok 2024rok 2023rok 2022rok 2021rok 2020rok 2019rok 2018
∗ 2009 Matyášrok 2017rok 2016rok 2015rok 2014rok 2013rok 2012rok 2010rok 2009
∗ 2004 Richardrok 2008rok 2007rok 2006rok 2005
2004 těhotenství

Rok 2025

Je 11 ledna kolem osmé večerní

Ke konci minulého roku kompletuji, po dvouleté pauze, nový kalendář pro aktuální rok. Kalendáře
Je vytvořen podle měsíců a dnů v roce. Obsahuje fotografie synů Richarda a Matyáše a rodičů Roberta a Jaroslavy. Ty vznikají postupně. Je třeba je vybrat, upravit a pracně oříznout z původního pozadí. Součástí kalendáře jsou pranostiky spojené s různými rodinnými výročími.
Navíc je kalendář doplněn narozeninami, úmrtími a svátky přímých i blízkých příbuzných až po úroveň dědů a babiček. Dědů a babiček ve vztahu ke mně a Jáje. Ve vztahu k synům se jedná o pradědy a prababičky. Zobrazuju i pradědy a prababičky Jáji i Roberta, pro syny prapradědy a praprababičky, ale pouze pod oknem jednotlivých měsíců.
Každá osoba v kalendáři zmíněná je doplněna barevným polem s číslem. Číslo odkazuje na webovou stránku Příjmení a čísla Po přechodu na tuto webovou stránku se otevře velmi rozsáhlý rodokmen s celými rodinami až po rok 1790 i dále. Rodokmen má grafické zobrazení vztahů mezi jednotlivými příbuznými a je doplněn i o odkazy na osobní stránky. Ty obsahují fotografie a různé historky, údaje a vyprávění, které se o příbuzných a blízkých v rodině, kmeni dochovaly.
Speciálním doplňkem jsou texty o mystice nebo také praktické psychologii. Jedná se o pozorování samotného života, jeho podstaty a smyslu … Píseň bohů uvádím v Blogu o rodině pod kapitolou Jak jde život od 16. srpna roku 2022. Rok 2022
Ovšem mystika mě doprovází již od 17 let, kdy jsem prošel skutečnými mystickými procesy. Zkušenosti

Píseň bohů

Jsi skutečností. Jsem skutečností.

Přistupuji k sobě-tobě a vše obětuji, tak abych zůstal jenom JÁ
Vztahy nejsou moje. Pokud jsou, přenesu je přes práh smrti?
Zážitky nejsou moje. Pokud jsou, přenesu je přes práh smrti?
Vzpomínky nejsou moje. Pokud jsou, přenesu je přes práh smrti?
Zvyky a sklony nejsou moje. Pokud jsou, přenesu je přes práh smrti?
Zkušenosti nejsou moje. Pokud jsou, přenesu je přes práh smrti?
Názory a představy nejsou moje. Pokud jsou, přenesu je přes práh smrti?
Činnost a její výsledky nejsou moje. Pokud jsou, přenesu je přes práh smrti?
Majetek a vlastnictví nejsou moje. Pokud jsou, přenesu je přes práh smrti?
(cokoliv) … nejsou moje. Pokud jsou, přenesu je přes práh smrti?
Nejsem ničím poután, nejsem ničím vázán ...

Jsem pánem času, vládcem bezčasnosti.

Jsem v klidu i v pohybu. Při odpočinku i při činnosti.
Zavírám oči. Otvírám oči. Vnímající, vnímání, vnímané. Vědomí (vjem existence), vnímání (smysly i nitrem), prožívání (oddělené od děje).
Jsem centrem radosti. Jsem uprostřed zázraků... Vnímám nádheru. Vnímám nevýslovnou krásu. Vnímám dokonalost.

Jsem o samotě. Uvědomuji si vztah pozorovatel, pozorování, pozorované. Zaujímám pohodlnou polohu a vyvolávám spokojenost, radost ze života.
Dám si ruku na srdce a pomalu zavírám oči.
Zaměřuji se do nitra, vnímám klidný dech. Zaměřuji se do nitra, vnímám tělo. Zaměřuji se do nitra, do prázdnoty.
Ona nemá rozměr, polohu, vlastnosti.

Při vnímání SEBE sama, vnímáš MĚ. To JÁ jsem skrytou podstatou.
Jsem Vším i Ničím.

Kdybych opravdu něčemu rozuměl, stál bych na náměstích a veřejně bych to hlásal. Jakým slovem vystihnout rozdíl mezi světem pochopení a světem běžného prožívání? Nesouměřitelnost? Není po přečtení řádků níže nejvyšší moudrostí vnitřní opuštění tohoto světa? Vnitřně umřít a znovu se narodit. Překonat svět.

Genocida dětí

O genocidě Slovanů na východě Evropy se mluví a píše každý den. O genocidě dětí v Anglii se nemluví a nepíše každý den. Žádné imaginární peklo neexistuje. Máme ho přímo na zemi. Údajně 250 000 (slovy dvě stě padesát tisíc) obětí na rozhraní dětství a ženskosti. Připočtěme rodiče, prarodiče, sourozence, přátele a známé ... Ti všichni to prožívají. Ti všichni v tom žijí.
Anglická společnost je zlikvidována. Nebo ne? Mainstream tvrdí, že princezna Kate si na sebe vzala jinou róbu, takže zlikvidována není. Všechno je jak má být.
Co je opakem lidskosti? Co je opakem koncentráku? Jaký společenský systém dokáže toto vytvořit? I kanibalismus by byl lepší. Zastupitelské demokracii v Anglii se podařilo vytvořit multikulturní, islámskou, občanskou společnost.
Oběti jsou údajně vyšetřováním a potrestáním pachatelů zklamány. Korektnější vyjádření toho, co se děje v nitru postižených dětí se snad vymyslet nedá. Nemožnost se bránit. Nemožnost dovolat se pomoci. Nemožnost tuto (svoji) situaci pochopit.
Bezbrannost mláďat.
Jakkoliv tvrdá odplata se zrodí v myslích otců, jakkoliv tvrdá, už teď je jim odpuštěno. Mají na to právo. Ať zničí klidně celý svět. Pokud takový svět existuje, k čemu nám vlastně je?

Ráno, po spánku, si uvědomím sám sebe, svůj život. Otevřu oči, rozhlédnu se, zaposlouchám, celkově vnímám velkolepost skutečnosti. Proč toto zlo? Jak se podobná věc může vejít do mého srdce? Jak může podobnou věc má duševnost zpracovat?
Nejvíce zla je usazeno v těch, kteří i přesto, že ví a mají moc konat, nic neudělají. Většinou nosí oblek nebo masku odpovídající jejich mocenskému nebo oligarchickému postavení a honosí se tituly před a za jménem.

Je 21 ledna kolem osmé ranní

Kalendář v notebooku i kalendář na stěně pokoje, kde trávím většinu volného času, mě upozornil na nedožité 84 narozeniny mamky Jarmily. Při pohledu do kalendáře si všímám uvedené pranostiky, která je s tímto dnem spojena: „Svatá Anežka když laskavá, vypustí skřivana z rukáva.“ Venku od rána mrzne. Vše je pokryto bílou námrazou. Ta přes den povolí a k večeru se opět obnoví. Po skřivanech ani památka.
Když už sedím u počítače musím si ve zprávách všimnout inaugurace 47 a současně 45 prezidenta Spojených států amerických. Při poslechu česky přetlumočeného proslovu staronového prezidenta získávám jistotu, že nastává zajímavá doba. Trump je pravděpodobně člověk, který splní v rámci možného to, co říká. Tým lidí, kterými se obklopil to také napovídá.
Tady se vrátím k mamce. Mamka měla schopnost správně určit, kdo vyhraje politické nebo zábavné klání. Bylo zajímavé opakovaně zakoušet zkušenost, kdy hned na počátku soutěže správně určila výherce. Uměla správně určit komu budou patřit sympatie lidí. Většinou jsem ji odporoval a s vlastní argumentací předpovídal někoho jiného. Když můj favorit nebo favoritka odpadl, tipl jsem jiného. Mamka by vsadila na Trumpa už na začátku politické kampaně. Myslím, že v případě Trumpa by jsme se s tipem oba shodli. On by to vlastně nebyl tip, ale spíše jistota.
Všechny významné a velké státy světa dnes mají v čele schopné vůdce. Co opravdu chtějí lidé u nás a obecně v Evropě? Uvidíme.

Je 8 února a 9 února kolem poledne, popis života vzniká během dvou za sebou následujících dnů

Den první. Pouštím aplikaci pro nahrávání a upravování zvuku. Vyberu mně vyhovující frekvence-hudbu sloužící k zaměření pozornosti. Poté mohu sedět, zaujmout jógovou polohu, plynule se pohybovat nebo tančit. Jsem Pánem tance. Pán polohy, pohybu, proměny.
Projevuji tento svět.
Někdy mě sleduje kočka Bílá ponožka zpod roztopených kamen. Smysl toho, co vnímá nechápe.
Zaměřuji se na (klidný) dech, tělo a spokojenost. Prožívám přirozenost a krásu svého života. Přivolávám sílu, která mě přivedla na svět. Jí ovlivňuji intelekt. Tím vzniká Píseň bohů.

Píseň bohů - vnímání

Vnímaná realita. To jsou tvary, barvy a zvuky. Někdo přidá vůně a chutě ... Ať už jsi kdekoliv, na jakémkoliv místě. Vše jsou pouze tvary, barvy, zvuky. Nic víc. Hra proměny. Nevytvářej, žádné kategorie, žádná hodnocení. Účelem není, mít z čehokoliv za každou cenu prospěch. Jsi ten, kdo se dívá, kdo vnímá. Nic víc.
Skutečnost působí na projevenou realitu také tak. Nemusí si nic přivlastňovat. Patří jí všechno. Nemusí vytvářet žádné vztahy k nikomu a k ničemu. Je každým a vším.

Skutečnost v rozhovoru ke mně: "Když ke mně přistoupíš, nepřinášej žádné hmotné dary. To jenom vracíš část toho, co jsi si neprávem přivlastnil."
"Vnímám a mlčím"

Skutečnost v rozhovoru ke mně: "Když ke mně přistoupíš, nepřinášej darem spekulace, přesvědčení, sny ... Vnímej dokonalost v přirozenosti věcí tak, jak jsou."
"Vnímám a mlčím"

Skutečnost v rozhovoru ke mně: "Chci tvé čisté srdce. Nic víc, nic míň. Tím mě obdaruj."
"Vnímám a mlčím"

Skutečnost v rozhovoru ke mně: "Vím, že jsi poznal sílu, která tě přivedla na svět. V objetí s ženou touto silou přivádíš na svět své syny. Tato síla prostupuje vším bez překážek. Prochází tělem, vnímáním, prožíváním, intelektem, duševností a podvědomím. Každý den. Je součástí podstaty tvého vlastního života."
"Vnímám a mlčím"

Skutečnost v rozhovoru ke mně: "Staň se pánem této síly tak, aby ti sloužila. Ne ty jí."
"Vnímám a mlčím"

Není většího učitele než ten, kdo se ptá sám sebe.

Den druhý. Bílá ponožka spí vedle kamen, v kterých občas zapraská hořící dřevo. V pokoji je teplota na rozhraní chladu i tepla. Před zapálením kamen dávám do obyčejné plastové lahve čistou vodu. Lahev poté položím vedle už roztopených kamen. Voda po chvíli naakumuluje teplo. Poměrně rychle. Posadím se do křesla a tuto lahev si beru sebou. Přikládám ji k různým částem těla. Je to poměrně příjemné.
Tento den nepouštím žádnou hudbu. V pokoji je ticho. Ani zvenku nepronikají žádné zvuky.
V těle s klidným dechem je spokojenost. Zavírám oči a zaměřuji se na tuto spokojenost. Otvírám oči a vnímám dění kolem sebe i za oknem. Zavírám oči a zaměřuji se na vjemy sítnice obou zavřených očí. Dívám se na zavřená víčka jakoby zevnitř. Víčka slouží jako plátno, které vykresluje různé barevné, spíše geometrické tvary. Pomocí prstů víčka mnu. To vnímání barevných, geometrických tvarů zesílí. Zavření očí neznamená tmu. Neznamená žádný viděný děj. Otvírám oči. Vlastnosti světla ve spolupráci s anatomickou strukturou očí a nervovou soustavou vytváří vnímaný svět.
Kdo vnímá? Kdo se to vlastně dívá?
Pomalu zavírám oči a ihned je pomalu otvírám. Vnímám zahradu a les. Stromy jsou bez listí. Některé kmeny a koruny jsou suché. Už nikdy mít listí nebudou. I tak jsou součástí určitého opakování nebo periodicity. Periodicita nemusí být na první pohled zřejmá. Suché stromy se postupně rozpadají. Ze semenáčků vyrůstají stromy nové. S růstem teplot a denního osvitu se pupeny na koncích větví nalévají a proměňují v listí. Barva lesa se přelévá z hnědošedé na odstíny světle a tmavě zelené. Tyto odstíny po nějakou dobu vládnou a pak přejdou k barvám podzimu. Oranžové, červené žluté … Listí opadá a opět se objevuje převládající hnědošedá kolekce.
Pozoruju a vnímám tok proměny, tok času, který mohu zrychlit nebo zpomalit. Intelektuální schopnosti a představivost mi to dovolí. Tím vzniká zobecnění, pojmenování a pochopení pozorovaných – vnímaných jevů. Paměť sama tato pozorování přijme bez nutnosti učení. Stávají se přirozenou součástí života.
Mohu, ale nemusím, se na tyto procesy zaměřit abych zjistil, že se skládají z dalších procesů opakování – periodicity. To dělá věda. Tady už paměť není schopna bez nutnosti učení procesy pojmout. Je vidět, že paměť a intelekt jsou nerozluční kamarádi. Učení je velmi proměnlivým nástrojem, kterého se mohu ale nemusím chopit.
Během okamžiku mého pozorování – vnímání se nad stromy objeví káně. Káně oproti mně nesleduje procesy opakování – periodicity. Sleduje potenciální kořist.
Zavírám oči a promítám svou duševnost do káněte. Jako bych byl jím samým. Roztáhnu ruce jako křídla a pomalu se pohupuju. Jsem ovlivňován prouděním větru. Umně využívám stoupající vítr na vrcholu svahu a tepelné rozdíly v jeho proudění. Křídly téměř nemávám. Let probíhá téměř bez úsilí. Zrakem i sluchem sleduju potenciální kořist ...
I imaginace spojená s vnitřním prožitkem je určitým druhem vnímání.
Jde o schopnost zaměření a udržení pozornosti.

Popis a samotné pozorování na chvíli přeruším. Po spánku a brzkém vstávání kolem půl druhé odpoledne :-) přichází do pokoje starší syn Richard. Za chvíli ho následuje Matyáš. Ten se vrací od mámy, kde byl několik dnů v kuse. Většinou ho vítám s úsměvem a slovy: "Návrat ztraceného syna."
Povídám si s Matyášem o zájezdu do jižní Anglie, kam by chtěl v rámci třídního výletu jet. Jedná se o asi týdenní pobyt v hostitelských rodinách a zároveň cestování po významných historických a přírodních památkách. Chápu tento výlet jako odměnu a proto zaměřuju hovor k pololetním známkám ve škole. Nelíbí se mi čtyřka z literatury. Probíráme celkové školní hodnocení, které se mi jinak líbí, i docházku.
Richard je na můj vkus nezvykle dlouho doma. I přesto, že má hlavní pracovní poměr, je už řadu dní doma. Osobně jsem se s podobnou benevolencí a možnosti plánovat si směny tímto způsobem nikdy nesetkal. Pokud je všechno jak má být, pak je to skutečně dobrá práce. Doufám, že přípravě na dokončení střední školy věnuje dostatečnou pozornost. Stále mu chybí zkouška z jednoho předmětu. Občas se s Richardem bavíme o potenciální vysoké škole. Předběžně si vybral tři školy. Z mého pohledu jeho úsilí vypadá jako test, zda mu nějaká vysoká škola nepůjde sama od sebe. I to se může stát. Osobně bych přípravě a toho co mě zajímá na jeho místě věnoval větší pozornost.
Kluci odchází každý za svými povinnostmi nebo zábavou. Zábava převažuje.

Vracím se k popisu a pozorování. První den zmiňuji: "Přivolávám sílu, která mě přivedla na svět." Při dlouhodobějším pozorování si mohu všimnout vzájemného provázání a ovlivňování mezi sexualitou a intelektem.
Skutečnost v rozhovoru ke mně: "Staň se pánem této síly tak, aby ti sloužila. Ne ty jí." Přímé sexuální prožitky mezi mužem a ženou. Vnímání a pozorování sexuality v jakékoliv podobě. Vyvolávání sexuálních prožitků pomocí imaginace v jakékoliv podobě.
I pouhé zaměření pozornosti na pojem sexualita bez jakýchkoliv dalších vlivů vyvolává vnímatelné a pozorovatelné fyziologické projevy v těle a na těle. Na tyto projevy je možné se zaměřit.
Cvičením v jakékoliv podobě odděl erekci od prožívání, vnímání i imaginace. Nedovol příchod ejakulace.
Čemu se podobá neovládaná sexualita? Tvoje nitro nebo podvědomí je pralesem, džunglí. V něm se pohybuje dravé zvíře. Pokud je dravé zvíře uspokojené a syté, můžeš se k němu bez obav přiblížit. Uvědom si, máš holé ruce. S růstem hladu a neuspokojenosti je dravé zvíře vzteklejší a nebezpečnější. Hledá všechny možné cesty jak se projevit. Uvědom si, máš holé ruce a rozvážnost. Co se stane s poklesem ostražitosti?

Jsi schopen trvalého zaměření pozornosti?

Měj oči zavřené nebo otevřené. Buď v klidu nebo v pohybu.

Morálka. Tělo, fyziologické funkce, dýchání. Vnímání dovnitř i navenek. Prožívání, spokojenost, dokonalost. Sexualita. Tok podstaty vlastního života.

Vnímej, všímej si, kde, co a jak se v těle a duševnosti projevuje.

Rovnodušnost - vnitřní klid. Míruplnost - stav bez jakýchkoliv vnitřních konfliktů a rozporů.

Jsem se skutečností a jsem skutečností. Jsem s bohem a jsem bohem. Jsem Vším i Ničím.

Ty, kdo čteš. Uvědom si. Můžeš jít cestou bohů nebo můžeš jít cestou lidí, kteří si připravili osud popisovaný na následujících odstavcích. Na národnosti nezáleží.

Genocida Slovanů

Stojím na straně Ukrajinců a Ukrajinek nebo na straně Ukrajiny? Je v tom rozdíl? Je. Podstatný.
Představte si sami sebe jako ukrajinského bojovníka se kterým zacházeli na frontě hůře než se zvířetem. Přežijete. Po tom všem, co jste viděli a zažili se vrátíte. Domů?
Doma je teď kde? Na Ukrajině? Bude na mapách Ukrajina ještě existovat? Doma je teď v Čechách, Slovensku, Polsku, Maďarsku, Rumunsku, Rusku, Bělorusku nebo v dalších státech, které přímo s Ukrajinou nyní nesousedí? Je v současné době a současném historickém kontextu pro ukrajinského bojovníka čára na mapě opravdu to nejdůležitější?
Doma je tam, kde na mě čeká rodina, děti, žena, přítelkyně ...? Pokud jsem zůstal sám, kde je doma?
Po tom všem, co jsem viděl a zažil mi nabídli práci ne na osm, ale spíše na deset až dvanáct hodin denně. Prý mám pracovat i o víkendech abych sotva zaplatil nájem a všechny životní náklady. Tam, doma jen spím. Ve skutečnosti žiju v práci. Předtím jsem žil v zákopech. Už neplatí dobýt nebo udržet a hlavně zničit. Platí dohnat a předehnat. Neničím, buduju! Pomáhám zvyšovat produktivitu, efektivitu a hlavně zisk. Zisk tedy ne můj. Tak jako mi nedovolili podílet se na vojenských rozhodnutích, nedovolí mi podílet se na ekonomických a sociálních rozhodnutích.
Mainstream tvrdí, že mnou vytvořenou produktivitu musíme pro záchranu naší civilizace vložit do integrace nesmírně kulturně, vzdělanostně, sociálně ... nadprůměrně nadaných uprchlíků z muslimských, afrických i jiných nám kulturně blízkých zemí. Tři tečky ve větě bylo nutné použít. Pro množství superlativů není v popisu života dost místa.
Uprchlíci z muslimských, afrických i jiných nám kulturně blízkých zemí sice nebojovali v zákopech, zato teď nám ukáží jak se bojuje na domácí frontě!
Pomáhám budovat občanskou společnost jejíž předností je především lidskost. To je třeba si uvědomit. Ostatně progresivisti a neziskovky to opakují stále dokola, dokola, dokola ...
Než oprávněně přejdu do "šedé zóny" obracím se na zvolené i potenciálně nadějné budoucí politické představitele. Běžné životní situace, v kterých se nacházím jsou obtížně řešitelné. Z hlediska osobních možností někdy vlastně neřešitelné. Nikdo mě neslyší? Ne, nikdo mě neposlouchá.
Jsem poučen, že nejde o Ukrajince a Ukrajinky, jde o Ukrajinu. Mapy musíme překreslit tak, aby z Ukrajiny šlo co nejvíce vytěžit, co nejvíce získat.
Jsem poučen, že z pohledu vojáka ze zákopů nemohu rozumět celkové strategické situaci.
Jsem poučen, že z pohledu člověka tvořícího základ veškeré produktivity nemohu rozumět celkové ekonomické situaci.
Jsem poučen, že z pohledu člověka pracujícího v první linii nemohu rozumět spravedlivému rozdělení povinností pro fungování lidského společenství a už vůbec nerozumím spravedlivému rozdělení plodů stejným lidským společenstvím vytvořených.
Jsem poučen, že nad politiky v mé obci, jsou politici na okrese, pak na kraji, pak politici řídící stát, politici řídící unii, pak politici řídící nadnárodní struktury ... Ti všichni řeší problémy především ve prospěch běžných lidí jako jsem já.
Jsem poučen, že mohu chtít spravedlnost, ale dostane se mi práva. Právo se promění v privilegium. Privilegium se promění v poddanství a poddanství v nevolnictví. Mé obtížně řešitelné, někdy až vlastně neřešitelné problémy konečně zaniknou.

Ke konci povídání o životě uvedu úvahu a vtip vztahující se k inteligenci.

Úvaha i vtip jsou z alternativních webů, které vyhledávače a celkově mainstream potlačují.

A tak českému, moravskému a slezskému voliči zejména u podzimních voleb nezbude, než se spolehnout na svoji přirozenou inteligenci, jejíž výhodou je příbuzenství se sociální inteligencí, tedy s intuicí a citem zejména pro pravdu, spravedlnost a lidskou důstojnost.

Velitel vesmírné lodi, která letí na Mars, kontroluje stav paliva. Zadá otázku palubnímu počítači (AI): "Máme dost paliva, abychom doletěli na Mars, přistáli, vzlétli a doletěli zpět na Zem, nebo se máme hned obrátit k návratu na Zem?"
Počítač několik hodin šrotí, a pak z něj vypadne: "ANO".
Velitel vzteky šílí a zadá doplňující otázku: "Ano - co?"
Počítač ještě půl hodiny šrotuje a pak z něj vypadne: "ANO PANE PLUKOVNÍKU!"

Jan Schneider: Musíme vsadit na přirozenou inteligenci - web prvnizpravy.cz