Jak jde život
Rok 2025
Ke konci minulého roku kompletuji, po dvouleté pauze, nový kalendář pro aktuální rok.
Je vytvořen podle měsíců a dnů v roce. Obsahuje fotografie synů Richarda a Matyáše a rodičů Roberta a Jaroslavy. Ty vznikají postupně. Je třeba je vybrat, upravit a pracně oříznout z původního pozadí. Součástí kalendáře jsou pranostiky spojené s různými rodinnými výročími.
Navíc je kalendář doplněn narozeninami, úmrtími a svátky přímých i blízkých příbuzných až po úroveň dědů a babiček. Dědů a babiček ve vztahu ke mně a Jáje. Ve vztahu k synům se jedná o pradědy a prababičky. Zobrazuju i pradědy a prababičky Jáji i Roberta, pro syny prapradědy a praprababičky, ale pouze pod oknem jednotlivých měsíců.
Každá osoba v kalendáři zmíněná je doplněna barevným polem s číslem. Číslo odkazuje na webovou stránku
Speciálním doplňkem jsou texty o mystice nebo také praktické psychologii. Jedná se o pozorování samotného života, jeho podstaty a smyslu … Píseň bohů uvádím v Blogu o rodině pod kapitolou Jak jde život od 16. srpna roku 2022.
Ovšem mystika mě doprovází již od 17 let, kdy jsem prošel skutečnými mystickými procesy.
Jsi skutečností. Jsem skutečností.
Přistupuji k sobě-tobě a vše obětuji, tak abych zůstal jenom JÁ
(cokoliv) … nejsou moje. Pokud jsou, přenesu je přes práh smrti?
Nejsem ničím poután, nejsem ničím vázán ...
Jsem v klidu i v pohybu. Při odpočinku i při činnosti.
Zavírám oči. Otvírám oči. Vnímající, vnímání, vnímané. Vědomí (vjem existence), vnímání (smysly i nitrem), prožívání (oddělené od děje).
Jsem centrem radosti. Jsem uprostřed zázraků... Vnímám nádheru. Vnímám nevýslovnou krásu. Vnímám dokonalost.
Jsem o samotě. Uvědomuji si vztah pozorovatel, pozorování, pozorované. Zaujímám pohodlnou polohu a vyvolávám spokojenost, radost ze života.
Dám si ruku na srdce a pomalu zavírám oči.
Zaměřuji se do nitra, vnímám klidný dech. Zaměřuji se do nitra, vnímám tělo. Zaměřuji se do nitra, do prázdnoty.
Ona nemá rozměr, polohu, vlastnosti.
Kdybych opravdu něčemu rozuměl, stál bych na náměstích a veřejně bych to hlásal. Jakým slovem vystihnout rozdíl mezi světem pochopení a světem běžného prožívání? Nesouměřitelnost? Není po přečtení řádků níže nejvyšší moudrostí vnitřní opuštění tohoto světa? Vnitřně umřít a znovu se narodit. Překonat svět.
O genocidě Slovanů na východě Evropy se mluví a píše každý den. O genocidě dětí v Anglii se nemluví a nepíše každý den. Žádné imaginární peklo neexistuje. Máme ho přímo na zemi. Údajně 250 000 (slovy dvě stě padesát tisíc) obětí na rozhraní dětství a ženskosti. Připočtěme rodiče, prarodiče, sourozence, přátele a známé ... Ti všichni to prožívají.
Ti všichni v tom žijí.
Anglická společnost je zlikvidována. Nebo ne? Mainstream tvrdí, že princezna Kate si na sebe vzala jinou róbu, takže zlikvidována není. Všechno je jak má být.
Co je opakem lidskosti? Co je opakem koncentráku? Jaký společenský systém dokáže toto vytvořit? I kanibalismus by byl lepší. Zastupitelské demokracii v Anglii se podařilo vytvořit multikulturní, islámskou, občanskou společnost.
Oběti jsou údajně vyšetřováním a potrestáním pachatelů zklamány. Korektnější vyjádření toho, co se děje v nitru postižených dětí se snad vymyslet nedá. Nemožnost se bránit. Nemožnost dovolat se pomoci. Nemožnost tuto (svoji) situaci pochopit.
Bezbrannost mláďat.
Jakkoliv tvrdá odplata se zrodí v myslích otců, jakkoliv tvrdá, už teď je jim odpuštěno. Mají na to právo. Ať zničí klidně celý svět. Pokud takový svět existuje, k čemu nám vlastně je?
Ráno, po spánku, si uvědomím sám sebe, svůj život. Otevřu oči, rozhlédnu se, zaposlouchám, celkově vnímám velkolepost skutečnosti. Proč toto zlo? Jak se podobná věc může vejít do mého srdce? Jak může podobnou věc má duševnost zpracovat?
Nejvíce zla je usazeno v těch, kteří i přesto, že ví a mají moc konat, nic neudělají. Většinou nosí oblek nebo masku odpovídající jejich mocenskému nebo oligarchickému postavení a honosí se tituly před a za jménem.
Kalendář v notebooku i kalendář na stěně pokoje, kde trávím většinu volného času, mě upozornil na nedožité 84 narozeniny mamky Jarmily. Při pohledu do kalendáře si všímám uvedené pranostiky, která je s tímto dnem spojena: „Svatá Anežka když laskavá, vypustí skřivana z rukáva.“ Venku od rána mrzne. Vše je pokryto bílou námrazou. Ta přes den povolí a k večeru se opět obnoví. Po skřivanech ani památka.
Když už sedím u počítače musím si ve zprávách všimnout inaugurace 47 a současně 45 prezidenta Spojených států amerických. Při poslechu česky přetlumočeného proslovu staronového prezidenta získávám jistotu, že nastává zajímavá doba. Trump je pravděpodobně člověk, který splní v rámci možného to, co říká. Tým lidí, kterými se obklopil to také napovídá.
Tady se vrátím k mamce. Mamka měla schopnost správně určit, kdo vyhraje politické nebo zábavné klání. Bylo zajímavé opakovaně zakoušet zkušenost, kdy hned na počátku soutěže správně určila výherce. Uměla správně určit komu budou patřit sympatie lidí. Většinou jsem ji odporoval a s vlastní argumentací předpovídal někoho jiného. Když můj favorit nebo favoritka odpadl, tipl jsem jiného. Mamka by vsadila na Trumpa už na začátku politické kampaně. Myslím, že v případě Trumpa by jsme se s tipem oba shodli. On by to vlastně nebyl tip, ale spíše jistota.
Všechny významné a velké státy světa dnes mají v čele schopné vůdce. Co opravdu chtějí lidé u nás a obecně v Evropě? Uvidíme.
Projevuji tento svět.
Někdy mě sleduje kočka Bílá ponožka zpod roztopených kamen. Smysl toho, co vnímá nechápe.
Zaměřuji se na (klidný) dech, tělo a spokojenost. Prožívám přirozenost a krásu svého života. Přivolávám sílu, která mě přivedla na svět. Jí ovlivňuji intelekt. Tím vzniká Píseň bohů.
Vnímaná realita. To jsou tvary, barvy a zvuky. Někdo přidá vůně a chutě ... Ať už jsi kdekoliv, na jakémkoliv místě. Vše jsou pouze tvary, barvy, zvuky. Nic víc. Hra proměny. Nevytvářej, žádné kategorie, žádná hodnocení. Účelem není, mít z čehokoliv za každou cenu prospěch. Jsi ten, kdo se dívá, kdo vnímá. Nic víc.
Skutečnost působí na projevenou realitu také tak. Nemusí si nic přivlastňovat. Patří jí všechno. Nemusí vytvářet žádné vztahy k nikomu a k ničemu. Je každým a vším.
Skutečnost v rozhovoru ke mně: "Když ke mně přistoupíš, nepřinášej žádné hmotné dary. To jenom vracíš část toho, co jsi si neprávem přivlastnil."
"Vnímám a mlčím"
Skutečnost v rozhovoru ke mně: "Když ke mně přistoupíš, nepřinášej darem spekulace, přesvědčení, sny ... Vnímej dokonalost v přirozenosti věcí tak, jak jsou."
"Vnímám a mlčím"
Skutečnost v rozhovoru ke mně: "Chci tvé čisté srdce. Nic víc, nic míň. Tím mě obdaruj."
"Vnímám a mlčím"
Skutečnost v rozhovoru ke mně: "Vím, že jsi poznal sílu, která tě přivedla na svět. V objetí s ženou touto silou přivádíš na svět své syny. Tato síla prostupuje vším bez překážek. Prochází tělem, vnímáním, prožíváním, intelektem, duševností a podvědomím. Každý den. Je součástí podstaty tvého vlastního života."
"Vnímám a mlčím"
Skutečnost v rozhovoru ke mně: "Staň se pánem této síly tak, aby ti sloužila. Ne ty jí."
"Vnímám a mlčím"
Tento den nepouštím žádnou hudbu. V pokoji je ticho. Ani zvenku nepronikají žádné zvuky.
V těle s klidným dechem je spokojenost. Zavírám oči a zaměřuji se na tuto spokojenost. Otvírám oči a vnímám dění kolem sebe i za oknem. Zavírám oči a zaměřuji se na vjemy sítnice obou zavřených očí. Dívám se na zavřená víčka jakoby zevnitř. Víčka slouží jako plátno, které vykresluje různé barevné, spíše geometrické tvary. Pomocí prstů víčka mnu. To vnímání barevných, geometrických tvarů zesílí. Zavření očí neznamená tmu. Neznamená žádný viděný děj. Otvírám oči. Vlastnosti světla ve spolupráci s anatomickou strukturou očí a nervovou soustavou vytváří vnímaný svět.
Kdo vnímá? Kdo se to vlastně dívá?
Pomalu zavírám oči a ihned je pomalu otvírám. Vnímám zahradu a les. Stromy jsou bez listí. Některé kmeny a koruny jsou suché. Už nikdy mít listí nebudou. I tak jsou součástí určitého opakování nebo periodicity. Periodicita nemusí být na první pohled zřejmá. Suché stromy se postupně rozpadají. Ze semenáčků vyrůstají stromy nové. S růstem teplot a denního osvitu se pupeny na koncích větví nalévají a proměňují v listí. Barva lesa se přelévá z hnědošedé na odstíny světle a tmavě zelené. Tyto odstíny po nějakou dobu vládnou a pak přejdou k barvám podzimu. Oranžové, červené žluté … Listí opadá a opět se objevuje převládající hnědošedá kolekce.
Pozoruju a vnímám tok proměny, tok času, který mohu zrychlit nebo zpomalit. Intelektuální schopnosti a představivost mi to dovolí. Tím vzniká zobecnění, pojmenování a pochopení pozorovaných – vnímaných jevů. Paměť sama tato pozorování přijme bez nutnosti učení. Stávají se přirozenou součástí života.
Mohu, ale nemusím, se na tyto procesy zaměřit abych zjistil, že se skládají z dalších procesů opakování – periodicity. To dělá věda. Tady už paměť není schopna bez nutnosti učení procesy pojmout. Je vidět, že paměť a intelekt jsou nerozluční kamarádi. Učení je velmi proměnlivým nástrojem, kterého se mohu ale nemusím chopit.
Během okamžiku mého pozorování – vnímání se nad stromy objeví káně. Káně oproti mně nesleduje procesy opakování – periodicity. Sleduje potenciální kořist.
Zavírám oči a promítám svou duševnost do káněte. Jako bych byl jím samým. Roztáhnu ruce jako křídla a pomalu se pohupuju. Jsem ovlivňován prouděním větru. Umně využívám stoupající vítr na vrcholu svahu a tepelné rozdíly v jeho proudění. Křídly téměř nemávám. Let probíhá téměř bez úsilí. Zrakem i sluchem sleduju potenciální kořist ...
I imaginace spojená s vnitřním prožitkem je určitým druhem vnímání.
Jde o schopnost zaměření a udržení pozornosti.
Popis a samotné pozorování na chvíli přeruším. Po spánku a brzkém vstávání kolem půl druhé odpoledne :-) přichází do pokoje starší syn Richard. Za chvíli ho následuje Matyáš. Ten se vrací od mámy, kde byl několik dnů v kuse. Většinou ho vítám s úsměvem a slovy: "Návrat ztraceného syna."
Povídám si s Matyášem o zájezdu do jižní Anglie, kam by chtěl v rámci třídního výletu jet. Jedná se o asi týdenní pobyt v hostitelských rodinách a zároveň cestování po významných historických a přírodních památkách. Chápu tento výlet jako odměnu a proto zaměřuju hovor k pololetním známkám ve škole. Nelíbí se mi čtyřka z literatury. Probíráme celkové školní hodnocení, které se mi jinak líbí, i docházku.
Richard je na můj vkus nezvykle dlouho doma. I přesto, že má hlavní pracovní poměr, je už řadu dní doma. Osobně jsem se s podobnou benevolencí a možnosti plánovat si směny tímto způsobem nikdy nesetkal. Pokud je všechno jak má být, pak je to skutečně dobrá práce. Doufám, že přípravě na dokončení střední školy věnuje dostatečnou pozornost. Stále mu chybí zkouška z jednoho předmětu. Občas se s Richardem bavíme o potenciální vysoké škole. Předběžně si vybral tři školy. Z mého pohledu jeho úsilí vypadá jako test, zda mu nějaká vysoká škola nepůjde sama od sebe. I to se může stát. Osobně bych přípravě a toho co mě zajímá na jeho místě věnoval větší pozornost.
Kluci odchází každý za svými povinnostmi nebo zábavou. Zábava převažuje.
Vracím se k popisu a pozorování. První den zmiňuji: "Přivolávám sílu, která mě přivedla na svět." Při dlouhodobějším pozorování si mohu všimnout vzájemného provázání a ovlivňování mezi sexualitou a intelektem.
Skutečnost v rozhovoru ke mně: "Staň se pánem této síly tak, aby ti sloužila. Ne ty jí."
Přímé sexuální prožitky mezi mužem a ženou. Vnímání a pozorování sexuality v jakékoliv podobě. Vyvolávání sexuálních prožitků pomocí imaginace v jakékoliv podobě.
I pouhé zaměření pozornosti na pojem sexualita bez jakýchkoliv dalších vlivů vyvolává vnímatelné a pozorovatelné fyziologické projevy v těle a na těle. Na tyto projevy je možné se zaměřit.
Cvičením v jakékoliv podobě odděl erekci od prožívání, vnímání i imaginace. Nedovol příchod ejakulace.
Čemu se podobá neovládaná sexualita? Tvoje nitro nebo podvědomí je pralesem, džunglí. V něm se pohybuje dravé zvíře. Pokud je dravé zvíře uspokojené a syté, můžeš se k němu bez obav přiblížit. Uvědom si, máš holé ruce. S růstem hladu a neuspokojenosti je dravé zvíře vzteklejší a nebezpečnější. Hledá všechny možné cesty jak se projevit. Uvědom si, máš holé ruce a rozvážnost. Co se stane s poklesem ostražitosti?
Jsi schopen trvalého zaměření pozornosti?
Měj oči zavřené nebo otevřené. Buď v klidu nebo v pohybu.
Vnímej, všímej si, kde, co a jak se v těle a duševnosti projevuje.
Jsem se skutečností a jsem skutečností. Jsem s bohem a jsem bohem. Jsem Vším i Ničím.
Ty, kdo čteš. Uvědom si. Můžeš jít cestou bohů nebo můžeš jít cestou lidí, kteří si připravili osud popisovaný na následujících odstavcích. Na národnosti nezáleží.
Stojím na straně Ukrajinců a Ukrajinek nebo na straně Ukrajiny? Je v tom rozdíl? Je. Podstatný.
Představte si sami sebe jako ukrajinského bojovníka se kterým zacházeli na frontě hůře než se zvířetem. Přežijete. Po tom všem, co jste viděli a zažili se vrátíte. Domů?
Doma je teď kde? Na Ukrajině? Bude na mapách Ukrajina ještě existovat? Doma je teď v Čechách, Slovensku, Polsku, Maďarsku, Rumunsku, Rusku, Bělorusku nebo v dalších státech, které přímo s Ukrajinou nyní nesousedí? Je v současné době a současném historickém kontextu pro ukrajinského bojovníka čára na mapě opravdu to nejdůležitější?
Doma je tam, kde na mě čeká rodina, děti, žena, přítelkyně ...? Pokud jsem zůstal sám, kde je doma?
Po tom všem, co jsem viděl a zažil mi nabídli práci ne na osm, ale spíše na deset až dvanáct hodin denně. Prý mám pracovat i o víkendech abych sotva zaplatil nájem a všechny životní náklady. Tam, doma jen spím. Ve skutečnosti žiju v práci. Předtím jsem žil v zákopech. Už neplatí dobýt nebo udržet a hlavně zničit. Platí dohnat a předehnat. Neničím, buduju! Pomáhám zvyšovat produktivitu, efektivitu a hlavně zisk. Zisk tedy ne můj. Tak jako mi nedovolili podílet se na vojenských rozhodnutích, nedovolí mi podílet se na ekonomických a sociálních rozhodnutích.
Mainstream tvrdí, že mnou vytvořenou produktivitu musíme pro záchranu naší civilizace vložit do integrace nesmírně kulturně, vzdělanostně, sociálně ... nadprůměrně nadaných uprchlíků z muslimských, afrických i jiných nám kulturně blízkých zemí. Tři tečky ve větě bylo nutné použít. Pro množství superlativů není v popisu života dost místa.
Uprchlíci z muslimských, afrických i jiných nám kulturně blízkých zemí sice nebojovali v zákopech, zato teď nám ukáží jak se bojuje na domácí frontě!
Pomáhám budovat občanskou společnost jejíž předností je především lidskost. To je třeba si uvědomit. Ostatně progresivisti a neziskovky to opakují stále dokola, dokola, dokola ...
Než oprávněně přejdu do "šedé zóny" obracím se na zvolené i potenciálně nadějné budoucí politické představitele. Běžné životní situace, v kterých se nacházím jsou obtížně řešitelné. Z hlediska osobních možností někdy vlastně neřešitelné. Nikdo mě neslyší? Ne, nikdo mě neposlouchá.
Jsem poučen, že nejde o Ukrajince a Ukrajinky, jde o Ukrajinu. Mapy musíme překreslit tak, aby z Ukrajiny šlo co nejvíce vytěžit, co nejvíce získat.
Jsem poučen, že z pohledu vojáka ze zákopů nemohu rozumět celkové strategické situaci.
Jsem poučen, že z pohledu člověka tvořícího základ veškeré produktivity nemohu rozumět celkové ekonomické situaci.
Jsem poučen, že z pohledu člověka pracujícího v první linii nemohu rozumět spravedlivému rozdělení povinností pro fungování lidského společenství a už vůbec nerozumím spravedlivému rozdělení plodů stejným lidským společenstvím vytvořených.
Jsem poučen, že nad politiky v mé obci, jsou politici na okrese, pak na kraji, pak politici řídící stát, politici řídící unii, pak politici řídící nadnárodní struktury ... Ti všichni řeší problémy především ve prospěch běžných lidí jako jsem já.
Jsem poučen, že mohu chtít spravedlnost, ale dostane se mi práva. Právo se promění v privilegium. Privilegium se promění v poddanství a poddanství v nevolnictví.
Mé obtížně řešitelné, někdy až vlastně neřešitelné problémy konečně zaniknou.
Úvaha i vtip jsou z alternativních webů, které vyhledávače a celkově mainstream potlačují.
A tak českému, moravskému a slezskému voliči zejména u podzimních voleb nezbude, než se spolehnout na svoji přirozenou inteligenci, jejíž výhodou je příbuzenství se sociální inteligencí, tedy s intuicí a citem zejména pro pravdu, spravedlnost a lidskou důstojnost.
Velitel vesmírné lodi, která letí na Mars, kontroluje stav paliva. Zadá otázku palubnímu počítači (AI): "Máme dost paliva, abychom doletěli na Mars, přistáli, vzlétli a doletěli zpět na Zem, nebo se máme hned obrátit k návratu na Zem?"
Počítač několik hodin šrotí, a pak z něj vypadne: "ANO".
Velitel vzteky šílí a zadá doplňující otázku: "Ano - co?"
Počítač ještě půl hodiny šrotuje a pak z něj vypadne: "ANO PANE PLUKOVNÍKU!"
Jan Schneider: Musíme vsadit na přirozenou inteligenci - web prvnizpravy.cz
Jsem tělem, které prožívá i duševností, která vnímá. Kdo prožívá a kdo vnímá? Vědomí se chopí funkce pozorovatele.
Skutečnost v rozhovoru ke mně: Jaké jsou vztahy mezi morálkou a inteligencí? Jsou tyto souvislosti pozorovatelné?
Popření morálních hodnot a postojů vede ke ztrátě inteligence. To přináší zdegenerovanost. Z pozice zdegenerovanosti už nejsi sto pochopit význam morálky. Tím je morálka opuštěna.
Skutečnost v rozhovoru ke mně: Pomohou při řešení problémů po opuštění morálky postupy v rámci intelektu na hmotné nebo jiné úrovni?
Nepomohou sebelepší technické postupy, ideologická přesvědčení nebo tradice. Energie je vydávána nesprávným směrem. To platí v osobním i společenském životě.
Jsem sám. Z pohledu mystiky jde o ideální stav. Z pohledu společnosti jde o sociální handicap.
Pro řešení společenských problémů by člověk měl nebo neměl být součástí společenství ve kterém žije?
Většinou nejvíce rozumí řešení problémů ten, kdo má od problematiky řešení, nejen společenských problémů odstup. To dělá věda. Nejvíce ale změní ten, kdo je osobně zainteresován a na řešení problémů života se podílí.
Člověk oddělený od problémů vnímá a pozoruje objektivně.
Člověk zainteresovaný do problémů vnímá a prožívá subjektivně. Je silně ovlivněn lidmi, kteří podobné problémy života také sdílí.
Obě situace jsou vlastně ideální. Zároveň je velmi těžké je prolnout. Je to paradox. Je to hledání řešení hodné génia.
Mám vystoupit ze své zóny vnitřního klidu a vstoupit do arény k pobavení tisíců? Není správné místo v životě Teď a Tady?
Kdo jsem? Odmalička mi říkali
Čteš? Jaké pocity se objevují v tvém nitru? Jaké myšlenky se objevují v tvé mysli? Autor text někde opsal? Je to kompilát? Je text výtvorem umělé inteligence?
Podívej se do svého nitra. Vnímáš závist? Podívej se do své mysli. Vidíš pomluvu?. Pak sleduješ opuštění morálky a tím pokles své inteligence.
Dovolte mi zopakovat: "Západ zradil Ukrajinu, když bránil jejímu přechodu k demokracii a nezávislosti, zasahoval do jejích vnitřních záležitostí, poštval Ukrajince proti Rusům, podněcoval Slovany proti Slovanům, poté inicioval protiústavní převrat, lhal o plnění minských dohod a nakonec vyprovokoval krvavou lázeň v regionu."
Larry Johnson: JD Vance se vysmívá NATO; kispep.wordpress.com; P9 – Sklad: Bavorovy poznámky
Proč si Evropská unie neudrží ve světovém měřítku své politické, ekonomické nebo kulturní postavení?
Proč se mnoho lidí snaží získat jakýkoliv titul? Tituly přináší přístup k některým zaměstnáním, k tabulkovým platům, k pozicím vedoucích na různých úrovních.
Má
Je vyšší vzdělání při řešení jakýchkoliv problémů skutečně přínosem nebo je pouhou výhodou? Není už v některých oborech zprofanováno?
Co znamenají osobní známosti? Známosti znamenají obdržení neoprávněných privilegií.
Evropská unie nebo Evropská privilegia?
Jak vlastně jednotlivé procesy fungují? Jak se dají zefektivnit, změnit nebo i zrušit? Kde jsou osobnosti, které se skutečně zajímají o společnost ve které žijí? Zaznamenávám je pouze v tzv. alternativě.
Prázdné marketingové proslovy, osobní vazby a snaha obohatit se za každou cenu na úkor ostatních. To je skutečný svět ve kterém naprostá většina lidí žije.
Během svého pracovního života jsem svědkem překračování
Do jaké míry se skutečně podílím na chodu společnosti, která mě obklopuje? Koho volím aby mě zastupoval? Kdo má skutečnou moc? Skupina lidí momentálně ovládající společnost sídlící ve Strakově akademii? Scházející se v Kramářově vile? Nebo má skutečnou moc skupina lidí v Schönbornském paláci ve spolupráci s lidmi v Lobkovickém paláci? Je skutečná moc v Evropském parlameňtě nebo nikým nevolené Evropské komisi? Nevládne mi ve skutečnosti nikým nevolená oligarchie? Kdo navrhuje, udržuje v chodu a mění nebo ruší konsenzy udržující v chodu současnou společnost? Stále menší a menší skupina, chápající stále méně a méně souvislosti drží stále rostoucí moc?
Evropská společnost se se současnými trendy vrátí o sto i více let nazpět. Budeme opět muset projít podobnými dějinnými zvraty jako ve dvacátém století?
Mezi 7. a 9. březnem projíždíme s Matyášem cestami kolem soustavy rybníků na Třeboňsku. Na kolech míjíme vodní kanály napájené nejen Lužnicí.
Rozpětí dnů, které volíme má výhody i nevýhody.
V tomto období je krajina bez lidí. Zároveň je bez listí na stromech, takže je průhledná. U některých rybníků bývají ráno oblaka mlhy.
Nevýhodou je ranní chlad. Ráno mrzne. Je kolem -3 stupňů. Dopoledne kolem deváté již sice hřeje slunce, ale krajina a vzduch při jízdě na kole chladí tak, že si musím střídavě zastrkávat ruce do kapes a řídit jen jednou rukou. Čelenka přes uši a zimní rukavice by se hodily. Po překročení poledne teplota stoupá k 16 stupňům. To už je fajn. Všechny tři dny nás doprovází slunečné počasí.
Na cestu si přes carsheringovou společnost půjčujeme starší typ vozu Renault. Do kufru auta dáváme batohy, pití a přilby. V každém batohu je samonafukovací karimatka a spacák údajně odolávající mrazům. Máme i základní hygienu, lékárničku, kapesní nůž a trochu jídla. Beru si i spodky. V noci toho nelituju.
V pátek, už za noci, náhodně nalézáme parkoviště na hrázi Horusického rybníka. Parkujeme. Vybalujeme spacáky a sklápíme sedačky. Není to jak v posteli i tak usínáme. Ráno, kolem páté, mě probudí chlad a zevnitř orosená skla auta. Startuju motor a zatápím v interiéru. Rosa i chlad mizí. Ještě chvilku lenošíme a čekáme na rozednění. Se světlem pozorujeme vzdouvající se oblaka mlhy na protější straně rybníka. Ptáci zpívají jak o život. Posloucháme přirozenou kakofonii přírodních zvuků.
Balíme a snídáme. Po několika minutách dojíždíme do vesničky Přeseka. Čeká nás domluvená zápůjčka dvou horských kol. Parkujeme poblíž železných vrat u vesnického statku. Je vidět, že vrata, dělaná ze zdobných plátů, jsou od uměleckého kováře. Na každém z dvou dílů vrat je vyvedený, asi metrový, český, dvouocasý lev s nápisem Patriot. Z otvíraných vrat jako první vybíhá ovčák s bílou srstí. Vsune se přes pootevřená dveře auta k sedačce řidiče a cpe mi tlamou malý míček do klína. Přitom kňučí a chce si vynutit hru. Po zahnání hafana majitelem vtupujeme do dvora statku. Procházíme postupně renovovaným zázemím a vstupujeme do špejcharu. Na stěnách domu visí desítky různých kol. Na podlaze je dalších dvacet včetně dvou nám připravených kol. Ke kolům dostáváme nosiče na pití a malou brašnu k řídítkám na mobil a mapy. Majitel, po platbě za půjčení, zálohu za kola nechce. Klíče od zámků svěří údajně tomu odpovědnějšímu. Tedy mně. Ptám se na zkušenosti s cestováním po okolí. Dostaneme malou, místní turistickou mapu s kroužky vyznačujícími, kam se vydat. Doporučení se většinou kryjí s tím, co sami chceme podniknout.
Trasa zobrazená pomocí Seznam mapy se téměř shoduje s naší cestou. Ujeli jsme asi 60 km. Hodně zastavujeme a užíváme okolí.
Vyrážíme. Po patnácti minutách prozkoumáváme soustrojí výpustě největšího českého rybníka Rožmberk. Loudáme se s koly po douhé hrázi. Vane jemná bríza. Příroda je bez lidí. Ve vzduchu poletují a na vodu nalétávají samotáři, páry i hejna Kachen divokých, Hus velkých, Racků chechtavých, Volavek bílých, Lysek černých a Labutí. Labutě s letem vydávají skřípavý zvuk. Volavky bílé ve velkých hejnech, které nejsou vidět snad nikde jinde v Čechách, po letu na vodu nedosedají, ale zůstanou stát na dlouhých nožkách. Přesně ví, kde jsou mělčiny. Lysky se noří do vody a vytahují v zobácích malé rybky. Rackové v dáli, ve velkých hejnech, se skutečně chechtají. Z osobní zkušenosti vím, že zblízka je chechot hlasitý rachot. Husy i kachny, na vodní procházce, působí klidným dojmem.
Sjíždíme z hráze a potkáváme zvláštní soustavu cest metr nad zemí z kovových mříží. Je to bezpečnostní přeliv rybníka. Odbočíme po červené značce vyvedené na stromě, mineme městys Lužnice a dojedeme k rybníkům Potěšil a Klec. Ty jsou rozděleni malou hrázkou s cestou pro pěší. Cesty rybniční soustavou jsou lemovány Božímy muky v různém provedení.
Zdroj mapy rybníků na Třeboňsku. Kolem Lužnice.
Mineme rybníček Stehlík a projedeme obcí Klec. Přijedeme k původně velkému rybníku. Ten je rozdělen pomocí hrázek a různých pěších cestiček na menší rybníky Blaník, Dobrá vůle, Skutek, Víra, Naděje, Láska a Rod. Neznámý autor názvů vodních ploch asi čerpal z listu Korintským 13:13 B21 -
Projíždíme malým tunelem pod tratí mezi Lomnící n/L a Veselím n/L. Sledujeme cestu a vodní plochy s názvy Překvapil a Nový rybník. Nacházíme přes zimu popraskaný Orobinec, lidově doutník. Navzájem se zlobíme a pouštíme na sebe oblaka chmíří. Chmíří končí na hladině vody a vytváří obrazce.
Potkáváme větší hejna Volavek bílých. Pokoušíme se o fotografii zblízka. Nechceme je ale rušit. Při jejich projeveném neklidu se raději vzdálíme. Dále po červené značce jsou rybníky Krajina a Vlkovský. Čeká nás trasa lesem. Samé drncání, samé kořeny. Nenavyklé hýždě teprve bolet začnou. Zatím je to dobré. Vynoříme se u soustavy jezer Veselí I, Veselí II a pískoven Horusické a Vlkov. Pískovny a jezera obklopují velký poloostrov s názvy Na Shoně a Na Jitrech. Končíme na hrázi Horusického rybníka. Ten teď nevidíme z auta, kde jsme spali, ale za bílého dne. Máme za sebou polovinu plánované cesty.
Den ještě nekončí. Vybíráme žlutou trasu vedoucí mezi rybníky Ponědrážský a Hliníř. Míříme na rybník Záblatský. Část cesty vede podmáčenými rašelinnými loukami s názvem Ruda. Kola se boří. Musíme z nich dolů a tlačit. Na křižovatce u Bošilce už máme zadky rodrncané docela dost a tak ze žluté odbočíme na cyklistickou stezku 1134 do Ponědrážky. Z ní po vesnické silnici dojíždíme na hráz Záblatského rybníka. Chceme k rybníkům Dvořiště, Koclířov a Velký Tisý. Opět se nám nabízí žlutá stezka. Matymu se nechce drncat přes kořeny a tak to vezmeme po silnici přes Lomnici n/L a Smržov. Dojíždíme k rozcestí cyklistických cest 122 a 122A u rybníka Dvořiště. Hráz a vodní plochu Dvořiště všude lemují chaty.
Hledáme místo na nocleh. Vybíráme plochu hned u výpustě rybníka, kde je rovný trávník. Zatím nevybalujeme. Nad vodní plochou začíná hra barev. Od páté podvečerní až do sedmé večerní sledujeme fenomenální západ sluce. Viděl jsem stovky západů slunce. Tento si budu pamatovat do konce svých dnů. Hejna ptáků o stovkách až tisících kusů křižují oblohu od východu na západ. Jakoby mířili za sluncem. Za rybníkem je poměrně velká souvislá lesní plocha. V dáli je vidět jak nad ní, stále rostoucí obrovské hejno, krouží. Většina ptáků asi sesedne na stromy. Některá hejna se ale vrací a letí naopak od slunce západu na východ. Asi k rybníkům Koclířov, Velký Tisý, Rožmberk … Nevím. Občas míří menší hejna kachen ze severu na jih nebo opačně. S Matyášem jim radíme, že letí špatně a ukazujeme směrem k západu slunce. Vidíme a se skřípavým zvukem i slyšíme skupinky letících labutí. Všechny druhy ptáků vydávají svůj specifický zvuk. Jak na vodě, tak za letu. Kakofonie zvuků proudí podvečerem i celou nocí. Nikdy neutichne. Občas se stane, že z vodní plochy se zvedne hejno Lysek černých do stovky kusů a jakoby běží po hladině. Je to poloběh, kdy se kachní nohy – běháky odrážejí od hladiny a zároveň se mává křídly. Lysky se nikdy nevznesou, ale jen přemístí o desítky metrů po vodní ploše dál. Během hodin pozorování se nám nepodaří odhalit smysl těchto velkolepých ptačích manévrů. Barevná hra slunce a slábnoucí světlo proměňují toto divadlo jako kulisy na jevišti.
Přichází tma. Vybalujeme karimatky a spacáky. Dávám radu Matyášovi aby spal spíše opřený o ramena, než o plochu celého těla. Nehrozí tím prochladnutí. Ve spacáku Maty komunikuje mobilem s vrstevníky. Já pozoruju hvězdy a měsíc ve fázi První čtvrť. Od hladiny rybníka zatím přichází teplá bríza prohřátého povrchu vody. Usínáme. Teplá voda se vyzáří a z hlubin vystoupí studené proudy. Teplota k ránu klesne pod nulu. Stále proudící studený vzduch od vody a jinovatka prověřuje spacáky. Mrznou mi šlapky u nohou. Občas se probudím a třu nohama o sebe. Usínám, probouzím se, převalím na druhé rameno a usínám, probouzím se … Maty je na tom podobně. Ráno si stěžuje na přeleželá ramena.
Zaznamenám svítání, ale ze spacáku se mi nechce. Tráva má s jinovatkou bílou barvu. Těším se na slunce. To se kolem šesté vyhoupne a kolem sedmé už trochu hřeje. Vylezeme z pelechu, sbalíme, dáme snídani a šup na kola. Pro chlad vystupující z okolí a ze vzduchu jedu tak, že střídave dávám jednu ruku do kapsy a druhou řídím. Se stoupajícím sluncem to přejde.
Do krajiny se nám už nechce a tak úzkými silničkami sjíždíme do Třeboně. Na náměstí, úplně liduprázném, zapadneme do malé kavárničky. Dáme v teple zákusky a kávu. Před kavárnou žádám Matyho o fotky s náměstím, morovým sloupem, měšťanskými domy a uličkami. Tomu se moc fotit nechce. Manekýnem jsem tedy jen já. Mám pěkné fotky s městem, zámkem, zámeckým parkem a Schvarzenberskou hrobkou.
Jedeme zpátky do obce Přeseka. Kolem druhé odpolední vracíme kola. Bolí nás sedací části. Po usednutí do auta pouštíme potichu autorádio. Najedeme na silnici na Veselí n/L a poté na dálnici na Prahu. Tentokrát se vyhýbáme centru. Po okreskách sjíždíme do Modřan. Projíždíme Modřanskou roklí, kterou jsem nikdy neviděl ani nenavštívil. Kolem páté vracíme auto. Čeká nás cesta tramvají a vlakem.
Zítra, jak milý bůh dopřeje, položím základ tohoto textu na internet s veselou myslí a bázně prost. A ještě chci dodat, že cesta s Matyášem počet mých šedin dobře rozmnožila.
Styl vyjadřování posledních dvou vět přebírám z textů informační tabule o stavbě rybníka Rožmberka od Jakuba Krčína z Jelčan.
Dopsáno k 13. březnu Léta Páně 2025. Robert z Úžlabí, Kralup a Habartova.
Při prohlížení fotografií se západem slunce nad rybníkem Dvořiště vyvstane v nitru otázka:
Nitro ve spolupráci s intelektem mi odpoví: "Jsi ten, kdo se ptá Kdo jsem. Až ten Kdo se ptá zmizí, staneš se vzpomínkou. Vzpomínka se stane vyprávěním. A vyprávění zápisem v rodokmenu. Už nebude nikdo, Kdo by si pamatoval."
Do toku souvislostí a úvah o životě vložím vnuka, syna, muže a budoucího otce, dědu a pradědu. Náš syn Matyáš prožil 20. března své šestnácté narozeniny. Oslava s dortem proběhla u mamky. Darem od mámy dostal boty a oblečení. Ode mě si přál hru na Xbox. Právě ji hraje na konzoli. Chtěl jsem Matymu pořídit nové kolečkové brusle pro společné výlety kolem řeky Vltavy. Brání se tomu. To se mi nelíbí. Na druhou stranu se mi líbí, že hájí svůj postoj, svoji pozici. Maty dospívá nejen nitrem, ale i vzhledem. Výškou už mě přerostl podobně jako Ríša. Mění se v muže.
Škoda, že syny nemůže vidět mamka, babička kluků. Líbilo by se mi, kdyby si své potomky a pramotomky mohli prohlédnout i dávní předci. Seznámit se s nimi.
Zastavuju na místě s výhledem do dálky. Pozoruju proměnu okolí. Proměna je harmonií. Sleduju uklidnění prožívání, vnímání i nitra. Obracím se do Skutečnosti. Je všude. Uvnitř i navenek.
Oběť více než miliónu Slovanů na obou stranách fronty proto aby si Spojené státy přivlastnily surovinovou i energetickou základnu země, kterou vmanipulovaly do bojů. To je koloniální válka.
Spojené státy vypráví hezkou pohádku o míru.
Evropa? Pět set milionů Evropanů má šok z toho, že je tři sta milionů Američanů už nebude chránit před sto padesáti miliony Rusů.
Evropská unie vypráví hezkou pohádku o válce.
Kdo nakonec vyrabuje Ukrajinskou kolonii? Evropské státy nebo zaoceánská velmoc? Které pohádce dají slovanské země přednost? Pohádce o míru nebo pohádce o válce?
Spojené státy darují nebo půjčují Ukrajině 75, možná150 miliard. Zpět chtějí v surovinách a infrastruktuře splátku ve výši 500 miliard. To je horší než úžera. Pro podobný rozdíl v částkách už neexistuje odborné pojmenování, odborný termín. Možná bylo Ukrajině předáno chybějících 350 miliard způsoby a ze zdrojů, které nejde veřejně vyjmenovat. Spekuluju. Nikde vysvětlení nenacházím ...
Informace pocházející z mainstreamu nám zobrazují zmatek v názorech, zmatek v pohledávkách a závazcích, zmatek v základních výpočtech, zmatek v pojmech půjčka nebo dotace, zmatek v ... Nikdo se v situaci kompletně nevyzná. Nikdo ji nedokáže ve své koplexnosti správně popsat. Všichni žvaní a snaží se vzájemně překřičet.
Americký prezident: "Půjčili jsme vám 150 miliard dolarů."
Ukrajinský prezident:"Ve skutečnosti jsme obdrželi jen 75 miliard dolarů jako dotaci k udržení chodu státu a k nákupu zbraní. Nejedná se o půjčku."
Americký prezident: "Kdo tedy zpronevěřil a jakým způsobem chybějících 100 miliard dolarů?"
Ukrajinský prezident: "..."
Evropská unie: "Sice se v tom nikdo nevyzná, ale my budeme zbrojit."
Autor výše popsaných řádků: "Nedá se ten mainstreamem šířený blázinec nějakým způsobem vypnout? Kde je napájející šňůra ke všem zneužívaným technologiím abych ji konečně vytrhl ze zásuvky?"
Bohužel to není apríl. To je skutečnost ve které žijeme.
Malá noticka na úvod. Všímám si reakcí lidí kolem sebe. Vnímám řečené i nevyslovené.
Texty o životě, o mystice jsou určeny mně, synům, širší rodině, blízkým, chápajícím ... Chci porozumět životu. Proto dělám vše veřejně, ne skrytě. Nemám tedy nic proti tomu, pokud si psané texty přečte kdokoliv jiný. Osobně mi podobné informace ve veřejném prostoru chybí.
Mnou psané texty zmiňují i morálku. Nikoli světskou. Ta je velmi flexibilní. Kdekdo má tu svou pravdu. Pokud tedy máte svou pravdu, tak se jí po libosti držte.
Chci opustit vnitřními vztahy osobnost vázanou na svět. Opustit světskou morálku. Morálka z pohledu mystiky jsou vnitřní stavy, ne vnější projevy.
Chcete napravit svět? Začněte u sebe, ne u mě. Věřte mi. Málokdo je pro mě autoritou. Nedomnívám se, že rozumíte životu do takové hloubky abych vás bral vážně. Skutečnou autoritou je mi Květoslav Minařík a moudrost obsažená v jeho díle. Pochopitelně uznávám i moudrost jiných lidí. Dá se čerpat z různých zdrojů.
Pokud pro vás nejsou moje texty určitým pohledem na život nebo jen formou zábavy, pak si nechte svoje kecy a svoji pravdu a pokud možno nepřekážejte. Taky se vás nesnažím předělat k obrazu svému.
Nevím, zda jste schopni to pochopit. Ti, co ve mně vidí obyčejného světského člověka, mi tím poskytují nejlepší ochranu. Snažím se porozumět, přijmout, ovládnout. Nejsem v cíli.
Všichni chtějí emigranty z východu, kteří se chytře konfliktu vyhnuli. Ti většinou pracují, chtějí být součástí společnosti, problémy nevytváří. Nebo vytváří, ale v únosné míře.
Nikdo nechce emigranty prošlé bojem. Zaslechl jsem něco o brachiální surovosti lidí z východu. Tak to ale není.
Zkus se do mě, do bojovníka z východu vžít.
První možnost. Mohu mít posttraumatickou stresovou poruchu.
Druhá možnost. Mohli na mně testovat drogy. Vynuceně i dobrovolně. Která droga dokáže bojovníka udržet co nejefektivněji v chodu s co nejmenšími vedlejšími účinky? Na drogách mohu být stále závislý.
Třetí možnost. Posttraumatická porucha mě nemusela postihnout a drogám jsem se vyhnul. Jsem člověk nechtěně prošlý bojem. Odchytili mě jako toulavého psa na ulici. Zmlátili, nacpali do auta a odvezli na frontu. Nikdo se mě neptal jestli nejsem pacifista a jestli zabíjení není v rozporu s mým svědomím. Obtížně chápu a přijímám životní klišé, které prožívají ostatní bojem nepolíbení. Pro mě, nechtěně prošlého bojem, jsou intelektuální zvratky o správné straně, správném postoji, správném názoru k ničemu. Život se mnou tvrdě zametl. Lidé kolem mi dávali dlouhou dobu vynuceně najevo, že nemám žádná práva. Zabíjej nebo tě my, tvoji údajní spolubojovníci, zabijeme.
8. a 9. května se účastním setkání lidí kolem skupiny SPD a skupiny Stačilo. Obě skupiny nechaly na tribuně vystoupit nejen své členy, ale i lidi s podobnými názory. Vlastně jde o lidi z alternativy. Ta je systémově, nedemokraticky potlačována. Osobnosti, jejichž články občas pročítám, jsem viděl zblízka. Skupina lidí kolem SPD měla víc, z mého pohledu, zajímavých řečníků. Skupina lidí kolem Stačilo uspořádala průvod a umožnila vidět sovětský tank T34 zblízka. U obou skupin se pohybovali provokatéři. Úmyslně vyvolávali konflikty, které natáčeli a poté přivolávali policii. Zaznamenávám výkřik osamělého běžce: "kolaboranti". Z pohledu jakékoliv skupiny lidí mohou být ti druzí kolaboranti. Je to věc názoru.
Jako montér vytvářející telekomunikační síť pod Strahovem jsem byl svědkem počínajících demonstrací studentů u Strahovských kolejí kolem konce roku 1989. Lidé byli většinou názorově sjednoceni. V současné době je to trochu jiné, ale zároveň velmi podobné.
Rodiče si během života uvědomí, že se otáčí vzájemná závislost mezi nimi a jejich dětmi. Všimnou si, že najednou závisí na svých dětech, na jejich pomoci. Ne obráceně. Nevšimnou si ale, kdy přesně to nastalo. Podobně jsem si nevšiml, kdy přesně přešli kluci do jinošství a z jinošství do mužství. Všímal jsem si, že během dospívání někdy předběhne mentální rozvoj tělesný rozvoj nebo obráceně.
Matyáš se blíží ke konci školního roku. Bude mít za sebou první ročník střední školy. Přál bych si aby měl lepší školní výsledky v určitých předmětech. V některých je dobré má.
Maty má za sebou praxi v kralupské restauraci. Dostal na výběr zda chce být na place nebo v kuchyni. Vybral si kuchyni. Příliš nechtěl abychom ho během praxe navštěvovali. Vyhověli jsme mu. Z praxí v kuchyni vyplyne, že konečně někdo bude v naší domácnosti rozumět vaření.
Stejně jako Matyáš je i Richard v mém srdci. Záleží mi na jeho osudu. Často se bavíme o životě nebo o náhledu na různé události. Richard čte nebo má právě rozečtené knihy Umění jednat s lidmi - Vladimír Lvovič Levi, Nejbohatší muž v Babylóně - George S. Clason, Jak správně myslet, jednat a mluvit - Dale Carnegie, 1984 - George Orwell, Valdštejn - Alfred Döblin. Některé z těchto knih má již přečtené. Spíše se k nim vrací. Knihu od Leviho Umění jednat s lidmi pořizuji z nabídky knih na internátě v Rožmberku n/Vlt, kde jsem studoval jako učeň. Knihu Valdštejn máme z knihovny mojí mamky Jarmily Glosové. Knihy Jak správně myslet, jednat a mluvit a Nejbohatší muž v Babylóně si Richard obstarává sám. Knihu 1984 má syn jako povinnou i doporučenou četbu ze školy.
Pro toho, kdo porozumí je intelekt velmi dobrý nástroj. Myslím, že Richard směřuje k velmi dobrému intelektuálnímu rozhledu.
Richard má za sebou neúspěšnou opravnou maturitní zkoušku z češtiny. Je pravda, že Richard situaci opět podcenil. Na přípravu na opravnou zkoušku z jediného předmětu měl celý rok. Další opravný test bude následovat v září. Děkuji za součinnost při řešení problémů zástupcům školy. Budu muset čekat na výsledky dalších testů. Náš rozhovor o neúspěšném testu s Richardem byl delší a hlubší. Já mu stále držím palce a udělal bych cokoliv abych mu pomohl. Pokusil jsem se synovi vysvětlit, že nejmocnější silou jeho života není ani bůh, ani já, ani nikdo jiný, je to on sám.
Na papírek napíšu slovo. Pak kohokoliv oslovím: "Vložím ti do mysli myšlenku a pak ti řeknu, na co jsi myslel(a). Řekni mi slovo končící na ..del."
Otočím papírek a ukážu mu nebo jí na co mysleli - ..del.
Ďábel ke mně:
Čeština má více než dobrou slovní zásobu pro popis života v jakékoliv podobě. Pokud se mi někdo snaží vnutit popis vnímané reality pomocí slov převzatých z jiného jazyka, v současnosti hlavně z angličtiny, jedná se s největší pravděpodobností o manipulaci, o podvod.
Existuje pravda, polopravda, lež, pohádka, příběh, lichotka ... Doplňte si další pojmy sami. U lichotky se zastavím. Nějaké dívce nebo ženě v přítomnosti jiného muže řeknu, že jí to sluší. Muž vedle mne tuto ženu nevnímá jako přitažlivou. Vyplývá z toho, že lžu nebo šířím dezinformace?
Neexistuje žádná dezinformace. Existuje jiné porozumění, jiný výklad, jiný úhel pohledu. Pokud existuje dezinformace, pak vše co je v rozporu s mým přesvědčením je dezinformace.
Pojmy jako dezinformace, misinformace, fake news, fact-checking ... je ryzí manipulace. Tyto nové pojmy mají vytvořit způsob v jakém kontextu máme vnímat mainstreamem předkládanou propagandu.
Přečtěte si články od Vidláka. To je intelektuální koncert. Popisy situací proložené různými tématy a pohledy na život kombinované s humorem a ironií. Vidlák a skupina lidí kolem něj patří do parlamentu. V jeho podání budou přenosy z parlamentu zábavou. Může se nám podařit pochopit složitější věci a přitom neumřít nudou.
Promluv k sobě:
Myslím, že toto se velmi povedlo. Trvale zařazuju mezi sbírku vlastních
"Západ nás obelstil jako indiány. Slované zabíjejí Slovany!" Trojitou tragédii popsal Arestovyč.
Západ dosáhl toho, že Slované zabíjejí Slovany, a smířit je se nyní snaží Turci, kteří sami dostali od těchto Slovanů výprask už dvacetkrát.
Překlad: Anna Procházková, CZ24.news
Posadím se. Otevřu v notebooku aplikaci umožňující vytvořit následující zápis. Pouštím hudbu. Gloria Jessica A Sky Full Of Stars.
Zavírám oči. Prodýchávám dech tělem. Plasticita mysli se přizpůsobuje proudu vnímané hudby.
Je možné vyjmenovat mně vnímatelné síly nebo proudy proměny procházející duševností nebo tělem. To teď pominu. Některými těmito silami nebo proudy proměny mohu vládnout, některými dosud ne.
Přivolávám vzpomínky, představivost, paměť, slovní zásobu, intelektuální schopnosti a vůli a moc nad jemnou motorikou. Mimo těla a autonomních fyziologických funkcí jemná motorika působí přesný zápis textu na klávesnici. Vlastnosti světla mezi klávesnicí a zrakem dávají zpětnou vazbu celému procesu.
Začíná koncert dokonalosti tohoto těla nesoucího duševnost. Vnější pozorovatel vidí projevy života.
Před příchodem na pracovní směnu procházím starou Prahou od stanice metra Malostranská k Nosticově paláci. Zastavím na konci ulice u Lužického semináře. Tam, kde se zdvihá Karlův most. Dívám se do výlohy prodejny D-Art Gallery. Už je zamčeno. Skrz okno zavřených dveří vidím pokaždé jiný obraz umístěný na stojanu asi metr za sklem. Líbí se mi proměnlivý denní výběr obrazů. Pokračuju pod mostem do ulice Saská. Po levé straně vystoupí Satija gallery. Vždy se do výloh obou galerií dívám a vždy vím. Vybral bych si.
Projdu ulicí Lázeňskou. Přes Komendu řádu Maltézských rytířů pohlédnu na dvůr a kostel Panny Marie pod řetězem. Někdy tam i zajdu. Minu sousoší sv. Jana Křtitele s anděly.
Než dojdu do cíle, na Maltézské náměstí, zastavuji u přechodu poblíž domu u Černého noha. Sám na přechod nevstupuju. Z levé strany ulice pozoruju na pravé straně holčinu na odrážedle. Chce za taťkou a sestrou, která už přechod přejela. Na silnici, přímo na hranici namalované zebry, přechodu samotného, stojí motorkář na mašině. Čeká. Má jistotu, že holčinu pustí. Holčina na pohled jistotu nemá. Čeká. Pokyn rukou otce přivolá důvěru a jistotu. Už jsou spolu. Mimoděk zaznamenám, že situaci sleduje asi deset dalších kolemjdoucích, ale ne všichni přítomní. Z prožitého vnímání a pozorování mohu odhadnout, kdo děti má a kdo je nemá.
Sleduju tok pozornosti. Vnímání spojené s prožíváním. Nerozlučná dvojčata. Jako dvě sestry na přechodu. Mým úkolem je z dvojčat udělat samostatné sourozence.
Ty, kdo čteš. Zastav se. Jsi na místě kde je ti příjemně? Ne? Pak pro sebe takové místo najdi.
Už rozumíš? Právě zpívám Píseň bohů. Zkus porozumět. Já a Skutečnost jsme zamilovaná dvojice. Jsme jeden.
Kdo jsem teď? Zavírám oči. Dávám ruku na své srdce. Jsem zralým mužem. Jsem zralost věků. Semeno po zasetí musí odumřít aby dalo nové plody. Dávám dobré plody? Eóny věků. Eóny předků. Mým srdcem prochází dech proměny.
Pro jedny jsem dhimmi nebo káfir. Pro druhé gój nebo gojim.
Proč stát na straně jedněch nebo druhých? Obě strany mají všechny mimo sebe za méněcenné.
Demagogie a argumentace
Zničíme svět pomocí vlastní vyšinuté argumentace podivného nesrozumitelného proroka.
Zničíme svět pomocí vlastní vyšinuté argumentace podivného středověkého náboženství.
Argumentace
Každý muslim chce být mučedníkem i se svou rodinou. Neumožňujeme jim to sami v jakékoliv podobě?
Jak vůči těmto lidem a skupinám postupovat? Jak s nimi jednat?
Minimálně nespolupracovat. Nezdravit. Neodpovídat. Neradit. Nepomáhat. Nenakupovat. Neobchodovat ... Pak svoje úsilí stupňovat ...
Každý muslim chce být mučedníkem? Dobře. Umožněme jim to. Používejme nejen takíju. Buďme vynalézaví.
Rozšiřuju odkaz
Maty s mamkou Jájou prožívají kolem konce července dovolenou v Egyptě. Jako místo pobytu si vybírají Marsa Alam. Místo u Rudého moře. Podle fotografií a videí si nejvíc užívají potápění. Moře je plné ryb různých druhů a velikostí. K pobytu patří i výjezd do pouště na velbloudech. Hned na začátku cesty zažívají malé dobrodružství. Letadlo kousek před přistáním na letišti v Marsa Alam náhle mění nad Egyptem směr a vrací se nad Středozemní moře. Sleduji ho v aplikaci Fligt radar. Když se nachází mezi Krétou a Kyprem nedá mi to. Zavolám do společnosti provozující letadlo a ptám se zda je někdo neunesl. Pohyb letadla vůbec nedává smysl. Uklidní mě sdělením, že členovi posádky je údajně nevolno. Posádka se rozhodla neriskovat pobyt v egyptské nemocnici. Raději se vrací do Evropy. Letadlo přistává na řeckém Rhodu. Původně chtěla Jája s Matym do Řecka. Rozhodla se pro Egypt. Posílám oboum úsměvnou zprávu a ptám se na kvalitu pláží v Řecku. Po asi dvanácti hodinách nakonec s novou posádkou přistávají v Marsa Alam.
Články na alternativě podobně jako v mainstreamu ztrácejí hodnotu. Nedají se číst. Pravděpodobně jsou vytvořeny pomocí AI s následnou velmi slabou korekturou. To, co možná dává smysl údajnému tvůrci, naprosto nedává smysl čtenářům. To, co je popsáno pomocí 100 vět, by šlo zkorigovat do 10 srozumitelnějších a smysluplnějších vět. Analýzy s jakýmikoliv tématy jsou plné závěrů založených na
Dospěl jsem do stavu, kdy má smysl číst jen články od určitých autorů. Články jsou autentické. Psané lidmi s větším rozhledem a schopností vyhmátnout to podstatné. Navíc tito autoři píší srozumitelně a někdy i s humorem. Pár jich zmíním. Jan Campbell, Michael Svatoš, Daniel Sterzik alias Vidlák, Daniel Vávra, Petr Piťha ... Na pořadí autorů nezáleží. Každý publikuje s osobitým stylem. Autorů znám pochopitelně více. Mám je ve vlastním sytému odkazů. Vlastní odkazy obcházejí vyhledávače. Ty v mnoha případech vůbec nepoužívám. Běžně známé vyhledávače jsou také zamořeny obsahem vyprodukovaným zmanipulovaným AI.
Uvedu dvě věty z článku Aljaška a její význam pro dnešní jednání od Jana Campbella.
Jenom ten, kdo je schopen a odhodlán vytvořit si alternativní řešení má šanci na přežití, protože zůstává svobodným člověkem.
Ekonomický a sociální model, který poskytuje maximální dynamiku s alternativními řešeními.
AI umí pomocí indexace a následného relevantního skládání slov vytvořit různorodé texty. Obsahu dvou výše vybraných vět ale naprosto nerozumí. Exponenciální zmnožení textů žádnou kvalitu nepřinese.
Byl jsem jeden z prvních kdo si pořídil debetní kartu. Byl jsem jeden z prvních, kdo měl malý přenosný mobilní telefon do kapsy. Jsem hravej. Rád poznávám nové věci. Vše má ale své hranice.
Pořídím si novou platební kartu. Ihned jsem upozorněn. Pozor existují desítky možná stovky způsobů jak mě okrást nebo poškodit!
Pořídím si nový mobil. Ihned jsem upozorněn. Pozor existují desítky možná stovky způsobů jak mě okrást nebo poškodit!
Pořídím si nový notebook. Ihned jsem upozorněn. Pozor existují desítky možná stovky způsobů jak mě okrást nebo poškodit!
Pořídím si novou aplikaci. Ihned jsem upozorněn. Pozor existují desítky možná stovky způsobů jak mě okrást nebo poškodit!
Pořídím si ... Ihned jsem upozorněn. Pozor existují desítky možná stovky způsobů jak mě okrást nebo poškodit!
Kdo nese odpovědnost za škodu? Autor produktu? Autor aplikace? Autor technického zařízení?
To neexistuje jednoduchý, jednoznačný a bezpečný prostředek, který mi umožní normálně hospodařit? V jaké společnosti to žiju?
Pomocí moderních nástrojů si vytvořím desítky, možná stovky způsobů hospodaření. Nesmím je ale dlouhodobě používat! Mohu je maximálně krátkodobě aktivovat, použít a opět deaktivovat.
Vystoupím na Hlavním nádraží v Praze. Dojdu před halu. Zastavím se. Pominu vnímané postavičky na lavičkách Sherwoodského parku. Nechám podvědomí ve spolupráci s pamětí a představivostí aby vybralo cestu k Nosticově paláci na Malé straně. Vycházím. Po Václavském náměstí a Františkánské zahradě zahnu na Jungmannově náměstí do nádvoří Čtrnácti pražských mučedníků. Chystám se vstoupit do chrámu kde kázal Jan Želivský, tedy do kostela Panny Marie Sněžné s výškou hlavní lodi kolem 40 metrů. Slunce se opírá o mozaikový obraz Panny Marie Sněžné ve zlatém poli nad vstupním portálem. Odraz světla silně oslňuje. Po vstupu eviduju velké množství lidí v lavicích. Je nedělní odpoledne. Začíná bohoslužba. Po celou dobu obřadu stojím v pozadí za lavicemi. Nejsem vhodně oblečen a nejsem věřící. Místa v lavicích svatostánků někdy využiju, ale teď patří farníkům. Mé oči sklouznou k velkoleposti interiéru chrámu, hlavnímu i vedlejším oltářům, sochám světců a obrazům. Tento den, během obřadu, tu nevládne velkolepé ticho, ale zvuk varhan. Akustika vyvolává dojem zvuku příchozího ze všech stran. Pozoruju v nitru libost vznikající ze zvuku varhan. Mezi jednotlivými skladbami tělesa s desítkami, možná stovkami píšťal, celebruje mši kněz mně neznámého jména i hodnosti. Zpívá jednotlivé pasáže posvátných textů. Zpěv činí poslech částečně nesrozumitelným. Mezi zpěvy občas povolá některého z farníků usazených v lavicích aby přednesli na chóru vybranou pasáž písma svatého. Vyslechnu si mně známé příběhy a poučení zakončená proslovem
Po skončení obřadu přejdu do Křížové chodby Ambitu Kláštera Panny Marie Sněžné na výstavu více jak 80 velkoplošných fotografií 98 x 200 cm projektu "60tina" - "WOMEN". Dám se do řeči s uvaděčkou. Ta si všimne mého zájmu o publikace na stole u vstupu na výstavu. Koupím si katalog za polovinu stokoruny se zmenšeninami fotografií. Druhou půlku stokoruny vhodím do asi metr vysoké pokladny udělané z papundeklu. Mince dopadne na papír. Vůbec necinkne o ostatní mince. Asi tam žádné nejsou. Vstupné je dobrovolné. Projdu celou výstavu a pochopím proč je pokladna prázdná. Zaujme mě jediná velkoformátová fotografie s mladší Dádou Patrasovou. V hezkém obličeji jsou nejvýraznější oči. V očích je
Skutečnost v rozhovoru ke mně: Když tě požádám … Podívej do svého nitra … Co se stane? Přijde zmatení? Nejistota?
Odpovídám: Vždyť v nitru nic není.
Skutečnost v rozhovoru ke mně: Pokud v nitru nic není, proč to nic tak prožíváš, někdy až miluješ?
Skutečnost v rozhovoru ke mně: Když přijde radost. Hledáš odpovědi? Nebo se necháváš jen radostí unášet? Je to příjemné. Proč to řešit.
Skutečnost v rozhovoru ke mně: Když přijde utrpení. Hledáš odpovědi? Kde? V sobě? V druhých? V tom, co tě obklopuje v jakékoliv podobě?
Vnímám a mlčím.
Skutečnost v rozhovoru ke mně: Nic v tvém nitru není? Co tedy v tobě vyvolává radost nebo utrpení?
Vnímám a mlčím.
Skutečnost v rozhovoru ke mně: Máš moc nad prožitky vlastní radosti a utrpení?
Skutečnost v rozhovoru ke mně: Radost je v moci spontánního prožívání?
Skutečnost v rozhovoru ke mně: Utrpení chceš vložit do moci spekulujícího intelektu?
Skutečnost v rozhovoru ke mně: Je radost nebo utrpení v moci jen náhodně se zběhnuvší události?
Vnímám a mlčím.
Skutečnost v rozhovoru ke mně: Pozitivní přístup vede k moci nad prožitky vlastní radosti. Negativní přístup vede k podrobení se rozháranosti a vnitřnímu neklidu.
Vnímám a mlčím.
Skutečnost v rozhovoru ke mně: Moc nad prožitky vlastní radosti vede k Rovnodušnosti. Vnitřnímu klidu. Vnitřní klid vede k Míruplnosti. Stavu bez jakýchkoliv vnitřních konfliktů a rozporů.
Vnímám a mlčím.
Chodím po pokoji kralupského domu. Dívám se do chrámu svého těla. Pozoruju duševnost obývající tento chrám. Chopím se postupů vycházejících z osobních zkušeností. Uvědomění těla s prostupujícím neslyšným dechem. Vnímání propojené s prožíváním navozujícím spokojenost. Klid těla kontrastuje s proudy proměny v duševnosti. Nedovoluji činnost intelektu tedy žádných spekulujících hodnocení.
Jeden z toků proměny obsahuje podněty z nitra, tedy nutkání k činům nebo různému myšlenkovému přemítání. Činy směřují k zábavě. Myšlenkové přemítání je skrumáží reálných i fantazijních představ. Tento tok proměny jde uvědoměním a vůlí zastavit.
Druhým tokem proměny je pud života. Plnění povinností, tedy toho k čemu jsem nucen. Zaměstnání spojené s obživou a chodem rodiny a domácnosti. Tento typ proměny mohu za určitých okolností zastavit. Zastavení proměnlivých závislostí nemá vést k utrpení ani mému, ani mých blízkých. Spokojenost nemá být nahrazena popřením potřeb. Mně známý nejrozumnější přístup říká Konej jak nejlépe můžeš, ale nespojuj se s výsledky svých činů. Jakákoliv činnost, tedy ani práce, žádný vnitřní smysl nemá. Činnost je jenom proměna. Smyslem činnosti není vlastnění, ale hospodaření.
Třetím tokem proměny je sexualita. I přesto, že momentálně nic erotického neprožívám, tento typ proměny je v těle i duševnosti stále přítomen. Vnímání okolí je se sexualitou provázáno. Uvědomění sexuality vůlí nezastavuji. Spíše se učím pomocí imaginace určovat, které představy jsou vhodné a které ne. Vhodné podpořím, nevhodné potlačím. Sebevláda v tomto toku proměny vede k umění oddělení fyziologické erekce, prožitků, imaginace a ejakulace.
Čtvrtým tokem proměny je hlídání rozhraní mezi vnímáním a prožíváním. Spokojenost skutečně oddělená od vnímaného děje vede k rovnodušnosti. Zastavení jednotlivých toků proměny spojené s rovnodušností vede k míruplnosti. Tento stav většina lidí nezná. Není jim běžně přístupný. Při vyvolání tohoto stavu na mě lidé v mém okolí reagují. Je to zaznamenatelné. Mým zájmem je získat stav míruplnosti trvale tak aby byl permanentním stavem prožívání. Nedá se mluvit o obtížnosti těchto zdánlivě praktických postupů, ale spíše o správném vystižení podmínek.
Předpokládám, že pátým a dalším typem proměny bude spojení míruplnosti s permanentním vnímáním těla ..., dechu ..., smyslů ..., složek duševnosti ...,
Učím pozorovatele ve spolupráci s indiferencí sebevládě.
Jak dát dohromady rozhárané nitro mých potomků vstupujících do dospšlého života? Poskytuji pomoc. S jakým výsledkem? To se ještě uvidí.
Se starším synem Richardem právě řešíme dva větší problémy. Jeho, ne moje. Matyáš, můj druhý darebák, se přes prázdniny ubytoval spíše u mámy. Taťka neposkytuje takové pohodlíčko a určitě by měl nějaké nároky :-)
uprostřed horní čelisti bude muset ven. Operaci se odborně říká extrakce zubu 21 + exstirpace cysty ad 21. Pokud dostanu předpokládanou zubní protézu s dalším zubem, bude tento zub pátým zubem na stejném místě.
Vše začíná již v prvních letech školní docházky. Mám klíč od domu na gumě visící kolem krku. Spolužák klíč s gumou natáhne a pustí. Klukovina? Po dopadu kovu na zub dochází k jeho odlomení až do dásně. Při nádechu stačí jen proud vzduchu přes zub a hned přichází bolest. Dotknout se poškozené části zubu příborem je jako dostat ránu elektrošokem. Místní zubařka prohlásí, že vzhledem k předpokládanému růstu těla nemá cenu situaci řešit. Nezhojená rána postupně uvnitř pracuje. Přichází trvalá bolest. Subjektivně velmi silná. Trvá déle než rok. Zvyknu si na ni. Ani mi nic jako dítěti nezbývá. Rodiče ani kdokoliv z dospělých v mém okolí na moje stížnosti nereaguje. Zubařka přece prohlásila, že musíme počkat. Při jedné z kontrol, už si nepamatuji kdy, přece jen ošetřující lékař uzná nutnost zákroku. Do místa zánětu mi vsouvá velmi malé pilníčky dlouhé asi pět centimetrů úzké jako jehly. Po čištění je místo vypláchnuto tekutinou a je dovnitř vloženu dřívko namočené v nějakém roztoku. Zánět odezní, ale trvalé řešení nepřichází. Po nějaké době je vytvořen jako náhrada keramický zub. Ten se po čase uvolňuje a stává se vyndavacím i když měl být pevným. Na noc ho tedy vyndávám, přes den nandávám. Při jednom zapomenutí se ráno probouzím bez zubu. Ve spánku ho polykám. Zub spontánně projde tělem. Už ho nikdy nenajdu. Nějakou dobu opět přežívám s dírou v puse. Okolí si myslí, že jsem příliš vážný, že se neusmívám. Proč asi? Při pobytu na učilišti v Rožmberku nad Vltavou mi zubařka navrhne možnost vymodelovat z hmoty podobné cementu zub náhradní přímo na místě. Souhlasím. Po delším pobytu v zubařském křesle je zub vymodelován a vybroušen. Je třetím v pořadí. Ani ten nevydrží věčně a časem se odporoučí. Při pobytu v Kralupech ve středním věku dostávám návrh u místního zubaře na trvalý keramický zub zapuštěný do původního kořene. Řešení tohoto čtvrtého zubu mělo být trvalým. Bohužel není. I Přesto, že zub drží, vytváří se nad ním zánět.
Nestěžuji si na práci zubařů a zubařek. Ti se mi určitě, kromě na úplném začátku problému, snažili pomoci. Můj organismus pravděpodobně nepřijme jakoukoliv cizí náhradu. Bude s čímkoliv nepatřícímu tělu bojovat. Asi je jedno z jakého biokompatibilního materiálu bude náhrada vytvořena. Uvidím. Údajně celá procedura může trvat až rok.
Za několik týdnů přijdou volby. Mnoho lidí očekává změny ve vedení společnosti ve všech směrech. Oprávněně. Matyášovi je 16 let. Richardovi je 21 let. Mamce kluků Jaroslavě je 49 let. Mně, Robertovi je 58 let.
Rok 1918, rok 1938, rok 1948, rok 1968, rok 1989(8). Všimni si. Uplynulo 20 let, 10 let, 20 let, 21(0) let. Od roku 1989 uplynulo 36 let. V uvedeném souhrnu lze vysledovat určitou pravidelnost.
Zavěštím si! :-) Kolem dalších 4 let přijde nová dějinná událost. Pokud by někdo vypsal sázky na to, že během následujících roků zažijeme další dějinnou událost, vsadil bych si. Na co? Na to že novou významnou událost zažijeme.
Rok 1989 a následné události jsou v mém nitru živé. Jsou prožité. Vše si pamatuji a vše mám uložené ve vzpomínkách. Události kolem roku 1968 znám z vyprávění rodičů, příbuzných a jejich známých. Oni tyto události také skutečně prožili. Události kolem roku 1938 a 1948 znám z vyprávění prarodičů a příbuzných. Čím je událost starší tím méně se o ní v mé přítomnosti hovořilo.
Chápu nostalgii po prožitých časech. Mnoho lidí se domnívalo, že po dalším dějinném zvratu budou naplněna jejich očekávání a napraveny křivdy. To se ale mnohokrát nestalo. Vývoj šel jiným směrem. I já jsem ve svém subjektivním světě svědkem toho, že vývoj společnosti jde jiným směrem, než jsem po roce 1989 očekával. A nejsem sám.
Mým prarodičům
Jáji dědovi
Z pohledu světové historie mohou být události let 1918, 1938, 1948, 1968, 1989 málo významné lokální dějinné události. Pro nás samotné, pokud jsme je sami prožili, mohou být velmi významné. Jak asi ve svém věku prožívali konkrétní dějinné události moji příbuzní? Děda Antonín a babičky Alžběta s Josefou prožili celkem čtyři dějinné události.
Tolik předků a lidí, kteří mému životu předcházeli. Tolik dějinných událostí a zvratů. Tolik osudů. Tolik subjektivního prožívání. Kdo z mých předků a blízkých dějinné události intelektuálně zpracoval a co mi vlastně přenechal? Nikdo nic? Pak tyto dějinné události pro můj život asi nemají význam.
Netroufám si tvrdit, že různé způsoby prožívání jsou dobré nebo špatné. Snažím se pracovat se svým tělem i nitrem velmi specifickým způsobem. Můj přístup k životu určitě není standartní a tak také nemusím reagovat standartním způsobem.
Někdy je obtížné přecházet ze světa sebevlády do světa běžného prožívání a opačně. Určitě by bylo přínosné umět navodit vybraný způsob prožívání bezprostředně a libovolně ho udržovat. Takovou moc nad sebou ale zatím nemám.
Maty pobývá se školní třídou mezi 5. až 10. říjnem v Anglii. S kamarády bydlí v hostitelské rodině ve městě Eastbourne. Studijní zájezd se jmenuje Poklady jižní Anglie s podtitulem Krajinou okouzlujících útesů, hradů a měst. Do Anglie se výletníci dostávají mezi Calais a Doverem trajektem. Druhý den zájezdu vidí Doverské útesy, hrad Dover, město Cantenbury s její katedrálou … Třetí den dávají Brighton jeho okolí, královský palác, akvárium, křídové útesy Seven Sisters. Čtvrtý den Leeds Castle a přístav Chatham s ponorkou a válečnými loděmi. Pátý den patří Londýnu a všemu co sním souvisí. Maty mi pár dnů po zájezdu ukazuje fotografie...
Pravidelně procházím aplikaci související se školou v Kladně. Opět nabízím Matymu soukromého učitele pro doučování matiky podle jeho výběru. Prý to zvládne sám … Budiž.
Rád jsem tomu, že Ricky pokračuje v práci. Je tam spokojenej. Problémy se nám daří řešit. K učení ho musím trochu postrkávat … Chjo.
Při pobytu Matyho v Anglii projíždíme a procházíme s Rickym Kokořínskem. Využíváme naposledy možnost sdílení soukromých aut přes aplikaci HoppyGo. Máme v plánu probádat spousty míst. Stihneme jen některé. Na Kokořínsku se vždy zastavím u reliéfu Ježíše Krista Harasovského. Dělám to už od začátku devadesátých let. Většinou si odnesu i fotografie. S Rickym mrkneme i na skalní byt a reliéf ve skále za rohem. Vystoupáme na protější břeh Harasovského rybníka kvůli výhledům. Zastavujeme u kokořínského hradu. Ten je uzavřen. Za hradem a skalisky je výhled do jednoho z velkolepých skalních údolí. Pokračujeme do muzea Eduarda Štorcha v Lobči. Je brzo dopoledne. Hezké pivovarské muzeum i pivovar ve vesnici jsou zavřené. Samotné Štorchovo muzeum řídí automatizovaný systém a aplikace Živá muzea. Po registraci a zvolení dne a času dostáváme kód pro otevření vstupních dveří. Průvodce si děláme sami. Všude kamery. Z pošty ve stejné budově vyjde milá paní a pustí nám automatické audio povídání o exponátech. Přehlédli jsme ho. Muzeum je malé, pěkné, plné exponátů, knih a popisu života lovce mamutů Eduarda. Štorch byla bezesporu zajímavá a svérázná osobnost. Připomíná mi Jaroslava Foglara, ale v dobrodružnějším podání. Eduard byl i učitelem. Já bych v dětství chtěl mít jen takovéto učitele … Chjo. Je pravda, že několik podobných učitelů a vychovatelů během života potkávám. Nejen u sebe, ale i u synů. Štorch je moje krevní skupina. Chci žít v blízkosti podobných lidí.
Reliéf Ježíše Krista Harasovského, interiér muzea Eduarda Štorcha v Lobči
Zůstaneš tu po škole!
Je obvyklý trest v uzavřených školách.
Smíš tu zůstat po škole!
Je odměna pro slušného žáka ve škole v přírodě.
Za celé léto nevyskytl se vůbec vážnější poklesek a vždycky jsem vystačil s největším trestem u bujného rozpustilce.
Půjdeš domů!
Tato pohrůžka zkrotila každého.
Jako kluci kolem mých dětských deseti let v televizi sledujeme trilogii Osada Havranů, Na Veliké řece a Volání rodu zfilmovanou podle předlohy knihy Eduarda Štorcha Osada Havranů. Silně nás to zasáhne. V lesích poblíž potoka při obci Úžlabí stavíme jednoduché chýše. Snažíme se napodobit postavy a děj zobrazený ve filmech. Všichni chceme být náčelníci a všichni chceme nosit jméno Sokol.
Po muzeu odjíždíme za jeskyní Buschkeller do Vidimi. Poblíž jeskyně mají být i Vidimské lávky nebo také Vidimské bludiště. Aplikace v mobilu zobrazuje v obci přibližný směr pro pěší. Ten nakonec nacházíme za branou lemovanou žlutými a bílými pruhy. Jeskyni nalézáme u jednoho z pískovcových srázů. Vedou nás vyšlapané cestičky. Poblíž jeskyně jsou vidět ve stráni silně poškozené zbytky cest tvořených traverzami a betonovými deskami. Ty jsou neschůdné. Po chvilkovém hledání se objevují již schůdné cesty opět tvořené traverzami a betonovými deskami. Jsou poškozené, někdy i silně. Stačí dávat pozor a opatrně procházet a prolézat. Procházíme po vrcholcích skal lemovaných listnatým lesem, mechem a atypickým kapradím. Všemu vládne zelená barva proskládaná balvany a pískovcovými útesy. Pod lávkami i vedle nich se otevírají prohlubně až propasti. Nacházíme zrenovovanou kapličku a malé hráze z pískovcových kvádrů s výtoky simulujícími malé vodopády. Vše má patinu věků. Na konci dlouhé cesty z lávek je možné sestoupit do skalního údolí. Dno údolí je silně rozbrázděno širokými skalními prasklinami. Propasti s hloubkou jsou zatemnělé. Nikde není vidět dno. Zajímavé místo láká k průzkumu. Ten ale musíme odložit. Je třeba vrátit včas půjčené auto. Cestou zpět probíráme účel podobné stavby. Myslíme, že kouzelné místo bylo původně součástí parku patřícímu k Vidimskému zámku. Panstvo si zde krátilo čas kratochvílemi a procházkami.
Vidimské lávky nebo také Vidimské bludiště. Malé upozornění. Cesta po lávkách není vhodná pro malé děti.
Usedám na židli. Všude kolem je tma. Malá lampička osvětluje klávesnici a monitor. Pouštím Aliki, konkrétně The Mission I cover by Aliki. Zpívanému textu nerozumím. Nevznikají asociace. Intelekt je v klidu.
Vnímám v nitru libost. Při poslechu zpěvu, hudby a současném pohledu na zpěvačku Aliki vzniká stav, který se dá popsat jako Esence smyslnosti. Nechávám tento stav proudit tělem. Přidávám současné vnímání těla a tělem procházejícího dechu. Prodýchávám tělem celkovou spokojenost.
Nechávám vjemy smyslů proudit dál. Zaměřím ale pozornost jinam. Zavírám i otevírám oči. Esence smyslnosti probouzí v uvolněném těle fyziologické vjemy podobné erekcí. Ta ale nenastává. Nedovolím její propojení s imaginací. V mé moci i vůli je samostatně oddělený sexuální pud. Vědomě propojuji sexuální pud s vnímaným tělem a jím procházejícím klidným dechem.
Následující dni stojím na rozhraní mezi transformací sexuálního pudu nebo podlehnutím tlakům vyvolaným do mysli vstupujícími imaginacemi. Vliv na toto rozhraní má i vnímání proměňujícího se okolí smysly.
Při ztrátě sebekontroly zesilují popudy z nitra ovládající rozhodnutí o tom co budu konat. Hlavně při odpočinku. Je zde silná tendence zabývat se tím, co je pro mou osobnost typická zábava.
Při pokračující transformaci vkládám vnímání sebe sama jako Vše, vnímání sebe sama jako Nic. Jsem Vším i Ničím.
Objevují se tendence k rozšíření intelektuálních schopností. Touha po tvůrčí činnosti. Touha po smysluplném konání. Nevím, zda jsou tyto tendence přínosem nebo překážkou. Zde se snažím nehodnotit, ale spíše jen vnímat a pozorovat. Rozhodnutí o konání by mělo být řízeno rozumem, ne vnitřními popudy.
Pro vstup do nitra mohu použít i jinou hudbu. Hudba nebo jiný vjem je momentální subjektivní volbou. Je pouhou pomůckou. Smyslem je ovládat stavy prožívání.
Malá douška k popisu mých postupů a životu obecně. V práci jsem svědkem špatných situací. Nedobrého prožívání života. Netýká se to práce samotné, ale lidí co mě obklopují.
Jak k těmto událostem přistupovat? Nejsem psycholog a nejsem kněz. Nemyslím si, že bych uměl odborně pomoci. Mohu bližního svého vyslechnout aby se mu ulevilo. Ale to je asi vše. Nerozumím podstatě problémů jiných lidí.
U mé rodiny je to něco jiného. Mě nejbližší, si myslím, znám. Mají ke mně různě intenzivní vazby. Známe se roky. Tu se opravdu snažím pomoci do té míry, do jaké tomu rozumím a do jaké míry se mi blízcí svěří.
Můj přístup je zaměřen na porozumění životu jako takovému. Ne na řešení tzv. běžných problémů. Mé prožívání je převážně dobré. Zkušenosti s mystikou a se zdroji ze kterých čerpám jsou velmi dobré.
Přeju všem aby našli spokojenost podle svých představ. Pochopitelně, ne na úkor ostatních.
Musí být přihlédnuto, že pachatel, příslušník ozbrojených sil, je často také obětí těch nejsilnějších emocí a vášní , když hrůza z boje, strach a nenávist ho přivádí doopravdy až k úrovni jakéhosi amoku.
Kardinál Duka
Ale nejohroženější na světě není ukrajinský voják, ale dítě, které nemá oporu v matce a otci. Židé a křesťané jsou opět, jako za nacismu a komunismu, pod tlakem, protože hájí manželství muže a ženy.
Kardinál Duka
Na čí straně stojíš? Stojíš aspoň na své straně?