Autor Richard Marcinka je zakladatel nejslavnější protiteroristické jednotky v US NAVY. Jednotky SEAL 6.
„Život je boj. Boj o přežití, o úspěch, o rozhodující vliv. Život je válka. Je to válka ekonomická. I politická. A sociální. A také soukromá“.
Vést je třeba zepředu. Abyste mohli projektový tým řídit, musíte se osobně účastnit dění. Nelze řídit od stolu, ze vzdálené kanceláře a jen pomocí internetu.
Pokud se členové managementu osobně neúčastní klíčových pracovních seminářů, či aktivit, pak nemají dostatečnou kompetentnost k rozhodování, a rovněž jim pak jejich
podřízení nevěří.
Budu s vámi zacházet se všemi stejně – jako s kusem hadru. Tato zásada říká, že předchozí zkušenosti, zásluhy a tituly nejsou v nové situaci nic. Než si vy a vaši
lidé získáte úctu a výhody, musíte si je vždy znovu a znovu zasloužit tvrdou prací. Do té doby je potřebné vést tým tvrdou rukou.
Nebudete dělat ničeho, čehož bych nesvedl já před vámi a takto z vás budu utvářeti válečníky dle svého obrazu. Vedoucí má chtít po svých podřízených pouze to, co si osobně
vyzkoušel v praxi sám a tudíž dostatečně rozumí tomu, co požaduje. Je potřebné být se svými lidmi i proto, abyste rozuměli jejich práci, jejich problémům. To zabere
určitý čas. Bez tohoto času ale není možné v praxi uspět a formovat efektivní tým.
Budu vaše těla týrati, neboť čím více se budete potit při výcviku, tím méně krve ztratíte v boji. Největším pokladem firmy nejsou její zaměstnanci, ale kvalitně
vycvičení zaměstnanci. To je zásadní rozdíl. Chcete-li realizovat firemní strategii nebo projekt, musíte věnovat dostatečný čas přípravě. Nelze očekávat, že bez
strategie, použitelných plánů, formování a výcviku týmu dosáhnete úspěchu.
Jestliže ucítíte při svém snažení bolest, pak vězte, že vaše konání je správné. Udělat něco efektivně znamená udělat to rychle a dobře. Nikoliv bezbolestně. Buď
budete dělat věci rychle a dobře, nebo bezbolestně. Obojí zároveň většinou nelze. Utrpení není nemoc. Strategie postavená na vyhýbání se bolesti nevede v případě
řízení projektů k úspěchu. Vede pouze k přežívání. Překážka je výzva a příležitost k růstu. Vedení firmy nebo projektu, je o překonávání množství překážek. To si
vyžaduje neustálé změny. Změny bolí. Lidé neradi mění na co jsou zvyklí. Ale bolest, kterou nám přinášejí změny, musíme překonat. Jinak nemůžeme uspět a budeme se
jenom potácet v šedivém průměru. Změny a bolesti, které nám realizace projektů přináší, jsou normální.
Třebaže se vám to nemusí líbit, udělat to musíte. Projektový manažer musí dělat i pro něj nepříjemné věci. Jen tak budou lidé, které vede, ochotni dělat nepříjemné
věci také.
Vždy se snažte provést vše co nejednodušeji. Složitost je nebezpečná a přináší rizika. Ze dvou cest zvolte tu, která je přímočařejší. Dělejte jasné, nekomplikované
dohody. Nemlžte. Ověřte si, že všichni dokonale pochopili úkol. Žádné zbytečné řeči, dlouhé zápisy a reporty. Ty často jenom zastírají problémy. Nebo prostý fakt, že
danému projektu chybí základní myšlenka a smysl. U příliš komplikovaných systémů ztratíte přehled o prioritách. Místo věcí důležitých začnete dělat jenom věci urgentní.
Nejste placeni za své metody, ale za výsledky. Důležitější než JAK něco udělat, je CO udělat. Máte-li jasno v tom, CO máte udělat, jaký problém má projekt vyřešit,
pak musíte být připraveni neustále měnit cesty k dosažení výsledků. Množství spotřebované práce není měřítkem úspěchu. Tím jsou dosažené cíle, vytvořené použitelné
produkty, získané znalosti.
Nikdy nic nepředpokládejte. Napoleon kdysi řekl:“ Náhoda nám spočítá všechny naše hlouposti“. Na projektech je smrtelně nebezpečné předpokládat, že někdo udělá cokoliv,
co nebylo jednoznačně dohodnuto a všemi stranami stejně pochopeno. I tak musíte vše vždy prověřit a myslet neustále v souvislostech. Například vám šéf útvaru nákupu
potvrdí při rozhovoru, že dodávka pro váš projekt je zajištěna; když pak dojde na lámání chleba, zjistíte, že to není pravda a co hůře, daný pracovník to klidně popře.
Důležité věci si nechejte ukázat, udělejte si potvrzené kopie objednávek, nechte si reportovat zásadní skutečnosti.
Žádná pravidla nejsou dána. Musíte zvítězit za každou cenu. Musíte mít jasno o cíli projektu Ten mějte neustále na paměti a věnujte dostatečné úsilí tomu, aby všichni
členové vašeho týmu konečnému cíli dokonale rozuměli. Jemu podřiďte vše. Teprve naplněný „Trojimperativ projektu“ (tj. CO, KDY a ZA KOLIK) je měřítkem úspěchu. Musíte
být připraveni rychle a pružně reagovat na měnící se situaci. Uvědomte si rovněž, že každý projekt má jednu osu z trojimperativu zcela určující. Projekt stojí a padá
buď s termínem, nebo s kvalitou, nebo s náklady. Jistě, vždy je potřebné dodat řešení v rozumné kvalitě, čase a nákladech. Ale to vám nepomůže k řízení změn a určování
priorit. To, co vám pomůže je znalost toho, kterou z dimenzí trojimperativu musíte za každou cenu ochránit.