V = N | Modlitba | Definice | Poznání | Možnosti | Způsob | Konání | Chápání |
Omezení | Subsystém | Pozadí | Ovlivnění | Prožívání | Propojení | Myšlenky | Pránajáma |
Pratjahara | Sebevláda | Moc | Můj syn | Souvislosti | Krása | Morálka | Osobnost |
Zkušenosti |
Pratjahara není potlačení funkce smyslů, ale jejich ovládnutí. Pozorovatel vnímá. Je viděno, je slyšeno, čicháno, chutnáno a hmatáno. Pozorovatel má stále
živě vnímat, být si vědom funkce smyslů, ne prožívat. Vztah pozorovatel, pozorování, pozorované musí být změněn. Pozorování nesmí být ovlivněno jakýmkoliv
dojmem. Pozorování nemá tedy ovlivňovat sympatie nebo antipatie, jakýkoliv myšlenkový závěr, jakýkoliv emocionální prožitek ani jakákoliv nevědomá reakce.
Neznamená to ovšem rezignaci na racionální, rozumové chování. Smyslem tedy není nereagovat a poškodit nebo zranit sebe nebo někoho jiného.
Pozorování není ovlivňováno. Toto vnímání samo o sobě přeruší kauzalitu ve vztahu k sobě samému. Příčinu a následek. Je přerušen vztah mezi pozorovatelem a
pozorovaným, mezi tím kdo vnímá a vnímaným. Ovšem pozorování, ani vnímání tím nezaniká. Je zastaven princip karman. Nevznikají tedy žádné příčiny ani děje,
které by na mě v budoucnu působily.
Opět je smyslem neovlivňované soustředění, tj. zaměření pozornosti. Je možné se setkat s pojmem Dhárana.
Mysl utíká ven – stáhni ji zpět; chuť utíká ven – stáhni ji zpět; touhy, sklony, návyky utíkají ven – stáhni je zpět. Tato stálá snaha je pratjahara. Když se
podaří stáhnout všechno do bytosti zpět, je to dhárana.
Nahota je stejně krásná jako květina na louce. Je to pouze subjektivní vjem. Takzvaní duchovní mistři se nedokážou ovládnout a krásu (nejen ženského těla)
považují za pokušení. Ne tedy, aby světci uplatnili sebevládu, ostatní ať se jim přizpůsobí.
A tak zakryjeme krásné ženy, zakryjeme krásné květiny na louce, zakryjeme krásný západ slunce..., aby to náhodou pokrytce vydávající se za světce
nepohoršovalo.
Duchovní mistři by měli vědět, že vnímání je subjektivní do té míry, do jaké jsem s objektem spojen.
Samozvané duchovní autority nebo náboženští představitelé rádi poučují ostatní, jak se mají navenek chovat. Vhodnější je poskytnout postupy vedoucí k sebevládě.
Ovšem, pokud toho jsou schopni.