Všechno = Nic

Poznání, pravda a morálka

Poznání je živé. Pravda je živá. Stále se mění, vyvíjí i zaniká.
V = N je pojem, který v sobě obsahuje vše co si představuješ, vše o čem mluvíš, vše co prožíváš, obsahuje vše reálné i nereálné, skutečné i vymyšlené, obsahuje vše co lze popsat i to co nelze popsat. V = N je pojem, který potvrzuje a zároveň popírá každou definici. V = N je pojem, který je neomezený.
Osobní život, osobní chápání a prožívání je omezené. Opírám se a vycházím z genetické podmíněnosti, z výchovy, ze zkušeností, z inteligence, ze sociálního postavení, atd.
Pokud se snažím něco pochopit, něčemu porozumět, pak tím co jsem, svými omezenými možnostmi vstupuji do souvislostí, které jsou neomezené a stále se mění, vyvíjí a zanikají. I já se stále měním.
Jsem v pozici, kdy na základě svých omezených možností si mohu vybrat jak budu přemýšlet a konat, jak budu pociťovat, jak budu prožívat. Zde vzniká morálka a pochopení jejího smyslu. Svým postojem, konáním a chápáním souvislostí vytvářím morálku, které je živá, není ani dogmatická, ani idealistická. Dogma zastavuje proces chápání souvislostí. Idealismus vytváří z představy souvislostí různé fantazie. Dogmatici poslouchají pouze vlastní argumenty. S idealisty se dá nejsnáze manipulovat.
Mým úkolem je nahradit osobní život, osobní chápání a prožívání stavem "Všechno se rovná Nic", kterým jsem já sám.

Morálka je nadřazena pojmu zákon, pokud je živě žita. Pokud ne, pak je pro tebe normou zákon.
Ten, kdo v morálce žije, nepotřebuje společenské zákony. To ale neznamená, že je může porušovat.
Kdo o morálce v souvislosti s pravdou a poznáním uvažuje, dostane odpovědi jak přemýšlet, pociťovat a konat (ovládat se). Tedy jak prožívat a žít.
To je to: "Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno."

Morální zásady jsou považovány za logicky odvozené a dobrovolně dodržované. Morálka, uvědomění, soustředění (dech, střežení smyslů ...) vytváří propojení a pochopení souvislostí.