Praděda Johan Glos 9

Johan Glos si vzal za ženu Annu rozenou ? (10).
Fotografii výše mi poskytla Valérie Glosová, manželka Tondy Glose (69). Tonda je starším bratrem Aloise (65). Oba jsou syny Antonína Glose (5) a Heleny Glosové (6). Na fotografii zprava není jejich otec Antonín Glos, ale jejich děda Johan Glos (9). Na zadní straně fotografie je ručně psaná poznámka: Táta, strejda, děda.

Příběhy, historky, vyprávění.
Putování Johana, Anny a vlastně celé rodiny z Čech do Belgie, Německa a zpět do Československa se dá nazvat jako "Cesta tam a zase zpátky".
Původním motivem ke stěhování byla pravděpodobně velká hospodářská krize ve třicátých letech minulého století. Tady si dovolím malou vsuvku. Myslím, že ke konci roku 2022, kdy píšu tyto řádky, stojíme na prahu podobné krize.
Antonín Glos se svými rodiči Johanem a Annou odešel jako kluk do Belgie. Rodina odešla za prací. Johan a následně i jeho syn Antonín pracovali v Belgii jako horníci. V Čechách, z kterých odešli, tehdy součásti Rakousko-Uherska, původně žili v Horním Litvínově, německy Oberleutendorfu.
Johan, stejně jako jeho žena Anna uměli nejen německy, ale i vlámsky. Česky údajně nemluvili, ale české řeči pravděpodobně rozuměli. V širší rodině, pokud se sešli, se mluvilo německy. Tyto informace mi poskytl můj strýc Alois Glos při návštěvě v jeho domku v Úžlabí. Bylo mu 85 let. Alois a Jindřich jsou poslední z rodiny, kdo žijí a tento příběh si pamatují. Alois mi dovolil nahlédnout do rodinné knihy, kterou vede. V té je zmínka, že dědové byli češi a babičky němky. Jména uvedená neměl. Dědové se považovali za německy mluvící Čechy. Svou tradici češství odvozovali od dávných dob. Německý nacionalismus a následná válka způsobily velmi mnoho neštěstí. I v mé rodině bylo a je velmi mnoho náhledů na historii a proběhlé události.
Během války se rodina přestěhovala za prací z Belgie do Německa. Je možné, že byli totálně nasazeni, protože němečtí muži museli odejít do války. Starší syn Johana a Anny Antonín (5) pracoval v uhelných dolech. Mladší syn Johan (71), hudebník, musel narukovat do armády. Během války padl.
Po druhé světové válce bylo Německo zdevastováno. Všude panovala bída. Po Německu se v roce 1946 pohybovali čeští agenti nabízející lidem s českými doklady nebo předky možnost přestěhování do Čech. Nabízeli možnost získat dům, případně i s pozemky, po odsunutých sudetských Němcích. Helena Glosová rozená Poludňáková (6) měla doklady prokazující, že je Češka. Rodina, tehdy již narozeného mého otce Reinholda (3), možnosti využila a odešla zpět do Čech. Odešli Johan s Annou, Antonín s Helenou a jejich děti. S Antonínem odešli i jeho sestry Růžena, Františka a Mariechen. Tedy celá rodina. V Habartově, v části Kluč získali domek v ulici Ovocná 448. Oblast Sokolovska si rodina vybrala, protože nabízela možnost obživy v uhelném průmyslu.
Johan zemřel krátce po přestěhování z Německa do Čech. Jeho žena Anna poté žila u své dcery Františky (Fany) v obci Rád (Kluč). Zemřela v padesátých letech.
S rodinou Glosů přišlo do Čech a tedy do oblasti Habartova dalších asi 16 rodin. Tyto rodiny se v Čechách stále scházely ve volném čase a při zábavách. Společným pojítkem byla mluvená němčina a podobné kulturní zvyky.
Rodiny se pochopitelně scházely i s původními německými "Sudeťáky", ale i s Čechy. Přišlé rodiny mluvily různými německými dialekty, původní němci mluvili "Egerlandsky". Ne všichni němci byli ze Sudet odsunuti. Johan (9) s Annou (10) a Antonín (5) se česky do konce života mluvit nenaučili, ale české řeči pravděpodobně aspoň částečně rozuměli. Helena (6) a všechny děti Antonína a Heleny se česky naučily. Včetně mého otce Reinholda (3). Děti musely nastoupit do školy a tam se vyučovalo česky.
K domku v ulici Ovocná 448 v Habarově se váže několik vzpomínek souvisejících s jídlem. Po přesídlení přidělený dům obsahoval zásoby jídla v pytlích. Mouku, čočku ... Správci, kteří domy a pozemky přidělovali, se vším kšeftovali. Babička Helena Glosová, aby zabránila přesunu jídla z domu, pozvala sousedy a téměř vše rozdala. Na dotaz správce, kde jídlo vlastně je, údajně odpověděla: "Sežrali jsme to". Po několika dnech užívání nového domu zjistili, že zahradní studna není zanešená, ale zaplněná máslem v balících. To bylo po delší době již zkažené. Babička to měla bývalým majiteleům za zlé, protože mnoho lidí trpělo v období kolem války hlady. Původní majitelé se pravděpodobně domnívali, že se vrátí.

Robert Glos, v Kralupech nad Vltavou, 20. listopadu 2022 kolem poledne.