Antonín Šlezingr 13

Antonín se pyšnil velikým knírem, s kterým vypadal jako rakouský oficír minulého století. Měl sedm dětí, čtyři dcery a tři syny. Nejstarší syn Jaroslav děti neměl. Za ženu měl Marii (Mařku). Jaroslav a Mařka žili v převoznickém domku po Antonínovi. Měli byt Na maninách, ale moc ho neužívali. Dalšími syny byli Václav a nejmladší Josef.
Dcery Antonína Šlezingra se jmenovali Antonie, Karla, Jarmila a Jiřina.
Antonie (Tonča) měla tři děti. Bohouše (Bobíka), Tondu a Karlu. Nejstarší Bohouš byl před válkou zastřelen při přechodu hranice. Měl zbraň. Bohouš byl zločinec a v republice se mu nelíbilo. Tonda se oběsil z nešťastné lásky.
Jarmila se provdanla jako Mandová. Pan Manda byl povoláním švec. Děti spolu neměli.
Nejmladší Jiřina se provdala za pana Lysého. Měli dvě dcery. Jarmilu a Hanku. Jarmila se provdala do Alžíru jako Derasová. S Derasem měla 8 dětí. Samé dcery. Jedna z nich se jmenovala Soraa.

Příběhy, historky, vyprávění.
Jaroslav s Mařkou a Václav s Antonií chodili tancovat do hospody U Zahradičků, kde byla velká zahrada a altán. Hospoda se za války proměnila na lazaret a později se objevila ve filmu Němá barikáda. Mimochodem na film Němá barikáda jsem já, Robert Glos (1), chodil povinně jako žák základní školy do kina. Tento film nás měl ideologicky zpracovat. Ten, kdo každoroční promítání stále stejného filmu prosadil, musel být nízké inteligence. Efekt to mělo opačný. Jako žáci jsme se nesmírně nudili.
Jméno Šlezingrovi bylo užíváno do okupace Československa němci v roce 1938. Poté byla rodina přinucena přejít na jméno Schlesingerovi podle německé gramatiky. U tohoto příjmení pak už rodina zůstala. Je zřejmé, že příjmení původně z němčiny pochází bez ohledu na použitý pravopis.
Antonín Šlezingr byl převozníkem na Vltavě a zachránce tonoucích. Podle vyprávění vnučky Jany Nikodýmové, byl jako převozník obdarován plaketou Zachránce tonoucích, protože zachránil život spoustě lidí. Převoznictví vlastnil, bylo to jeho živobytí. Nacházelo se poblíž Holešovické tržnice mezi bývalými jatkami a Libeňským mostem. Kousek od ulice Jateční. Domek byl hned u řeky.
Antonín byl s řekou Vltavou bytostně spojen. Jako vorař po Vltavě plavil vory od Šumavy až do Prahy. Jeho vnučka Jana Nikodýmová (4) si pamatuje vyprávění o vorařině, které se účastnil nejen Antonín, ale i jeho synové včetně Václava Schlesingera (7). Také si pamatuje, že se svojí sestrou Vendulkou chodily plavat přes Vltavu už v květnu k mostu Barikádníků.
Janě Nikodýmové (mámě Jaroslavy Glosové (1) ) říkal nejstarší syn Antonína Jaroslav přezdívkou Pučito. Jana byla malá, hrála si a pořád si něco chtěla půjčovat, proto Pučito.