Jaroslav Nikodým 5

Jaroslav Nikodým   
Jaroslav ve věku kolem 30 a 50 let.
Jaroslav byl synem Františka a Marie Nikodýmových (9, 10). Vzal si za manželku Josefu rozenou Robaušovou (6). Měl sestru Boženu Nikodýmovou provdanou Fišerovou a nevlastní bratry Josefa Jungbauera 1909 - 24.6.67 a Aloise Jungbauera. Ti pocházeli z prvního manželství jeho mamky Marie Nikodýmové. Kdy a jakým způsobem přišli bratři Josef a Alois o otce nevím. Dětí z obou manžalství bylo údajně osm. Jména dalších ale neznám.
Jaroslav a Josefa měli syny Petra (3) a Jaroslava, který si vzal za ženu Jarmilu. Jaroslav a Jarmila měli syna Jardu. Jaroslav a Josefa měli také dceru Annu, která si vzala za muže Standu Mencla. Standa a Anna Menclovi měli syna Stanislava a dceru Milušku. Anna byla provdána dvakrát. Z prvního manželství s panem Poddaným měla dvojčata Jitku a Janu.

Příběhy, historky, vyprávění.
Manželka Josefa pocházela ze St. Peltnu v Rakousku. Nevím zda se spolu seznámili tam nebo v Čechách. Oba uměli mluvit česky i německy. Jaroslav se narodil v Horní Líšnici, tehdejší okres Příbram. S Josefou měli svatbu 22.2.1945 v kostele U sv. Štěpána v Praze. Oddací list Matrika:, Kniha :XXIX, List:122, poř.č.9. Oddávající kněz Stanislav Svoboda. Jaroslav i Josefa byli římskokatolického vyznání. V době svatby měl Jaroslav uvedené bydliště Vídeň IX a Josefa Praha II. Oddací list byl vzhledem k právě probíhající válce v němčině i češtině. Německy byl nadepsán Trauungsschein. Na dokladu je ještě razítko Hlavní fara Sv. Štěpána s datumem 14.8.1945 a podpisem Adolf Hladík hlavní farář. Německé nápisy jsou částečně přeškrtány.
Za války byl Jaroslav totálně nasazen ve Vídni jako číšník. Při povoleném pobytu v Praze nedodržel termín pro stanovený návrat a když byl při kontrole policií šacován, nalezli u něj doklad, který svědčil o překročení tohoto pobytu. Byl zatčen gestapem a vyslýchán. Při výslechu mu vyrazili zub. Jeho žena Josefa za něj orodovala a gestapo podplatila. Vídeňský zaměstnavatel ? si poté Jaroslava osobně v Praze vyzvedl. Po válce se Jaroslav vrátil do Prahy s kufrem plným fotek nahých žen. Tyto fotky mu Josefa spálila. Teplé oblečení, které původně v kufru bylo, zmizelo :-)
V letní sezóně, během let, pracovali spolu s Josefou jako číšník a kuchařka na parníku na Vltavě. Jejich synové Jaroslav a Petr vzpomínají na toto období jako krásnou část dětství. Po válce pracoval Jaroslav také jako vrchní číšník ve vinárně u Černého koně v pasáži Lucerna vedle Václavského náměstí v Praze.
Jaroslav miloval svou vnučku Jaroslavu. Jáje (1) říkal štěstíčko a často jí naoko z vlasů "vybíral vešky." Aby jí jako malou při jídle oblafnul, Jája nechtěla jíst, hrál divadlo s gumovými zvířátky. Při opravě střechy nad kůlnou na zahradě v Kralupech štípla Jáju včelka. Děda nelenil a prstík namočil do vany s vodou. Žihadlo zuby vytáhl a prstík (tedy život :-) zachránil. Po obědě děda rád zalezl na kanape v rohu kuchyně i s rádiovkou na hlavě. Jája mu skočila do náruče. Zdřímli si spolu. Pokud Jája dostala "na zadek" od dědy, nikdy nebrečela. Zůstávala u dědy a babičky místo školky. Když Jana (4), mamka Jáji, předávala Jarušku na hlídání prarodičům, nechávala dědovi dvacku za zrcadlem na pivko a cigárka, tak aby to babička Josefa neviděla. Děda po šlofíku vzal Jáju do Františkánské zahrady vedle Václavského náměstí v Praze na zmrzlinu a sám si dal jedno pivko a cigárko.