Josef Hurt 7
Josef Hurt je synem Rudolfa a Marie Hurthových
Richard Hurt 14.3. 1939 se oženil s Jitkou 25. 12. 1945. Spolu mají dcery Jitku Rapfovou 1.9.1964 a Irenu Chloupkovou 14. 3.1971.
Jarmila Hurtová
Zdena Hurtová 19.6. 1943 – 1.4.2009 se vdala za Ing. Miroslava Egerta 7. 6. 1942. Oddáni byli 8.6.1963. Spolu měli syna Mirka 14.6. 1964 a dceru Lenku 10. 3. 1968.
Bratranec Miroslav Egert si vzal za manželku Petru Zverkovou 30.8. 1970. S ní má syna Tomáše Egerta. Sestřenice Lenka se provdanla za pana Pavla Lakůvku narozeného 3.2.1966. Mají spolu dcery Terezu
a Petru. K lednu roku 2021 mám informaci od strýce Miroslava Egerta, že jeho starší vnučka Tereza získala titul Ing. a pracuje v automobilce Škoda Mladá Boleslav. Mladší
vnučka Petra studuje vysokou školu s ekonomickým zaměřením. Vnuk Tomáš Egert studuje v Praze vysokou školu v angličtině se zaměřením na marketing a současně hraje 2.ligu.
ve fotbale za pražský Vyšehrad.
Myslím, že dědovi říkali Pepo. Josef Hurt se podobně jako já zajímal o původ rodiny a svého jména, tedy rodokmen. Podle vyprávění mojí mamky Jarmily se scházel
s faráři, kteří mu pomohli najít ve farních knihách a zápisech původ jeho předků jménem Hurt (původně Hurth) až do Napoleonských válek. Podívej se na odkazy Rod
Černých a Rod Hurthů. Zakladatel rodu Hurth
Pamatuju si, že dědovi visela na zdi zarámovaná uznání za zásluhy. Děda byl přesvědčený komunista starého střihu. Nikdy z toho neměl prospěch a myslím, že nikomu
svou čiností přímo neublížil. Babička po změně režimu v listopadu 1989 zmínila, že možná bylo dobře, že umřel před touto změnou. Ne kvůli jeho přesvědčení,
ale kvůli možným rozbrojům souvisejícím s minulostí. Ostatně děda vystoupil ze strany v roce 1968. Ne kvůli sovětským tankům, ale kvůli Pražskému jaru se kterým
nesouhlasil. Tvrdil, že na lidi musí být přísnost. Jako kluk jsem vídával jak za ním jeho bývalí spolustraníci chodili na návštěvu a radili se o různých
záležitostech. To už v Komunistické straně nebyl. Zavřeli se do pokoje a diskutovali. Nikdo k nim nesměl. Josef se dostal do Komunistické strany řízením osudu.
Během války mu na zahradě náhodně přistál sovětský parašutista. Děda ho pomohl ukrýt v lese. Poté začal chodit na ryby, i když předtím na ryby nikdy nechodil.
Byla to záminka k zásobavání parašutisty.
Děda to uměl s lidmi. Rádi se jím nechali vést. Rozuměl jim, podobně jako jeho matka. Postupně zastával různé vedoucí pozice. Stal se také ředitelem znárodněné
továrny. V padesátých letech vydělával dost peněz. To asi souviselo s různými funkcemi. Za vydělané peníze nejdříve koupil auto. Nikomu nic neřekl a najednou přijel s novým
autem. Po určité době si to rozmyslel, auto prodal a pustil se do stavby domu svépomocí. S babičkou vykopali nejen základy, ale i sklep. Po dokončení chtěl tento dům ihned
odkoupit místní doktor, představitel tehdejší honorace.
Pamatuji si, že v Trstenicích vždy chovali čuníky a každý rok se konala zabíjačka. Na tyto zabíjačky jsme občas jezdili nebo nám z nich přišla do Habartova výslužka.
Na zahradě v Trstěnicích býval malý vinohrad. Můj strýc Richard, který vinohrad převzal po dědovi, říkával: "Mám tři druhy vín. Jedno pro sebe, druhé pro návštěvy a
třetí na prodej." Moje mamka Jarmila zažila jako dívka pálení domácí slivovice ze švestek svépomocí v kuchyni. Jednou došlo k výbuchu výparů. Údajně se výbuchem posunul
o něco výše i strop místnosti. Nikomu se naštěstí nic nestalo. Děda Josef rád udil. Jako kluk jsem tajně a potichu chodíval po vrzajících schodech na půdu nad průjezdem,
kde vždy, i v létě, visely kusy vyuzeného masa. Snažil jsem se kousky odkrajovat opatrně, ale děda to vždy poznal a někdy se zlobil.
Jako kluka v pubertě, kdy už byli moji rodiče rozvedeni, mě vzal děda za zahradu domku a snažil se mě naučit jezdit na mopedu. Po několika dnech mě napadlo vypůjčit si
moped samostatně. Postavil jsem ho na silnici mezi vesnické domky a zkusil jezdit. Neopatrně jsem, docela silně, narazil do vrat jiného domu. Nic se nestalo ani mě, ani
vratům, ale poté už mi děda moped nepůjčil :- (
Josef, jako mladý muž, přijel na kole ze Znojma, kde byl na vojně, navštívit do Trstěnic svou mamku Marii Hurtovou
Na svatbu Josefa a Alžběty přijeli Alžbětiny rodiče
Děda Josef na rozdíl od své mamky Marie nevěřil v boha. Marie byla silně pobožná. Děda vzpomínal, že byl poslán se svým kamarádem do kostela pro svěcenou vodu. Ta byla
určena pro nemocnou krávu. Cestou z kostela se kluci honili a svěcenou vodu vylili. Samozřejmě je napadlo věc utajit a nabrat obyčejnou vodu z potoka. Jaká to byla
sláva, když se kráva uzdravila. Od té doby Josef tvrdil, že neexistuje žádná svatá voda, a že kosti světců uchovávaných jako ostatky budou nejspíše kosti z kozy.
:- )
popisným 217. S Trstěnicemi je spojen rod Hurt(h)ů.