Jarmila Glosová rozená Hurtová 4

Jarmila Glosová   
Na obrázku je Jarmila Glosová ve věku kolem 20 až 25 let.

Jarmila se narodila Josefovi (7) a Alžbětě Hurtové rozené Mužná (8) jako druhé dítě ze tří. Nejstarší byl bratr Richard a nejmladší sestra Zdena. Mamka, stejně jako sourozenci, se narodila a vyrůstala v dommě u Styxů v Trstenicích. Později se přestěhovali do domu, který postavil děda s babičkou, kosek od domu u Styxů.

Příběhy, historky, vyprávění.
Jarmila měla spolužačku Lidunu Svobodovou. Chodily spolu do školy a seděli vedle sebe od první až do osmé třídy. Jarmila nechávala Lidunu opisovat. Liduna údajně uměla velmi dobře kreslit.
Má mamka maturovala jako zdravotní setra v Brně. Na Brno a na kamarádku, které říkala Míšán, ráda vzpomíná. Mamka mívala koncem padesátých let pěkné oblečení dělané ze schovaných látek, které pocházely od rodiny krejčího Čeňka Mužného (15). Po znárodnění látky neodevzdali, ale ponechali si je. Spolu s kamarádkou Míšánem raději nejedli, aby měli na parádu a mohli si nechat ušít nebo upravit šaty v salónu.
Po maturitě pracovala ve Znojmě na dětském oddělení. V té době to byla vybavená nemocnice, kam se vodily zahraniční návštěvy. Ve Znojmě se seznámila s mým otcem Reiholdem (3).
S ním žila přes 20 let. Měli spolu syny Roberta (1) a Reného Glose (2). Později, když bylo Robertovi 13 a Rendovi 8 let, se rozvedli.
S Reinholdem bydlela v Habartově a později v Úžlabí na Sokolovsku. V obou případech dvakrát. V Habartově v panelových domech. V Úžlabí v rodinných domech. Na domek v Úžlabí č.p. 248 mám nejvíce vzpomínek. Tam se mi jako klukovi nejvíce líbilo. Na koupi domu a jeho rekonstrukci hodně penězi přispěl můj děda Josef (7) a babička Alžběta (8). Domek samotný otec celý přestavěl. Radit s přestavbou mu chodil sudetský němec pan Blatt. Pamatuji si jak pomocí heverů zvedali střechu aby se dala obydlet. Na kachličky umístěné na zdi na chodbě a v koupelně se chodili dívat zájemci z okolí. Byly velmi povedené. Otec byl velmi zručný. Se základem a tím co a jak s kachlemi mu pomohl zkušený řemeslník, poté vše dělal sám. Téměř poslední nedokončenou místnost, náš budoucí dětský pokoj mi ukazoval otec, když jsem stál s bratrem mezi zárubněmi dveří. Na podlaze byla škvára a zeď bez omítek. Nedlouho poté jsme se odstěhovali.
S mojí mamkou jsme se bavili na různá témata. O životě, knihách, které se jí líbí, o práci, vztazích apod. V určitém věku mi začala nabízet k přečtení různé knihy ze své knihovny. Já čtení zpočátku odmítal. Považoval jsem to za zbytečnou ztrátu času. Nakonec jsem přistoupil na přečtení povídek Jáma a kyvadlo od Edgara Allana Poea. Jsou to různé, spíše hororové povídky. Sám jsem si vybral z knihovny Shakespeara a přečetl všechny dramata i komedie. Z dramat jsem byl nadšen. Komedie se mi nelíbily. Docela mě čtení zaujalo a tak jsem přistoupil na nabídku přečíst si i další knihy. Následoval Poslední kabriolet od Antona Myrera, Portnoyův komplex od Philipa Rotha apod. Pak jsem začal číst obsáhlejší a obsahem těžší knihy jako Valdštejn od Alfreda Döblina. Nakonec jsem četl knihy s těžkým filozofickým a morálním obsahem jako Kouzelný vrch od Thomase Manna nebo Zločin a Trest od F. M. Dostojevského. Pamatuji si, že nejvíc jsem byl nadšen z knihy Bídníci od Victora Huga. Doporučení číst knihy, mi velmi "otevřelo oči". Za to jsem mamce vděčen.

Jednou jsme se bavili na téma desatero. Mamka mi napsala své desatero tak, jak ho chápe ona. Níže ho uvádím.

1) Člověk je vždycky sám.
2) Člověk má být připraven pomoci svým přátelům.
3) Člověk má chránit svou rodinu.
4) Člověk má dělat svou práci dobře a s láskou.
5) Člověk je doma v přírodě.
6) Člověk má žít i hrát poctivě.
7) Člověk má říkat to, co si opravdu myslí.
8) Člověk se má umět smát.
9) Člověk má jít za svými sny.
10) To co má pro člověka cenu, je jedině to, jaký je.